-
Dva roky pracovala výtvarnice Míla Fürstová s britskou kapelou Coldplay. Její snová křídla zdobí loňské album Ghost Stories. „Ty dva roky jsem je poslouchala úplně pořád. Jenom je. Nechtěla jsem z toho vyjít, a tak jsem si nepouštěla nic jiného,“ vzpomíná. Dnes prý poslouchá jen křik svých dětí a ze všeho nejraději ticho. Co má ještě ráda?
co poslouchá
Míla Fürstová
Coldplay, ticho a křik dětí
1
1
Mňága a Žďorp
Made In Valmez
Když jsem studovala střední uměleckou průmyslovku, bydlela jsem na internátě se skvělou výtvarnicí Mirelou Tůmovou a ta mě dostala na Mňágu a Žďorp raných devadesátých let. Jsem taková houba, která nasaje to dobré, co poslouchá okolí.
Made In Valmez
Simply Red
Blue
Jejich hudba pro mě symbolizuje příchod do Anglie. V té době se tam hodně hráli. Když jsem přijela, byla jsem na jejich koncertě. Navozuje mi to atmosféru doby, kdy jsem byla v Británii jako cizinka, která skoro neuměla anglicky. Bylo to úplně jiné než teď. Časem člověk líp a líp mluví a proniká do té kultury. Až posledních pár let mám pocit, že můžu říct, že rozumím anglickému humoru. Teď už tam napůl patřím.
Blue
Bedřich Smetana
Vltava
Pořád mě bere Vltava. Vzpomínám si na dobu ve škole, kdy paní učitelka chodila mezi lavicemi a říkala nám, ať si představíme, jak ta řeka teče. Pravda je, že jsem na takovou tu českou klasiku, jako jsou Smetana a Dvořák, hodně navázaná. Obzvlášť když jsem v Anglii, tak mě to hrozně dojme. Ale dojímá mě třeba i britská skladba Jerusalem o Anglii.
Vltava
Modlitba za vodu
GhostStory
Hradišťan
O slunovratu
Moc ráda mám Hradišťan a jeho album, na kterém nazpíval poezii Jana Skácela. Hradišťan jsou vlastně něco jako moji první Coldplay, protože jsem podle nich tvořila. Zavřela jsem se se Skácelovou poezií a jejich hudbou a kreslila. Nejvíce mě bere ta skladba o vodě. Podle ní vznikla jedna grafika.
Coldplay
Ghost Stories
Desku mi kapela dala k dispozici jako jedné z prvních, abych podle té hudby mohla malovat. Musela jsem ji držet v tajnosti. Kreslila jsem ta křídla přímo dle motivů muziky na grafickou destičku. Největší objem práce přišel, když jsem otěhotněla. Byl to pro mě, jak se v Čechách říká, požehnaný stav. Bylo to nesmírně tvůrčí období. Rostl ve mně nový život a zároveň se rodila ta křídla. Zdálo se mi to až posvěcené. Hodně spirituální.
text Šárka Hellerová
foto JAN ŠÍDA
Tvorba v požehnaném stavu
„Hudba pro mě hodně znamená, stejně jako všechno umění. Dělá z nás lidi. Jsou to činnosti, které dělat nemusíme, ale jsou pro nás podstatné, obohacující a duchovní,“ říká Míla Fürstová (*1975).
Spolupráce s popovými titány pro ni byla víc než jen zakázkou. „Hodně pro mě znamená jejich písnička Viva La Vida. Pomohla mi v těžkém období. To máme možná všichni, že se nám nějaká hudba objeví v momentech, kdy ji potřebujeme. Když za mnou po několika letech Coldplay přišli a chtěli po mně takovou intimní záležitost, jako udělat obal desky, zdálo se mi to skoro jako znamení z nebe,“ přiznává.
Její tvorba má s hudbou Coldplay společné mimo jiné to, že ji někteří vnímají jako balancování na hraně kýče. Co si o tom myslí? „Podle mě je docela odvaha být tak lidský. Může to být snadno až sentimentální, což hraničí s kýčem. Na vernisáži v Praze mi několik lidí řeklo, že se jim moje umění líbí, protože je optimistické. Vzpomínala jsem, že jsem odcházela z Čech s brekem, protože mě nevzali na vysokou. Snažila jsem se tehdy o takové to rádoby seriózní umění tak, že budu trochu depresivní. To je blbost. Možná máme s Coldplay podobné, že se nebojíme obnažit. Ono je to riskantní, ale na druhou stranu čisté. Ale něco je pro mě i na hraně. Problematická byla práce s motivem srdce, které Coldplay přímo vyžadovali,“ vysvětluje umělkyně. Její výstavu Coldplay and Beyond můžete vidět v pražské galerii Miro do konce srpna.
Předchozí článek:
Support Lesbiens
Další článek:
Ghost of You