-
text Honza Vedral
foto Marielle Tepper
Emma Smetana
Hluchoněmá ve studiu
9
Headliner
1
-
Nestává se často, aby se televizní moderátorka, která se v osmadvaceti rozhodne vydat první sólovou desku, dostala rovnou na obálku hudebního časopisu. Emma Smetana ale není z těch, které si zaslouží bičovat podlými vtipy v jednohvězdičkových recenzích. V hudebním prostředí vyrůstala, na velkém (a světovém) pódiu stála poprvé v devíti letech. Lapena ve zmatku svých talentů jen potřebovala potkat někoho jako Jiřího Buriana, který by jí řekl: holka, dělej s tím něco.
To něco dostalo název What I’ve Done a na cédéčku se dostane do obchodů na začátku března. Už podle singlu Waiting nejde o žádné zpívánky z televize, ale o sebevědomý debut zpěvačky, která tuší, co se děje v současném světovém popu a přitom má jasné vlastní hudební kořeny. „Měla jsem obrovský strach, že nějakým způsobem udělám ostudu tátovi, že nedostojím nějakému standardu,“ krčí Emma rameny nad otázkou, proč vlastně s první deskou čekala až do osmadvaceti. Začátek našeho setkání v pražské kavárně
Louvre je z těch, která se nedají naplánovat. Když Emma přichází, všimne si, že u vedlejšího stolku zrovna dává rozhovor Adam Mišík. Padnou si kolem krku, chvíli si povídají a pozdravuj doma... Až v tu chvíli mi dochází, jak symbolické to střetnutí je. Otec Emmy Jiří Smetana, o kterém bude v následujících minutách docela hodně řeč, je přece mimo jiné i autor textu k Slunečnému hrobu, jednomu z největších hitů Blue Effectu, který napsal a nazpíval Vladimír Mišík. „Stejně je neuvěřitelné, jak ten Adam
9
Headliner
2
-
Text k jednomu z největších hitů Blue Effectu napsal otec Emmy Smetana.
Blue Effect – Slunečný hrob
Svoji první písničku složila Emma Smetana v devíti letech.
vyrostl,“ pronese pak Emma, ještě než se stihnu zamyslet nad něčím hrozně moudrým a vznešeným o generačních výměnách a taky zapnout diktafon.
O Emminých (nejen) hudebních kořenech se toho i díky expozici v lesklých časopisech ví docela dost. Na klavír začala hrát někdy v šesti, v devíti složila svoji první písničku, pak se ale místo do muziky pustila do studia – domluví se pěti jazyky, má titul z politologie, ale aby si nemysleli, že má díky mámě (Monika MacDonagh-Pajerová) v diplomacii protekci, rozhodla se věnovat novinařině. Podobné kličkování se podle všeho týká i její hudební kariéry.
O tom, že byla od malička vystavena dobré muzice, není pochyb. Její táta se totiž živil jako DJ a k tomu vedl v Paříži poměrně proslulý klub Gibus, ve kterém pro francouzské publikum pomáhal popularizovat pozdější fenomény od Police a Stinga přes Annie Lennox a The Clash až po Oasis a Blur. Hlavně
9
Headliner
3
-
Každý, kdo chtěl vlézt v Paříži do metra, musel zatlačit na tu stopadesátikilovou, sto padesát centimetrů velkou Věru Bílou
Jako malá Emma Smetana projela kus Evropy na turné s Věrou Bílou a Kale, jejichž manažerem byl její otec.
Věra Bílá, Kale – Ma Dza Nikhaj
„Ve Štrasburku, kde jsem byla na hudební konzervatoři, jsem s Věrou jednou i zpívala. Mám z té doby fotku, na které jsme na pódiu stejně velké. Nebylo mi ani deset,“ směje se té vzpomínce Emma, pro niž to ale zároveň bylo na delší dobu se světem velkých pódií rozloučení.
Netrvalo to totiž dlouho a na její hudební dorůstání přišla puberta. „Na klavír jsem přestala hrát v patnácti po jedné přehrávce nějakého složitého Rachmaninova. Uvědomila jsem si, že na to, jak to bylo vydřené, mě to málo těší, a radši si budu doma přehrávat Beatles a zkoušet vlastní písničky a hrát je rodičům,“ popisuje, jak se vzdalovala světu vážné hudby, ale i hudebnímu vkusu svého táty, který ji jako na první velký koncert kdysi vzal na Joe Cockera. „Když jsem začala s Madonnou a Britney Spears, začal velmi výrazně trpět. A protože neumí lhát, což mám bohužel po něm, byla jeho zpětná
protože po všech těch popových a rockových kapelách, u nichž měl pocit, že už všechno slyšel, byla Věra něco nového,“ popisuje, jak se rozhodl vsadit na zpěvačku, které tou dobou nevěřil ani její vlastní domácí label. „Znal francouzské prostředí, tak polepil celé pařížské metro jejími plakáty, takže každý, kdo chtěl vlézt v Paříži do metra, musel zatlačit na tu stopadesátikilovou, sto padesát centimetrů velkou Věru. Myslím, že na to padly všechny jeho úspory, ale vzbudil dojem, že to musí být velká hvězda,“ vzpomíná Emma na období, které trvalo deset let a přihlížet mu začala ještě jako malá holčička, co s tatínkem objela velkou část evropských turné.
ale, když bylo Emmě kolem devíti let, objevil Věru Bílou. „Z její hudby se stal soundtrack mého dětství,“ vzpomíná Emma a pouští se do vyprávění, jak z jejího úhlu pohledu vypadal někdejší světový úspěch skupiny Kale. „Táta si pustil desku a byl úplně nadšený,
9
Headliner
4
-
Myslela jsem, že hudba bude můj koníček, ale jinak budu spíš seriózní typ po mamince
vazba taková, že jsem si začala říkat, že hudba bude můj koníček, ale jinak budu spíš seriózní typ po mamince,“ vysvětluje Emma, proč se přes všechny své umělecké ambice nakonec vrhla do studia politologie. „Být zpěvačkou dlouho zůstalo mým tajným přáním, za které jsem se vlastně styděla. Pořád se mě zmocňuje takový zvláštní ostych, když o tom mám někomu vyprávět,“ říká dnes, kdy se po několika rolích ve filmech a seriálech zavedla jako moderátorka TV Nova.
I když ve zpěvu nemá přehnané sebevědomí, touha věnovat se mu se znovu přihlásila někdy před třemi lety, když začala skupina
Lucie dávat dohromady company pro svůj hitmuzikál Větší než malé množství lásky. „Já bych na konkurz nikdy sama od sebe nešla, ale oni pozvali moji kolegyni ze zpráv, která zpívat umí, a dokonce i tančit, a už párkrát předtím v Karlínském divadle působila. Udělala tehdy hrozně nešoubyznysovou věc, že se zmínila o své kolegyni a vlastně mi tím pomohla,“ vypráví Smetana, která tou dobou maximálně amatérsky hrávala své písničky v „cigánsko-šansonových“ úpravách. „Sešel se se mnou umělecký šéf divadla, aby se ujistil, že to není nějaký nesmysl. Pamatuju si, jak jsem zaraženě koukala do stolu a přiznávala se k tomu, že teda trošku
9
Headliner
5
-
Moje hudební sebevědomí nebylo dost silné. Po skoro čtyřiceti odehraných představeních a potlescích ve stoje se to přece jen změnilo
Bála jsem se, že Lucie bude strašná ostuda
Takto vypadalo zákulisí premiéry muzikálu Lucie.
2. premiéra Lucie
„Asi měsíc jsem byla v totálním šoku, pak jsem se z toho trochu nervově zhroutila, protože jsem byla přesvědčená, že je to nad moje síly, pojala jsem všechna klasická podezření, že je to celé marketingový tah, že jsem určitě byla průměrná nebo možná i vyloženě špatná a obsadili mě jenom kvůli jménu na plakátu. A že to bude strašná ostuda,“ vypráví o tom, jak se sama vyrovnávala s předsudky, jež samozřejmě zaplavily nejen internet. „Proces zkoušení byl možná nejhorším obdobím mého života,“ vzpomíná dál na etapu, kterou jí pomohl projít její přítel Jordan Haj, jenž se živí herectvím a také působí jako frontman kapely Peter Pan Complex. „Tehdy mě celou zrežíroval. A já začala získávat hudební sebevědomí. Je jistá věc, že bez Lucie bych žádnou sólovou
zpívám, vypráví Emma, jak šla na konkurz na roli zprávařky, aby nakonec získala titulní úlohu Lucie.
desku nevydala a na veřejnosti bych nezpívala. Moje hudební sebevědomí nebylo dost silné. Po skoro čtyřiceti odehraných představeních a potlescích ve stoje se to přece jen změnilo,“ přiznává Emma Smetana.
s výraznou postavou pražské indie scény Jiřím Burianem, který je známý asi tak stovkou svých projektů od Republic of Two přes
Přesto to nebyla ona sama, kdo s nápadem sólové desky přišel. Vlastně se to stalo „náhodou“ před rokem a půl cestou z festivalu Colours of Ostrava, kdy se společně s Jordanem neplánovaně vraceli do Prahy autem
9
Headliner
6
-
Southpaw až po Kapitána Dema. „Jordy plácl něco o tom, že dělám nějakou písničku a že zpívám. Jirka zbystřil, začal se vyptávat, já jsem to nějak zamluvila, protože si vážím toho, co on dělá, tak jsem ho do toho nechtěla takhle namáčet. Jenže on si mě pak našel na YouTube a pozval se ke mně do kuchyně, abych mu zahrála ty své věci, když teda jako skládám,“ vypráví Smetana o kuriózně převráceném výběru producenta své debutové desky. „Něco jsem předvedla, on si to nahrál na takovou mašinku, která vypadala jako diktafon, a asi po třech dnech mi to poslal zaranžované. Koukala jsem jako blázen a usoudila, že je génius,“ vypráví o svém prvním setkání se skutečnou producentskou
Nešetříme se ani ve studiu
9
Headliner
7
-
Připadala jsem si pro tenhle hudební svět jako takový směšný začátečník
dnes o svých prvních koncertech, které jí přinesly samé pozitivní reakce, jako by to bylo něco samozřejmého.
„Z těch, co mě přišli pochválit osobně, skoro nikdo neřekl nic jiného, než že ho to mile překvapilo,“ vypráví také Emma. „Což je vlastně strašlivá zpráva o tom základním předpokladu, že budu zpívající moderátorka, která chce znít jako Tereza Kerndlová. Nevím, co si všichni mysleli,“ vrtí hlavou nad předsudky, s nimiž se jako debutující zpěvačka musela nutně setkat.
Pádným důkazem, že to tak nebude, by se teď samozřejmě měla stát samotná deska What I’ve Done, jejíž vznik Emma Smetana popisuje jako skutečnou hudební iniciaci. „Připadala jsem si pro tenhle hudební svět jako takový směšný začátečník. Jako hluchoněmá jsem se snažila nějak vysvětlit věci, které mají přesný termín. Jordan, který za tu dobu, co jsme spolu, přesně ví, co poslouchám a co se mi líbí, musel začít dělat mezi mnou a Jirkou Burianem tlumočníka. Jinak bychom se dodnes hádali, že to, co já beru jako sloku, která musí ještě explodovat, je pro Jirku refrén,“ popisuje vznik nahrávky, který občas připomínal skutečný souboj, v němž se střetávaly zejména názory na to, nakolik má být deska elektronická a nakolik akustická. „Oni mi tam chtěli házet nějaké svoje oblíbené beaty, které já považuju za otřesné, neakceptovatelné a už dávno měly být vymazané ze všech programů, protože nemají právo na život. A podobně radikální to bylo opačně, když jsem přišla já s něčím, co chlapcům připomínalo Spice Girls,“ vzpomíná Emma pobaveně.
celkem velkou důvěru vůči světu, takže nemám strach z toho, co kdo řekne. Myslím, že je to taková zbytečná brzda, kterou u nás hodně lidí má. Teoreticky by mohli být dál, než jsou, ale pořád mají sami pocit, že je jejich cíl neadekvátně veliký, daleko,“ říká
prací. Netrvalo to dlouho a ti dva spolu odjeli na chalupu Emminy babičky a začali dávat do kupy materiál na první album.
Obavy, zda má na tuzemské scéně vůbec cenu cokoli zkoušet, byly na chvíli ty tam. A materiál začal dostávat indie-popový charakter s jistým retro šmrncem soulu a šansonu, z nějž je cítit láska k tomu, co dělá Lana Del Rey i Adele. Díky šikovnému managementu s ním Smetana už loni v únoru vůbec poprvé vyšla před publikum. A nebyla to zrovna malá premiéra – s nově sestavenou kapelou totiž svou premiéru odehrála před koncertem Gorana Bregoviče v zaplněném Foru Karlín. Podobný model se opakoval, když o pár měsíců později na stejném místě předskakovala francouzské senzaci Zaz. „Mám tak intuitivně celý život pocit, že nic není nemožné, což mi asi hodně pomáhá v tom, že nemám zbytečné obavy. Chovám
9
Headliner
8
-
První singl z desky dostal název Waiting a na internetu vyvolal rozruch i rozporuplné reakce.
Emma Smetana – Waiting
Nenávist
zn. SmetanaNad otázkou, co si myslí, že se stane, až deska vyjde, zase jenom pokrčí rameny a dopije zbytek kafe. První zveřejněný singl Waiting na internetu zhlédlo krátce po vydání několik desítek tisíc lidí. V komentářích ale Emmu coby jednu z tváří TV Nova vůbec nešetří. Singl přitom paradoxně několik týdnů bodoval v hitparádě Velká sedma na alternativním Radiu 1. A zmatky, do jakého světa vlastně tuhle holku, které nelze upřít půvab, talent ani odhodlání dělat a říkat věci po svém, zařadit, budou podle všeho pokračovat. „Pakliže by měly být ambice úměrné tomu, co si doopravdy přeji, tak jsou maximální, na druhou stranu chovám velikou skepsi směrem k českému publiku a doufám, že mu křivdím, ale bojím se, že mu nekřivdím,“ říká sama Smetana stran svojí budoucí hudební kariéry. Dělat kompromisy a pohybovat se v okruhu kamarádů ze scény, kteří by ji jenom plácali po zádech, kvůli tomu každopádně nehodlá. „Nedělala jsem
to nikdy. I proto jsem šla na Novu. Nemá cenu přesvědčovat o věcech lidi, kteří mají stejný názor,“ říká.
Prvního zadostiučinění se každopádně dočkala už před vydáním. „Udělala jsem na desku tátovu písničku Wall of Kampa, poctu Johnu Lennonovi, kterou natočil kdysi ve Francii. Když jsem mu pustila první demo, řekl, že je lepší než jeho původní verze, protože přesně takhle ji chtěl kdysi udělat, ale jeho parťák ho přemluvil na jinou aranži. To byl kompliment, který už nic v mém životě nepřekoná,“ říká Smetana spokojeně. Uvidíme. Její deska What I’ve Done každopádně působí jako debut sebevědomě i přesvědčivě.
9
Headliner
9
Předchozí článek:
Videorama
Další článek:
Three days Grace