-
text dany stejskal
foto jiří stejskal, václav sehnal
R.I.P.
kdo byl ota petřina
Skladatel a kytarista Ota Petřina se narodil 4. června 1949 v obci Malé Žernoseky na Litoměřicku. Vystudoval pražskou konzervatoř a na startu své kariéry se stal členem orchestru pražského divadla Rokoko a Tanečního orchestru Československého rozhlasu.
Později hrál v doprovodném orchestru populárního popového tria Golden Kids (Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář), se kterým se seznámil při svém angažmá v Rokoku a pro něž napsal své první písně.
V letech 1971 až 1974 vedl Neckářovu doprovodnou kapelu Bacily, jejímž členem zůstal až do posledních dnů svého života. Hudbu i texty psal nejen pro něj, ale i pro C & K Vocal, Luboše Pospíšila nebo Petru Janů. Hrál i se skupinou Katapult, ale náročnější skladby pak zařadil na své sólové desky Super-robot (1978) a Pečeť (1983). Napsal rovněž hudbu k filmům Koncert (1980) a Smrt talentovaného ševce (1982).
Petřina je znám především ze spolupráce s popovými hvězdami, nicméně podle hudebních odborníků byl jedním z nejlepších rockových kytaristů v České republice. Svůj vztah k rocku dával najevo i svým vzhledem. Kvůli dlouhým vlasům, které si odmítal ostříhat, nesměl za minulého režimu čtrnáct let vystupovat a pracoval pouze ve studiu.
Jako kluk jsem ho nesmírně obdivoval, byl to svátek, když se stavoval u nás doma za tátou. Když jsem si koupil první trochu slušný nástroj, vzal ho do ruky, projel po celém hmatníku, oznámil mi, že to na jednom místě neladí (což mě v tu chvíli bylo úplně jedno) a já byl štastný, že mám kytaru, na kterou Ota hrál. Prostě klukovský vzor, český Jimmy Page v socialistickém temnu.
O pár let později jsem doma „potkal“ známý kytarový kufr Gibson. Půjčená kytara od Oty na natáčení ve studiu. Otevřel jsem kufr a nejenom, že byla uvnitř, ale celý vnitřek nástroje i kufru byl cítit všudypřítomnou vůní cigaret Gitanes, prostě jako by tam Ota stál. Byl to zvláštní pocit, dodnes si tu vůni pamatuji, jako by to bylo včera.
Když jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu, hlavou mi projely předchozí tři odstavce, zapálil jsem si cigaretu a našel jsem tyhle staré fotky. Je mi nesmírně líto, že už Otu Petřinu nikdy neuslyším na pódiu, neposlechnu si třetí sólovou desku, nevezme do ruky kytaru a nenapíše další Nautilus, že pro mě navěky zmizela vůně cigaret Gitanes.
R.I.P.
Jedno z mých prvních setkání s Otou bylo, jak je patrné z fotografie, opravdu velmi dávno. Bylo to v létě 1974 v Zadní Třebáni, kde Ota zkoušel s Václavem Neckářem a Bacily na nové turné. To setkání znám jenom z téhle fotografie, ale spoustu dalších si už samozřejmě pamatuji. Na Otovi mě fascinovalo hned několik věcí. Virtuózní schopnost hrát na španělku stejně dobře jako metalové riffy na elektrickou kytaru, dlouhé vlasy a celoživotní vzdor bigbeatové máničky.
Kytarista, se kterým pro mě navěky zmizela vůně cigaret Gitanes
Ota Petřina (4. 6. 1949 – 11. 7. 2015)
1
1
Předchozí článek:
KAMERA! KLAPKA! PRAHA!
Další článek:
Divokej Bill