-
Dnes už znovu trio Vložte kočku slaví své osmé narozeniny. Nechyběli hosté, nadějná předkapela ani nápadité projekce. A opět se potvrdilo, že se tahle experimentální parta hračičků z pozice začínající neznámé skupiny na pódia velkých festivalů nedostala náhodou.
text Antonín Kocábek
foto Jan Hromádko
S malou pomocí přátel
Vložte kočku
3
naživo
1
-
La Fabrika, Praha, 20. 1. 2016
V sále nazvaném Slévárna si kapela své narozeniny připomněla už před rokem, ale tentokrát to bylo ve velkém stylu. Kromě oslavy výročí bylo možné ten večer chápat i jako tečku za hektickým rokem a před plánovanou koncertní pauzou. Loni na jaře totiž sestavu opustil klávesista, poslední koncert s ním pak vyšel na kazetě, do sestavy přibyl hráč na kytaru a cimbál, ale i ten po půlroce odešel. Mezitím kapela zahrála na několika velkých festivalech, předskakovala The Prodigy nebo Battles a také absolvovala první slovenské turné.
Hned na úvod trio bratrů Kaplanových a multiinstrumentalisty Jiřího Konvalinky doplnili i tři další hosté: druhý bubeník, hráč na pady a kytarista. Kapela tak získala výrazně plný rytmický zvuk, a přestože chvíli trvalo, než se ozvučení ustálilo a zpěvu začalo být rozumět, zjevný záměr artovějšího, ale zároveň i syrovějšího podání, vyšel dokonale. Repertoár se navíc nesl v duchu best of, kdy z posledního alba zaznělo jen to nejlepší, a díky tomu mohly být zařazeny i už nadšeně přijímané klasické hity, jako jsou Záběhlice.
Hosté poměrně brzy pódium zase opustili, ale někteří se pak opakovaně vraceli. Možná desky, je bezesporu pro Vložte kočku příznačný.
trochu nešťastné bylo zařadit hned za sebe obě skladby s výrazným podílem samplovaných citací – tedy Dvě nebo tři cesty (Jaromír Nohavica) a Život (Lenka Filipová), ale jinak kapela vsadila na jistotu a i tentokrát na pódiu působila naprosto sebevědomě a bylo jasné, že speciální koncert byl pečlivě připravován.
V druhé polovině se objevili další hosté – trojice trombonistů, která úspěšně narušovala přelévání rockového drivu a elektronických mozaik místy až jazzovými vyhrávkami. Ale i tam, kde se ocitlo na pódiu jen základní trio, ve kterém trochu ubylo houslí a přibylo elektroniky, byla víc než patrná síla souhry, přesnosti a důrazu na provedení. Jestli totiž téhle kapele v její další cestě stojí nějaké nebezpečí, pak je to rozhodně aranžérská překomplikovanost a utopení se ve snaze o „velké umění“.
Když se po hodině muzikanti rozloučili, sklidilo to vlnu nepředstírané nevole, po níž následovala série několika přídavků; hned jako druhý zazněla pozoruhodná coververze Davida Bowieho. A fakt, že nešlo o některou z notoricky známých klasik, ale o titulní skladbu Blackstar ze zpěvákovy poslední desky, je bezesporu pro Vložte kočku příznačný.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Matěj Benko: Amatérismus hvězdných planet
Další článek:
Therapy?: Zas a znova