-
text Honza Vedral
foto Eliot Lee Hazel
Imagine Dragons
V Praze jsme objevili absint
11
Headliner
1
-
Sedíme v prázdné šatně v zázemí O areny a snažíme se vypnout hučící klimatizaci, aby nerušila první zahraniční titulku Headlineru. Na Facebooku čteme, jak se minulý večer kapela, která tu má už dlouhé týdny vyprodáno, ztřískala v pražských barech. Pak klapnou dveře, Imagine Dragons vejdou dovnitř a nám dojde, že máme vzácnou příležitost mluvit se skupinou, která – ač na to po všech těch včerejších absintech nevypadá – je právě na svém vrcholu. A přitom úplně v klidu.
Pro nás je to velká věc. Videotitulku se zahraničním interpretem máme v historii Headlineru poprvé. Navíc Imagine Dragons původně všechny rozhovory odmítli, protože do Prahy přijeli v posledním měsíci úspěšného turné, po kterém si chtějí dát oraz a nemají potřebu cokoli promovat. Jenže oživlá titulní strana Headlineru, která se jim díky (fakt díky) vydavatelství Universal dostala pod nos, je zaujala. A tak se v dnešní době přísných managementů a pěti až deseti minutami omezených rozhovorů stala zvláštní věc. Sedíme tu s úplně všemi členy Imagine Dragons, kteří se nejen díky songu Radioactive vyšvihli mezi nejúspěšnější skupiny současnosti,
nikdo nekontroluje čas. A celá kapela nám v klidu a uvolněně vypráví ten neobyčejně obyčejný příběh, jak se z nájemných hráčů ve Vegas stala celosvětová senzace.
Vy jste u nás byli už před třemi lety s vaší první deskou Night Visions v mnohem menším klubu SaSaZu. Pamatujete si vůbec z toho období ještě něco?
Ben McKee(basa): Konkrétně z Prahy úplně nadšený a frenetický dav. A neuvěřitelnou energii. A taky že před klubem byl nějaký dost divný trh, na kterém jste mohli sehnat snad úplně všechno – od dřevěné vyřezávané figurky až po nějakou šílenou zbraň.
11
Headliner
2
-
Na trhu před klubem jste mohli sehnat snad úplně všechno – od dřevěné figurky až po šílenou zbraň
v zemi. Vypadá to, že jste ta správná kapela, které se zeptat, co je na současné hudební scéně klíčem k úspěchu?
Wayne: Nevím, co platí obecně, ale my postupujeme po malých krocích. Když jsme na turné, pokaždé se snažíme potkat někoho z místních a zjistit si, jak to tam funguje. Není to tak, že bychom přijeli do České republiky a řekli si: Hurá, uděláme halu. Víme, že to si musíme zasloužit, že se počítá každý malý krok nahoru. Nikdy jsme si jako kapela nemysleli, že budeme mít všechno najednou. Hrajeme od roku 2008 a tohle je... kluci, po kolikáté jsme v Evropě?
Ben: Hmmm... po desáté? Ne, počkej, ještě víckrát.
Wayne: To je jedno, je to naše víc než desáté evropské turné. Za tím úspěchem stojí hodně úsilí a snahy pochopit, jak to na konkrétních místech chodí.
Říká se, že pro úspěch v hudbě je podstatná jedinečnost. Čím se podle vás Imagine Dragons vymykají?
Dan Reynolds (zpěv): Souhlasím s tím, že zvlášť pro začínající kapelu je důležité být něčím unikátní. Můžete přitom zkusit milion věcí a lidi to prostě přejdou, nevšimnou si jich. Myslím, že my s Imagine Dragons jsme ten jedinečný sound měli už od začátku. Nikdy jsme nebyli typická rocková kapela. V naší hudbě byl vždycky nějaký prvek městské hudby. Inspiroval nás hip hop, hráli jsme jinak na kytary. A vždycky v tom bylo dost citlivosti pro pop. Neumím a samozřejmě ani nemůžu
Na absintu? To gratuluju. Jak bylo
druhý den?Daniel: To si nepamatuju. Ale pili jsme hodně vody.
Ben: Myslím, že jsme měli koncert ve Vídni. A pamatuju si, jak jsem si dával odpoledne šlofíka někde pod stromy.
Minule jste vyprodali velký klub, s druhou deskou máte vyprodanou největší halu
No to si pamatujete dobře, ona je kolem SaSaZu Holešovická tržnice...
Wayne Serman (kytara): A my si tehdy říkali: Musíme to zahrát dobře nebo fanoušci vyběhnou ven, nakoupí zbraně a je po nás!
Daniel Platzman (bicí): Já si teda pamatuju absint.
Wayne: Ano. Byla to Praha, kde jsme objevili absint.
Ben: Pamatuju si, jak jsme se potáceli přes Karlův most, koukali se nahoru na ten nádherně osvětlený Hrad a katedrálu...
11
Headliner
3
-
Nikdy jsme nebyli typická rocková kapela
popisovat zvuk vlastní kapely. Ale něčím jsme zaujali. A máte pravdu, že to je podstatné.
Řekli jste si, co to bude, už když jste se sešli poprvé ve zkušebně?
Dan: Ptáte se, jak jsme přišli na náš zvuk?
Taky by se to tak dalo říct.
Dan: Prostě se to stalo. Každý z nás poslouchá úplně jinou hudbu – od klasického rocku
přes písničkáře jako je Paul Simon a devadesátkový hip hop až po country. Vzpomínám si, že jsme se jednou dokonce sešli, abychom sepsali naše vlivy. Prostě jsme si sedli ve zkušebně s velkou tabulí, na kterou jsme psali jména kapel, které máme rádi.
Ben: Tehdy jsme opravdu hodně experimentovali a hledali. Před první deskou jsme vydali pět EP, ještě jsme se ani nejmenovali Imagine Dragons, ale zpětně je z nich patrné, k jakému zvuku jsme pomalu směřovali. Strašně
11
Headliner
4
-
Klub, kde jsme hráli poprvé, už zavřeli. Někoho tam zastřelili. Bylo to záludné místo. Většinou fungovalo jako strip bar
Jak bylo v Praze?
Report z pražské zastávky Imagine Dragons jsme vám přinesli v lednové aktualizaci Headlineru. „Když za nekončícího burácení fanoušků spustila parta okolo Dana Reynoldse pecku Shots nebo se zpěvákem „odhulákala“ první velký hit It´s Time celá hala, bylo jasné, že tenhle koncert rozhodně energii postrádat nebude,“ napsala o euforickém koncertu Lucie Drugdová a ohodnotila ho čtyřmi hvězdičkami.
Dan: Máš pravdu, to jsem ještě nezažil, aby hrály dvě kapely najednou. Bylo to hodně podivný.
Ben: Zvlášť když mi chvíli před koncertem vybouchnul aparát a já musel běžet shánět náhradu po známých. Fakt skvělej první koncert.
Byli jste tehdy ve Vegas součástí nějaké scény?
Dan: Ano, Vegas má docela silné hudební zázemí. Funguje tam pět nebo šest slušných klubů, ve kterých jsme pravidelně hrávali s ostatními místními kapelami. A pak jsou tam samozřejmě kasina, kde jsme
A jaké to bylo poprvé na koncertě?
Wayne: To nikdy nezapomeneme.
Daniel: Sinister Rock Bar v Las Vegas.
Wayne: Ten klub už zavřeli, protože tam někoho zastřelili. Bylo to záludné místo. Většinu času fungovalo jako strip bar.
Takže jste hráli první koncert a měli na něm striptérky?
Dan: Ne, když jsme hráli, tak tam žádné nebyly.
Ben: Ale škoda, to by tam přišlo víc lidí.
Wayne: Bylo to fakt divný místo. Když jsme měli koncert, na druhé straně toho klubu hrála nějaká metalová kapela. To bylo fakt divný.
jsme se bránili tomu se někam zaškatulkovat. Prostě jsme pořád skládali novou hudbu a tím se vyvíjeli. Pořád si myslím, že to je také jediná cesta, jak něčeho dosáhnout.
11
Headliner
5
-
Abychom přežili a nějak si vydělali na jídlo, museli jsme ve volných dnech hrát v kasinech
Honza Vedral (vlevo) vs. Imagine Dragons. Aneb správná rocková hvězda má mít i při rozhovoru sluneční brýle.
procent vlastní materiál. Ale jsou to těžce vydělané peníze. V kasinech se totiž hrají šestihodinové koncerty, museli jsme se naučit dvě stě předělávek, abychom to byli schopni ustát.
A pak přišel průlom, když vás v roce 2009 pozvali jako záskok za kapelu Train na Las Vegas Festival?
Ben: Nebyl to takový skok. My jsme se prosazovali postupně, krok po kroku. Už předtím jsme jednou hráli pro víc než deset tisíc lidí. Měli jsme za sebou už spoustu koncertů po Las Vegas i okolí. V Kalifornii jsme byli tou dobou už docela známí. Ten
Tam jste asi museli hrát standardy?
Dan: Pravidla jsou jasně daná. Padesát procent programu musí být coververze, padesát
koncertovali ve volných dnech, abychom přežili a nějak si vydělali na jídlo.
11
Headliner
6
-
V kasinech se hrají šestihodinové koncerty, museli jsme se naučit dvě stě předělávek
Živě si pamatuju, jak jsem poslouchal Radioactive a říkal si, že je to fakt divná písnička
Ale setkání s producentem obou vašich desek Alexem da Kidem zásadní bylo.
Dan: Jo.
Ben: Stoprocentně.
Daniel: Zcela zřejmě.
Wayne: Bez pochyby.
Alex byl tou dobou známý hlavně jako hiphopový a r’n’b producent. Jak to, že se dal dohromady právě s vámi?
Dan: On byl prostě náš fanoušek. Někdo mu dal poslechnout naši hudbu. A on nás kontaktoval a říkal: Líbí se mi, co děláte. Líbí se mi, jak to děláte. Pojďte se potkat. Už jsem říkal, že řada z nás vyrostla na městské hudbě. Sám jsem poslouchal velkou spoustu hip hopu, takže nebylo o čem přemýšlet. Prostě jsme se potkali a praštili do toho. Pro Alexe to bylo taky nové. Nikdy předtím neprodukoval alternativní rockovou kapelu. Bylo to pro něj stejně vzrušující jako pro nás, protože my jsme zase nikdy nespolupracovali
koncert nám pomohl, ale nějakou základnu jsme už měli.
Pro každou kapelu bývá magický ten okamžik, kdy má hotovou desku a poprvé si ji poslechne. Jaké byly vaše pocity, když jste slyšeli Night Visions?
Dan: Upřímně jsme vůbec netušili, co všechno nastane. Ta hudba se nám líbila, jasně, byla naše. Ale to bylo tak všechno. Živě si pamatuju, jak jsem poslouchal Radioactive a říkal si, že je to fakt divná písnička. Milujte ji nebo nenáviďte, tohle jsme my. Říkal jsem
s producentem. Těch pět EP předtím jsme si natočili sami. Nechal nás dýchat, dělat, co chceme. A zároveň uměl dát na vrch tu třešinku. Rozhodně nás posunul dál.
Co jste si z toho setkání odnesli?
Ben: Myslím, že nás provedl určitým vývojem. Měl mnohem víc zkušeností z elektronické hudební produkce, takže uměl dotáhnout naše nápady. Díky němu mohly naše muzika a styl růst.
Wayne: A hlavně bylo skvělé mít někoho z vnějšku, kdo jasně řekne: Tohle je špatně, tohle je dobře. A my jsme mu věřili.
11
Headliner
7
-
Po turné zkusíme znovu zjistit, jaké to je být normální člověk
3x video
opravdu dlouho. Jsme připraveni, že až bude za námi, dáme si pauzu. Pojedeme domů, strávíme nějaký čas s našimi rodinami, přáteli. A zkusíme znovu zjistit, jaké to je být normální člověk. Teď jsme zvyklí se každé ráno probudit v jiném městě a dávat se dohromady, abychom v plné síle vylezli na pódium.
Působíte jako kapela, co je vděčná za všechno. Měl ten náhlý nárůst popularity nějaký nepříjemný dopad?
Ben: Ani ne.
Dan: Nenazval bych to vyloženě něčím nepříjemným. Ale jak můžete sám vidět, všichni vypadáme na hovno a jako trosky, protože jsme strašně unavení. Jsme na turné už
si, že je cool, že je úplně jiná. Ale nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že s ní budeme mít takový úspěch. Tou dobou jsme měli kapelu už čtvrtým rokem a byli jsme rádi za svoji pozici. Že hrajeme v malých klubech, že na nás pravidelně chodí pár lidí. Po ničem víc jsme ani netoužili.
Pamatujete si, kdy vám došlo, že se děje něco výjimečného?
Dan: Když deska vyšla a byla druhá v hitparádě a za první týden se jí prodalo 75 tisíc. Čekali jsme, že prodáme tak tisíc, jako to bylo u našich předchozích EP. Tehdy nám, myslím, skutečně došlo, že to bude větší, než jsme čekali. Ale nebylo to tak dlouho od chvíle, co jsme oslavovali, že slyšíme poprvé vlastní písničku v rádiu!
11
Headliner
8
-
Ben McKee
baskytara
Dan Reynolds
zpěv
Daniel Platzman
bicí
Daniel Wayne Sermon
kytara
Ben: Bylo by úžasné, kdybychom to zvládli pořád a bez přestávky. Duše by chtěla, jenže maso je slabé.
To chápu. Navíc jsem na Facebooku četl, že jste večer před koncertem strávili v baru Blue Light, kde vám prý nějaké holky vysvětlovaly, jak se proslavit.
Ben: Kde že jste to četl?
No na Facebooku...
Dan: Jak říkal Ben, my se vždycky snažíme poznat místní lidi a vidět město i jinak než jako koncertní sál. Takže to nepopíráme. My se rádi jen tak poflakujeme. A musím přiznat, že obzvlášť po Praze. Když jsem přijel minule z turné, máma se mě ptala: Viděl jsi kus světa, jaká jsou tvoje nejoblíbenější města? Odpověděl jsem, že Praha a Vídeň. A pak Norsko.
11
Headliner
9
-
Děkujeme moc za poctu. Pojďme ale od absintu ještě zpátky k hudbě. Váš song Radioactive byl vyhlášen v Rolling Stonu, Billboardu a kdo ví, kde ještě rockovou písní roku. Vždycky mě to trochu iritovalo. Je to podle vás rocková písnička?
Wayne: Jo, to označení bylo fakt divný.
Dan: Já sám bych o Radioactive nikdy neřekl, že je to rocková písnička. Ale naučil jsem se tyhle věci neřešit. Na konci dne je jedno, jak co lidi nazývají, důležité je, jestli se jim to líbí. Pro někoho je to rocková písnička, protože v ní hraje nějaká kytara. Já ji beru spíš jako alternativní pop.
Je to bezesporu vaše nejslavnější píseň, jaký je její příběh?
Dan: Je to jedna z těch, na kterých se hodně podepsal náš producent Alex da Kid. Napsali jsme ji v době, kdy jsme všichni chtěli experimentovat s městským zvukem. Ale až Alex to uměl takříkajíc dotáhnout s velkými písmeny. Pomohl nám dosáhnout toho zvuku, po kterém jsme toužili. Pamatuju si, jak jsme se všichni sešli ve zkušebně a dávali ten song dohromady. Wayne hrál svoje divné kytary, my ostatní do toho něco zkoušeli. A najednou jsme měli písničku.
Ben: Byla to jedna z těch rychlých a jednoduchých.
Dan: Pak jsem si sedl do rohu a napsal melodii a slova. A zjistil jsem, že by ta skladba neměla být navzdory názvu o apokalypse, ale víc metaforická. O vnitřní revoluci. O nových začátcích. Taky proto jsme ji dali hned
na začátek desky, protože jsme cítili, že může lidi nějakým způsobem zasáhnout.
Jak těžké bylo přijít po takovém úspěchu s druhou deskou Smoke + Mirrors?
Ben: Rozhodně jsme nešli do studia s pocitem: Jak sakra navážeme na Night Visions? Opět jsme chtěli hlavně natočit muziku, na kterou bychom byli všichni hrdí. S deskou Night Visions jsme strávili na koncertech opravdu dlouhou dobu. Takže nám bylo jasné, že především musíme nahrát materiál, který nám nebude vadit hrát každý večer po další dva roky. Proto pro nás jediné měřítko bylo, že tomu materiálu musíme věřit, aby mu pak mohli věřit i fanoušci.
Prý jste z těch kapel, které píšou i během turné. Takže o materiálu jste tehdy měli víceméně jasno. Je to tak pořád?
Dan: Jo, jo. Kdybychom jenom každý večer hráli dokola to samé, asi bychom se zbláznili. Takže tvůrčí proces je a vždycky bude přirozenou součástí našich turné. Kluci obyčejně dávají dohromady základní zvukové schéma, určí beat, který mi pošlou, já nad tím chvíli přemýšlím. Zkrátka si během turné vyměňujeme nápady, a když se vrátíme domů, tak si na ně sedneme a zjišťujeme, zda jsou v nich písničky.
Takže už se chystáte na další album?
Dan: Tentokrát ne. Skládáme hudbu, ale nepřemýšlíme o ní jako o věcech na další desku. Ze všeho nejvíc si teď opravdu potřebujeme odpočinout. Album uděláme, až přijde
11
Headliner
10
-
Je nám jedno, jestli se příští desky prodá víc nebo míň, jestli se z hal stanou stadiony nebo se vrátíme zpátky do klubů
správný čas. Teď si každý z nás potřebuje dát od Imagine Dragons pauzu.
Zníte, jakože jste tou rutinou fakt unavení.
Daniel: Ne tou rutinou. Jenom unavení.
Dan: Milujeme Prahu, ale pozor na absint.
Ben: Popravdě, je to tím včerejším mejdanem. Trochu jsme oslavovali a teď je nám všem fyzicky špatně a snažíme se dát do kupy před koncertem. Už jsme dlouho pryč od našich rodin, stýská se nám a potřebujeme zažít i věci, které se netýkají kapely. To je normální stav, který zná snad každý muzikant na každém větším turné. Jsem hrdý na to, že jsem součástí Imagine Dragons. Ale taky si zkrátka potřebuji vzpomenout na toho kluka, co vyrůstal v nějaké rodině, má nějaké přátele a kořeny, ke kterým se může přimknout.
Vaše kariéra je také na hudební skupinu zatraceně rychlá. Před osmi lety jste hráli v kasinech, teď máte vyprodané haly. Čeho chcete v muzice dosáhnout?
Dan: Vždycky, když se o tom bavíme, skončíme u toho, že prostě chceme dělat dobrou muziku, na kterou budeme moct být hrdí. Že si chceme stále užívat hraní naživo, protože pořád všichni milujeme ten pocit, když vylezete na pódium a máte před sebou lidi. Chceme si to užívat se vším všudy a po našem. Mluvili jsme o tom, jak jsme si kdysi sedli a napsali si na tabuli naše oblíbené kapely. Vím, že to zní dost nerdsky. Ale taková tahle kapela je. Jsme velmi demokratičtí ve všem, co děláme, i v tom, jak plánujeme.
To se dá snadno pochopit.
Dan: Ale my nepotřebujeme spoustu peněz. Jenom se moct díky muzice postarat o vlastní rodiny. Jestli se příští desky prodá víc nebo míň, jestli se z hal stanou stadiony nebo se vrátíme zpátky do klubů? Upřímně nám na tom nezáleží. Chceme dělat dobré umění, které na lidi zapůsobí a nějakým způsobem je ovlivní. A když se to povede, zvládli jsme svou práci. A když ne... doprdele.
Wayne: A to by mělo být poslední slovo tohohle rozhovoru.
Doprdele?
Wayne: Jo.
Tak ok. Nechám to tam. Ať se to daří.
Doprdele.A chceme se navzájem podporovat a společně tvořit. Uvědomujeme si, že je to vzácný dar. Že spousta muzikantů má vedlejší džob, něco, co je uživí. My chceme, aby i nadále byl právě tohle náš jediný džob.
11
Headliner
11
Předchozí článek:
Jet 8
Další článek:
12 skvělých zpěváků, kteří neumí zpívat