Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

R.I.P.

Apačka

Ve studiu

Support Lesbiens

Co poslouchá...

Míla Fürstová

Čerstvé (z)boží

Ghost of You

Headliner 1/2

Amy Winehouse

Headliner 2/2

Amy Winehouse

Headliner 2/3

Amy Winehouse

Story

Carly Rae Jepsen

Story 1/3

Led Zeppelin

Story 2/3

Led Zeppelin

Rozhovor

Priessnitz

Headliner

Vypsaná FiXa vs. Wohnout

TOP

KAMERA! KLAPKA! PRAHA!

R.I.P.

Ota Petřina

Rozhovor

Divokej Bill

Enface

Distrubed

Enface

James Harries

Enface

Jack Ü

Reportáž

Rock for People Europe

Fenomén

Red Bull Tour Bus

Rozhovor

Guano Apes

Reportáž

Glastonbury

TOP

10 letních hitů podle muzikantů

Song Story

Stardust

Anketa

Stalo se 2#

Rozhovor

Village People

Jídlo

Festivalové bašty II.

Rozhovor

Refused

Téma

Je to jenom hra

Téma

Tohle (ne)hrajte

Dialog

Mighty Sounds

Enface

Gabrielle Aplin

Rozhovor

Dream Theater

Pohledy

Colors of Ostrava

TOP

K soudu, ty hvězdo!

Čerstvé (z)boží

Rutka Laskier

Rozhovor

Halestorm

Insider

Sacha Skarbek

Bizár

Conchita Wurst

Test

H-D Kvíz

Ženský element

M.I.A.

Televize

Videorama

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Nechte si vyprávět

Hard & Heavy

Ocelové srdce

Jazz & Blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Kittchen

EDM

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

The Chemical Brothers

Recenze

Recenze 20. 8. 2015

  •  
     

    rec

    Oval
     

    enze

    RectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangleRectangle Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    1

  • Oval

    zpet

    PolygonPolygonPolygon

    Joss Stone

    Water for Your Soul

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Stuck On You

    Dlouhé a pomalé

    Sympatická soulová zpěvačka na novince poněkud přecenila síly.

    Sedm studiovek během dvanácti let, to je silná kadence. Tam, kde by mnozí už vařili z vody, ale Joss Stone stále umí čarovat. Je to hodně dáno její éteričností a volnomyšlenkářským přístupem, který v produkci volí. Nová deska vychází hodně z reggae a hip hopu, ale dojde i na funk, world music, gospel, urban pop, irskou lidovou nebo scat.

    Už úvodní Love Me, jejímž spoluautorem je Damian Marley, hraje všemi barvami a příjemně naladí. Přitom jde spíše o slabší skladbu, na Water for Your Soul je schováno několik skutečných perel. Ale proposlouchat se k nim je poněkud složitější. Deska má totiž 65 minut, pouze dvě skladby klesnou stopáží pod čtyři, což je s ohledem na střední až pomalé tempo skutečně zkouška posluchačovy trpělivosti. A ne všechny písně jsou na takové úrovni, aby to člověk poslouchal na jeden zátah podruhé, potřetí...

    Stone na této desce trochu přecenila síly. Přitom umí výborně propojovat žánry svým soulovým výrazem a dělá je atraktivními pro mainstreamové posluchače. Je to dobrá letní deska, kterou majitelé plážových barů občas zvolí jako inteligentní zvukovou kulisu. Ale ve sluchátkách je to už trochu boj.

    GraphicLine

    Jarda Konáš

    text

     
    Group

    1. Love Me

    2. This Ain‘t Love

    3. Stuck On You

    4. Star

    5. Let Me Breathe

    6. Cut The Line

    7. Wake Up

    8. Way Oh

    9. Underworld

    10. Molly Town

    11. Sensimilla

    12. Harry‘s Symphony

    13. Clean Water

    14. The Answer

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    2

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygon

    Public Enemy

    Man Plans God Laughs

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Man Plans God Laughs

    Stará vlna se starým obsahem

    Dobře, že Public Enemy po třech letech nezkoušejí nic nového. Ale dostihla je únava.

    Psát o novém albu Public Enemy není zrovna dvakrát jednoduchá věc. Letos to bylo dvacet pět let od vydání jejich klasiky a urgentního hudebního testamentu Fear of a Black Planet. Tahle revoluční deska nepoznamenala jen hip hop, ale stala se politickým manifestem. Ne jenom pro černou komunitu, ale obecně. Chuck D byl vždycky dobrý developer myšlenek, které se blbě vyslovují naživo, když se nad vámi neustále houpá policejní obušek. V horším případě policejní zbraň v ruce někoho, kdo nemá sebemenší problém ji použít, vědom si faktu, že právo stále není úměrně reverzní a neplatí pro všechny stejně. Teď jsou Public Enemy zpátky se svojí třináctou studiovou deskou. Jako by jim tři roky ticha, které si dopřáli, dovolily se trochu nadechnout a rozpomenout se, v čem je jejich největší koncentrovaná síla. Jejich řeč byla vždycky naštvaná, militantní, hyperkritická, konfrontující náš relativně bezproblémový svět s klapkami na očích s tím, kde je všechno jinak. Mohlo by se lehce mluvit o rasismu naruby, ale fakt je, že ani v roce 2015 nemá černá komunita v Americe zdaleka stejná práva jako bílí. To je sice dost vágní a povrchní konstatování, nicméně není třeba žádných hlubokých studií, abychom se dopracovali k tomu, že věci nejsou ani zdaleka ideální. V tom­hle byli Public Enemy vždy brilantní a zůstávají i na svojí novince Man Plans God Laughs. Jen forma nám lehce rezne. Chuck D pořád umí pojmenovávat i efektivně pracovat s ostrou zkratkou, jen stále častěji nahrazuje explozivní naštvanost bezbřitým sarkasmem a místy zní unaveně. Flav vstupuje do děje míň, jeho rap je bez obvyklé šťávy a místy má i citelné problémy s timingem. Což je velká škoda, protože ten věcný „konflikt“ mezi nabroušeným černým panterem Chuckem D a tak trochu mimoděk sekundujícím zhuleným popletou Flavem byl tím signifikantním kouzlem, podle kterého se Public Enemy dali poznat na první dobrou. Pro ty, kdo sledují moderní hip hop, tohle bude nepochopitelný kontejner z minulosti. Což je na druhou stranu sympatické a zvedá to hodnocení tak o půl bodu nahoru. Představa, že si Chuck D, Flav a DJ Lord pohrávají se současnou produkcí a balí svoje revoluční proslovy třeba do trapových tracků, je jednoznačně divná. Ne v tom dobrém smyslu, pochopitelně.

    GraphicLine

    Kay Buriánek

    text

    GroupPolygon

    1. No Sympathy From The Devil

    2. Me To We

    3. Man Plans God Laughs

    4. Give Peace A Damn

    5. Those Who Know, Know Who

    6. Honky Talk Rules

    7. Mine Again

    8. Lost In Space Music

    9. Corplantationopoly

    10. Earthizen

    11. Praise The Loud

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    3

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygon

    Asian Dub Foundation

    More Signal More Noise

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Zig Zag Nation

    Pohádka mládí

    Asian Dub Foundation by prospělo, kdyby o revoluci jen nemluvili, ale sami si ji prožili.

    Asian Dub Foundation patří už roky k povinné výbavě tuzemského festivalového léta podobně jako třeba Kosheen nebo Subways. Z jejich nejnovějšího počinu je patrná jistá rezignace, že dobře vědí, že na žádné novoty a změny od nich nikdo není zvědavý. Deska More Signal More Noise je navíc přepracovanou verzí alba The Signal and the Noise, které vyšlo už před dvěma lety pouze pro japonský trh. Asian Dub Foundation se na ní drží scénáře. Plamenné politické dloubance propojují s hybnou lámanou elektronikou, d’n’b výplachy zhutňují zboostrovanými kytarami a zjemňují klenutými zpívanými refrény, případně příčnou flétnou, která na novince dostala možná až příliš velkorysý prostor. Příjemné překvapení přichází jen se skladbou Radio Bubblegum, ve které se jim povedlo dospět k zajímavé kombinaci reggae se zvukem a riffem, který skoro evokuje Black Sabbath. Ústřední slogan, po němž dostala skladba jméno, v sobě navíc má tu plakátovou přímočarost, díky které na sebe Asian Dub Foundation dokázali kdysi strhávat pozornost. Jenže tehdy se psala devadesátá léta a parta naštvaných a frustrovaných cápků z Hac­kney dělala muziku, jakou předtím nikdo neslyšel. A pleskání facek, jež rozdávala v textech, mělo ozvěnu, která rezonovala. More Signal More Noise není vyloženě špatné nebo odfláknuté album, jen na něm Asian Dub Foundation dostihla jistá rutina.

    GraphicLine

    Honza Vedral

    text

    GroupPolygon

    1. Zig Zag Nation

    2. The Signal And The Noise

    3. Radio Bubblegum

    4. Blade Ragga

    5. Semira

    6. Stand Up

    7. Flyover 2015

    8. Hovering

    9. Get Lost Bashar

    10. Fall of the House of Cards

    11. Dubblegum Flute Flavour

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    4

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygon

    THE MACCABEES

    MARKS TO PROVE IT

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Marks To Prove It

    Přešlapování pod vrcholem

    The Maccabees vypotili album, které i přes určité nedostatky patří do výkladní skříně součastého britrocku.

    Formace složená z čerstvých třicátníků začínala zhruba před deseti lety, v době, kdy kulminovala popularita kytarovek The Strokes nebo Bloc Party. Její první dvě alba představovala poměrně zdařilou odpověď na tyto trendy, čelní příčky žebříčků však atakovala jen ze vzdálenějších linií. Skutečný průlom zaznamenala až s příchodem třetí desky Given to the Wild, která si vysloužila nominaci na Mercury Prize.

    Klíč k úspěchu The Maccabees pomohl najít producent Markus Dravs, který dříve spolupracoval například s Arcade Fire. Právě od slavnějších kolegů Britové okoukali základní postupy. Nepodbízivým popovým songům dodávají epický rozmach zasazením do mnohovrstevnatých kompozic a vzdávají hold poctivému muzikantství.

    Kytary v neustálém dialogu, tak akorát syntezátorů, piano v roli vypravěče dramatických vedlejších příběhů a frontman Orlando Weeks coby brilantní zpěvák vhánějící posluchače do svých existenciálních sítí, to jsou pilíře desky Marks To Prove It, které se v první polovině stopáže zdají být prakticky neotřesitelné. Škoda, že dokonalosti se The Maccabees začnou vzdalovat s úderem pátého tracku Silence, po němž následuje série rozvleklých balad, které postrádají pevnější kostru a i po mnoha posleších z nich v paměti rezonují pouhé fragmenty.

    Jako by The Maccabees mířili o laťku výš, než na kolik v tuhle chvíli mají tvůrčích sil. Sami ostatně přiznávají, že novinka z nich lezla jako z chlupaté deky a pracovali na ní uvěznění mezi čtyřmi stěnami studia celé dva roky. Musela to být slušná ponorka, ale přece jen se vyplatila. Na esenciálních skladbách Marks To Prove it a Spit It Out lze stavět zářivé zítřky.

    GraphicLine

    Veronika Ondečková

    text

    GroupPolygon

    1. Marks To Prove It

    2. Kamakura

    3. Ribbon Road

    4. Spit It Out

    5. Silence

    6. River Song

    7. Slow Sun

    8. Something Like Happiness

    9. WW1 Portraits

    10. Pioneering Systems

    11. Dawn Chorus

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    5

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygonPolygon

    Frank Turner

    Positive Songs for Negative People

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    The Next Storm

    Skautík s energií

    Britský písničkář Frank Turner chtěl vždy dokázat něco víc a vychází mu to.

    Folkpunk je žánr, který u nás nemá moc velkou tradici. Kdo by se s ním chtěl seznámit, Turnerova novinka je pro něj ideální příležitostí. Obsahuje snad všechny možné stylové polohy a zároveň její poslech prosviští tak rychle, jako když projedete Krymskou na skejtu.

    Turner v sobě má melancholického folkaře i energického buřiče, snaží se hledat nové cesty i vzdát hold tradiční britské folkové škole. Má toho hodně na srdci a nebojí se to říct, nechce ale vést, jen ukázat cestu. V punkovějších polohách skřípe zuby, ve folkovějších nechá posluchače vydechnout, ale jde spíš o výjimečné okamžiky. Frank Turner na novince totiž není k zastavení a s kapelou se do toho slušně opírá. Po opětovném poslechu se však dostaví pocit, že zpěvák tak trochu jede podle osvědčené šablony a po vrcholu desky v podobě dvojice písní Mittens a Out Of Breath záživnost mírně, ale konstantně klesá.

    Je to však aktivita okolo, která dělá album výjimečným. Turner totiž nekončí jen u názvu a textů, ale snaží se lidi nabudit k aktivitě skrze kampaň, kterou s vydáním desky spustil. Dá se volně přeložit jako Náhodné dobré skutky a na fanoušky klade jednoduchý apel – chodit po světě s otevřenýma očima a pomoci při první příležitosti, která se naskytne. Turner jejich příběhy pak zveřejňuje na své stránce a při tom pročítání srdce poskočí. Stejně jako při poslechu této desky, čestné skautské!

    GraphicLine

    1. The Angel Islington

    2. Get Better

    3. The Next Storm

    4. The Opening Act of Spring

    5. Glorious You

    6. Mittens

    7. Out Of Breath

    8. Demons

    9. Josephine

    10. Love Forty Down

    11. Silent Key

    12. Song for Josh

    PolygonPolygon

    Jarda Konáš

    text

    Group
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    6

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygon

    Našrot

    Flashbacks – Live Unplugged

    GraphicLinePolygonRectangle
     

    Funky Town

    Půvab tichého randálu

    Parta, která dokázala povýšit crossover nad chvilkovou módu, zachytila náhodou a překvapivě zdařile své akustické spády.

    Výjimečné poloakustické koncerty znají příznivci jinak poměrně hlučné party Našrot už zhruba pět let. Záznam toho vánočního z loňského roku se spíše shodou okolností než plánovaně dostal na dvojalbum. A skladby v obnažené podobě i jejich uvolněné podání nejenže za energickou běžnou podobou nezaostávají, ale nabízejí k ní i nový rozměr.

    Deska obsahuje španělky, kontrabas, ale také hostující housle, saxofon a perkuse, hity i dosud nevydané skladby a k tomu zdařilé coververze Neila Younga a Velvet Underground. Z Našrot je tu rázem kapela na pomezí folku, akustického rocku i blues, ale nevytratily se ani vlivy world music. Nejde jen o tišeji přehrané „nářezy“, ale na povrch se tu doslova derou emoce, melodie a písničkový potenciál.

    Kdo o tom někdy pochyboval, může se při těchto verzích sám přesvědčit, že frontman Hraboš je na poli tuzemského tvrdého rocku jedním z nejlepších zpěváků. A nejen když sáhne k češtině – jako v Blues levnýho baru – mohl by se s klidem postavit na společné pódium s Mišíkem či Prokopem.

    Zápory jsou spíš marginální. Při studiovém mixu prý Našrot vyhodili některé dlouhé proslovy, mohli v tom být ale ještě důslednější. Ve studiu a bez publika by kapela jen těžko dosáhla podobně pohodové atmosféry. Na několika místech je patrné, že akustická verze vedle energického originálu zůstává jen kuriozitou. A dojde i (třeba v kouscích Káňata nebo Hej, chlapče) k pokoušení trpělivosti posluchače nemalou porcí sentimentu.

    Hraboš se nikdy netajil tím, že více než metalcoroví zběsilci ho ovlivňují staří rockeři v čele s The Who. Kdo se tomu divil, má v téhle kolekci pádnou odpověď. A těžko si i představit lepší pozvánku na další podobně pojaté koncerty.

    GraphicLine

    Antonín Kocábek

    text

    GroupPolygon

    1. Flashbacks

    2. Snowing In The Desert

    3. I Want To Take You Away From Here

    4. Blues levnýho baru

    5. Tequila Under The Dark Sun

    6. Zrcadla

    7. Like a Hurricane

    8. Káňata

    9. Going To Shamballah

    10. Hej, chlapče

    11. Funky Town

    12. Zmizíme ze světa

    13. Words Are Dead

    14. Skeptikl Song

    15. Night In Lhasa

    16. Sunday Morning

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    7

  • Oval

    zpet

    PolygonPolygonPolygon

    Albert Hammond Jr.

    Momentary Masters

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Born Slippy

    Zpátky do budoucnosti

    Kytarista Strokes našel na třetí sólové desce sebevědomí. Z jeho nápadů cuká v koutcích.

    Znáte ten pocit, když po letech, mezi tím vším vlastně nepotřebným, ale neskonale trendy oblečením, které někteří z nás hromadí, jako by měl zítra přijít módní armagedon, najdete starou odrbanou mikinu? Má tvar i vůni vašeho těla, je jako druhá kůže, byť v podobně postižených jedincích s přecitlivělostí na kousky vyšlé z módy vyvolává jen letmý pohled na ni hluboké mdloby. Pár let jste ji vlastně vůbec nepostrádali, ale teď, když se odněkud vynořila, máte chuť se do ní obléci a už ji nikdy nesundat. Samozřejmě to je sentiment, ale má svoje dojemné charisma.

    A podobně je to s Momentary Masters. Kudrnáč s bílým Stratocasterem proklatě vysoko, tak jak ho známe ze zlatých dob The Strokes, byl vždycky pro jedny neskutečně cool týpek a pro druhé nerd. Byl poslední, koho Casablancas rekrutoval do The Strokes, vždycky stál trochu vzadu a oblékal se jako dnešní normcore hipsteři dávno předtím, než se první hipster vůbec rozhodl být hipsterem. Přesto byl Albert pro The Strokes nejzásadnějším členem. Jeho autorský potenciál na třetí sólové desce jenom zas a znovu dokládá, jak se s postupujícím časem jeho domovská kapela nenávratně vzdalovala od geniality desky Is This It a nakolik byla fenomenální jednoduchost jejich debutu jeho práce. Albertova sólová tvorba, naplno rezonující na Momentary Masters, je jako ozvěna těch nejblyštivějších popových momentů The Strokes v tom nejlepším slova smyslu. Až teprve na Momentary Masters má Hammond sebevědomí opravdové sólové desky a neustupuje stínům minulosti. Kromě Hammondova rukopisu vykazuje i nepřeslechnutelnou žánrovou barevnost. Což je asi ta nejzábavnější věc, která nutí k samovolnému cukání v koutcích a povytaženému obočí, jakože cože?! Úvodní Born Slippy se ještě trochu drží u zdi, ale už druhá, falzetem poháněná Power Hungry s funky disko groovem jako od Talking Heads, je sebevědomý kousek a dál je to lepší a lepší. Caught by My Shadow jako by solila výpalné Arctic Monkeys z doby, kdy ještě definitivně nepodlehli kouzlu Joshe Hommea a vypadali nejlíp na tanečním parketě, byť ve sportovních větrovkách. Coming to Getcha. Nádherně rozostřená popová věc. Skoro jako Interpol pokoušející se o Top 20, plus krásně vykvetlý refrén. Losing Touch – Jimmy Eat World, minus emo klišé, zato s malinkatou vykrádačkou Ramones. Don‘t Think Twice je jak něco, co by mohl napsat Dylan, kdyby byl Cash, ty vole! A stejně – ten New York je v tom tak strašně cítit a je to tak strašně dobře. Protože byť je Momentary Masters kytarová deska, těch tanečních party elementů je na ní tolik a tak moc odkazuje na dobu, kdy Williamsburg nebyl všivácký developerský ráj, ale umělecká čtvrt, kde se rodily nové svobodné trendy, že to zkrátka nejde ignorovat. Sentiment je někdy strašná děvka. Sladká a přítulná.

    GraphicLine

    Kay Buriánek

    text

     
    Group

    1. Born Slippy

    2. Power Hungry

    3. Caught By My Shadow

    4. Coming to Getcha

    5. Losing Touch

    6. Don’t Think Twice

    7. Razors Edge

    8. Touché

    9. Drunched In Crumbs

    10. Side Boob

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    8

     
     
  • Oval

    zpet

    PolygonPolygonPolygon

    MAC DEMARCO

    ANOTHER ONE

    GraphicLine
    EPS
    PDF
    PolygonRectangle
     

    Another One

    Letní deska

    Potrhlý písničkář stvořil ideální novinku pro barbecue.

    Mac DeMarco je člověk, kterého by snadno mohla mílovými kroky předcházet pověst šílence než to, že se věnuje muzice. Neustálé výstřelky a srandičky jej provází na pódiích i v soukromí a často se pohybují na stupnici nechutnosti opravdu vysoko, jako například, když si během koncertu neváhal do zadnice vrazit bubeníkovy paličky. Ale ono ne – posluchače i kritiky fascinuje svým unikátním zvukem.

    Na internetu neutichají diskuze o tom, jak DeMarco ladí, jak pracuje s harmoniemi a kde se v jeho jazzem a funky nasáklých odrhovačkách bere ten vibe? A nejinak je tomu v souvislosti s čerstvou nahrávkou. Nemusíte být muzikant, aby tento čtyřiadvacetiletý multi-instrumentalista zůstal ve vašem hledáčku. Jeho hudba představuje ideálního společníka pro chill-out, pohodové momenty a speciálně pro barbecue party, jichž je samozvaným králem. Jeho hudba ve vás zanechá přetrvávající pozitivní náladu.

    Na desce Another One je DeMarco ještě uvolněnější než jindy. Doslova nutí člověka vypnout hlavu a poddat se líným rytmům a prosluněné atmosféře. Zároveň jde o nejpřístupnější album, jaké kdy vydal, díky čemuž může rekrutovat nové fanoušky z řad těch, kterým v jeho předchozí tvorbě vadily špinavosti a přehršel disonance.

    Bez ohledu na to, jak zdařilé je nové minialbum, DeMarco by si na chvíli mohl naordinovat odpočinek. Vzestupná frekvence, v jaké chrlí další a další nahrávky, totiž hrozí opakováním se a ztrátou kouzla. Jemu je to ale nejspíš fuk.

    GraphicLine

    Veronika Ondečková

    text

    Group

    1. The Way You‘d Love Her

    2. Another One

    3. No Other Heart

    4. Just to Put Me Down

    5. A Heart Like Hers

    6. I‘ve Been Waiting For Her

    7. Without Me

    8. My House by the Water

    PolygonPolygon
    Polygon
     
     

    9

    GraphicLine

    recenze

    9

     
     
 
×
Čtete:
2015/8
Recenze 20. 8. 2015

Recenze

Recenze 6. 8. 2015

Duel

Majk Spirit

Naživo

HIM

Naživo

Boy Wonder And The Teen Sensations, The Oxx, Dj Vegy

Naživo

Patti Smith, Horses

Naživo

Dr. John

Naživo

Festival Overtone

Naživo

The War On Drugs

Naživo

Robert Plant and The Sensational Space Shifters

Naživo

Benátská! Helloweenská přehlídka „Vesničanů“

Naživo

SázavaFest

Naživo

VR/Nobody, Aid Kid

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly

Úvod

Festivaly

Srpen, Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.