Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Zaostřeno

EOST

Návrat (do) Extáze

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Lukemo

Zpěvák Clou má novou kapelu

Zaostřeno

Red Bull

Headparáda

Redakční tipy

Ve studiu

5 otázek pro... James Cole

Můj soundtrack

Martin Škoda

Při nákupech myslím na Kapitána Dema

Čerstvé (z)boží

Jet 8

Headliner

Imagine Dragons

V Praze jsme objevili absint

TOP

12 skvělých zpěváků, kteří neumí zpívat

Téma

Komu svědčí doba nezávislosti?

Televize

Videorama

Headliner

Emma Smetana

Hluchoněmá ve studiu

Rozhovor

Three days Grace

Hlášky

Kurt Cobain

Enface

Tindersticks

Všechno na svém místě

Móda

Hudba a boty

Walking In My Shoes

Enface

The 1975

Přidrzlí zachránci popu

Art

7 nej britpopových obalů

Insider

Prokop Holoubek

České kapely jezdí ven jen na návštěvu

Story

Guns N' Roses

Splněné přání nebo touha po penězích?

TOP

11 hudebních hvězd, které nikdy neexistovaly

Story

Simple Plan

Úspěch v nepřízni kritiky

Fenomén

Jazzová sekce

Připomínka historické důležitosti

Rozhovor

Alice

Hudba je převlečený čas

TOP

9+1 na kost promrzlý klip

Enface

Jack Garratt

Budoucí hvězda roku

Nominace

Kdo dostane Apollo

Rozhovor

Greg Dulli

Dobu počítám podle alb

Story

Smack

Ten, který prý kurví rap

Story

Parov Stelar

Muž co míchá čokoládu a chilli

TOP

Klub výjimečných

Výročí

Cpt. Beefheart

Muž, který rozkopl dveře

Songstory

Vltava

Marx, Engels, Beatles

Enface

Wolfmother

Z hvězd zase na start

Story

David Rodigan

Pouštět reggae

Rozhovor

Adam Ďurica

Pop je odkázaný na lásku

Vizuál

Leif Podhajský

Digitální spiritualista

Retro

The Supremes

Velká soulová mašina

TOP

Nejlepší hudební seriály

Rozhovor

Therapy?

O slávě, koksu a vytrvalosti

Ženský element

Halsey

Hudba pro mladé dospělé

Kvíz

Headliner test

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

J5

Je to hra a každý má specifickou roli

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Todd Kerns

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Folk

Bez cancáku

Jazz a blues

Bluesbar

EDM

MDMA

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čtvrtstoletí písniček na přání

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Rihanna

Recenze měsíce

Sia

Recenze

18. února 2016

Recenze úvod

4. února 2016

  •  
     

    rec

     

    enze

     
     

    10

    recenze

    1

  • zpet

    James Morrison

    Higher Than Here

     

    Demons

    Dokonale vysoustruženo

    Obsah čtvrtého alba britského zpěváka je úplně stejný jako jeho obal: výborný a zároveň zoufale nepůvodní.

    Jednatřicetiletý Angličan bývá označován za „song­writera“, ale mnohem více by mu slušela nálepka „entertainer“. Jeho další nahrávka je plná chytlavých rádiových písniček. Melodických, procítěně zazpívaných, rozhodně ne prostých nápadů, ale zároveň také zcela zaměnitelných. Takových, kterých jsme už všichni slyšeli stovky.


    Co jim nelze upřít, je jejich pozitivní vyznění a potenciál. Jsou příjemně taneční, často se silným funkovým nábojem, a když zpomalí, pak samozřejmě do podoby tklivé, soulem nasáklé balady. Morrisonovo album sotva někoho urazí a svou nenáročností a přístupností má zájem posluchače mainstreamového popu zaručen. Jenomže tam, kde je třeba Ed Sheeran svěží a zvukově i melodicky pestrý, je v tomto případě k nalezení jen úspěšné naplňování funkčního a vyzkoušeného hudebního modelu.

    Folkově prosté pasáže se střídají s pompézními refrény, snad je to pro někoho i uvěřitelné, ale co naplat: výpověď, která by u podobné hudby měla být zásadní, jede až na konci vlaku.

    „Zavřu oči a hovořím k Bohu, modlím se, abys zachránila mou duši,“ zpívá v úvodní skladbě a mimoděk tak prozrazuje, jak moc by chtěl být oduševnělý a jak to končí jen u tisíckrát omletých klišé. A pouhých několik poslechů pak stačí k tomu, aby bylo jasné, že namísto kupříkladu dalšího Leonarda Cohena tu máme jen dalšího Jamese Blunta.

    Antonín Kocábek

    text

     
     

    1. Demons

    2. Stay Like This

    3. Heaven to a Fool

    4. Right Here

    5. Reach Out

    6. We Can

    7. Too Late for Lullabies

    8. Something Right

    9. Easy Love

    10. I Need You Tonight

    11. Just Like a Child

    12. Higher Than Here

     
     

    10

    recenze

    2

     
     
  • zpet

    Black Sabbath

    The End

     

    Isolated Man

    Rozlučka do počtu

    „Sabbati“ mají venku novinku, která postrádá smysl.

    Je to deska? Není to deska? Takovou otázku si bude klást každý, komu se The End dostane do ruky. Oficiálně má jít o EP, ale stopáží překonává téměř všechny jejich starší alba. Pojďme si obsah shrnout v jedné větě. Osm skladeb, čtyři živáky, čtyři studiové nahrávky, které navíc nejsou nové, ale vyřazené z poslední studiovky 13. Proč se na desku nedostaly, je asi jasné – kvůli délce to nebylo.

    Trochu to připomíná hru na kapitány při tělocviku, kdy poslední v řadě zůstane pár zoufalců. A přesně takhle „nové“ čtyři skladby působí – až teď na ně přišla řada. A to navíc ani moc nekorespondují s předchozí deskou 13. Zatímco tehdy si mohli fandové nadšeně říct: Sabbati jsou zpátky, nové skladby odkazují k ryze metalovému období kapely v osmdesátých letech a nebýt Ozzyho charakteristického hlasu, připomínal by The End spíš Metallicu v éře alba Load.

    Je proto velká otázka, jak takovou desku hodnotit. Nabízí čtyři skladby, které kapela vyškrtla z předchozí desky, a čtyři živáky, což jsou… prostě živáky se vším dobrým i špatným. Osobně si myslím, že je to deska do počtu, co má svou roli jako součást merche rozlučkového turné, ale to je všechno. A to říkám jako největší fanda Black Sabbath v redakci! (ha, ha, ha – pozn. redakce.)

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Season of the Dead

    2. Cry All Night

    3. Take Me Home

    4. Isolated Man

    5. God Is Dead (živě)

    6. Under the Sun (živě)

    7. End of the Beginning (živě)

    8. Age of Reason (živě)

     
     

    10

    recenze

    3

  • zpet

    VILLAGERS

    WHERE HAVE YOU BEEN ALL MY LIFE?

     

    Memoir

    Staré skladby v novém

    Na své čtvrté desce Villagers reinkarnují starou tvorbu. Něžně, ale bez velkých ambicí.

    Když se interpret rozhodne znovu nahrát skladby ze svých předešlých desek, vznikne z toho leccos, většinou se ale kvalitě originálu nedokáže přiblížit. Toto sousto si naložil i Conor O’Brien, který se svou indiefolkovu partou vyrazil do londýnského studia RAK. Výhradně prý každou píseň nahrával na jeden zátah a maximálně na dva pokusy. Díky tomuto pravidlu se práce podstatně urychlila a nahrávací proces zabral pouhý den. Jo, od toho by člověk čekal syrovou nahrávku s chybami, nepřesnostmi a pasážemi, které původní verze pošlou do kytek. Na to je ale O’Brien až moc dobrý skladatel a muzikant. Ostudu si ani náhodou neudělal. Některé reinkarnace v čele s Memoir a Set the Tigers Free se vyvedly a skladbám vdechly nový rozměr. Jiné se předlohám nevyrovnávají, ale přesto se velmi příjemně poslouchají. Zpěvákova nevídaná lyričnost je natolik silná, že na slabší místa počinu zapomenete, a místo toho si užijete komplexní poslech vysoce intimního díla. Pokud hledáte hudbu do sluchátek na cestu vlakem nebo k pohodovému posezení u čaje, vaše hledání je u konce. Staronoví Villagers jsou něžní, sympatičtí a jako vždy velmi upřímní. Jestli ale pátráte po folkovém mistrovském díle, které směle onálepkujete přídomkem „deska roku“ a budete ho doporučovat všem známým, tak ještě směle pátrejte dál.

    Vojta Tkáč

    text

     
     

    1. Set the Tigers Free

    2. Everything I Am Is Yours

    3. My Lighthouse

    4. Courage

    5. That Day

    6. The Soul Serene

    7. Memoir

    8. Hot Scary Summer

    9. The Waves

    10. Darling Arithmetic

    11. So Naive

    12. Wichita Lineman

     
     

    10

    recenze

    4

     
     
  • zpet

    Skunk Anansie

    Anarchytecture

     

    Love Someone Else

    Třetí pokus

    Nová deska britskou čtveřici na výsluní nevrátí, přesto za poslech stojí.

    Skunk Anansie to nemají lehké. Kapelu, která v devadesátkách posouvala tvrdší kytary zvukově do nového tisíciletí, potkal zrcadlový osud – když se v roce 2010 po jedenácti letech dala znovu dohromady, každá další deska posluchače už jen vracela do devadesátek. A platí to i pro Anarchytecture, třetí studiovku od comebacku.

    Pravda, je tu několik singlů, které drží krok s dobou, a třeba úvodní Love Someone Else nebo In the Back Room budou znít skvěle jak na koncertech, tak díky taneční poloze i na parketu dekadence chtivých nočních barů – tam možná tato muzika dokonce vydrží ještě v době, kdy si na Anarchytecture nikdo nevzpomene.

    Jinak ale zbytek desky těží spíš ze slavného jména kapely a úctyhodného statusu, který v devadesátých letech získala. Skunk Anansie zkrátka skládají a hrají to, co je proslavilo. Je proto otázka, zda čtenáři tato cesta do devadesátkového rocku stojí za to. Za sebe říkám, že stojí. Skunk Anansie v sobě stále mají tu elektrizující energii, kterou dřív do lidí pumpovali po kýblech, a činí tak i na Anarchytecture. A pak je tu stále famózní zpěv Skin, která neztratila nic ze svého charismatu a slyšet její hlas je stále zážitek.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Love Someone Else

    2. Victim

    3. Beauty Is Your Curse

    4. Death to the Lovers

    5. In the Back Room

    6. Bullets

    7. That Sinking Feeling

    8. Without You

    9. Suckers!

    10. We Are the Flames

    11. I‘ll Let You Down

     
     

    10

    recenze

    5

     
     
  • zpet

    Mystery Jets

    CURVE OF THE EARTH

     

    Blood Red Balloon

    Psychedelické veselí

    Londýnští indiepopoví podivíni znějí vyzráleji a přesvědčivěji.

    Od vydání průlomové desky Twenty One uběhlo osm let. Tehdy se Mystery Jets vyprofilovali jako parta barevných výstředníků, která ze všeho nejlíp umí hopsavé indie pecky s trochou lásky. Tyto doby už jsou ale dávno za nimi. Postupem času zvážněli a šlo jasně slyšet, že umějí mnohem víc než jen hit Young Love.

    Frontman Blaine Harrison rád zkouší nové věci, i proto každá jeho nahrávka inklinuje k lehce odlišnému stylu. Zároveň se ale trochu zdá, že Mystery Jets doposud úplně nenašli „svůj sound“. Curve of the Earth působí ze všech jejich počinů nejpřesvědčivěji. Je v dobrém slova smyslu dospělý, věnuje se vesmíru a nechybí mu přirozená psychedelie. Pokud na předešlém albu připomínali Beach Boys, tentokrát s písněmi jako Blood Red Balloon odkazují hlavně na Pink Floyd. Nejen tento song disponuje stadionovým charakterem, o kterém by se u starší tvorby nedalo hovořit. Zároveň ale formace neztrácí svou excentričnost – za všechno mluví skutečnost, že nahrávala v bývalé továrně na knoflíky. S novou devítiskladbovou nahrávkou se Mystery Jets vznášejí hlavou v oblacích, ale zároveň se suverénně postavili nohama na zem. Vy si z ní s největší pravděpodobností na zadek nesednete… velmi rádi se k ní ale záhy vrátíte.

    Vojta Tkáč

    text

     
     

    1. Telomere

    2. Bombay Blue

    3. Bubblegum

    4. Midnight’s Mirrior

    5. 1985

    6. Blood Red Balloon

    7. Taken by the Tide

    8. Saturine

    9. The End Up

     
     

    10

    recenze

    6

     
     
  • zpet

    Dream Theater

    The Astonishing

     

    Three Days

    Propracovaná metalová opera

    Megalomanství Dream Theater právě dosáhlo absolutního vrcholu.

    Progresivní metaloví giganti Dream Theater byli vždycky tak trochu megalomani a jejich třináctá deska to jenom potvrzuje. Album The Astonishing je koncepčním opusem o dvou jednáních rozděleným na dva disky s celkem třiceti čtyřmi skladbami. Muzika pro fajnšmekry a taky pro ty, kdo mají řádnou výdrž, neboť stopáž nahrávky dosahuje téměř dvou hodin a deseti minut.

    Spíš než jako k běžné metalové desce je k ní potřeba přistupovat jako k uměleckému dílu a propracované rockové opeře či soundtracku k příběhu, jenž se odehrává v nově vytvořené fantazijní říši. Nějak tak to totiž hudebníci zamýšleli. Dream Theater jako součást konceptu spustili samostatné internetové stránky, z nichž je patrné, čím se kytarista John Petrucci jakožto velký fanoušek Hry o trůny, Star Wars, ale také člověk fascinovaný moderními technologiemi, nechal inspirovat. Zamýšlel se třeba nad tím, co by se stalo, kdyby vzhledem k technickému pokroku hudba vznikala už jen uměle. Na provedení si kapela dala záležet, album je k dispozici v mnoha formátech včetně de luxe verze, jejíž součástí je i ručně vyrobený 3D model impéria.

    Všichni členové kapely jsou absolutními mistry a světovými špičkami ve hře na své nástroje, takže nepřekvapí, že se fanouškům nabízí až akademická lekce pro běžného smrtelníka nedosažitelných instrumentálních výkonů. Zvuk je tam, kde má být, tradičně křišťálově čistý a jemný, tam, kde je třeba přitlačit, je hutný a rozjíždí se ve hřmotnou metalovou mašinu. Skladeb je sice na albu spousta, některé jsou však překvapivě kratší náladové instrumentálky. Ani jedna nedosahuje délky kolem deseti minut, jak jsme zvyklí z předchozích desek Dream Theater.

    Kapela tak následuje osvědčené postupy a drží vysokou technickou laťku, na albu nicméně chybí zásadní metalový hit, jako jsou třeba As I Am, Pull Me Under či Endless Sacrifice z předchozích nahrávek. Až s touhle deskou Dream Theater vyrazí na turné, kde chtějí The Astonishing hrát od začátku dokonce, bude to spíš něco jako divadelní představení než třaskavý metalový koncert.

    Iva Boková

    text

     
     

    CD 1

    1. Descent of the NOMACS (instrumental)

    2. Dystopian Overture (instrumental)

    3. The Gift of Music

    4. The Answer

    5. A Better Life

    6. Lord Nafaryus

    7. A Savior in the Square

    8. When Your Time Has Come

    9. Act of Faythe

    10. Three Days

    11. The Hovering Sojourn (instrumental)

    12. Brother, Can You Hear Me?

    13. A Life Left Behind

    14. Ravenskill

    15. Chosen

    16. A Tempting Offer

    17. Digital Discord (instrumental)

    18. The X Aspect

    19. A New Beginning

    20. The Road to Revolution


    CD 2

    1. 2285 Entr‘acte (instrumental)

    2. Moment of Betrayal

    3. Heaven‘s Cove

    4. Begin Again

    5. The Path That Divides

    6. Machine Chatter (instrumental)

    7. The Walking Shadow

    8. My Last Farewell

    9. Losing Faythe

    10. Whispers on the Wind

    11. Hymn of a Thousand Voices

    12. Our New World

    13. Power Down (instrumental)

    14. Astonishing

     
     

    10

    recenze

    7

     
     
  • zpet

    SUEDE

    NIGHT THOUGHTS

     

    No Tomorrow

    Britpop žije!

    Suede by už kdekdo nejradši hodil do starého železa. Ještě si ale musí počkat, nová deska je totiž skvělá.

    Průkopníci britpopu se po úspěšném comebacku opravdu rozjeli. Zavítali do Česka i na Slovensko, získali NME Award v kategorii Godlike Genius a skladatelsky se dostali do životní formy. Při poslechu Night Thoughts se budete cítit, jako byste se vzbudili ve tři ráno a rozjímali nad životem a nesnázemi i slastmi, které přináší. Kostru novinky drží pohromadě téma paranoie a mezilidských vztahů, a to tak pevně, že při epických intermezzech zní jako dobře poskládaný filmový soundtrack. Night Thoughts je inteligentní celistvé album s příběhem, které se vyplatí nekouskovat, ale radši pustit vcelku. Jeho stavba ale nemění nic na tom, že obsahuje několik hitů, které se silou svého refrénu můžou směle zařadit vedle kultovního Animal Nitrate. Například No Tomorrow a What I’m Trying to Tell You v sobě spojují ryzost britpopových devadesátek s rukopisem novodobých Suede.

    Věční outsideři v čele s Brettem Andersonem nepodlehli fenoménu uspěchanosti, který se často promítá i do hudebního byznysu, a vydali tradiční, do detailu vypilovanou, dlouhou desku. Kdo by čekal, že jeden z nejlepších počinů kariéry vydají Suede až v roce 2016? Britpop žije.

    Vojta Tkáč

    text

     
     

    1. When You Are Young

    2. Outsiders

    3. No Tomorrow

    4. Pale Snow

    5. I Don’t Know How to Reach You

    6. What I’m Trying to Tell You

    7. Tightrope

    8. Learning to Be

    9. Like Kids

    10. I Can’t Give Her What She Wants

    11. When You Were Young

    12. The Fur & the Feathers

     
     

    10

    recenze

    8

     
     
  • zpet

    Turin Brakes

    Lost Property

     

    Keep Me Around

    Co nám chybí

    Turin Brakes na novince začínají nenápadně,
    ale po čase nadchnou.

    I patnáct let po debutu mají britští akustičtí rockeři co říct. A to i přes fakt, že jde o jejich osmou desku, což je zabijácká kadence. Na první poslech se skutečně zdá, že se zacyklili – našli svůj model, který opakují dokola. Pustíte si album podruhé a jednotlivé skladby začnou z té plochy růst jako květiny a po pátém poslechu už Lost Property připomíná kouzelnou zahradu.

    Trpělivost přináší růže a na tuto desku to sedí přesně. Neobsahuje hitovky na první dobrou, jako byly dříve Fishing For a Dream, byť na ni pilotní singl Keep Me Around až příliš okatě navazuje. Deska staví na vodě klidné jako alpské jezero, ani nevíte jak a už v ní s rozkoší plavete záda. Jeden příklad za všechny je skladba The Quiet Ones – začíná jako ukolébavka, ale pomocí postupného zapojení hostů (Turin Brakes se stále prezentují jako dvojice) a aranžérské eskalace přeroste až do rozkošné připomínky zlaté éry countryrocku. Nebo třeba Rome, píseň, kterou by klidně mohl začínat koncerty Bruce Springsteen. Takových perel nabízí Lost Property víc a hledat je přináší rozkoš, o kterou bych vás nerad připravil.

    Turné k nové desce opět mine Prahu a je to svým způsobem výmluvné. Turin Brakes totiž hrají akustický rock se špetkou té rádiové vstřícnosti. Což je žánr, který na naší scéně zoufale chybí. Škoda. Protože tento repertoár za pozornost určitě stojí.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. 96

    2. Keep Me Around

    3. The Quiet Ones

    4. Lost Property

    5. Rome

    6. Brighter Than the Dark

    7. Save You

    8. Martini

    9. Jump Start

    10. Hope We Make It

    11. Black Rabbit

     
     

    10

    recenze

    9

     
     
  • zpet

    Savages

    Adore Life

     

    Adore

    V melodickém tanku

    Nepůjdu track po tracku, nebudu glosovat texty, nebudu se pouštět do analytických rozborů. Protože tohle magnetické album je prostě a jednoduše geniální.

    Deklaroval jsem několikrát dvě věci. Za a) obecně nemám moc rád kapely, kde zpívají ženy nebo které sestávají pouze či z převážné části z žen. A není v tom nic šovinistického, ženy pochopitelně adoruju, protože, i když to tak někdy nevypadá, dominují naší lidské rase a je to tak v pořádku. Za b) pokud se někdo navzdory výše zmíněnému dostane na list oblíbenkyň, je to proto, že nonšalantně obejde drzým a sebevědomým obloukem všechny atributy, proč mě ženské v muzice nebaví. A následně se z toho stane, přiznávám, zcela neobjektivní obsese. Jak se mi podařilo ignorovat Savages dost dobře nechápu. Ale stalo se. Shame on me. Nicméně jsem tuhle nedostatečnost napravil a na Adore Life se těšil tak, že jsem každý druhý prosincový den loňského roku vymetal různá zákoutí internetu, jestli deska už někudy neutekla. Ne že bych škodolibě podporoval pirátství, ale protože jsem byl prostě zvědavý, nedočkavý a hladový. A teď... teď nejsem zklamán. Naopak, jsem nadšen, extaticky si jedu Adore Life už několikátý den a baví mě víc a víc. Je to díky několika poměrně elementárním skutečnostem. Předně – všech deset skladeb je jako demonstrativní dělo pěstí mezi oči. Tak jsou intenzivní. Bez ohledu na rychlost, tvrdost, textový obsah či jiná kritéria používaná k opisu hudební věci. Ano, intenzita je asi nejpřesnější deskripce. Další věc je neustále se vracející tlak a touha hledat nehudební ekvivalent toho, jak Savages pracují s hudbou. Nějakou dobu jsem si s tím lámal hlavu a pak mě to trklo. Nemám moc rád válečné filmy. Jestli je pro ně signifikantní nějaká iritující zlověstnost, která zároveň vyvolává jisté vzrušení, je to zvuk pomalu, ale neodvratně se pohybujícího tanku. To, jak skřípají kovové pásy, drtící kameny na suť, otáčení střílny s hlavní, hluboký zvuk silného motoru. Savages jsou melodický tank. Nedá se jim postavit, nedá se s nimi bojovat, zastavit je. Další, neméně důležitá věc, jsou vzpomínky, které vyvolávají. Projev vokalistky Jehnny Beth silně evokuje Siouxsie Sioux z Siouxsie and the Banshees a PJ Harvey. Obě miluju tak, že některé moje bývalé holky na ně žárlily, jakkoli je to k smíchu. Ta první je ikona, protože bez ní by dost možná nebyla ta druhá. Ta druhá není o nic menší ikona, jejíž album Stories from the City, Stories from the Sea a bezbřehý sex appeal mi bez prdele a přehánění změnily život. No a kam čert už prostě nemůže, tam nastrčí Savages. Nepůjdu track po tracku, nebudu glosovat texty, nebudu se pouštět do analytických rozborů. Budu prostě držet hubu, dám si to magnetické album posté a vám řeknu jenom jedno: je zatraceně kurva dobré. Je geniální a zásadní!

    kay buránek

    text

     
     

    1. The Answer

    2. Evil

    3. Sad Person

    4. Adore

    5. I Need Something New

    6. Slowing Down the World

    7. When In Love

    8. Surrender

    9. T.I.W.Y.G

    10. Mechanics

     
     

    10

    recenze

    10

     
     
 
×
Čtete:
2016/2
4. února 2016

Duel

Emma Smetana

What I've Done

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Vinyla 2015

Tvrdohlavě a bez kompromisů

Naživo

Mutemath

Černé plíce nedoceněných jedničkářů

Naživo

The Ecstasy of Saint Theresa

Dojemný návrat

Naživo

TWENTY ONE PILOTS

PARTY NA 110 procent

Naživo

Peter Hook

Jen tak se dotýkat z povzdálí

Naživo

Matěj Benko

Amatérismus hvězdných planet

Naživo

Vložte kočku

S malou pomocí přátel

Naživo

Therapy?

Zas a znova

Naživo

Three Days Grace

Mílý rock a děsná zima

Naživo

Slipknot

Totální smršť do lidí

Naživo

Ellie Goulding

Zábava až na konci

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.