Někdy není na pódiu nutná přítomnost celé kapely a obligátních artefaktů k tomu, aby se dostavil intenzivní koncertní pocit.

text Kay Buriánek

foto Jakub Macháček

SBCR

Nožem a sekerou

MeetFactory, praha,
12. 3. 2016

Sir Bob Cornelius Rifo je jedna z uměleckých identit hyperaktivního hudebního génia původem z Itálie, ale dlouhodobě lokalizovaného v Los Angeles. Skrček s klasickým hudebním vzděláním, cizelovaný popem i rockem, se narodil v roce 1977, což má i hrdě vytetované na prsou tak, aby to bylo vidět. Má to svoje opodstatnění, protože on byl jedním z těch, kteří nekompromisně zatáhli do elektronické taneční hudby prvky punku, a nemluvím teď jen o vintage punkových tričkách, která s oblibou při svých setech nebo koncertech oblíká. Nejprve k svému dýdžejskému duu The Bloody Beetroots přizval na post hostujícího vokalisty Justina Pearsona z kultovních The Locust. Potom mu došlo, že i taneční elektronika s punkovou polevou se dá odprezentovat živě hrající kapelou a dal vzniknout The Bloody Beetroots Death Crew 77 a ke spolupráci přizval další legendu punkové scény – Dennise Lyxzéna ze švédských Refused. Jejich sety byly zničující a inovátorské a nastavily nový směr ve vnímání crossoveru žánrů. Krom toho to byla náramná legrace a netušený další rozměr, kdy taneční parties najednou dostaly feeling živého koncertu, navíc pěkně ostrého. Před pěti lety to potkalo i Prahu a Lucerna Music Baru tehdy málem uletěla střecha, jaký to byl mazec. Bob Rifo teď cestuje po světě sám, jen s flashkou, nezbytnými módními proprietami a svojí charakteristickou maskou. A tak doputoval i do Prahy.

Jatka MeetFactory sice nepraskala ve švech, zato bylo znát, že poučené publikum tvoří z většiny ti, kteří vědí, co čekat a co taky dostanou. Jednoduchá ale účelná světla, intenzivní zvuk a sedmdesát minut vtahujícího setu, který je víceméně (jak trefně glosoval Ian Cratsch z předskakujících Them Darned Teenagers) takový Dim Mak showcase. Na labelu Dim Mak totiž Bob Rifo vydává většinu svých věcí a s jeho šéfem Stevem Aokim jsou jako bratři. Takže nutně musela zaznít jejich společná věc Warp, ale taky silně aplaudovaná New Noise od Refused nebo Church of Noise opět s Dennisem Lyxzénem. Byla to hodina a něco nikterak výjimečného blendu bass house a elektra s nepatrnými trapovými vsuvkami, ale odprezentovaná s intenzitou živého koncertu. Bob Rifo kromě bravurního, byť punkového obsluhování dvou přehrávačů a mixu neustále hecoval publikum, používal notně mikrofon a z dýdžejského stolu si udělal efektní trampolínu. A odezva přítomných byla adekvátně nadšená a vstřícná. Ano, kdo zná použité fígle a prokoukl, do jaké míry je to celé divadlo, mohl by se velmi brzo začít nudit. Jenže posledních řekněme patnáct minut bylo tak spektakulárních, že každý, kdo na poslední chvíli couvl před poměrně vysokým vstupným, může jen litovat. A nám všem ostatním nezbývá než se těšit na koncertní návrat The Bloody Beetroots, který se plánuje na rok 2017 u příležitosti desetiletého výročí jejich založení. Punk’s Not Dead!