text Honza Vedral (MF DNES)

foto Michaela Feuereislová

Upřímně. V hudební branži je hodně lidí, kteří nemají současného pořadatele Andělů Leška Wronku rádi. Může za to i jistá neohrabanost v jeho počínání, která se letos dotkla udílení Žánrových cen Anděl, jejichž ceremoniál coby vystupující „obsadily“ kapely z jeho stáje Lewron. Přestože Wronka po letech sehnal pro „malé“ Anděly důstojný prostor i čas na obrazovkách ČT Art, obrátilo se to proti němu. Kdyby totiž byly nůžky mezi oceňovanými a těmi, kdo během ceremoniálu hráli, otevřenější, nebyly by to nůžky, ale oboustranná dýka. A ta každopádně pobodala všechny zúčastněné strany.

Místo výsledků, které rozhodně za pozornost stojí, se proto mluvilo o nepřipravených moderátorech a o tom, že folkařům, metalistům, hiphoperům a dalším z hudebních subkultur hrála „kapela kluka Ewy Farne“. To, že už z pódia volal kytarista Martin Chobot po vzájemné toleranci, zaniklo kdesi v mumraji emocí, které po Žánrovkách vytryskly. A i sál zel na konci ceremoniálu v pražském Paláci Akropolis, bohužel, prázdnotou.

Obrat, který měli možnost vidět na televizních obrazovkách diváci ČT2 a hosté v Hudebním divadle Karlín, kde se udíleli hlavní Andělé, byl doslova neuvěřitelný. Ceremoniál měl spád, nechyběla nečekaná hudební spojení a závěrečné číslo, které pro uvedení Hany Zagorové do síně slávy připravil Ondřej Brzobohatý, zavánělo Amerikou. Hlavním tahounem večera se ale ukázal být moderátor Leoš Mareš, který předvedl nadstandardní výkon, dost možná nejlepší ve své kariéře. Přesun na ČT2 spojený s civilní, ale vtipnou režií Zdeňka Suchého Andělům jednoznačně prospěl a Mareš na pódiu nepůsobil jako nastrčený panák, mluvil k věci a pouštěl se i do vtipů, u kterých diváci museli přemýšlet. Vtipkováním o tom, že se mu chtěl vždycky vyrovnat a povedlo se, protože je konečně na Dvojce, se mu podařilo připravit o řeč dokonce i jindy vždy pohotového Marka Ebena.

Svůj díl na podobě a výsledku večera měla i Akademie populární hudby, která tentokrát čítala kolem stovky členů. A z jejího hlasování vzešel velký vítěz večera v podobě Anety Langerové, jejího alba Na Radosti a písně Tráva. Podobně jako čtenáři Headlineru ve svém hlasování i Akademie populární hudby dospěla k závěru, že co se mainstreamu týče, nic lepšího se u nás v roce 2014 neudálo. Velký prostor dostal i objev roku, kterým se stala kapela Jelen. Ani v dalších kategoriích se letos žádné velké úlety nekonaly. Dokonce ani Ewa Farna, kterou má Lešek Wronka ve své stáji a za desku Leporelo byla nominována na zpěvačku roku, zřejmě kvůli hrozícímu střetu zájmů v programu nevystupovala. Namísto toho sálem znělo třeba Wish You Were Here od Pink Floyd coby připomínka skvělé hudby, která vznikala a vzniká ve světě.

Přesto, protože jsou Andělé už několik let bez velkých sponzorů (fakticky je táhne pouze Wronkův kapitál) a pod palbou kritiky, se opět ozvaly hlasy, že letos byli naposled. Vzhledem k tomu, že podoba cen i akademie pomalu dostává svůj tvar a žádné z konkurenčních ocenění v sobě nemá „sílu“ Andělů, kteří coby cena odborné veřejnosti rezonují celý rok, by to ale byla pro hudební branži spíš škoda.

Autor je členem Výboru Akademie populární hudby.

Před udílením hlavních kategorií hudebních Andělů to letos vypadalo na pořádný průšvih. A to kvůli naštvaným muzikantům, kterým se nelíbilo předávání Žánrových cen. Jenže nakonec to byl nejlepší ročník za dlouhá léta. Tady jsou jeho plusy a minusy.

+ Úspěch Jelena +

Kapela, která se stala Objevem roku, nezůstala zastrčená. Vtip na její jméno naopak protínal celý večer. A protože nejmenovaní členové redakce s Jelenem projeli skoro celé jarní turné, mají i za to Andělé naše sympatie.

+ Karel Gott +

Nečekaný začátek, v němž Gott předal Anděla Marešovi za to, že už nebude nikdy zpívat, dal celému večeru vtip a potřebný drajv.

+ Jasný vítěz +

Vítězství Anety Langerové bylo jednoznačné. Korunovala ho i povedeným číslem v podobě dramatické písně Tragédie u nás na vsi.

+ Síň slávy +

Nejde ani tak o to, že do ní vstoupila Hana Zagorová, ale o číslo, které pro ni jako poctu připravil Ondřej Brzobohatý za pomoci Ondřeje Rumla, Dashy, Eriky Fečové a dcery Petra Čtvrtníčka. Mělo v sobě – v dobrém smyslu – patos Grammy.

+ Leoš Mareš +

Leoš Mareš – lepšího moderátora si Andělé nemohli přát. Byl vtipný, pohotový a bez něho by večer neměl takový spád.

– Zvuk –

Neplatilo to u všech, ale některé kapely trpěly tradičním problémem živých přenosů. Nazvučit je pro potřeby televize je evidentně věda, kterou opravdu nezvládá každý zvukař.

– Premiéra Eurosongu –

Jednoznačně nejslabší číslo večera předvedli Václav Noid Bárta a Marta Jandová. Televizí vymíněná premiéra českého zástupce Eurosongu ale alespoň ujistila, že zbytek tuzemského mainstreamu není v takové křeči.

– Projekce –

To samé platí o projekcích, které se snad nahrávaly ještě v devadesátých letech. Létající notičky u Chinaski byly jako zlý sen. Lépe to nevypadalo ani v sále, ani na obrazovce.

– Scéna –

Oproti minulým ročníkům Andělé přišli o architekta Michala Hrušku, a bylo to hodně znát. Scéna byla nuzná, statická a hodně divadelní. Škoda, protože v minulosti to prostě vypadalo lépe.

– Žánroví Andělé –

Ceremoniál byl kvůli moderátorovi a kapelám vybraným do programu průšvih, jehož intenzita bohužel překryla i jména vítězů.

Skladba roku,
Videoklip roku