text Iva Boková

foto Karel Šanda

Na dvanáctém studiovém albu Whitesnake jsou upravené právě ty skladby z desek, které David Coverdale kdysi s Deep Purple nahrál a tvořily i páteř setlistu.

Pražskou, přibližně hodinu a tři čtvrtě trvající show v přibližně z poloviny zaplněné O areně zahájili Whitesnake skladbou Burn a z „purplovské“ éry postupně přidali také songy The Gypsy, You Keep On Moving, Mistreated, You Fool No One a Soldier Of Fortune.

V závěru základního hracího času se dostalo také na zřejmě největší hity z dílny Whitesnake, které jsou stálicemi ve vysílání rockových rádií, takže minimálně refrény zná každý. Is This Love a Here I Go Again tak s Davidem Coverdalem a spol. zpívali téměř všichni. Jako přídavek kapela přihrála klasickou energickou věc Still Of The Night a definitivně se rozloučila tóny baladické We Wish You Well, které už ovšem zněly jen ze záznamu.

Ani Whitesnake si neodpustili sóla. V kapele se za téměř čtyřicet let existence vystřídal nespočet hudebníků. Coverdale sestavu postupně omlazoval a z dob dávno minulých mu tak, s několika pauzami, zůstal pouze bubeník Tommy Aldridge, který předvedl velmi slušnou, až zběsilou bubenickou show. Kytaristi Reb Beach a Joel Hoekstra sólovali vcelku příjemně, i když to i tak působilo jako trochu zbytečná výplň.

Koncert byl celkově energický, zvuk vyladěný. Jen ten Coverdale… Frontman Whitesnake je celkem známý tím, že se chová jako primadona. V Praze to sice moc nepřeháněl, i tak byl ale na pódiu tak nějak spíš sám pro sebe než pro fanoušky, jako kdyby se na sebe s obdivem díval do zrcadla. Zpíval obstojně, ale většinou se opíral o hradbu silných vokálů obou kytaristů, baskytaristy Michaela Devina a klávesisty Michele Luppiho, nebo „kritické“ pasáže jednoduše nechal na fanoušcích.

O arena, Praha,
17. 11. 2015

Netradičně až nakonec se zmíním o předkapele, superskupině The Dead Daisies. Do pražské O areny se vrátila necelý půlrok poté, co tam předskakovala Kiss. Daisies vystoupili v hvězdné sestavě, kterou tvoří kytarista Richard Fortus a klávesista Dizzy Reed z Guns N´Roses, baskytarista Marco Mendoza původně ze Thin Lizzy, bývalý bubeník Ozzyho Osbourna či Billyho Idola Brian Tichy a dočasně také dánský kytarista Soren Ander­son, týdenní záskok za Davida Lowyho.

Kapela v tomto složení existuje jen něco málo přes rok, ovšem na pódiu působí naprosto konzistentně. Muzikanti jsou sehraní,

funguje mezi nimi ohromná chemie, vystupují s lehkostí a nepřehrávanou rockerskou upřímností. Věříte jim zkrátka každý pohyb i každé slovo. Jejich koncert nabídl hlavně skladby z aktuální druhé studiovky Revolución, která je plná chytlavých songů, jež dokonale fungují i naživo. Když je pánové ještě v pravý čas doplní o hitové covery, konkrétně Hush od Joe Southa či Helter Skelter od The Beatles, zamilujete si je a už se těšíte, až dorazí znovu, klidně hned zase za půl roku.

Kdo ví, třeba se jednou dočkáme i toho, že Whitesnake přijedou jako předkapela
The Dead Daisies.