-
text Šárka Hellerová, Antonín Kocábek, Veronika Ondečková
foto Ivan Prokop
Colours of Ostrava
7
Pohledy
1
-
Už teď je zřejmé, že Colours of Ostrava byly nejen nejbarevnější, ale i největší a nejdůležitější letní hudební přehlídkou u nás. Proto jsme na ni vyslali tři zástupce Headlineru, aby vám plasticky přiblížili, jaké to letos bylo.
Vyplatilo se počkat na tečku
Když napíšu, že i západ slunce je v Ostravě tak nějak barevnější, budete můj report oprávněně považovat za zaujatý. Možná to ale skutečně dělají stromy, skrz které prosvítá, nebo odraz od rezavých pecí, který areál před devátou hodinou ponoří do zlata.
V tu dobu má návštěvník za sebou, řekněme, sedm výtečných koncertů nejrůznějších žánrů, skvělý oběd dle vlastní chuti, dobré kafe, zmrzlinu, několik drinků (nabídka občerstvení mě prostě uchvacuje), divadlo,
diskuzi a přemýšlí, jestli večeři stihne ještě před hlavní hvězdou večera. Kromě možnosti objevovat neotřelá jména Colours totiž každý den nabízí silné headlinery, kteří přitáhnou pozornost většiny návštěvníků.
Zjevnou ambicí dramaturgie Colours je, aby lidé po posledním nedělním koncertu odcházeli s širokým úsměvem na tváři. Během čtyř dnů uspokojí vaše uši rozmanitou nabídkou, která chytře mísí mainstreamovější hudbu s náročnějšími a méně známými jmény. Nakonec všechny pozve k závěrečnému radostnému večírku na hlavní scéně. Festival
7
Pohledy
2
-
Colours 2015 podle Šárky
Zrní a Janáčkova filharmonie
letos začal těžko uchopitelnou, ale dokonalou show Björk a skončil vystoupením, které mělo přimět lidi tancovat tak zvesela, jako by je nikdo neviděl.
Tečka patřila Mikovi, jenž ke svedení publika využil všechny zbraně. Svůj excentrický pop, nezvykle dlouhé proslovy v češtině a spontánní taneční kreace. Dokonce po čtyřech vyprahlých dnech přivolal ve vhodný okamžik déšť, aby se zaplněné prostranství pod hlavní scénou osvěžilo k dalším chytlavým refrénům. Nastoupil po dvou tabletkách na chřipku a pak na pódiu válel sudy v bílé košili. Zlata Holušová tvrdí, že podle nahrávek by si Miku nikdy nevybrala, nicméně naživo ji naprosto uchvátil. Ostravu na svou stranu šarmem a radostným předvedením svých hitů získal také.
– Šárka Hellerová
7
Pohledy
3
-
Too Many Zooz
Takových jako Björk moc není
Do areálu s monumentálními hradbami šrotu je radost se vracet. Pokaždé jsou tu nějaká vylepšení, pokaždé rekonstrukce zase o něco pokročí. Bobtná i festival: letos přibyla elektronická scéna, a i když vnitřní prostory jsou v tropických vedrech trochu problém, rozhodně netrpěla prázdnotou. Nabídla nemalou porci méně známých jmen, nicméně z reakcí návštěvníků nebylo těžké vyrozumět, jak právě přesně to je v zemi, kde polovina festivalů má line-up jako přes kopírák, vítané a osvěžující.
Letošní ročník působil klidně a neokázale, celá druhá polovina se nesla v duchu, kdy mnohdy malé scény měly navrch nad velkými. Po celou dobu se hodně mluvilo o Björk i o jejím konceptu s maskou (veselým
bonusem byly reakce nechápajících, ale o to více zhrzených metalových fanoušků v diskusních fórech). Je pravdou, že nepřilákala tolik lidí jako Kasabian nebo Mika, ale přesto se tak zajímavé koncerty, jako byl tento, dají u nás každý rok spočítat na prstech.
Hodně netypický, živelný a vlastně i dost agresivní set nabídla St. Vincent. Prokázala, že je fenomenální kytaristka, i když její kytara zněla často spíš jako syntezátor, ale zároveň nabídla skvělou, dramaturgicky i choreograficky důkladně vystavěnou show, prozrazující, jak moc se inspirovala u Davida Byrna, se kterým natočila album. Vizuální složka zase nechala vzpomenout na Davida Bowieho.
Síla Colours ale nespočívá v tom, jaké lahůdky nabízejí, ale čemu se stále úspěšněji vyhýbají. A to je rozhodně stylová
7
Pohledy
4
-
Colours 2015 podle Tondy
Sly & Robbie
jednobarevnost a vnucování, která je „ta správná“ hudba. I letos bylo možné strávit všechny čtyři dny s world music a nevidět jedinou rockovou kapelu, stejně jako poslouchat po celou dobu třeba jen kytary. Bylo možné zvolit jen a pouze elektroniku, nebo například ignorovat domácí interprety, dát přednost vyšším uměleckým záměrům, převážně hrajícím v sále Gongu, nebo čas vesele proskákat při country-punkovém divočení ve stanu Drive. A pořád bylo co poslouchat, přičemž nepřevažovali ani zasloužilí, ani novátorští experimentátoři.
Dokud si tento přístup Colours zachovají, stále u nás budou vyčnívat. A těch skoro 44 tisíc lidí, které letos přilákaly, jsou už jen příjemným signálem, že to tak jde a má to smysl.
– Antonín Kocábek (Týden)
7
Pohledy
5
-
Crossroads Tara Fuki
Až na ty Rudimental…
Program letošního ročníku lákal na jména, která si nechá ujít jen málokdo, a k nim přidal přes dvě stovky dalších účinkujících. Přehršel možností vyžití ponoukal k nenasytnosti, obejít všechna lákadla však bylo pochopitelně nemožné. Za jediný den člověk v areálu s přehledem urazil i přes třicet kilometrů, a kdo překonal hranici patnácti navštívených vystoupení denně, těžko si mohl koncert užívat déle než několik minut. Přimět návštěvníka zastavit a naslouchat tak dokázaly jen ty nejpřesvědčivější výkony.
Headlineři festivalu dle očekávání nezklamali a dostáli své reputaci. Výtky lze
směrovat pouze na adresu zahraniční senzace Rudimental, která nabídla taneční okénko bez špetky gradace, a křehkého José Gonzáleze, jenž dobrovolně předal otěže užvaněnému publiku.
Kromě hvězd sliboval line-up také nováčky s prognózou brzké slávy, přičemž v kategorii čerstvého zboží vynikali především islandští popaři Vök nebo sbory a houslemi rozzáření The Mispers.
S potěšením lze konstatovat, že zástupci tuzemské scény představovali vyrovnanou protiváhu zahraniční složce programu a neměli problém přilákat publikum. Ať už jde o stálice české pop music Tata Bojs, nebo
7
Pohledy
6
-
Colours 2015 podle Veroniky
Top sety: Björk, Kasabian, Gallon Drunk, Dillon, Other Lives
Nej zklamání: José González
Nej mimohudební zážitek: západ slunce během koncertu Björk
Festivalový opruz: umístění Electronic stage do indoor sálu, kde byl každý delší pobyt neslučitelný se životem
Co chybělo: lepší organizace koncertů v sále Gong stage, díky které by tento prostor s kouzelnou akustikou zbytečně nezůstával zdánlivě „vyprodaný“, ale ve skutečnosti plný volných míst.
Caribou
Anetu Langerovou či alternativní kapely Nod Nod nebo Kill The Dandies.
Festival i letos obstál coby kolbiště multi-‑žánrového a multi-kulturního dění. Nechyběly ozvuky country, funky nebo world music a na ty, kdo měli chuť odpočinout si od hudby, čekaly chvilky poezie, workshopy nebo diskuzní fóra.
Až na drobné detaily Colours of Ostrava 2015 zaslouží všechny palce nahoru. Každý ze čtyř dnů přinesl alespoň jeden okamžik, na který se nezapomíná, dramaturgie vytvářela zajímavé paralely napříč pódii a industriální areál tradičně nabídl jedinečnou atmosféru i komfortní zázemí navzdory vedrům.
– Veronika Ondečková
7
Pohledy
7
Předchozí článek:
Dream Theater
Další článek:
K soudu, ty hvězdo!