-
Devítihlavá metalová saň Slipknot se k nám vrátila po sedmi letech. Americká parta v tmavých kombinézách a hororových maskách si jako předkapelu dovezla crossover thrashovou legendu Suicidal Tendencies. To nemohlo dopadnout špatně.
text Iva Boková
foto Jan Nožička
Totální smršť do lidí
SLIPKNOT
3
naživo
1
-
O arena, Praha,
27. 1. 2016Ta středeční večer otevřela setem ve středním tempu, který fanoušky v nadupané patnáctitisícové hale patřičně navnadil na hlavní hvězdu, aniž by je příliš utahal.
Krátce po čtvrt na deset to přišlo. Na pódium vtrhli Slipknot. V průběhu koncertu se na velkoplošné plachtě za jejich zády střídaly mnohdy až nechutné výjevy: hořící figuríny, dravci, plivance, červi, detaily operace – raději nechtějme domýšlet čeho. Show doplňovala jen světla, která umocňovala atmosféru a korespondovala s muzikou. Chlad do publika vrhala modrá a zelená, ohnivá oranžová a červená zase na lidi působila jako na býky při koridě. Průběžně se v davu na ploše formovaly nebezpečně vyhlížející moshpity.
Slipknot zahráli průřez hudební diskografií, přičemž se více zaměřili na skladby z poslední desky .5: The Gray Chapter, z níž zazněly třeba hitovky The Devil In I, Killpop a hned na úvod The Negative One. Věnovali se i průlomovému albu Iowa, od jehož vydání letos uplynulo patnáct let. Setlist obsahoval víc sypaček než songů s melodickými refrény, a tak se místy skladby se stejnou strukturou slévaly v jednu.
Začátek vystoupení poznamenal zvláštní zvuk, kdy se jednotlivé nástroje spojily do podivné koule a frontmana nebylo moc slyšet. Výsledkem byl nečitelný bordel. Po třetí
skladbě se však zvuk srovnal a po zbytek víc než devadesátiminutové zběsilé show, při které kapela nedala nikomu prostor vydechnout, byl patřičně hutný a strhující.
V O areně chyběly postranní obrazovky, na nichž by se promítaly záběry dění na pódiu, takže lze jako slabinu akce vnímat to, že lidé, kteří nestáli blízko a nemají oči jako ostříži, mohli vidět jen po pódiu pobíhající pidimužíky v kombinézách. Nicméně nezdálo se, že by to někomu vadilo.
Přesto, nebo právě proto, že je Corey Taylor vzrůstem nevelký muž, na pódiu vystupuje jako macho a diktátor, a jeho věrní „motherfuckers“ mu to žerou i s navijákem. Ať už prohlásil cokoli, do vzduchu se zvedl les paroháčů a publikum nadšeně reagovalo. V průběhu závěrečné písně Spit It Out nechyběla vsuvka s tradičním „jump the fuck up“, kdy si všichni přítomní na pokyn frontmana Slipknot dřepnou a na tuto výzvu jako jeden vyskočí a začnou zběsile pařit.
Koncert byl sice plný klišé, ovšem na druhé straně také skvěle odvedené muzikantské práce a prýštící agresivní energie, která ani na minutu nepolevila. Taková smršť, jakou Slipknot v pražské O areně předvedli, rozhodně stojí za pozornost a z úsměvů nadšených metalistů bylo patrné, že odcházejí s pocitem naprostého uspokojení a euforie.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Three Days Grace: Mílý rock a děsná zima
Další článek:
Ellie Goulding: Zábava až na konci