text ŠÁRKA HELLEROVÁ

foto JAN NOŽIČKA

Forum Karlín, praha,
29. 11. 2015

První píseň Paris Sera Toujours Paris z posledního alba, které je věnované městu lásky a jeho hudebním legendám, tak zněla jakoby z filmového plátna, na kterém běžely titulky představující početný ensemble představení. Písně z aktuální desky Paris tvořily kostru celého koncertu a především udávaly tón tomu, co se odehrávalo na plátně. Pařížské střechy a ulice, pokojíčky a v každém z nich tancující malá Zaz, Eiffelova věž, to vše bylo ztvárněno nápaditě a tisíckrát jinak. Na hraně klišé, ovšem nádherné.

Zaz v první části koncertu oblékla černý kostým, zpívala písně s nádechem jazzu a působila dospěleji než dřív. I přes seriózní vizáž ovšem prosakovalo její roztomilé bláznovství a veselost, které naplno propustila v druhé části koncertu, kdy vyměnila oblek za šatičky a pustila se do tance. Písně s atmosférou kavárny minulých století, s trumpetou, akordeonem a basou se střídaly s rockověji upravenými kousky z alb

Zaz a Recto Verso a akustickými momenty s kytarou. K nejsilnějším patřila písnička Je Veux, která Zaz proslavila.

Koncertu by celkově dodalo švih proškrtání několika písní nebo skromnější prostor pro vyhrávky kapely. Instrumentální gradace závěru některých písní se místy vyšvihla na stejnou délku jako písně samotné.

Zpěvačka občas vysvětlovala příběhy svých skladeb ve francouzštině, velkou část svých proslovů ale četla z papíru česky. To když jí na sdělení obzvlášť záleželo, třeba v závěru koncertu mluvila o snaze zlepšit svět. Předposlední písnička o kolibříkovi, který hasí požár lesa několika kapkami vody, i když ví, že nemá šanci, měla krásné poselství, nicméně po dvouhodinovém setu bylo její nekonečné natahování mučením nejvěrnějších. Odměna pro ty, kteří vydrželi až do úplného konce, stála za to. Balada Eblouie Par La Nuit (Oslněna nocí) je totiž skutečně tím největším šperkem zpěvaččina repertoáru.