Prago Union

Smrt žije

1. Intro

2. Smrt žije

3. RPVM IV

4. Lokální umrtvení

5. Vytržený list

6. Varování

7. Bacha na hlavu
(feat. MC Gey)

8. Co si počnem?

9. Hledá se Maro

10. MHD

11. Dokud mi to zapaluje

12. Konspirační praxe
(feat. LA4 & Rest)

13. Normální lidi

14. Mezi-A-Z

15. Stínohra

16. Vzhůru dnem

17. Outro

18. Hodinky s vodotryskem 2.0

Ona přesně vyřčená a nadávkovaná autenticita, zkušenost a srozumitelnost z desky dělá dosavadní vrchol Katova hudebního vývoje

Síla desky tkví v tom, že Kato se tématem smrti chytře otevřel velkému množství univerzálně srozumitelných a sdílených inspiračních zdrojů „ze života“. Ono vědomí konečnosti je pro něj důvodem ke carpe diem, který opět zhušťuje do přesného sloganu: „Smrt žije, tak proč my ne“. Celé album rámuje písničkami, jejichž téma je vlastně ve své fatálnosti groteskní. V titulní Smrt žije si na den vymění práci se smrtkou a upadá do kómatu, ze kterého se na závěr ve Vzhůru dnem probouzí (nebo spíš neprobouzí) do muzikálově přeslazeného světa, kde nejsou „nikde žádný bezďáci s taškama na flašky, ani smažky s taškou na tašky“. Mezitím se mu daří vystihnout tolik odstínů života – od bezuzdných koncertů (Lokální umrtvení) po jízdu MHD – Městskou hromadnou depresí. Všechny ty skladby jsou přitom evidentně prožité, autentické. Plné vlastních slabostí, proher i vítězství. A lidskost, kterou v sobě mají, navíc Kato podtrhuje svým typickým a specifickým vokálem, který má k technické dokonalosti nebo intonaci daleko… jenže jako by na tom záleželo, když k těm písničkám tak sedne a jeho výraz je neodolatelný.

Smrt žije je navíc zajímavá deska i po stránce hudebnické. Produkce přesně sleduje téma skladeb. Jsou tu minimalistické beaty i košaté samply, které dávají skladbám až filmový rozměr a náladu. Důležitou roli hrají přizvaní muzikanti, které kolem sebe Kato kromě DJ Mara má. Je dobře patrné, že se už navzájem dobře znají z pódií, skvělé party na basu, dechy či klávesy dávají desce život, místy až triphopové, jindy funkové vyznění. I díky nim Smrt žije pulzuje, působí a zní ve všech svých odstínech nadčasově. Tím vším se vymyká nejen většině tuzemské hiphopové produkce. Ona přesně vyřčená a nadávkovaná autenticita, zkušenost a srozumitelnost z ní dělá dosavadní vrchol Katova hudebního vývoje. A album, které dlouho nevyndáte z přehrávače a ještě za několik let se z něj bude citovat.

Vůbec přitom nejde o komerční výsledky. I když to, s jakou suverenitou zamávala novinka jeho Prago Union s tuzemskou prodejní hitparádou, když se stala nejprodávanějším titulem v zemi, taky o něčem vypovídá. Zatímco tuzemská hiphopová scéna se nachází ve fázi generačního rozkolu, hledání nového směru a výpovědi, která by byla hlubší než „hop-hop-strop-strop“, dal jeden z jejích veteránů dohromady album, které má myšlenku, je chytlavé na první poslech, a přitom svoje vrstvy odkrývá s každým dalším přehráním. Smrt žije je opravdu přesně namíchané album, které díky textům i hudebnímu a hudebnickému přístupu překračuje hranice svého žánru. Kato to vetkl do sloganu „rap jsou kořeny, ne kmeny“. Z nahrávky je totiž patrné, že když jsou dobré písničky, na jejich stylu zas až tak nezáleží, jakkoli jsou do něj vrostlé neoddělitelně.

Smrt žije je v jistém smyslu artikulací všeho, co má Kato za sebou. Jsou tu silné refrény s průzračností Chaozzu („Možná jsem moc, ale ty jsi nejvíc“ ve Varování), jsou tu opravdu podivné a zamotané příběhy za hranicí zhulenosti a mentálního zdraví („Jsem fialovej orangutan, kterej prdí propanbutan“ ve Vytrženém listu), je tu neodolatelný „zvýřatkový“ love song ze skutečného světa („Řekla, že by chtěla žít jako normální lidi, obyčejnej život, v noci spát, ve dne makat od nevidím do nevidím. Já na to: A ty jsi normální?“ v Normálních lidech). Nechybí emotivní a upřímný vzkaz zrovna narozené dceři, jehož vyznění podtrhává až eminemovský beat bez refrénu, („k čemu jsou ti moje přednášky, stejně si dáš plnej kotel prdelačky z každý porážky“ v Co si počnem). Všechny skladby jsou protkané Katovými slovními hříčkami z „písmenkový prapolívky“, jsou srozumitelné na první dobrou, i když automaticky počítají s druhým i třetím plánem. Je radost se k nim vracet.

Kato is vzal to nejlepší sám ze sebe. Natočil desku, o které se bude brzy mluvit jako o klasice.