Tahle dvojice je rozhodně fenomén. Jak Twenty One Pilots dokázali i na koncertě v Praze, časopis Rolling Stone je neoznačil za největší novou kapelu uplynulého roku náhodou. Tým Jackie Crash měl tu čest vyrazit za nimi na vyprodané turné s kamerou.

Twenty One Pilots jsme poprvé zaregistrovali před více než dvěma lety v rámci společného tour Fall Out Boy a Panic! at the Disco. Konkrétní zájem se ale dostavil až loni, když jsme dělali rozhovor s australskou hardcore kapelou Northlane, jejichž zpěvák o jejich albu Blurryface mluvil s takovým nadšením a zaujetím, že jsme si ho šli hned poslechnout. Po první skladbě nám došla jeho slova o podivně skvělé kombinaci indie, rapu, popu, reggae a dalších stylů. Setkání s Twenty One Pilots jsme si tedy rozhodně nechtěli nechat ujít.

Na rozdíl od svého parťáka, který stále bydlí v rodném Ohiu, se Dun přestěhoval do slunného Los Angeles. Možná že jedním z důvodů byla i láska k mexické kuchyni. „Miluju burrito a další mexická jídla,“ říká vesele. „Miluju vůbec jídlo, objevování nových chutí. Na LA je super, že tam můžeš jíst opravdu zdravě a dobře. Nikdy jsem nebyl typ člověka, který by držel nějaké diety. Stačí mi ten pocit, že je tu ta možnost…“

Do klubu dorážíme pár minut před začátkem. Atmosféra je hustá, fanoušci si drží své dlouze vystáté pozice a čekají na finální zhasnutí a první beat, který odstartuje koncert. Stalo se a od první chvíle je jasné, že tenhle večer nebude obyčejný. Vyprodaný klub zpíval s Tylerem každé slovo každé písně. Ať dala kapela stop time v první či desáté skladbě, publikum bez jediného zaváhání dokončilo sloku nebo odzpívalo refrén. Z takové atmosféry běhá mráz po zádech.

Koncert začal stejně jako aktuální deska skladbou Heavydirtysoul a pokračoval v současnosti asi největším hitem Stressed Out. To již euforie dosáhla vrcholu a LMB se otřásal v základech. Kapela se moc nezdržovala a sázela songy jeden za druhým. Fanoušci si mohli odpočinout pouze tehdy, když si Tyler měnil své pověstné outfity.

Twenty One Pilot v Praze ukázali, že i dnes se najdou originální kapely, které dokážou namíchat tak šílený žánrový koktejl, že se člověk nestačí divit. Můžeme se už nyní těšit na další návštěvu těchhle bláznů, ale v klubu to už dost možná nebude.

Twenty One Pilots

Všechny ručníky jsou
po nás špinavý

Vlasy si barvím levnou barvou, která stojí deset dolarů

První deska, kterou měl, byla Americana od The Offpring (naše srdcovka). Zajímalo nás, jak se od té doby vyvíjel jeho hudební vkus. „Americana byla rozhodně zásadním albem. Další důležitý milník přišel s deskou 2001 od Dr. Dre. Když jsem se přehltil hip hopem, skočil jsem po kapelách jako Death Cab for Cutie či Sigur Rós. Konkrétně mám nejraději album TAKK… Mám rád hudbu napříč žánry od punk rocku přes indie po hip hop.“

Pokračujeme dále a dostáváme se k přátelství s pop punkery Blink-182. „Myslím, že každého z mojí generace Blink ovlivnili. Vždy jsem je měl rád, tahle kapela pro mě znamená velkou osobní svobodu v možnost sebevyjádření,“ říká Josh. Na to navazuje i jeho novoroční tweet: „Rodiče za mě napsali dopis Santovi (@markhoppus) a on mi přinesl nový iPad Pro. Díky, Marku.“ Josh se směje a vysvětluje, jak se celá věc měla. „S Markem (Hoppusem – Blink–182) jsme přátelé. Byli jsme spolu a on mi ukazoval, že si pořídil nový iPad. Hodně se mi líbil a říkal jsem, že bych ho také chtěl. On mi pak za pár dní volá, že pro mě jeden má. Nechápu, jak se to stalo. Šílená situace,“ baví se Josh.

V pátek 5. února přicházíme na smluvený sraz do pasáže Lucerna, která už je přeplněná čekajícími fans, jejichž společným znakem je převážně sytě červená čapka. Vyrážíme směr hotel Alcron.

Rozhovory Jackie Crash jsou postaveny na absenci otázek, které kapely slýchávají v různých variantách a modifikacích pořád dokola. Každému řekneme naši vizi a je zábavné sledovat, že si z toho sami interpreti dělají srandu. V lobby nás čeká sympaťák Josh Dun se svým klasickým červeným čírem. „Vlasy si barvím levnou barvou, která stojí deset dolarů. Blbý je, že jsou pak všechny ručníky špinavý,“ začíná povídání.