-
text JARDA KONÁŠ
foto warner music
Led Zeppelin
9 alb, která změnila historii
„Co se týče studiových nahrávek, je to všechno,“ oznámil před dvěma měsíci Jimmy Page. Současná reedice, která obsahuje na bonusových discích nezveřejněné nahrávky a alternativní verze skladeb, vyškrábala studiový archiv legendární kapely až na suché dno. Připomeňte si, jaké byly ve své době jednotlivé desky.
Presence (1976)
Sedmá deska sice obsahuje desetiminutový opus Achilles Last Stand, ale dává nenápadně tušit, že vrchol tvůrčích sil už má kapela za sebou. Na Led Zeppelin se opět slétají kritici a citelně o ně opadá zájem. V Británii a USA je sice album stále první, ale ve zbytku světa a především kontinentální Evropě prodeje netěší, v Německu se deska nedostala ani do první dvacítky navzdory popularitě Led Zeppelin i faktu, že Presence natáčeli v Mnichově. Pro kapelu však byla tato studiovka zásadní v jiném směru – rok předtím měl Robert Plant vážnou autonehodu a nahrávání Presence tak bylo pro všechny členy jakousi terapií a návratem z bludiště nejistot. Nové vydání obsahuje několik hrubých mixů, alternativní verze tří skladeb a především nikdy nevydanou instrumentálku 10 Ribs & all / Carrot Pod Pod (Pod).
Achilles Last Stand
Prodej desek možná Zeppelínům pomalu klesal, ale publikum tuto pecku milovalo a od roku 1977 zněla na každém koncertě.
Led Zeppelin (1969)
Na konci šedesátek šly věci neuvěřitelně rychle. V srpnu 1968 se rozpadla Pageova kapela The Yardbirds, v září se formovala sestava Led Zeppelin a v říjnu už ve studiu pracovala na debutové desce. Rekordně krátkou dobu zabralo i nahrávání, po třiceti šesti hodinách ve studiu bylo hotovo. Kapela byla sehraná, prakticky celou desku předtím přehrávala večer co večer na skandinávském turné. Ikonické album s padajícím Hindenburgem na obalu u kritiky propadlo, ale mezi hudebními fanoušky se začalo šuškat o nové kapele, která hraje jako nikdo předtím. Loňská reedice v luxusní verzi obsahuje přes hodinu živého materiálu nahraného v pařížské Olympii, došlo i na skladby z následující desky.
Good Times Bad Times
Otvírák debutové desky, kterým to všechno tehdy začalo.
II. (1969)
Pravý opak předchozí desky, natáčení „Dvojky“ se táhlo jako týden před výplatou. Na kapelu byl vyvíjen silný tlak, aby na debut navázala co nejrychleji, a tak Page s Plantem dávali nový materiál dohromady na hotelových pokojích během amerického turné. Lehce pozměněný zvuk kladoucí důraz na syrovější riffy a rozdivočelé Bonhamovy bicí kapele prospěly – novinka debut okamžitě překonala a navzdory stále trvající špatné kritice se vyhoupla na špičku žebříčku prodejnosti ve Velké Británii i USA. Prodávala se tak rychle, že se z ní stalo podpultové zboží a vydavatelství Atlantic muselo dělat pořadníky na distribuci dotisků. Reedice obsahuje alternativní verze skladeb a jednu dříve nevydanou věc, instrumentálku La La, která vznikla během jamování ve studiu.
Whole Lotta Love
Jeden z nejvýraznějších riffů v dějinách rocku a Plantův ječák dohromady se rovnají náloži ekrazitu.
Nově vydaná instrumentální skladba La La
III. (1970)
A zase pravý opak, než tomu bylo u předchozí desky. Zatímco ta vznikala pod tlakem, materiál na „Trojku“ naopak Page a Plant skládali v klidu, tichu, stranou od civilizace, na chalupě Plantovy rodiny v pohoří Bron-Yr-Aur (ve velštině Zlatá hora, ale také Zlatá ňadra). Kapela na desce zjemnila zvuk a s výjimkou úvodní vypalovačky Immigrant Song klade důraz na akustiku, hodně odkazuje k tradičnímu britskému folku. Prodejnost sice oproti Dvojce mírně klesla, ale naopak první kritici začali brát Led Zeppelin na milost. Slovo první zdůrazňujeme, jinak byla kapela s novináři dále na nože.
Oficiálně v rámci reedice vyšly tři nevydané skladby, ale z toho pouze Key To The Highway / Trouble In Mind je vyloženě novou věcí. Bathroom Sound a Jennings Farm Blues jsou alternativní verze starších písní. Perličkou je, že loňské vydání do puntíku kopíruje hravý obal původní vinylové Trojky, kde jste mohli točit velkým kolem a na přední straně se podle toho měnily obrázky.
Nevydaná skladba Key To The Highway / Trouble In Mind
Immigrant Song
Nejdivočejší věc z celé desky se paradoxně stala symbolem jinak akustické „Trojky.“
IV. (1971)
Členové kapely by s tím asi nesouhlasili, ale „Čtyřka“ je mezi fanoušky považovaná za opus magnum, vrcholné dílo Led Zeppelin, které nikdo nikdy nepřekoná. Ze soukromé revolty vůči vydavatelství v podobě svědomitého odmítání jakéhokoli nápisu na obalu vykvetla legenda o mystickém pozadí alba. Lidé dodnes debatují, co znamená stařec nesoucí větve, kdo je nakreslený poutník se svítilnou a co znamená tajemný znak připomínající písmena Zoso. Jisté je, že se na počinu objevuje asi nejslavnější skladba Zeppelínů, Stairway To Heaven. Při jejím skládání byl Page tak nadšen z Plantova textu, že jej od čtvrté desky dále jmenoval výhradním textařem kapely. Zajímavost – s výjimkou debutu je to jediná studiová deska, která se v USA nedostala na špici prodejnosti. Kritici ale konečně nešetřili chválou. Reedice obsahuje pouze alternativní verze známých skladeb a jejich hrubé mixy, nadchne ovšem obrazovým doprovodem.
Stairway To Heaven
Těžko bychom v repertoáru Led Zeppelin našli slavnější skladbu než dechberoucí Schody do nebe.
Houses Of The Holy (1973)
První deska složená výhradně Led Zeppelin, na předchozích sem tam coverovali jiné hudebníky nebo předělali tradicionály. Do popředí se autorsky nově dostal i John Paul Jones, který je podepsaný pod polovinou skladeb a jeho klávesy prakticky vládnou celé druhé straně desky díky hypnotické No Quarter. Nepracovalo se v tradičním londýnském studiu Olympic, ale v mobilním studiu Stargroves Micka Jaggera. Poprvé od debutu kapela během nahrávání hodně jamovala, například D‘yer Mak‘er dostala reggae nádech až chvíli před natáčením, a to jen díky tomu, že se na ni bosé kapele na trávníku před studiem nejlépe ze všech verzí tancovalo. Zajímavé je, že titulní píseň Led Zeppelin sice nahráli také, ale schovali ji až na následující desku.
Bonusový materiál reedice obsahuje opět jen alternativní verze písní, o to více v nich lze ale sledovat výrazný Jonesův rukopis.
The Song Remains The Same
Úvodní skladba z nové desky všechny uklidnila. I po vydání legendární „Čtyřky“ to Zeppelíni furt měli v sobě.
Physical Graffiti (1975)
Pro mnohé fanoušky další milník v historii rockové hudby. Hutná studiovka našlapaná silnými skladbami v čele s Kashmirem vlastně jako dvojalbum vznikla náhodou. Původně normální osmistopá deska překročila stopáž tehdejších standardních vinylů, a tak se Led Zeppelin rozhodli přidat skladby vyřazené ze starších desek, a roztáhnout tak novou nahrávku na dva vinyly. Physical Graffiti tak kombinuje starší ikonický zvuk kapely s pompézností stadiónového rocku, který byl v polovině 70. let na vzestupu. Album pomohlo Led Zeppelin k vzácnému rekordu. Už před vydáním si je objednalo přes půl miliónu fanoušků a s jejich zájmem se svezly i starší desky. Do žebříčku Billboard Top 200 se tak dostalo všech šest studiovek, což se jiné rockové kapele nikdy nepodařilo.
Vyčerpávající obsah o další tři čtvrtě hodiny hudby nafukuje letošní reedice obsahující i několik rarit. Jde ovšem opět o původní skladby v jiném podání nebo s alternativním textem. Krásné provedení vzdává hold původnímu vinylovému obalu znázorňujícímu činžovní domy, v jejichž oknech se mění obrázky.
Alternativní verze slavné Trampled Under Foot pod názvem Brandy & Coke
Kashmir
Další ikonická skladba. Dramatická, silná a plná šťávy do posledního taktu.
In Through the Out Door (1979)
Tragická smrt Plantova syna v roce 1977 znamenala pro Led Zeppelin dlouhou pauzu, během které se truchlící zpěvák dával dohromady a zbylí členové se vídali velmi zřídka. Přesto se (pod tlakem médií a fanoušků spatřujících v odmlce rozpad skupiny) dali do práce a novou desku natáčeli ve stockholmském studiu Polar patřícímu skupině ABBA. Středobodem desky je úvodní In The Evening, za vypíchnutí stojí ale i All My Love, kterou složil Robert Plant s Johnem Paulem Jonesem a jde o jednu z mála písní v historii Zeppelínů, pod kterou není autorsky podepsán Jimmy Page. Kritici, překvapivě, nebyli nadšení a v prodejích se deska propadla ještě hlouběji než Presence. To stále stačilo na platinové ocenění v několika zemích, ale zlaté časy byly definitivně pryč. Letošní reedice obsahuje bonusově kompletní skladby v hrubých mixech plus tři v alternativních verzích.
In The Evening
Pageova mohutná kytarová linka a Plantův lehce výsměšný zpěv měly být vzkazem kritikům, že Led Zeppelin navzdory recenzím patří do historie rockové hudby.
Coda (1982)
Coda znamená závěrečnou část skladby a pro Led Zeppelin šlo opravdu o labutí píseň. Deska vyšla totiž dva roky po rozpadu Led Zeppelin zapříčeněného předčasnou smrtí Johna Bonhama. Obsahuje studiové nahrávky nabrané během dvanácti let existence kapely, úvodní We‘re Gonna Groove pochází například z období nahrávání Dvojky a skupina touto skladbou otevírala slavný koncert v Royal Albert Hall v roce 1970. Bonusový materiál letošní reedice patří mezi ty nejzajímavější – kromě alternativních verzí několika skladeb obsahuje především nahrávky písní Four Sticks a Friends, které pořídili Page a Plant v roce 1972 během cesty do Indie a nahráli je společně s bombajským orchestrem.
We‘re Gonna Groove
Až po rozpadu kapely se fanoušci konečně dočkali studiové verze skladby, kterou roky znali z koncertů.
story 2/2
1
1
Předchozí článek:
Led Zeppelin
Další článek:
Priessnitz