-
text Veronika Ondečková
foto jiří štarha
MARX, ENGELS, BEATLES
VLTAVA
4
Songstory
1
-
Od prapočátku v polovině osmdesátých let, kdy se z popudu frontmana Roberta Nebřenského zformovala do své historicky první sestavy, Vltava promlouvala silným a nezaměnitelným hlasem. Vedle svébytných instrumentálních postupů se odlišovala jemně poetickou a humornou hravostí, prolínající se nejen texty, ale také rejstříkem dramatických prvků, kterými často obohacovala svůj pódiový program. A více než u mnohých z kolegů v případě Vltavy platilo, že co člen kapely, to osobnost s výrazným rukopisem.
Síla bigbítu
Jak už to nezřídka bývá u fenoménů, které vybočují z řady, ani Vltava se nikdy nesetkala s bezvýhradným pochopením. A pro její začátky to platilo dvojnásob. V jeden velice konkrétní okamžik ale kapela odbourala bariéry a zpřístupnila se každému, kdo slyší na přímočarý pohodový bigbít. Řeč je pochopitelně o skladbě Marx, Engels, Beatles, úvodním hitu ze stejnojmenného alba.
Základy písničky se zrodily v hlavě Roberta Nebřenského, coby hlavního textaře Vltavy. „Nejdříve přišel slogan Marx, Engels, Beatles – to je můj rytmus. Dlouho jsem nevěděl, co s ním, ale vzrušoval mě a cítil jsem, že v něm něco je. Později píseň dovznikla docela snadno a radostně. Aranžérsky se na ní podepsal náš tehdejší saxofonista Petr Venkrbec, který tam okamžitě slyšel Come together od Beatles a díky němu se do rytmiky dostala ona téměř citace z této písně. Později jsme dodali ještě téměř citaci
motivu trubky z Penny Lane a o pár let později došlo i na Yesterday,“ vzpomíná Nebřenský a věří, že nezvyklá chytlavost a radostná nálada písničky nejsou dílem náhody.
„Marx, Engels, Beatles představovala ve vývoji kapely důležitý milník. Byla prvním dospělým vykročením dál od začátků, které byly skvělé, ale stigmatizující. Dlouho jsme byli vnímáni trochu ploše, jako nějaká veselá kapela. Vzpomínám si ale, jak jsme si v jednu chvíli řekli, že odteď se vše smí. Do té doby jsme totiž měli některé, hlavně technické možnosti, vnitřně zakázané. Sice jsem to byl já, kdo je takto jasnozřivě vnitřně zakázal, ale nějakou dobu jsme ten pocit sdíleli. V prvních osmi letech Vltavy jsem věřil, že náš zvuk se musí opírat jen o ty prostředky, s jakými jsme ho uvedli do života. Tedy jen o samotné nástroje, a že naší tváří je nepoužívat hlavně žádné efekty, haly, smyčky a podobně a že máme být jen takový zaprášený, kulhající šraml. Snad i proto mohlo být období vzniku Marx, Engels, Beatles nadechnuté pocitem jako by náhle objevené svobody.“
Skrytý protest
Ačkoli sdělení takřka zlidovělé písně dle zvyku Vltavy zůstává zabaleno do symbolů a slovních hříček, při jeho rozplétání se posluchač tentokrát musí konfrontovat s nesmírně dominantní rytmikou. „Na našich vystoupeních si lidé rádi zatančí. A Marx, Engels, Beatles k tomu přímo vyzývá. Tančící člověk je mnohem otevřenější a bezbrannější než pozorně zahloubaný, ostražitý posluchač,
4
Songstory
2
-
Na svou někdejší slávu plánuje Vltava letos navázat deskou Čaroděj.
takže vůbec netuší, že zatímco se oddává primitivnímu rytmu, jeho mozek absorbuje sugestivní, psychoaktivní text. Fakt, že jde v jádru o palčivý protestsong tak zůstává pod čarou. Díky jasným sloganům se ale při jeho poslechu i přesto lze na chvíli naladit na jednu vlnu,“ popisuje praktickou aplikaci neodolatelných tanečních rytmů Nebřenský.
Návykový song se setkal s výrazným úspěchem a zabodovaly i další skladby z titulu Marx, Engels, Beatles. Vltava se rázem začala hlasitě ozývat z rádií a byla zařazena mezi nominované Ceny akademie populární hudby za nejlepší desku roku. Zásadní přelom
z jiného než tvůrčího hlediska ale podle názoru zakládajícího člena skupiny nenastal. „Měl jsem pocit, jako by se hudební průmysl na poslední chvíli vzpamatoval a pochopil, že my tam nepatříme. Návštěvnost a četnost koncertů byly položky, které nám šly nahoru pomalu a spíš tím, že se lidem naše koncerty líbily a publikum se počalo nabalovat na základě přímých zážitků. Ale tak tomu bylo od samého začátku. Prostě nám bylo souzeno si tu přízeň fakt odehrát,“ soudí Nebřenský.
Období velkého uvolnění Vltavy přineslo několik důležitých hitů a skupina na něj stihla navázat nahrávkou Když bozi zestárnou.
4
Songstory
3
-
MARX, ENGELS, BEATLES
Vydavatelství: Bonton (1998)
Délka: 3:03
Album: Marx, Engels, Beatles
Z rozličných důvodů se ale v roce 2003 rozhodla opustit pomyslný vrchol popularity a ukončila svoji činnost. Teprve po sedmi letech odpočinku se jí v obměněné sestavě a s novým materiálem podařilo znovuobjevit tu správnou energii k návratu na pódia. Od comebacku s albem Komedianti se vrací domů se pětičlenná sestava nicméně nezastavila a stále hledí dopředu.
Navzdory tomu, že těžiště současné Vltavy tvoří repertoár z novějších alb, klenot Marx, Engels, Beatles je stále neodmyslitelnou součástí jejích vystoupení. „Je skvělé mít v programu takové skladby, o kterých víte, že na ně lidé přímo čekají. Pro nás to je odpočinek a moment k čerpání zpětné energie. Reakce na Marx, Engels, Beatles byly vždy pozitivní, i když teď už její uvádění nemá ten provokativní revoluční pel a jde spíš o jakýsi sjednocující mainstream,“ reflektuje zpěvák, kytarista a textař proměnu největšího hitu skupiny v čase.
Jiná doba, jiný kontext
Základní motiv písně je odrazem minulého režimu, jakožto doby, která z osobního prostoru jednotlivce učinila nejcennější artikl. A právě díky hudbě se Robertu Nebřenskému podobně jako dalším, kdo se tehdy pohybovali v kapelách, podařilo vytvořit si svůj vlastní ostrov, ne-li planetu, kterou mohli obývat podle vlastních pravidel. „Nic jiného lepšího nebylo, času bylo skoro neomezeně a o peníze nešlo. Byl to způsob, jak žít důstojně i v něčem tak nedůstojném. To, že občas přišlo udání a řešilo se to na policii,
patřilo ke koloritu a s trochou strachu mohl člověk najít i kus své odvahy,“ ohlíží se za bývalými, ale nezapomenutelnými pořádky.
Čas možná zasadil Marx, Engels, Beatles do nového kontextu, poselství, ukryté mezi řádky skladby, však zůstalo. „Ten, řekněme „rytmus“, nejen že přetrvává, ale existuje nově v dalších lidech, co se sem narodili. Dříve jsem si myslel, že Marx, Engels, Beatles pojednává o generacích vyrostlých v komunismu, ale dnes to vypadá, že to je konstanta a čekání v našem mentálním skanzenu pokračuje. Může to však přinést nečekané. Pobyt zde nám vlastně vnucuje duchovní východiska. Nakonec se ukáže, v čem to je, ta země zaslíbená! Mimochodem, není to sentiment, ale dojem přetrvávající aktuálnosti, pro který jsme letošní turné k třiceti letům kapely nazvali všeobsažně „Já čekám v Čechách“, tedy úryvkem ze zmíněné písně,“ uzavírá Nebřenský.
4
Songstory
4
Předchozí článek:
Cpt. Beefheart: Muž, který rozkopl dveře
Další článek:
Wolfmother: Z hvězd zase na start