-
text ŠÁRKA HELLEROVÁ
foto mária švarbová
Adam Ďurica
Pop je odkázaný na lásku
7
rozhovor
1
-
Slovenský zpěvák Adam Ďurica doma v těchto dnech slaví úspěch se svým loňským albem Mandolína. Kvůli dobrým ohlasům se rozhodl vyrazit i za hranice, a tak zahraje také
15. února v Lucerna Music Baru. Rozhovor pro Headliner vznikal v den, kdy se svět dozvěděl o úmrtí Davida Bowieho.„Přiznám se, že jsem k Bowiemu neměl žádný zvláštní vztah,“ začal překvapivě upřímnou odpovědí jeden ze současných talentů slovenského popu.
Bowie vás minul?
Ať mě za to třeba ukamenují, ale jeho tvorba mě nějak obešla. Samozřejmě se nesmazatelným způsobem zapsal do světové hudby, ale já si jeho písničky nikdy moc nepouštěl. Znal jsem od něj samozřejmě The Man Who Sold The World, kterou zpívala Nirvana, ale není to žádná má srdcovka.
Debutové album Cukor a soľ jste vydal před deseti lety. Ovšem zdá se, že opravdu pořádně se vaše kariéra rozjela předloni díky úspěšným singlům z alba Mandolína. Je to tak?
Přesně tak. Své sólové tvorbě se věnuji jedenáct let a minulý rok se to všechno zlomilo. Singly Neľutujem a Mandolína už jsou dva roky staré, ale celé album Mandolína je z loňska. Díky těm hitům mám teď úspěch a snažím se ho co nejvíc využít. Pracuji na tom, aby přetrval. Aby to nebylo jen tak, že zazářím a zhasnu.
Proč myslíte, že jste zazářil právě teď? Děláte něco jinak?
Náhoda to asi nebude, ale vždy jsem hudbu dělal nejlépe, jak jsem uměl. Vždycky jsem do toho dával všechno, a to jsem udělal i tentokrát. Ale něco se přece jen změnilo. Začal jsem co nejvíc využívat producenty. Dosud jsem si docela dost věcí dělal sám,
7
rozhovor
2
-
protože mám své studio a chtěl jsem v něm pracovat. Využil jsem ho i nyní a velká část toho, co jsem sám nahrál, se dostala na desku. Ale těch třicet nejdůležitějších procent dodělali producenti, na které jsem se v minulosti obracel méně. Na Mandolíně je jich dokonce několik.
Proč jste spolupracoval s více producenty?
Chtěl jsem dosáhnout pestrosti a svěžesti alba. Všechny písničky patří pod společný jmenovatel, a tím je pop. To je doufám cítit. Chtěl jsem ale, aby byly různorodé, aby se lišily náladou. To se povedlo, když porovnáte třeba Mandolínu a Trest smrti, je to úplně něco jiného. Jsou to největší protipóly desky. Mám ohlasy, že někteří lidé dokonce album poslouchají tak, že přeskakují písničky známé z rádia a nacházejí na něm raději nové věci.
Který z producentů byl nejbližší vašemu hudebnímu cítění?
To se nedá říct. Každý je úplně jiný. Nejvíc písniček jsem udělal společně se zpěvákem ze skupiny Hex Ďuďom (Petr Dudák, pozn. red.). S ním jsme vytvořili kouzelnou dvojici. Znám ho dlouho, ale nikdy předtím jsem s ním nedělal. Zkusili jsme to spolu a sedlo nám to. Právě ty největší pecky jsme udělali dohromady. A to mám na desce i producenta ze Švédska. Ten nahrával právě písničku Trest smrti. Od začátku jsem o ní věděl, že nepůjde do rádia, přece jen je to trochu jiný typ skladby. Ale je skvěle udělaná. Myslím, že je opravdu na evropské úrovni, producent
Dělám hudbu pro obyčejné lidi
7
rozhovor
3
-
Adam Ďurica je zmožený láskou a jeden život mu nestačí.
Adam Ďurica – Mandolína
Maurits Carlsson ji udělal skvěle. Nicméně s Ďuďom, kterého mám kousek od sebe v Bratislavě, jsme vytvořili tým, který sedne slovenskému posluchači.
Další v týmu je váš textař Vlado Krausz. Otextoval jste některou z písniček na albu Mandolína sám?
Ano, jednu. Jmenuje se Víla. S Vladem jsem spolupracoval už na první a druhé desce, pokaždé napsal asi dva texty. Teď kromě Víly otextoval všechno.
U oněch dvou předloňských hitů jste Krauszovi zadal, že chcete vyznání lásky pro svou přítelkyni Kiku. Vždy mu navrhujete témata?
Album Mandolína vzniklo dvěma způsoby.
U poloviny písniček jsem napsal hudbu a na ni se složil text, u druhé naopak existoval text jako první. K písním, u nichž byla první hudba, jsem vždy přidal třeba dvě slova, kterými jsem určil téma. Vlado to pak dokončil. Druhá část byly jeho volné texty, které jsem zhudebnil. Dá se říct, že nám to jde z obou stran.
7
rozhovor
4
-
Duet Miesta nazpíval Ďurica se Zuzanou Smatanovou.
Zuzana Smatanová a Adam Ďurica – Miesta
To, co jsem si vysnil, dnes prožívám a tím si dobíjím baterky.
Loni jste se stal zpěvákem roku v televizní anketě OTO, Osobnost televizní obrazovky. Co to pro vás znamená?
Že si obyčejní lidé myslí, že jsem zpěvák číslo jedna. A já dělám hudbu pro obyčejné lidi, takže pro mě to je úspěch. Ale vážil bych si každé ceny, i od hudební akademie. Populární hudba neexistuje bez popularity, a já dělám populární hudbu.
Vím, že to není první úspěch, dřív jste byl například nominovaný na Slávika. Přesto, cítíte teď výraznou změnu?
Rozhodně. Máme plný kalendář, hodně koncertujeme. Vyprodali jsme turné, mohli přidat na únor koncerty a rozhodli jsme se udělat koncert v Praze. To je to, co jsem si vždy přál. Vlastní koncerty, na které přijdou fanoušci kvůli mně. Žádný festival, ale vlastní koncert. Za celým turné budou jako tečka speciální koncerty v Bratislavě a v Košicích.
Vaše druhé album se jmenovalo Dávno zomrel Rock ‘n’ Roll. To si myslíte?
Ano i ne. Určité věci odešly. Myslím, že u některých velkých hvězd, které žily tvrdý rock‘n‘roll, se životní styl značně změnil, ale rock‘n‘rollová muzika určitě nezemřela. A žije s těmi lidmi, kteří to dřív opravdu prožívali, jen dnes nežijí tak divoce jako kdysi. Kdyby tak žili dál, tak by tu třeba takový Keith Richards už nebyl.
Když jste před deseti lety vydával debut, jaké jste měl ambice?
Neměl jsem velké představy. Bylo mi sedmnáct a všechno pro mě bylo nové. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Prostě jsem byl mladý kluk, který má svůj sen. A prakticky si ho od té doby nějakým způsobem žiju. Změnilo se hodně věcí, ale to, že si plním sen a ten se stává realitou, je pro mě velmi podstatné.
Co vaše přítelkyně Kristýna na vaše hudební vyznání lásky říkala?
Hned si ty písničky zamilovala. Jí se líbí všechny mé skladby.
Zmínil jste, že máte své vlastní nahrávací studio. Produkujete i cizí hudbu?
Teď už ne. Dřív jsme s bratrem nějakým kapelám pomáhali, ale už to neděláme a využíváme studio jen pro vlastní účely. Bratr s námi nyní jezdí jako zvukař.
7
rozhovor
5
-
Můj dnešní úspěch stojí na mém vlastním hitu, ne na písničce z talentové soutěže
Co je vaše srdcová hudba? Mluvíme o rock‘n‘rollu, ale sám se hlásíte spíš k popu.
Zajímá mě vlastně všechno, co nějak ovlivňuje pop music. Na ní mě baví právě to, jak se do ní dostávají prvky ze všech žánrů. Tu z jazzu, tu z něčeho jiného. Když se z nějakého žánru vzešlého z klubů stane velmi populární věc, jako třeba z dubstepu, brzy to pronikne do popu. Jsem posluchač jako každý jiný. Dnes už není moc takových těch skalních fanoušků, kteří by měli celou diskografii jednoho interpreta. Spíš si všichni vybíráme. Člověk si dá do playlistu The Weeknd, za něj si dá Taylor Swift a za ně třeba Chinaski. I já funguju na singlech, dnes je taková doba.
Které z žánrů tedy necháváte pronikat do své hudby?
Všechno, co se do ní hodí. Třeba písnička Tak to vidím ja ze seriálu Zoo je jasně popová. Má ale folkový základ, kytary a moc pěkný dubstepový spodek.
Většina vašich písniček je o lásce...
No to je jasné. Láska je věčné téma a do popu patří. Ten žánr je už roky odkázaný na lásku. A to jinak nebude. Zpívali o ní už Beatles a všem se to líbilo. I dnes jsou největší hity o lásce. To asi nikdy nezměníme a mně to vůbec nevadí.
7
rozhovor
6
-
Máte interprety, které jste si oblíbil právě pro jejich texty?
V Čechách a na Slovensku se mi líbí třeba texty Michala Horáčka a Richarda Müllera. Samozřejmě mám rád Vlada Krausze, který píše i pro další zpěváky. A zvenku Leonarda Cohena, to je jasné. Někteří zpěváci mají některé texty povedené a jiné slabší, takový je podle mě třeba Ed Sheeran.
Do povědomí jste se Slovákům poprvé dostal díky účasti v Superstar.
Já na to nevzpomínám nerad. Byl jsem v úplně první slovenské sérii a na základě toho, že jsem se tam ukázal, si mě všiml Universal a nabídl mi, abych natočil album. A to jsem v soutěži ani neměl žádný velký úspěch. Například Karel Gott dodnes vzpomíná, že vystoupil v soutěži Hledáme mladé talenty. I já jsem začal v talentové soutěži. Hodně lidí o tom nechce mluvit, ale proč ne? Je to součást šoubyznysu.
Ty první série Superstar také měly větší dopad než dnes.
Měly, já byl hodně populární. Ale časem to upadalo, nemohl jsem jet na vlastní turné. Dneska je to reálnější. Můj dnešní úspěch stojí na mém vlastním hitu, v té soutěži zpíváte cizí písničky. Nyní zpívám originál, moje písničky nikdo nezazpívá líp než já. Nemusím zpívat ani tak dobře, ale zpívám to já. To mají lidé rádi.
Adam Ďurica
Osmadvacetiletý zpěvák ze slovenského Hlohovce má na kontě tři alba. Debutoval před deseti lety deskou Cukr a soľ, kterou nahrál u Universal Music poté, co si ho tato vydavatelská společnost vyhlédla na základě vystoupení v první řadě slovenské Superstar. Druhé album Dávno zomrel Rock ‘n’ Roll z roku 2011 si celé produkoval sám. Loni vydal desku Mandolína. Singly Neľutujem a Mandolína se chytly v rádiích a píseň Tak to vidím ja je titulní skladbou nového slovenského seriálu Zoo.
Takto to vidí Adam Ďurica, když se nechá lehounce ovlivnit dubstepem.
Adam Ďurica – Tak to vidím ja
7
rozhovor
7
Předchozí článek:
David Rodigan: Pouštět reggae
Další článek:
Leif Podhajský: Digitální spiritualista