Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Zaostřeno

Lenka Dusilová

Mám zaseto na novou desku

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Cenová smršť

Zaostřeno

Cena Apollo

Jak se lovil Kapr

Zaostřeno

Ceny Anděl

Kryštof, kam se podíváš

Headparáda

Redakční tipy

Zaostřeno

Festival Metronome

Potká se Iggy s Ivanem Kralem?

Ve studiu

5 otázek pro … Michal Ambrož

Zaostřeno

Sdílení fanoušků

Můj soundtrack

Lukáš Pavlásek

Jak jsem textoval pro Stouny

Čerstvé (z)boží

The Atavists

Zlé časy přicházejí

Headliner 1/4

Vinylmánie

Headliner 2/4

Velký příběh jednoho labelu

Headliner 3/4

James Jagger

Poprvé jsem seděl s tátou u piana

Headliner 4/4

První dojmy

Smršť vyjetá jak Kolumbie

Téma 1/4

56 debutů tisíciletí

Téma 2/4

56 debutů tisíciletí

Téma 3/4

56 debutů tisíciletí

Téma 4/4

56 debutů tisíciletí

Headliner

Adrian T. Bell

Nenapadlo mě, že budu muzikant

Rozhovor

Mike Trafik

Proč se tu drží huba

TOP

9 ranařů

Muzikanti, kteří zmlátili své fanoušky

Enface

Sarah Hartman

Mám motýly v břiše

Intro

Iggy Pop

Ikona

Portrét

Iggy Pop

Poezie šílenství

Diskografie

Od punku k šansonům a zpět

Recenze

Iggy Pop

Post Pop Depression

Hlášky

Dívala se na mě penetračně

Anketa

Obdiv, nezájem a společný sex

Rozhovor

Václav Havelka

Zásadní je dávat maximum

Reportáž

Prague Conspiracy

Kážeme víno a pijeme víno

TOP

10 klipů, které pobouřily

Jackie Crash

Twenty One Pilots

Všechny ručníky jsou po nás špinavý

Dotazník

The Bloody Beetroots

V taneční hudbě je příliš spekulací

česká stopa

Underworld

Na zasněženém poli

Story

Primal Scream

Spolek nezničitelných

Průvodce

Hard Rock Cafe

Jak to bylo s podprsenkou Blondie

Rozhovor

Simple Plan

Kritici nás nemají rádi

TOP

Muzikant + muzikant = VSL

Retro

Charles Aznavour

Když Básník zpívá

Rozhovor

Vladimír Merta

I starý křápy se dneska sbíraj

Insider

Jimmy Jam

Narodil jsem se, abych pomáhal hvězdám

Televize

Videorama

Enface

Aurora

Alenka z říše severu

Songstory

Gorillaz

Clint Eastwood

Vzpomínky

Wohnout

Sladkých dvacet

Moje deska

Elton John

Chtěl jsem nahrát radost

Ženský element

Birdy

Ptáčátko, kterému přejí hvězdy

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Adrian T. Bell

Night and Day

Recenze

17. března 2016

  •  
     

    rec

     

    enze

     
     

    11

    recenze

    1

  • zpet

    Violent Femmes

    We Can Do Anything

     

    Memory

    Zpátky bez hlasitých fanfár

    Comebackové album ikon americké nezávislé scény potěší, ale nenadchne.

    Ti nejmladší posluchači u něj jen sotva budou chápat, proč bývala parta Violent Femmes kdysi tak uctívaná. Americké legendy osmdesátých a devadesátých let to rozpustily v roce 2009. Když jim po comebacku loni vyšlo EP, byla pod ním podepsaná ještě početná sestava muzikantů, včetně bubeníka Briana Viglioneho, kterého si mnozí mohou pamatovat z u nás mnohem populárnějších Dresden Dolls. Letošní album však kapela s pětatřicetiletou existencí natočila jen jako základní trojice a na koncerty pak vyrazila už s novou posilou za bicími. Pardon – za virblem.

    Violent Femmes totiž původně bývali označováni za punkovou kapelu, i když nikdy nepatřili k ortodoxním zástupcům žánru. Postupem času se hovořilo častěji o folk-punku a novinka je už zcela v poklidném duchu melodických písniček. Akustická tu byla použita i baskytara a bubeník to na koncertech mydlí štětkami na zahradní gril. Skladatelský tradicionalismus tu ovšem jen sotva lze považovat za nouzi – na to z toho americana i vlivy country čouhají až příliš okatě.

    V souladu s názvem tak vše odsýpá v optimistickém, až radostném duchu. Přestože jde však o celkem svěží a energické písničky, něco nového se v nich hledá jen těžko a klidně mohly vzniknout i před čtyřiceti lety. Takže tím nejsympatičtějším je na nich především příjemná atmosféra.

    Půlhodinové album uteče rychle jako posezení v hospůdce s přáteli – i tam je příjemné se vracet. Jenom té zvědavosti na cokoli dalšího po skončení poslechu tak nějak ubude. Což ovšem neznamená, že by nebyl po odeznění poslední z deseti skladeb důvod stisknout znovu tlačítko „play“.

    Antonín Kocábek

    text

     
     

    1. Memory

    2. I Could Be Anything

    3. Issues

    4. Holy Ghost

    5. What You Really Mean

    6. Foothills

    7. Traveling Solves Everything

    8. Big Car

    9. Untrue Love

    10. I‘m Not Done

     
     

    11

    recenze

    2

     
     
  • zpet

    Underworld

    Barbara Barbara We Face a Shining Future

     

    I Exhale

    Uťápnutý comeback

    Návratová deska dvojice Hyde – Smith je fajn zpráva, ale zdá se, že by udýchali spíš jen singl.

    Devátá studiovka britských elektronických pionýrů po šestileté odmlce je důvod ke směsi obezřetnosti s nadšením. Co čekat? Už list kontributorů a koproducentů je na lehce povytažené obočí. High Contrast, Paul Van Dyk, Dubfire. Ale... i kdyby po šesti letech mlčení měly přijít dva úvodní tracky – naprosto esenciální osmiminutový úvod I Exhale a následující If Rah, stačilo by mi to. Odtažitý deklamovaný vokál Karla Hydea s britskou dikcí je přesně to, co mě na nich baví. Produkce neustále rostoucí, skoro punkové a repetitivní věci je perfektní zásah do místa, kterým je občasná slabost pro staromilské úlety. Dalo by se možná i říct, že tohle je jejich největší banger od Kittens z jinak celkově skvělého alba Beaucoup Fish, a to mluvíme o roku 1999! Downbeatová If Rah trochu evokuje minimalistické deklamující punkáče Sleaford Mods, než se ke konci zlomí do košatého, lehce nihilistického bordelu. Low Burn je typický trance-houseový ubíháček s pár fajn momenty, ale jinak celkem nic extra. Motorhome spadne až do podivné chilloutově zhulené ambientní nálady a člověk začne pokukovat po něčem, co by si pustil na spravení nálady. Přeskakuju. Nylon Strung je hezká rovná věc s jasnou strukturou a náladou někde mezi Pet Shop Boys a Depeche Mode. Fajn. Ova Nova, výtahová vycpávka a Santiago Cuatro s akustickou kytarou à la Jose Feliciano a country jsem moc nepochopil. Jak říkám, úplně by mi stačily ty úvodní dvě věci.

    Kay Buriánek

    text

     
     

    1. I Exhale

    2. If Rah

    3. Low Burn

    4. Santiago Cuatro

    5. Motorhome

    6. Ova Nova

    7. Nylon Strung

     
     

    11

    recenze

    3

  • zpet

    UDG

    Emotikon

     

    Intergalaktická

    UDG bojují sami se sebou

    Ústecká parta potěší staré fanoušky, ale k novým si cestu nenajde.

    Při pohledu na hezký obal od Maťo Mišíka se nelze zbavit dojmu, že až nápadně připomíná grafiku poslední desky Cocotte Minute, a podobný pocit převažuje i při poslechu – že už jsme to někde slyšeli. UDG se totiž zacyklili sami v sobě a hudebně se nový repertoár slévá s tím starším do masy, ze které nejde poznat, co je z roku 2016 a co starší.

    Znamená to ovšem, že stále nabízí jistoty, které uměli vždy. Jednoduché, zapamatovatelné skladby postavené na silných refrénech, které se hodí jak do rádia, tak do klubu plného roztoužených dívek. Úvodní Intergalaktická je jasný příklad typického „údégéčkovského“ singlu, stejně tak Bůhví kam nebo Draci jsou kvalitní kytarový pop, za jehož poslech se vůbec nikdo nemusí stydět. Kdyby se celá deska nesla v podobném duchu, šlo by o vynikající počin. Bohužel, tak se nestalo.

    Citelným problémem je velký počet skladeb. Skupina jich na Emotikon zařadila šestnáct a ne všechny jsou, eufemicky řečeno, úplně záživné. Kdyby UDG víc škrtali a desku zeštíhlili, bylo by to ku prospěchu věci. Také je poznat, že to nejsou žádní velcí básníci. Pomáhají si textařskými berličkami v podobě opakování slovesných tvarů či tvarů přídavných jmen, dojde na nešťastné rýmy jako lemován / milován nebo odhozen / nacházen. Narazíme dokonce na archetyp českého textařského klišé den / ven, čemuž se na konzervatoři učí vyhýbat už v prvním ročníku.

    Emotikon je tak deskou, která bojuje hlavně sama se sebou. Nabízí na jednu stranu slušný poprock zapamatovatelný na první poslech, na stranu druhou ale obsahuje prvky, kvůli kterým náročnější posluchači nad UDG ohrnovali nosy dřív a budou tak pravděpodobně činit i nadále. I ti by ale mohli uznat, že Emotikon je ve výsledku slušné album, které koncertní repertoár UDG nafoukne o několik hitů.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Intergalaktická

    2. Magnety

    3. Atomy

    4. Šeptáš

    5. Duše lamp

    6. Prach a dým

    7. Jen tak jít

    8. Bůhví kam

    9. Déšť i pláč

    10. Tebou

    11. Malá neznámá

    12. Příměří

    13. Barvy

    14. Oči

    15. Draci

    16. Hlava

     
     

    11

    recenze

    4

     
     
  • zpet

    Oldřich Janota

    Ultimate Nothing

     

    Královna včel

    Ode všeho trochu

    Rozsáhlý komplet archivních záznamů bez přehánění kultovního písničkáře jen záměrně vyzobává především zatím nevydané skladby.

    Osobitý kytarista a zpěvák poetických textů Oldřich Janota se na scéně objevil už v první polovině sedmdesátých let, ale první alba mu nepřekvapivě začala vycházet až po roce 1989. Archivních záznamů jeho starší tvorby, koncertních bootlegů a dalších více či méně kvalitních nahrávek tak koluje mezi příznivci mnohonásobně více, než je zhruba desítka oficiálně vydaných titulů. Takže bylo nasnadě, kdy konečně někdo sáhne i k jejich vydání.

    Ti, kteří se tak těšili hlavně na „dovymetení“ nejoceňovanější doby od konce sedmdesátých do poloviny osmdesátých let, se musí spokojit s prvními třemi disky osmicédéčkové kompilace, protože následující dva nabízí nahrávky z devadesátých let a poslední tři naopak oprašují méně známé záznamy z doby po roce 2000. Před tím, že u kompletu se, navzdory rozsahu, nejedná ani o výběr nejlepšího, ani o „sebrané spisy“, ostatně varují tvůrci kolekce i v bookletu. V praxi to ovšem znamená, že je celek vhodný především pro opravdu dobré znalce autorových písní, protože nerekapituluje, ale spíš doplňuje celkovou Janotovu hudební historii.

    Vedle nesmrtelných a všem příznivcům známých skladeb jsou tak připomenuty i raritní experimenty, jako je průřez operou Zrcadlová koza, která se věnuje traumatům rozených leváků, násilně nucených psát či malovat pravou rukou. I ony ale přispívají k tomu, že průřez zajímavostmi tentokrát převážil nad průřezem tím opravdu podstatným a nejzdařilejším z toho, co vzniklo.

    Co se povedlo na sto procent, jsou graficky i obsahově dotažené obaly. Každé z osmi CD má svůj digipack, ve kterém nejen nechybí texty, ale je každý i odlišně výtvarně zpracovaný s neobvyklou nápaditostí a doplněný občas až překvapivě vtipnými komentáři. Stejně jako lze strávit čas nad různými výklady samotných písní i pročítání doprovodných textů může být nemálo dobrodružné i zábavné.

    U dvouboxového osmialba je nicméně událostí už samotné vydání a nezbývá než obdiv k vydavateli, který se do obtížného projektu vůbec pustil. Také sotva může být pochyb o tom, že janotovští nadšenci budou spokojeni a že pro kohokoli z mladších tu je nyní možnost osobní konfrontace s názorem, kdy někteří ze starších posluchačů i znalců Janotu řadí mezi českou písničkářskou špičku, mnohdy i nad nejrespektovanější jména jako je Kryl, Merta či Nohavica. Ale aniž by to muselo nutně znamenat kritiku právě vydaného: nejlepší na tom všem je, že dveře k dalšímu vydávání janotovských archivů stále zůstávají otevřené.

    Antonín Kocábek

    text

     
     

    CD 1: Na kole z noční směny (70. léta)

    CD 2: Fotograf aktů
    (přelom 70. a 80. let)

    CD 3: ve hálali bzorenN
    (Abys nerozbila láhev)
    (80. léta)

    CD 4: Týden v malovaném domě (90. léta)

    CD 5: Žlutě (90. léta)

    CD 6: Zrcadlová koza (počátky 2. tisíciletí)


    CD 7: Hory v údolí
    (přelom tisíciletí)

    CD 8: Kolébat (přelom tisíciletí)

     
     

    11

    recenze

    5

  • zpet

    Marpo

    Lone Survivor

     

    Táta

    Honza Vedral

    text

     
     

    1. Už nikdy

    2. Hrdina

    3. Mladá krev ft. Ektor

    4. Nic nekončí

    5. Drby ft. Separ

    6. Lesk ft. Wohnout & Sean Divine

    7. Už držej hubu

    8. Od 9ti do 5ti ft. IronKap

    9. Táta

    10. Wolfpack

    11. Drahokam ft. Kali

    12. Náš hood

    Granát českého rapu

    Marpo vypiloval svůj egotrip. Jeho nejsilnější zbraní je výbušnost.

    Desku Lone Survivor předchází velký příběh i ambice. Marpo se s ní vědomě rozhodl posunout do čela tuzemské hiphopové scény – nenapovídá tomu jen bojový název alba, jeho válečnická dikce a celý ten velký egotrip, ale i konkrétní činy. Třeba to, že desku plánuje pokřtít s velkou parádou a výpravou na halovém koncertě 22. dubna v pražské
    O areně. Už po prvním poslechu je zřejmé, že nový materiál na to má nejen ambice. Marpo vsadil na absolutní přímočarost, na desce rozvíjí to, čím zaujal už v minulosti. Ale technicky je lepší, má větší smysl pro melodické refrény i údernou flow. A jeho buldočí povaze a tvrdosti přidávají i události posledního roku, jakkoli jsou tragické. Na desce otevřeně rapuje nejen o své cestě na vrchol (což už známe z předchozích nahrávek), popovém angažmá v Chinaski, ale i o nečekané smrti svého táty, kytaristy Oty Petřiny. V mezních chvílích působí jako trenér, kterému se nedá příliš odporovat, a i když rýmy jsou místy všelijaké (hudbu – hubu), umí jimi posluchače udeřit. Pokud k němu po téhle desce sedne nějaký přívlastek, je to tvrzení, že je nejvýbušnějším rapperem tuzemské scény. Se vším, co k tomu patří. Jeho deska nemá velký přesah, na několika místech na ní sklouzává k patosu. Ale dělá to v rámci pravidel hry a tak vášnivě a zaujatě, že dokáže posluchače strhnout. A vlastně i překvapit – když se v houpavém tracku Táta ukazuje v melancholické a nostalgické náladě. Škoda, že není celé stejně vyrovnané. Tracky jako Od 9ti do 5ti nebo Drahokam nedosahují údernosti singlů. Svého vrcholu ještě evidentně nedosáhl, ale i tak je Marpo v tom, co dělá, dost přesvědčivý.

     
     

    11

    recenze

    6

     
     
  • zpet

    3 Doors Down

    Us and the Night

     

    In the Dark

    Inspirující deska

    Ponuré zkušenosti přetavili 3 Doors Down v nadějnou budoucnost.

    Na novinku z dílny amerických rockerů 3 Doors Down se čekalo pět let. Us and the Night je jejich první nahrávkou, na níž se podíleli nový kytarista Chet Roberts a baskytarista Justin Biltonen. O produkční práce se v Rivergate studiích v Nashvillu postaral Matt Wallace.

    Jak už to tak bývá, s novým osazenstvem kapely přišly také nové směřování a nové nápady, které do značné míry probarvily její tvorbu. Otvírák v podobě rockové hymny The Broken naladí na pozitivní vlnu. Následující singl In the Dark s poutavou kytarovou dynamikou a dobře vybalancovanou basovou linkou příjemně rytmicky šlape. Ve skladbě Still Alive vyčnívá kytarové sólo připomínající hairmetalové kapely osmdesátých let.

    U songu Believe It je zajímavý hlavně inspirativní text, který říká, že máme být sami sebou. Zpěvák Brad Arnold do hlasového projevu tradičně promítá emoce a prociťuje sdělení. Living in Your Hell je vyrovnaný energický rockový song. Po něm přichází zklidnění v podobě klavírního sóla a jemného citlivého vokálu v úvodu skladby Inside of Me, jemuž přidávají na atmosféře doprovodné vokály a smyčcové nástroje, doplněné akustickými kytarami a jednoduchými bicími.

    V I Don’t Wanna Know zase 3 Doors Down ukazují, že se nebojí experimentovat s různými styly, v tomto případě použili příměs latinské hudby. Love Is a Lie je trochu netradiční rockovou baladou s přímočarým textem. V závěrečné Fell from the Moon se opět v úvodu dostává ke slovu klavír a je příjemnou tečkou za celým dílem.

    Na Us and the Night jde většinou o chytlavé songy, které budou dobře fungovat i naživo a vybízejí k tomu, aby si je fanoušek s kapelou zpíval. Tahle kapela ví, jak na to, a umí skládat rockové písničky s hitovým potenciálem.

    Iva Boková

    text

     
     

    1. The Broken

    2. In the Dark

    3. Still Alive

    4. Believe It

    5. Living in Your Hell

    6. Inside of Me

    7. I Don’t Wanna Know

    8. Pieces of Me

    9. Love Is a Lie

    10. Us and the Night

    11. Fell from the Moon

     
     

    11

    recenze

    7

     
     
  • zpet

    KENDRICK LAMAR

    UNTITLED UNMASTERED

     

    untitled 03 | 05.28.2013

    Klenot z šuplíku

    Nepojmenovaným projektem, který doplňuje loňské přelomové album, Kendrick Lamar potvrzuje status jednoho z největších rapperů současnosti.

    Za svou třetí desku To Pimp a Butterfly získal hip­hopový mesiáš z Comptonu skoro všechny existující hudební ceny. Oprávněně. Skalním fandům, kteří už začínají pociťovat absťák, rapper předhodil nový materiál s netradičním charakterem. Novinku nejde označit za řadové album, EP, kompilaci, ale ani za úplně tradiční „béčko“. Doposud nevydané skladby, které vznikly mezi lety 2013 a 2016, nabízí syrově, bez názvu, a přesto brilantně. Málokdo si může dovolit vydat kolekci osmi tracků pojmenovaných jen datem jejich vzniku, a přesto vyváznout s fanouškovským nadšením a skvělými recenzemi. Do skupinky interpretů, kteří si v tomto ohledu nemusejí brát servítky, ale Kendrick v současnosti rozhodně patří.

    Dílo startuje s víc než minutovým vzdycháním perverzního chlápka, který vás láká nejen k poslechu, ale i do svého bejváku. Úvodní podivnost se ale velmi rychle přetváří do poetického rapu s featuringy zpěváků jako Bilal a Cee-Lo Green. Lamar porovnává rasové rozdíly, promlouvá k Bohu nebo si pokládá existenciální otázky. Tematicky jde tedy tradičně o pestrou směs myšlenek. A ačkoli nejsou tak těsně spjaté jako na předešlých albech, nejlépe vyniknou pohromadě v rámci jednoho dlouhého poslechu. Novinka není sexy nahrávkou s vyšperkovaným obalem ani promakaným promem. Jde „jen“ o upřímnou zpověď umělce, který si už nemusí nic dokazovat. Untitled Unmastered oplývá chytrými texty, silnými beaty a radostí z hudby. A to je v podstatě vše, o co nám posluchačům jde. Pokud je tohle jen doplňkem k To Pimp a Butterfly, nemůžu se dočkat, co Lamar chystá pro další řadovku.

    Vojta Tkáč

    text

     
     

    1. untitled 01 | 08.19.2014

    2. untitled 02 | 06.23.2014

    3. untitled 03 | 05.28.2013

    4. untitled 04 | 08.14.2014

    5. untitled 05 | 09.21.2014

    6. untitled 06 | 06.30.2014

    7. untitled 07 | 2014 – 2016

    8. untitled 08 | 09.06.2014

     
     

    11

    recenze

    8

     
     
  • zpet

    Killswitch Engage

    Incarnate

     

    Hate by Design

    Melodie a zuřivost

    Killswitch Engage natočili svěží a vyzrálou desku.

    Američtí úderníci Killswitch Engage se přihlásili se sedmým studiovým albem Incarnate, druhým počinem natočeným po návratu někdejšího zpěváka Jesseho Leache. Co od nové nahrávky očekávat, postupně naznačily tři singly.

    Kapela přiznala, že tentokrát se její nové dítě rodilo zdlouhavě a namáhavě. Hlavně frontman se trápil s texty, když nenacházel slova na úrovni, která by korespondovala s muzikou. Přál si ze sebe dostat maximum, zabývat se tématy, jež hýbou světem a plní média, ale uchopit je tak, aby si lidé mohli udělat vlastní názor. Ve finále se to i přes mnohé bezesné noci podařilo. Pokud se do textů ponoříte, donutí vás přemýšlet. Urovnat myšlenky mu pomohl kytarista a producent v jedné osobě Adam Dutkiewicz. Název alba napadl baskytaristu Mikea D‘Antonia, když tvořil grafiku.

    Incarnate zní svěže a mladistvě, přestože jednotlivé skladby mají už známou osvědčenou strukturu. Songy jako Embrace the Journey… Upraised a The Great Deceit představují zuřivější stránku massachusettské pětice, a to i díky tvrdě thrashové kytarové práci a až deathmetalovým rytmům. Napříč celou nahrávkou jsou slyšet i akustické kytary, které Killswitch dlouhá léta nepoužili.

    Oproti předchozímu počinu Disarm the Decent představuje novinka Killswitch Engage jako opět o něco kreativnější muzikanty. Z nahrávky jsou cítit větší ambice, pevnost a hlavně vášeň. Nad veškerou instrumentací září Leachův barevný a zároveň univerzální vokální projev. Umně kontroluje čisté zpěvy a jeho temperamentní screaming je špinavý a naštvaný. Ve větším počtu skladeb se uplatňují čisté zpěvy, což může ještě rozšířit už tak početné publikum této metalové kapely.

    iva boková

    text

     
     

    1. Alone I Stand

    2. Hate by Design

    3. Cut Me Loose

    4. Strength of the Mind

    5. Just Let Go

    6. Embrace the Journey… Upraised

    7. Quiet Distress

    8. Until the Day

    9. It Falls on Me

    10. The Great Deceit

    11. We Carry On

    12. Ascension

     
     

    11

    recenze

    9

     
     
  • zpet

    Aurora

    All My Demons Greeting Me as a Friend

     

    Running with the Wolves

    Svět věčného dítěte

    Debut norské písničkářky je příjemně zasněný, ale nebojí se ani hutnější atmosféry.

    Před necelými třemi lety způsobila novozélandská zpěvačka Lorde poprask svým dekadentním elektropopovým debutem Pure Heroine. Vydání Aurořiny prvotiny možná bude trochu více v klidu, ale něco mají obě dvě nahrávky společného – vypravují se na ne tolik zmapované území elektropopu a nejdou přímočaře po důrazu na rytmickou taneční složku.

    Obzvláště pak Aurora nevyužívá elektroniky jako stavebního kamene, ale spíše jako výrazového prostředku, který jejím písním pouze pomáhá dotvořit celkovou atmosféru. Z mnoha živých vystoupení je totiž patrné, že se norská zpěvačka opírá především o silné a neotřelé melodie, které dokážou fungovat i v akustickém provedení jen s kytarou. Ty lyričtější jsou mysticky snové a ladné, těm dynamicky výraznějším zase nechybí drive a potřebná síla.

    Elektronický podkres ale dodává skladbám závažnost i patřičně hutnou atmosféru, především těm vůbec nejtemnějším z celého alba jako jsou Running with the Wolves či Under the Water. V kontrastu s tímto prvkem jde Aurořin andělsky čistý, a bez jakéhokoli negativního podtextu, snad až dětský hlas. All My Demons Greeting Me as a Friend je jako variace Malého prince, s veškerou jeho úsměvnou nevinností, ale i hloubkou. A Aurora je tím věčným dítětem, které moc dobře chápe, že experimentování se zvukem je lepší cesta než psát hitovky na první dobrou.

    Michael Švarc

    text

     
     

    1. Runaway

    2. Conqueror

    3. Running with the Wolves

    4. Lucky

    5. Winter Bird

    6. I Went Too Far

    7. Through the Eyes of a Child

    8. Warrior

    9. Murder Song (5, 4, 3, 2, 1)

    10. Home

    11. Under the Water

    12. Black Water Lillies

     
     

    11

    recenze

    10

     
     
  • zpet

    Laura a její tygři

    Žár trvá / Továrna
    na sny

     

    Bambus

    Laura nestárne

    Dvojalbum ke třicátinám kapely hezky ilustruje její vývoj.

    Reedice někdy vypadají jako marketingový trik, jindy mají větší smysl, než interpret zamýšlel. A to je případ této dvojdesky. Na první placce je vyčištěný debut Žár trvá, na druhé nová studiovka Továrna na sny. Můžeme díky tomu sledovat nejen proměnu kapely, ale mladší generace pozná trochu historie.

    Žár trvá byla v druhé polovině osmdesátých let zásadní deska a stále je zábava ji poslouchat. Hudba kapely byla víc nová vlna a rock‘n‘roll. Některé skladby neztratily nic ze své síly, například z Dokud budu běhá i dnes mráz po zádech.

    Na novince Laura a její tygři nestárne a kráčí s trendy. Novovlnný zvuk vzal za své a reggae nyní dobarvují prvky třeba z moderního soulu. Aktuální Laura Lucie Bakešová (ke kapele nastoupila krátce poté, co předloni vypadla z Hlasu ČeskoSlovenska) zpívá skvěle, výborně hraje i omlazený ansámbl stále vedený Karlem Šůchou, nelze se ovšem zbavit dojmu, že původní živelnost, která přímo sálá z debutu, se vytratila na úkor profesionality. Skupina už zkrátka neskládá pecky, ale cizeluje svůj nadžánrový zvuk do jakési plachty zastřešující celou novinku. A nutno podotknout, že po skvělém úvodu desky přichází spíše průměr a dojde i na pár nezáživných kousků. Dobrá zpráva je, že kapela neztratila ani po letech nic z lehkosti textů a smyslu pro humor.

    Je otázka, jak toto vydání hodnotit. Reedice debutu jednoznačně stojí za koupi, novinka Továrna na sny se s ní spíš sveze. Pokud už doma Žár trvá máte a zvažujete jen pořízení novinky, odečtěte si hvězdičku dolů.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    Žár trvá

    1. Žár trvá

    2. Dokud budu

    3. 24 hodin ve světě

    4. Rádio

    5. Včera jsem se potkal

    6. Slovník cizích slov

    7. Laura a její tygři

    8. Nemůžu bejt spokojenej

    9. Procházím se podzemím

    10. Ve městě

    11. Mechanické piáno

    12. Dr. Pitzinger

    13. Bezcenná slova


    Továrna na sny

    1. Big bang

    2. Posedlost

    3. Trávas Maria

    4. Davy lidí

    5. U zrcadla

    6. Anděl strážný

    7. Tělo ospalý

    8. Bungo Bongo Club

    9. Nebyla to nuda

    10. Bambus

    11. Nemám love

    12. Holka do postele

    13. Továrna na sny

     
     

    11

    recenze

    11

 
×
Čtete:
2016/3
17. března 2016

Recenze

3. února 2016

Duel

Ektor

Recenze

SMS

Naživo

Tricky

Naživo

Marina & Diamonds

Naživo

The Libertines

Naživo

Bára Poláková

Naživo

Simple Plan

Naživo

The Neighboorhood

Naživo

Brian May

Naživo

Headliner narozeniny

Naživo

Years & Years

Naživo

SBCR

Naživo

Michal Pavlíček

Rychlá sóla a zaprášená saka

Naživo

Greg Dulli

Pohoda se zpěvem a přáteli

Naživo

Kodaline

Naživo, ale srdcervoucí

Naživo

Hurts

Méně romance, více diskotéky

Naživo

Scorpions

Stále plni síly

Obrazem

Hory, hudba, mejdany

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.