Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Zaostřeno

EOST

Návrat (do) Extáze

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Lukemo

Zpěvák Clou má novou kapelu

Zaostřeno

Red Bull

Headparáda

Redakční tipy

Ve studiu

5 otázek pro... James Cole

Můj soundtrack

Martin Škoda

Při nákupech myslím na Kapitána Dema

Čerstvé (z)boží

Jet 8

Headliner

Imagine Dragons

V Praze jsme objevili absint

TOP

12 skvělých zpěváků, kteří neumí zpívat

Téma

Komu svědčí doba nezávislosti?

Televize

Videorama

Headliner

Emma Smetana

Hluchoněmá ve studiu

Rozhovor

Three days Grace

Hlášky

Kurt Cobain

Enface

Tindersticks

Všechno na svém místě

Móda

Hudba a boty

Walking In My Shoes

Enface

The 1975

Přidrzlí zachránci popu

Art

7 nej britpopových obalů

Insider

Prokop Holoubek

České kapely jezdí ven jen na návštěvu

Story

Guns N' Roses

Splněné přání nebo touha po penězích?

TOP

11 hudebních hvězd, které nikdy neexistovaly

Story

Simple Plan

Úspěch v nepřízni kritiky

Fenomén

Jazzová sekce

Připomínka historické důležitosti

Rozhovor

Alice

Hudba je převlečený čas

TOP

9+1 na kost promrzlý klip

Enface

Jack Garratt

Budoucí hvězda roku

Nominace

Kdo dostane Apollo

Rozhovor

Greg Dulli

Dobu počítám podle alb

Story

Smack

Ten, který prý kurví rap

Story

Parov Stelar

Muž co míchá čokoládu a chilli

TOP

Klub výjimečných

Výročí

Cpt. Beefheart

Muž, který rozkopl dveře

Songstory

Vltava

Marx, Engels, Beatles

Enface

Wolfmother

Z hvězd zase na start

Story

David Rodigan

Pouštět reggae

Rozhovor

Adam Ďurica

Pop je odkázaný na lásku

Vizuál

Leif Podhajský

Digitální spiritualista

Retro

The Supremes

Velká soulová mašina

TOP

Nejlepší hudební seriály

Rozhovor

Therapy?

O slávě, koksu a vytrvalosti

  • text Martin Krušina (Stream.cz)

    foto Marek Holoubek

    Therapy?

     

    6

     

    rozhovor

    1

  • Severoirští rockeři Therapy? jsou jednou z kapel, které kdysi v 90. letech vyletěly jako kometa, několik let se točily na MTV v áčkových rotacích a prodaly pár milionů desek a pak se za nimi zavřela voda. Před koncertem v pražském Rock Café jsme mluvili s frontmanem Andy Cairnsem. Třeba o tom, jaké to je, když se z kokainové hvězdy stane střízlivý dělník rokenrolu.

     

    Drtivá většina kapel jako Therapy? se dávno rozpadla, v lepším případě se v 21. století s různým úspěchem pokoušely o comeback. Oni ale vydrželi dodnes, a to bez přestávky. Pořád poctivě vydávají desky, pořád zhruba dvakrát ročně vyrážejí na turné Evropou. Jen místo milionů desek jich prodají pár tisíc (nedávno s deskou Crooked Timber jak pominutí slavili prodej 30 000 kusů) a místo tisícových sálů objíždějí kluby pro pár set lidí.


    Vy jste nedávno vydali desku s pořadovým číslem čtrnáct. Jak jsem se dočetl, utvořili jste irský národní rekord – čtrnáct desek ještě nikdy žádný irský interpret nevydal?

    Je to pravda, taky jsem byl překvapený. Myslel jsem, že U2 nebo Van Morrison vydali víc, ale asi ne.


    Na irském webu, kde to psali, vám lidi v diskuzi gratulovali a kroutili hlavou nad „takovou vytrvalostí“.

    Asi prostě muziku pořád milujeme. Nikdy jsme si předem neříkali, udělejme pět super desek a pak se na to vybodneme. Nebo jako Rolling Stones: uděláme sto desek a budem hrát až do smrti. Vždycky řešíme jen jedno album dopředu. Vydáme desku, pak jedeme turné a pak si říkáme, máme chuť udělat

     
     

    6

    rozhovor

    2

  •  
     

    Teď už jsme asi starý a naše těla nám říkají, že tohle nejde dělat furt

     

    další? A vždycky jsme měli. Asi je to taky tím, že na nás nikdo nevytváří tlak, vytváříme si ho jen my sami.


    Pak tam ale taky někdo napsal: „Neuvěřitelný, že to přežili. V roce ´98 jsem s nima v tourbusu v Edinburghu absolvoval hned několik lajn koksu.“

    Jo to asi bude pravda (smích). Zhruba do roku devadesát devět jsme jeli v jedný velký party. Pak jsme si ale nějak řekli, že jestli to chceme přežít, tak to budeme muset zastavit. Ale tak od devadesátého třetího jsme to měli fakt dost divoký. Teď už jsme asi starý a naše těla nám říkají, že tohle nejde dělat furt.


    Po tak dlouhé době, nelezete si na nervy?

    Ani ne, vyvinuli jsme si mechanismy, aby tyhle situace nenastávaly. Třeba teď: bubeník Neil tady vedle hraje Playstation

    (bubeník Neil, který do kapely přišel „teprve“ před 13 lety a je tak za benjamínka, skutečně stojí opodál s kompem v ruce – protože Headlineru přepustil místo na kanapi), basák Michael šel na večeři, já se válím tady nebo na hotelu. Pak zahrajeme koncert, pojedeme busem na další štaci, budeme koukat na filmy na notebooku, pak se začekujeme do hotelu a tak dál. Jsme profíci, víme, co si můžeme dovolit.


    To mi neříkejte, že za těch pětadvacet let a čtrnáct desek jste to nikdy nechtěli zabalit. Určitě jste měli nějakou krizi.

    To jsme měli, v letech 2001–2002. Vydali jsme desku Shameless a utratili jsme za ni hromadu peněz. Dva měsíce jsme nahrávali v Seattlu u Jacka Endina (legendární producent spojený s labelem Sub Pop – nahrával rané desky Nirvany, Soundgarden, Mudhoney atd.). Tahle deska byla úplně jiná než

     
     

    6

    rozhovor

    3

  • Když máte cíl, věci pak jdou snadněji

    Já chci hrát hudbu podle svého gusta, dělat si desky, jak se mi zrovna zamane

    Proč?

    No asi si myslel, že na druhé straně plotu je tráva zelenější. On byl o něco mladší než my, jeho kamarádi mu vnukli do hlavy, proč se tahá s takovou kapelou jako Therapy?. My jsme tehdy opravdu vypadli z kurzu, že prý má navíc, a tak odešel. Upřímně řečeno, byla to ta nejlepší věc, jaká se nám mohla přihodit, našli jsme tady Neila (Neil pořád stojí s kompem v ruce a nad monitorem se lehce usměje).

    Pojďme zpátky k vaší rekordní, poslední desce Disquiet. Předchozí dvě alba nebyla vůbec hitová, hodně drsných riffů, teď jste se zase vrátili k melodiím. Proč?

    Máte pravdu, předchozí dvě desky byly víc experimentální. My většinou chceme měnit přístup na každém albu, a když jsme teď měli dvě po sobě dost podobná, přišel čas na změnu.

    ostatní, chtěli jsme si udělat radost a nahrát klasickou bigbítovou desku tak nějak postaru, ale nikdo to nepobral. Fanouškům se to nelíbilo, tisk to sepsul, vyhodili nás z labelu, a ještě nás kvůli tomu opustit tehdejší bubeník Graham Hopkins.

    Takže tohle album, díky kterému jste nadobro opustili mainstream – to byl záměr? Vy jste prostě showbyznysu naschvál ukázali prostředníček?

    Ano, těch pár let nám bohatě stačilo. Já chci hrát hudbu podle svého gusta, dělat si desky, jak se mi zrovna zamane. A to i za cenu, že budu mít míň peněz. Tuhle oběť bylo lehké udělat.

    Je pro vás pořád finančně důležité vydávat desky?

    Vůbec ne. V devadesátých letech jsme prodali hromadu desek a dostali za to hromadu

    To takhle máte předem vždycky rozmyšlené?

    Jo. Vždycky než jdeme nahrávat, tak si musíme říct koncept. Když jsme dělali Troublegum (ono nejúspěšnější album z roku 1994, plné hitů a silných melodií), měli jsme v plánu udělat popovou desku. Když jsme dělali Suicide Pact – You First (krutohustá deska z roku 1999, která navždy ukončila komerční úspěch Therapy?), věděli jsme, že jdeme nahrát antipopovou desku. Když máte cíl, věci pak jdou snadněji.

     
     

    6

    rozhovor

    4

  • peněz, které jsme ale zase rozfofrovali na turné. Platili jsme dvanáctičlennou crew, lítali jsme první třídou a spali v pětihvězdičkových hotelech. Teď už z desek nedostáváme skoro nic, tak si hodně věcí děláme sami. Místo v pětihvězdách bydlíme ve tříhvězdách, místo byznysem lítáme economy class nebo jezdíme busem. Možná to je důvod, proč tu pořád jsme. Znám hodně kapel, které pokles finančních příjmů přivedl k rozpadu.


    Takže jste se dokázali uskromnit.

    Máme dobrou průpravu, my jsme byli chudí kluci ze Severního Irska. Než uspělo Troublegum, tak jsme byli čtyři roky punková kapela, která se všude vozila dodávkou a neměla žádnou crew. Pak jsme sice vydělali velké peníze, ale protože máme tu zkušenost těch čtyř let, tak nám to nedělá žádné potíže.


    No jo, ale tehdy vám bylo dvacet a teď je vám padesát.

    Všechno to souvisí s tím divočením. Dneska už bych rozhodně nezvládl vypít na koncertě deset piv, pak se trmácet na další štaci a totéž opakovat další den. Takže dneska třeba nepiju nic.


    Vůbec?

    Jo, dneska vůbec. Samozřejmě, když třeba po koncertě máme volný den, tak si něco dám, nějaké pivo a možná trochu whisky a třeba půjdeme do nějakého klubu. Ale pak vím, že budu moct spát dvanáct hodin na hotelu a nestane se ze mě troska.

     

    Místo v pětihvězdách bydlíme ve tříhvězdách, místo byznysem lítáme economy class nebo jezdíme busem

     
     

    6

     

    rozhovor

  •  

    Trocha historie

     

    Therapy? vznikli roce 1990 v městečku Ballyclare asi 20 km od Belfastu. Všichni tři kluci pocházeli z chudých dělnických poměrů, zpěvák a kytarista Andy Cairns taky první desku nahrával ještě coby zaměstnanec závodu na výrobu pneumatik Michelin. Melodická punk-metalová deska z roku 1994 Troublegum pro ně znamenala komerční průlom, prodalo se jí přes milion kusů a jejich label čekal, že z Therapy? se stane „evropská Nirvana“. Jenže další desku Infernal Love protkly experimentální ambientní plochy hostujícího Davida Holmese a v roce 1999 všemu nasadila korunu hustá deska plná drsných riffů a chrčení Suicide Pact – You First, která Therapy? definitivně vyhnala z hitparád a masmédií. Od té doby neúnavně vydávají další alba a objíždějí kluby po Evropě, po slabších letech na začátku tisíciletí (kdy třeba v rodné Británii se na ně téměř zapomnělo) se opět komerčně daří trochu víc. Poslední deska Disquiet se dokonce poprvé od roku 99 dostala do britské hitparády (na místo 79). Cairnsovi je dnes 50 (zbylým chlapcům o něco méně), žije s rodinou v Cambridgi, je majitelem permanentky Chelsea FC.

     

    Jeden z největších hitů Nowhere
    (z desky Troublegum, 1994)

    Therapy? – Nowhere

     
     
     

    Ukázka z desky Suicide Pact –
    You First (1999), kterou se dobrovolně vyhnali z mainstreamu

    Therapy? – He‘s not that kind of girl

     
     
     

    Hitovka z poslední desky Disquiet
    (Still Hurts, 2015)

    Therapy? – Still Hurts

     
     

    Teď jsme v Rock Café před vaším koncertem – to je asi poslední pražský klub, ve kterém jste ještě nehráli. Když sem jezdíte tak často, máte na Prahu nějaké extra vzpomínky?

    Můj nejoblíbenější koncert v Praze byl v roce devadesát pět s deskou Infernal Love – sice si nepamatuju jméno toho místa (Koncertní sál Kongresového centra), ale byl to fantastický prostor, bylo tam hodně lidí a bylo to hodně divoký. Pak v roce devadesát osm

    s deskou Semi-Detached (v Paláci Akropolis – pozn. aut.), to bylo taky slušný.


    Přichází manažer, vysoký postarší chlapík s šedivými vlasy až na záda, a nenápadně naznačuje, že rozhovor je po dvanácti minutách třeba ukončit. Takže se loučíme. Andy Cairns se s námi narychlo fotí, podepisuje desky a mizíme. Ale to nevadí. S pracovní morálkou Therapy? je pravděpodobné, že nejpozději do dvou, tří let je máme zase zpátky.

     
     

    6

    rozhovor

    6

 
×
Čtete:
2016/2
Therapy?: O slávě, koksu a vytrvalosti

Ženský element

Halsey

Hudba pro mladé dospělé

Kvíz

Headliner test

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

J5

Je to hra a každý má specifickou roli

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Todd Kerns

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Folk

Bez cancáku

Jazz a blues

Bluesbar

EDM

MDMA

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čtvrtstoletí písniček na přání

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Rihanna

Recenze měsíce

Sia

Recenze

18. února 2016

Recenze úvod

4. února 2016

Duel

Emma Smetana

What I've Done

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Vinyla 2015

Tvrdohlavě a bez kompromisů

Naživo

Mutemath

Černé plíce nedoceněných jedničkářů

Naživo

The Ecstasy of Saint Theresa

Dojemný návrat

Naživo

TWENTY ONE PILOTS

PARTY NA 110 procent

Naživo

Peter Hook

Jen tak se dotýkat z povzdálí

Naživo

Matěj Benko

Amatérismus hvězdných planet

Naživo

Vložte kočku

S malou pomocí přátel

Naživo

Therapy?

Zas a znova

Naživo

Three Days Grace

Mílý rock a děsná zima

Naživo

Slipknot

Totální smršť do lidí

Naživo

Ellie Goulding

Zábava až na konci

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.