O jazzu a blues s nadhledem
z barové stoličky

| Tony Bennett | Festival Hevhetia |
| Miroslav Vitouš |

Krásné devadesátiny slaví patrně nejstarší stále aktivní zpěvák swingové éry a věčný stín Franka Sinatry, s nímž ho kromě jiného spojovala i italská krev. Muž, který posbíral na hudební scéně všechna významná ocenění. A to zdaleka nejen jazzové nebo swingové, protože je v pozici nadstylové celebrity a amerického národního pokladu, v čemž si za oceánem nejen libují, ale na což jsou také patřičně hrdi. Je mezi nimi devatenáct Grammy včetně té za celoživotní přínos nebo cena Kongresové knihovny „Living Legend“.

Tony Bennett

(nar. 3. srpna 1926)

Koncertů měsíce srpna je v našem žánru vlastně osm. Jak už to tak na festivalech bývá. Ten, který proběhne v pražském klubu JazzDock, představí stájové koně nejvýznamnějšího slovenského jazzového labelu Hevhetia. Totiž, slovenského... On na Slovensku sice sídlí, ale jeho působnost je celoevropská. Kromě slovenských muzikantů z oblasti jazzu, alternativy, ale i soudobé klasiky a dalších „podivných“ žánrů u něj vydávají například Češi, Poláci, Skandinávci... A poprvé se hudebníci, spadající pod tuto značku, představí v tak výrazné „náloži“ v Praze.

Je to už druhé album, kterým nejslavnější český kontrabasista připomíná svoji pamětihodnou éru, v níž působil čtyři roky coby zakládající člen kapely Weather Report, jedné z těch, jež na začátku 70. let linkovaly jazzový vývoj. Nejprve zrecykloval staré skladby v roce 2009 pod názvem Remembering Weather Report, teď přichází s další várkou, jejíž název je ještě jasnější: Music of Weather Report. Přičemž nejde zdaleka jen o skladby Vitoušovy a zdaleka jen o skladby, jejichž původní verze najdeme na reportovských deskách. Kromě například Seventh Arrow z debutu Weather Report, jehož autorem je Vitouš, je zde například – hned do dvou variací – rozpracovaná skladba Scarlet Women z alba Mysterious Traveller z roku 1974, kterou nejenže Vitouš původně nesložil ani nenahrál, ale jejímž spoluautorem je dokonce basista Alphonso Johnson. Ten přišel v kapele na Vitoušovo místo poté, co pro

neshody v dalším vývoji souboru (zdálo se mu, že kapelník Joe Zawinul jej vede k přílišné komerci) basista odešel. A aby toho nebylo málo, na svoje album Vitouš dokonce nyní zpracoval Birdland, nejslavnější skladbu z odkazu Weather Report, pocházející z jeho komerčně (!) nejúspěšnějšího alba Heavy Weather z roku 1977, kdy v kapele na bezpražcovou baskytaru tvrdil muziku Jaco Pastorius. Takže smíření? V osmašedesáti letech asi ano. A bezpochyby také využití možnosti zahrát i tyhle skladby podle svého – a dost radikálně odlišného, než je „komerční“ originál. Protože jestli po něčem Vitoušova hudba, i na téhle desce, nejde, je to srst. Se dvěma saxofonisty, dvěma bubeníky a klávesistou je to místy pěkná divočina a třeba zmíněný Birdland prošel tak značnou dekonstrukcí, že jej poznáte jen tehdy, máte-li originál opravdu hodně dobře v uchu. Což je nepochybně hodno minimálně respektu.

Miroslav Vitouš:
Music of Weather Report