Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Zaostřeno

EOST

Návrat (do) Extáze

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Lukemo

Zpěvák Clou má novou kapelu

Zaostřeno

Red Bull

Headparáda

Redakční tipy

Ve studiu

5 otázek pro... James Cole

Můj soundtrack

Martin Škoda

Při nákupech myslím na Kapitána Dema

Čerstvé (z)boží

Jet 8

Headliner

Imagine Dragons

V Praze jsme objevili absint

TOP

12 skvělých zpěváků, kteří neumí zpívat

Téma

Komu svědčí doba nezávislosti?

Televize

Videorama

Headliner

Emma Smetana

Hluchoněmá ve studiu

Rozhovor

Three days Grace

Hlášky

Kurt Cobain

Enface

Tindersticks

Všechno na svém místě

Móda

Hudba a boty

Walking In My Shoes

Enface

The 1975

Přidrzlí zachránci popu

Art

7 nej britpopových obalů

Insider

Prokop Holoubek

České kapely jezdí ven jen na návštěvu

  • text Antonín Kocábek

    foto archiv P. H.

    Prokop Holoubek

    České kapely
    jezdí ven jen
    na návštěvu

     

    9

     

    insider

    1

  • Je úspěšným manažerem, promotérem, dýdžejem i muzikantem v jedné osobě. Brněnskou Flédu dostal mezi nejznámější kluby u nás, stará se o DVA, aktuálně jednu z nejčastěji v zahraničí vystupujících českých skupin, hraje v Midi Lidi. A zároveň v agenturě BumBum Satori zastupuje celou řadu zahraničních interpretů. Prokop Holoubek je praktickým důkazem, že hudbou se lze živit i bez kompromisů.

     

    Vzhledem občas připomíná šíleného vědce ze sci-fi seriálů, na pódiu s kapelou Midi Lidi zase představuje vážnou protiváhu frontmanu Petru Markovi, který se nezastaví před ničím. A přestože se manažersky stará o interprety, kteří jsou komerčně úspěšným kolegům svými snahami nepochopitelně „divní“, při osobním kontaktu působí až plaše. „Jsem prostě suchar,“ komentuje to s nadhledem.


    Vaše jméno začalo být známé, když jste pracoval pro brněnskou Flédu. Jak se kluk ze Vsetína stane dramaturgem jednoho z nejznámějších klubů u nás?

    Někdy v půlce devadesátých let jsem v rodném městě začal pořádat typ kultury, která

    mi tam chyběla: poslechovky, divadla, projekce, občas koncerty. To už jsem pracoval jako lesník, což byl obor, který jsem vystudoval. Pak jsem začal díky kamarádovi Marianovi Veteškovi zvučit a spolupořádat větší koncerty a techno parties. No a na konci devadesátých let jsem se přestěhoval a začal v Brně studovat Fakultu výtvarných umění. Jednou mě málem vyhodili ze školy, a když jsem si posteskl spolužákovi Petru Herzánovi, že si asi budu muset sehnat práci, Petr, který teď mimochodem hraje na ságo u Vojty Dyka, mi dohodil místo vedoucího kina v právě vznikajícím klubu Fléda. Takže jsem s Petrem Vídeňským, Danem Giačem, Ludvou Ivančíkem a Láďou Kočím byl už u vzniku.

     
     

    9

    insider

    2

  • Při zakládání Flédy jsme hodně riskovali, šli jsme do toho po hlavě, asi adekvátně věku

    Do Flédy jste se tedy dostal přes film?

    Měl jsem zkušenosti ze vsetínského filmáče, takže to šlo. Netrvalo dlouho a Filmový klub Fléda se stal hned po Aeru druhým nejnavštěvovanějším artovým kinem v České republice. V roce 2004 se naskytla příležitost klub převzít celý, tak jsme s Lukášem Starou založili firmu a začali Flédu provozovat sami.


    Kde jste na to vzali? Zadlužili jste se?

    Byli jsme blázni a hodně jsme riskovali, šli jsme do toho po hlavě, asi adekvátně věku. Jenže podobně velké kluby v ČR jako Roxy anebo Palác Akropolis v Praze mají vždy klíčovou částku na provoz zajištěnou z dotací města. To v Brně nebylo a není dodnes. Takže to finančně vždy bylo stále jako na houpačce. Což je obrovský nápor na psychiku. Na Flédě jsem pracoval do roku 2011, kdy se naše firma vlivem únavy materiálu rozpadla. Já už jsem paralelně několik let dělal management a booking několika kapelám.


    Co pro vás, když se ohlédnete, těch sedm let dneska znamená?

    Mix pocitů. Euforii z koncertů, které jsme si vysnili, kapel, které jsme zbožně poslouchali jako náctiletí na kazetách: Young Gods, Nomeansno, Exploited, Napalm Death, Chumbawambu, Kid Koalu a stovky dalších. Ale i bezesné noci, kdy jsem měl starost o návštěvníky – aby se někomu něco nestalo v plném klubu, aby nedej bože nezačalo hořet nebo někdo nezačal střílet. To mi ostatně zůstalo do dneška, proto paradoxně

    Co se povedlo a z čeho máte i s odstupem skvělý pocit?

    Umělecky rozhodně série klubových nocí Itch My Ha Ha Ha, s jejímž konceptem přišli na Flédu Tomáš Kelar a Robin Smith v roce 2004. Pokračujeme v ní do dneška už mimo Flédu. A pak festival NewNew!, který jsme vydrželi dělat pět let a se kterým mi kromě spousty dalších lidí hodně pomáhala i Lenka Zogatová, která už bohužel není mezi námi. A z konkrétních koncertů asi Autechre – to bylo pro mě splnění nesplnitelného snu. Koncert mě nadchl a dopadl dobře i návštěvností – úspěchem tak nějak potvrdil, že má náš koncept na české klubové scéně důležitou pozici i své věrné návštěvníky. A pak jsem taky rád, že se mi podařilo, opět s pomocí Lenky Zogatové a taky Barbory Šedivé, udržet na Flédě po dvě sezony hostování geniálního slovenského divadla Skrat. Vlastně

    nemám moc rád vyprodané koncerty. Je toho spousta, strávil jsem v klubu intenzivních deset let a sedm z nich jsem v podstatě neměl dovolenou.

     
     

    9

    insider

    3

  • Jeden z prvních velkých koncertů, který Prokop Holoubek v Brně udělal, byli Tata Bojs.

    toho bylo hodně a většinou to nebyl jen můj osobní úspěch, ale týmová práce.


    Proč jste se tedy pak rozhodl osamostatnit?

    Z Flédy jsem odešel, protože nebylo vyhnutí, přestali jsme si s někdejšími kolegy pracovně rozumět. Takže jsem se začal naplno věnovat tomu, co už jsem paralelně chvíli dělal – bookingu a managementu. Čím dál víc mě to zajímalo a bavilo. A na chvíli jsem s promotérstvím sekl úplně.


    Kdo byl první, komu jste dělal manažera?

    DVA, Midi Lidi a brzy pak přibyl Ventolin a Kazety. DVA byli první kapela, na které jsem si všechno vyzkoušel, dělám pro ně od začátku kompletní management. Řeším vydávání, distribuci, strategii fungování

    v zahraničí, komunikaci s labely, PR a agenty, synchronizaci atd. V podstatě jsem neviditelný člen kapely. Musím říct, že Honza a Bára patří k nejpracovitějším, nejtalentovanějším a nejpozitivnějším lidem, co znám. Považuju za velké štěstí, že jsem se s nimi potkal i že nám to spolu tak dlouho vydrželo.


    Dnes už zase koncerty pořádáte a taky jste asi jedna z mála agentur, která nabízí jak kapely, tak dýdžeje. Není to příliš velký rozptyl a tříštění sil?

    Mě to všechno baví. A ano, je to občas na palici, přepínat mezi tím vším. Prakticky je to tak, že se vždycky nějaký čas soustředím na jednu věc a pak přepnu zase na další, klasický projektový management. Aktuálně uvažuju, že pořádání koncertů po skončení festivalu Itch My Ha Ha Ha zase výrazně

     
     

    9

    insider

    4

  • Mám kolem sebe dost odstrašujících případů pořadatelů, kteří splácejí roky dluhy kvůli tomu, že jim zapršelo

     

    Manažerem i sám sobě: Trio Midi Lidi tvoří spolu s režisérem Petrem Markem a promotérským kolegou Tomášem Kelarem.

    Midi Lidi – Rád vařim

    O vlastním festivalu nesníte? Dost často se mluví o tom, že třeba obdoba přehlídky, jakou je slovenská Pohoda nebo polský Off, u nás úplně chybí.

    Ale já ho dělám – akorát není letní. Letní festival je dobrý sluha, ale zlý pán (směje se). Mám kolem sebe dost odstrašujících případů pořadatelů, kteří splácejí roky dluhy kvůli tomu, že jim zapršelo. A nechce se mi dělat v dramaturgii moc kompromisy. Samozřejmě uvažuju o něčem už léta, poskládal jsem si v duchu i na papír desítky ideálních line-upů, ale zatím nenastala taková konstelace, abych do toho fakt šel. Mám rád akce velikosti, jaké dělám, kdy si při práci užiju i vystoupení a setkávání v zákulisí – proto to

    omezím a soustředím se víc na kapely. Navíc dokončujeme s Midi Lidi po skoro pěti letech novou desku a je kolem toho spousta práce.

    Jak se ta důvěra projevuje?

    Třeba tak, že když teď vypíšu výběrové řízení na agenta, přijdou mi desítky nabídek. To je přece skvělé! Všimly si nás zahraniční

    dělám. Letní festival by mi při své produkční náročnosti tenhle komfort nejspíš neumožnil.


    V agenturním portfoliu máte hlavně jména, která nepatří k mainstreamovým hvězdám. Trochu to vzdoruje všeobecné představě, že chce-li se někdo v ČR věnovat managementu, nutně potřebuje „alespoň jedny Chinaski“. Je těžké se uživit i bez nich?

    Ano, stojí to hodně úsilí, zvlášť první roky po odchodu z Flédy byly těžké. Jako každý nový projekt, firma – začátky od nuly při budování nové značky, to je vždycky dřina. Ale zdá se, že po pěti letech jsme si s Bumbum Satori vybudovali určitou pozici na našem minitrhu, že nám promotéři i umělci věří. Z toho mám dobrý pocit.

     
     

    9

    insider

    5

  • Jestli bude mít muzikant co jíst, závisí jen na schopnostech manažera

     

    Pro DVA dělám od jejich začátku.

    DVA – Nunovó tango

    V oblasti popu a hudbě, kde je byznys na prvním místě, to často funguje tak, že má každý svého osobního manažera, ale zároveň je i několik dalších agentur, které mu ochotně pomáhají s bookingem, tedy pouhým zajišťováním koncertů. Jak to funguje na scéně, kde se pohybujete vy?

    Management se dá dělat naplno tak třem projektům najednou, záleží na velikosti a náročnosti projektu. V případě, že se umělec rozhodné stát polo- nebo naplno profesionálem, je to komplexní věc, náročná na zodpovědnost – právě na schopnostech manažera závisí, jestli bude mít co jíst! Ten stav, kdy má profesionální umělec nebo kapela manažera, který řeší kariéru a prostřednictvím ostatních zajišťuje vše ostatní – tedy booking, PR, publishing atd., je samozřejmě ideální. V kontextu trhu u nás, který je opravdu malý, management a booking může zvládnout jedna osoba. Možností a pohledů je víc a každá scéna má své zvyklosti.


    Jak se vám povedlo, že dnes zastupujete i světově známá jména, jako jsou Young Fathers nebo někdejší mozek Siouxsie and The Banshees Steven Severin?

    Ke každému je jiný příběh. Ke Stevenovi jsem

    Kolik těch agentů dnes vaše agentura má?

    Jsme tři agenti (Martin Kolář, Vašek Havelka a já), k tomu Adam Kvasnička, který nebookuje, ale řeší administrativu a logistiku. V procesu nástupu je Lucie Redlová a paralelně probíhá ještě výběrové řízení. Děláme jednak booking, ale i management, což jsou dvě různé věci, i když se to v českých podmínkách moc nerozlišuje.

    agentury, takže čím dál častěji plníme funkci sub-agentů a bookujeme pro ně střední Evropu. Náš tým se rozrůstá. Díky tomu, že dělám kromě bookingu i kompletní artist management zaměřený i na zahraničí pro duo DVA, tak ta práce není nikdy stejná. Taky musím říct, že jeden z nejdůležitějších elementů v tom všem je, že mám obrovské štěstí na partnerku. Pracuje ve stejném oboru, zná kontext a podporuje mě. Je to pro oba do určité míry posedlost. Oba milujeme hudbu a umění, je to pro nás základní součást života.

     
     

    9

    insider

    6

  •  

    Britské Young Fathers k nám
    poprvé přivezl v době, kdy je skoro nikdo neznal.

    Young Fathers – SHAME

    Společně s Tomášem Kellarem vystupuje Holoubek i jako dýdžej.

    se dostal díky bývalému manažerovi Siouxsie & The Banshees, který žije v Brně. Jednou za mnou přišel a poprosil mě o pomoc s jeho sólovým turné. Což pro mě byla jako pro velkého fandu té kapely pocta. Steven je velký gentleman, hudební fanoušek, chodící encyklopedie a pokladnice zážitků, už jen s ním sedět na pivu a poslouchat všechny ty příběhy stojí za to. Young Fathers jsem náhodou objevil na internetu před pár lety, tehdy o nich v podstatě nikdo nevěděl, měli venku jen pár EP. Ale nám se to s Tominem (Tomáš Kelar, kolega z Midi Lidi a dramaturg brněnského Kabinetu Múz – pozn. red.) moc líbilo, pozvali jsme je do Brna a skamarádili jsme se. Kluci pak dostali Mercury Prize, a byť to znamená, že se stali přes noc slavnými, tak naše spolupráce pokračuje. A i když spolupracují s největšími agenturami na světě, ČR jim „dělám“ já. K většině zahraničních

    umělců jsem se nejdřív dostal jako pořadatel, je to nejjednodušší cesta, jak s někým navázat kontakt a zároveň ho rovnou přesvědčit o tom, že něco umím.

     
     

    9

    insider

    7

  • Někdy začnu spolupracovat s někým prostě jen proto,
    že mu chci pomoct

    Je to vždy jen shoda náhod? Co vlastně brání tomu, aby čeští manažeři pracovali pro známější zahraniční muzikanty nejen na našem území? Vy jste třeba jeden z mála, kdo se u nás orientuje na polské interprety.

    Nic tomu samozřejmě nebrání, mně možná hraje do karet má promotérská zkušenost, ale dělat to může každý. Polsko mám moc rád, mám rád i polskou kulturu, mám tam spoustu kamarádů. Máme k sobě přece tak blízko! Hned po Slovensku je nám Polsko kulturně jednou z nejbližších zemí. Dělám asi s desítkou polských kapel, postupně to přirozeně vyplynulo – první byli Napszyklat, které jsme potkali na turné v Poznani, stali se z nás dobří přátelé. Stejně tak mě baví „vyvážet“ české umělce do Polska, třeba DVA tam mají stabilní publikum a vyprodávají tam kluby. Podle mě má propojování se sousedními zeměmi jasnou logiku a nejen díky kulturní spřízněnosti, ale i z pohledu objevování nových trhů. I když většina umělců by se asi radši viděla v Anglii nebo USA.


    Spousta manažerů občas utrousí, že umělci jsou jako malé děti. Máte s nimi nějaký vyloženě negativní zážitek?

    Mám, ale nechám si ho pro sebe, v tom

    jsem diskrétní, navíc to k tomu trochu patří. Většina umělců má nějaké speciality, ale musím říct, že mám štěstí a těch opravdu příšerných zážitků, které by bylo lepší zapomenout, je minimum. Se všemi umělci máme spíš kamarádský vztah.


    Předpokládám, že vás oslovuje mnoho českých interpretů, kteří by chtěli, abyste je zastupoval. Dá se nějak zevšeobecnit, co musejí mít, abyste o to měl zájem?

    Je pravda, že nabídek dostáváme poslední dva roky opravdu hodně. Co musejí mít – to se zevšeobecňuje těžko, ale stoprocentní je, že jejich hudba a koncerty mě musí bavit. Nemám tu činnost postavenou primárně jako byznys, takže někdy začnu spolupracovat s někým prostě jen proto, že mu chci pomoct. I když se mi investovaný čas a peníze třeba nikdy nevrátí. A samozřejmě pokud jsem nadšený z hudby a interpret je ještě k tomu pracovitý, tuší, proč dělá to, co dělá, a kam se s tím chce dostat a má třeba i vymyšleno, jak se tam dostane, tak pak je všechno trochu jednodušší. A je pro mě důležitá i určitá osobní chemie, musím si s těmi lidmi rozumět.


    Co vlastně českým muzikantům chybí ve srovnání s těmi zahraničními?

    Máme spoustu skvělých umělců. A k tomu, aby uspěli v konkurenci s těmi zahraničními… asi hlavně pracovitost, ochota investovat dostatek času a ochota investovat peníze. Ty peníze jsou vůbec tenký led. A pak

     
     

    9

    insider

    8

  •  

    Prokop Holoubek

     

    Okolo hudby se podle svých slov motá od malička. První kapelu založil ve dvanácti letech s kamarádem z turisťáku Honzou Žambochem (dnes Žamboši), po přestěhování do Brna vystudoval Fakultu výtvarných umění v ateliéru Keiko Sei a Richarda Fajnora. Aktuálně je už deset let členem tria Midi Lidi, se kterými vydal tři studiová alba a složil několik soundtracků (Polski film, Kancelář Blaník, Český mír nebo Českým lvem oceněný Protektor). Hraje divadlo (LÁHOR/Soundsystem a Dekadentní divadlo Beruška) a občas se objeví i ve filmu (Ztraceni v Mnichově, Nic proti ničemu, Láska shora) a je i členem dýdžejské dvojice Tomino & Myslivec. „Svým“ umělcům občas i produkuje nahrávky, pro českou scénu objevuje progresivní zahraniční hudbu a pod hlavičkou agentury BumBum Satori se stará a spolupracuje vedle českých i s více než dvěma desítkami zahraničních umělců.

    přemýšlení v mezinárodním kontextu, i když jsem přesvědčený, že naše generace to tak ani moc mít nemůže. Generacím, co přijdou po nás a které se narodily do EU a fungují přirozeněji online než naživo, to půjde mnohem snadněji. Je to otázka myšlení. Dokud se umělci budou cítit součástí českého světa a rádi by se podívali „ven“, tak to vždycky bude jen „na návštěvu“. Až se budou cítit umělecky doma mezinárodně a budou tak přemýšlet, tak to i bude fungovat. Ponese to s sebou samozřejmě určité zprůměrování, uniformitu, přijetí znaků mezinárodně působícího umělce. Ale to je zas na jinou debatu.


    Mezi alternativními muzikanty se setkávám s názorem, že hovořit v souvislosti s hudbou o firmě nebo o penězích je něco nemravného, že je to pak komerce, která ničí scénu. Přibývá i interpretů, kteří jsou hudebně respektovaní, ale odmítají například hrát na velkých festivalech kvůli jejich sponzorům. Jak to řešíte vy?

    To se nedá moc zobecnit, mění se to a každý má tu hranici mravnosti propojení peněz a umění jinde. Dokonce i v rámci alternativní nebo hc a punk scény je to různé. Řešení finanční stránky je přirozenou součástí provozu umělce, to se nedá oddělit, a když je to přímá cesta peněz od fanoušků k interpretovi, tak s tím nemám problém. Aktuálně ale považuji za nebezpečné, zvlášť pro mladou online generaci, to plíživé sbližování značek s umělci (nebo tzv. opinion leadery). Umělec je předmětem čím dál promyšlenějšího product placementu, takže fanoušek to někdy

    ani netuší. Je nám předhazováno, že tohle sbližování je naprosto přirozené a že v blízké budoucnosti bude umělec, pokud se tím bude chtít živit, muset být součástí marketingové strategie nějaké značky. To už se děje teď. No a to neustálé ubezpečování, že je to přirozené a v pořádku, mi přijde nebezpečné. Počítám, že generace, které přijdou po nás, to už tak skutečně budou přirozeně vnímat, fanoušci nebudou jen příjemci samotného umění, ta „message“ bude vždycky částečně i obchodní. Dobře to je vidět na kapitalizaci youtuberů.


    V jednom rozhovoru jste řekl, že dělat promotéra je jako sázet na koně. Pořád to platí?

    Samozřejmě.

     
     

    9

    insider

    9

 
×
Čtete:
2016/2
Prokop Holoubek: České kapely jezdí ven jen na návštěvu

Story

Guns N' Roses

Splněné přání nebo touha po penězích?

TOP

11 hudebních hvězd, které nikdy neexistovaly

Story

Simple Plan

Úspěch v nepřízni kritiky

Fenomén

Jazzová sekce

Připomínka historické důležitosti

Rozhovor

Alice

Hudba je převlečený čas

TOP

9+1 na kost promrzlý klip

Enface

Jack Garratt

Budoucí hvězda roku

Nominace

Kdo dostane Apollo

Rozhovor

Greg Dulli

Dobu počítám podle alb

Story

Smack

Ten, který prý kurví rap

Story

Parov Stelar

Muž co míchá čokoládu a chilli

TOP

Klub výjimečných

Výročí

Cpt. Beefheart

Muž, který rozkopl dveře

Songstory

Vltava

Marx, Engels, Beatles

Enface

Wolfmother

Z hvězd zase na start

Story

David Rodigan

Pouštět reggae

Rozhovor

Adam Ďurica

Pop je odkázaný na lásku

Vizuál

Leif Podhajský

Digitální spiritualista

Retro

The Supremes

Velká soulová mašina

TOP

Nejlepší hudební seriály

Rozhovor

Therapy?

O slávě, koksu a vytrvalosti

Ženský element

Halsey

Hudba pro mladé dospělé

Kvíz

Headliner test

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

J5

Je to hra a každý má specifickou roli

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Todd Kerns

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Folk

Bez cancáku

Jazz a blues

Bluesbar

EDM

MDMA

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čtvrtstoletí písniček na přání

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Rihanna

Recenze měsíce

Sia

Recenze

18. února 2016

Recenze úvod

4. února 2016

Duel

Emma Smetana

What I've Done

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Vinyla 2015

Tvrdohlavě a bez kompromisů

Naživo

Mutemath

Černé plíce nedoceněných jedničkářů

Naživo

The Ecstasy of Saint Theresa

Dojemný návrat

Naživo

TWENTY ONE PILOTS

PARTY NA 110 procent

Naživo

Peter Hook

Jen tak se dotýkat z povzdálí

Naživo

Matěj Benko

Amatérismus hvězdných planet

Naživo

Vložte kočku

S malou pomocí přátel

Naživo

Therapy?

Zas a znova

Naživo

Three Days Grace

Mílý rock a děsná zima

Naživo

Slipknot

Totální smršť do lidí

Naživo

Ellie Goulding

Zábava až na konci

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.