Britské legendy taneční hudby v těchto dnech vydávají devátou studiovou desku s podivuhodným názvem Barbara, Barbara, We Face a Shining Future a v létě zamíří na festival Colours of Ostrava. My jsme se s pamětníky Josefem Sedloněm a Davidem Urbanem podívali na to, když u nás hráli poprvé. A mimo jiné se vybourali v poli.

text Jana Kománková (Protišedi.cz)

foto Ondřej Krynek/Prague Design Week

Nejdříve bude řeč o Darrenu Emersonovi, DJ a producentovi, který je zodpovědný za přerod Underworld z lehce jalového synthpopového projektu do mezinárodních hvězd taneční hudby. „Když přišel do kapely, byl to benjamínek, o skoro patnáct let mladší než Karl Hyde a Rick Smith. Je skvělé, že jeho vliv vstřebali a že si ty atributy ponechali, i když pak odešel,“ říká Josef Sedloň. Josef míval agenturu Lighthouse, která pořádala koncerty a dýdžejské akce, a právě on k nám pozval Emersona na vystoupení jako první. „Já tehdy Underworld miloval, ale na jejich koncert jsme neměli peníze,“ vzpomíná. „Darren ale prostě zahrát musel.“

Byl 15. únor 1997. Večer, tma, mráz, na silnici led, kolem sníh. Darren Emerson a jeho tehdejší holka sedí vzadu v Sedloňově autě, já sedím vepředu. Jedeme z Prahy do Pardubic, protože když už tu Emerson je, zahraje si během toho večera také v tamějším L-Klubu. Josef má mobil jako, myslím, jediný z nás. Telefon zazvoní, volá Ivo Zázvorka, chce vědět, jestli už se blížíme. Telefonovat za jízdy je však nemoudré, obzvlášť když je námraza. Auto dostane smyk a ztratí správný směr, o obrubník si poničí disk kola a nakonec hupne do pole, kde se zastaví.

Nastane udivené ticho. Nikdo naštěstí není zraněn a auto má poškozené jen to jedno kolo, tak se ho rozhodneme vyměnit za rezervu.

Nikomu nám to moc nejde, máme zmrzlé ruce, Darren vypadá otřeseně, slečna mudruje „všichni Evropani jezděj moc rychle“ (nedivím se, jestli je z nějaké anglické vesnice, kde všichni jezdí zhruba čtyřicítkou). Já, která v životě nezažila ani minibouračku, vysvětluju Josefovi, jak má řídit, telefonovat, dýchat atd. Nakonec na několikátý pokus kolo vyměníme a do Pardubic dojedeme.

Jak si pamatuješ atmosféru Pardubic a následně Prahy?

Bylo to super. Aleš Bleha, který pořádal akci v L-Klubu, uměl tyhle věci vždycky vyhajpovat, udělat z těch dýdžejů modly, takže se tam sešla spousta lidí a byl to bezva mejdan. Co se dělo pak na Brumlovce, jsem nikdy nezažil. Dva tisíce lidí. Narváno. Zamlžíno. Neskutečná atmosféra, lidi tam lezli přes střechu, bylo to hodně nahlas, tak přijeli fízlové. Měl jsem smíšené pocity, na jednu stranu to bylo super, ale měl jsem fakt strach, aby se někomu něco nestalo. Darren byl jako rocková hvězda, lidi chtěli podpisy, skvělé. Byla to výborná akce, Darren si mimochodem dodnes pamatuje i to pole, kdykoli se potkáme, tak na to s úsměvem vzpomíná.

Jaký byl pro tebe tehdy a jaký teď?

V tom roce 1997 to byl mlaďoch plný entuziasmu. Teď je pořád milý, ale už takový uzavřenější, míň veselý.

Proč v roce 2000 Darren odešel od Underworld?

Měl hodně hraní jako DJ a zajímal ho trošku jiný zvuk. Když jsem se ho na to ptal, řekl mi, že ho to už nenaplňovalo a chtěl dělat svoje věci, jezdit po světě jako DJ a věnovat se také svému labelu Underwater.

Které věci od Underworld máš nejradši?

Rozhodně Dubnobasswitmyheadman. Ale i Born Slippy v Nuxx remixu je pořád pecka.

Kapela Underworld u nás hrála několikrát. S promotérem Davidem Urbanem z agentury
D Smack U jsme si povídali o tom, jaké to bylo, když dorazili v roce 2005 do podivného
areálu Kolbenova v pražských Vysočanech.

„Bylo to 13. července. Měli jsme je dělat už dřív, byli potvrzení do Sportovní haly, ale pak mi zavolal jejich agent, že mají festival Creamfields, což bylo velké jméno. Takže si se mnou vytřeli…,“ vzpomíná Urban, že dostat v době jejich největší slávy Underworld nebylo jen tak.

Ten koncert si pamatuju. Průmyslový areál „Kolbenova Park“ pod širým nebem a strašná spousta štěrku, pivní stany.

Ano, my jsme ale nebyli první, kdo tam dělal akce, předtím tam byly stometrové louže, než se navezl štěrk. Hrál tam třeba i McCartney, Lenny Kravitz… Nechtěli jsme platit nájem haly a věřili jsme, že může přijít šest až sedm tisíc lidí, přišly asi čtyři.

Jaké byly vůbec okolnosti celé akce?

Standardní koncert, nic výjimečného. Před nimi hráli Skyline a DJ Darren Price. Oni jsou myslím trošku introverti, velmi civilní. Příjemní a fajn lidi, nepřišli mi jako kaliči.

Bylo to poté, co Karl Hyde začal abstinovat?

To nevím, ale jejich rider nebyl nijak šílený.

Takže žádné velké kalby.

Já jsem sociálně plachý, s kapelami se nedružím, tehdy jsem pařil jen s jejich agentem.
Teď už bývalým.

Co se stalo, proč se od nich odloupl?

Spíš oni od něj…

Co máš na téhle kapele rád? Pouštíš si ji?

Jsem staromilec, takže si pouštím starší desky, Dubnobasswithmyheadman ke klidnější práci, a když mám trochu odpíchlejší náladu, pustím si Second Toughest in the Infants nebo Beaucoup Fish.

A co aktuální dění?

Myslím, že je to v Čechách trochu zabitá kapela. Na Creamfields měli slabý zvuk, 200 metrů od pódia jsem neslyšel pódium, ale stan. Když jsme pořádali druhý koncert, museli jsme vysvětlovat, že tam fakt bude dobrý zvuk. A poslední koncert v SaSaZu byl polibek smrti, nebylo to vyprodané, takže bude těžké je sem dovézt – mají určité finanční nároky vzhledem k tomu, jakou mají historii. Ta čísla prostě nevycházejí, jedině na nějakém festivalu nebo „filler“. To je, když kapela má den volna mezi koncerty třeba v Berlíně a Vídni a přemýšlí o tom, že ho chce vyplnit. Pak se to udělat dá, protože kapela je schopna slevit ze svých nároků.

Josef Sedloň

David
Urban