Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Co se děje

Zaostřeno

EOST

Návrat (do) Extáze

Obrazem

Očičkem Nožičky

Zaostřeno

Lukemo

Zpěvák Clou má novou kapelu

Zaostřeno

Red Bull

Headparáda

Redakční tipy

Ve studiu

5 otázek pro... James Cole

Můj soundtrack

Martin Škoda

Při nákupech myslím na Kapitána Dema

Čerstvé (z)boží

Jet 8

Headliner

Imagine Dragons

V Praze jsme objevili absint

TOP

12 skvělých zpěváků, kteří neumí zpívat

Téma

Komu svědčí doba nezávislosti?

Televize

Videorama

Headliner

Emma Smetana

Hluchoněmá ve studiu

Rozhovor

Three days Grace

Hlášky

Kurt Cobain

Enface

Tindersticks

Všechno na svém místě

Móda

Hudba a boty

Walking In My Shoes

Enface

The 1975

Přidrzlí zachránci popu

Art

7 nej britpopových obalů

Insider

Prokop Holoubek

České kapely jezdí ven jen na návštěvu

Story

Guns N' Roses

Splněné přání nebo touha po penězích?

TOP

11 hudebních hvězd, které nikdy neexistovaly

Story

Simple Plan

Úspěch v nepřízni kritiky

Fenomén

Jazzová sekce

Připomínka historické důležitosti

Rozhovor

Alice

Hudba je převlečený čas

TOP

9+1 na kost promrzlý klip

Enface

Jack Garratt

Budoucí hvězda roku

Nominace

Kdo dostane Apollo

Rozhovor

Greg Dulli

Dobu počítám podle alb

Story

Smack

Ten, který prý kurví rap

Story

Parov Stelar

Muž co míchá čokoládu a chilli

TOP

Klub výjimečných

Výročí

Cpt. Beefheart

Muž, který rozkopl dveře

  • text Ondřej Bezr (iDNES.cz)

    foto profimedia

    Captain Beefheart

    Muž, který rozkopl dveře

     

    6

     

    výročí

    1

  • Loni v prosinci to bylo pět let, co umřel. A letos v lednu by mu bylo pětasedmdesát. Je to přitom celých čtyřiatřicet let, co vydal poslední řadové album. I po takové době ale zůstává Captain Beefheart buřičský. Pro někoho neposlouchatelný. A pro jiné neskonale inspirativní.

     

    Čeština je nemilosrdná. Zatímco „beefheart“ může znít našemu uchu až libozvučně, v přeloženém „hovězím srdci“ jako by plesklo syrové krvavé maso na řeznický špalek. K „Hovězímu srdci“ má v tomto ohledu hudba Dona Vana Vlieta, jak znělo občanské jméno rodilého Kaliforňana, který byl stejnou měrou géniem i bláznem, rozhodně blíž než k „Beefheartovi“. Alespoň její většina.


    S ksichtem pstruha

    Ale zanechme jazykových meditací. Nebudeme tady vyprávět jeho životní příběh, ten si zájemce snadno dohledá. Snad jen ve

    stručnosti připomeňme, že tenhle spolužák a v některých obdobích kámoš Franka Zap­py na život a na smrt, začínal de facto jako ryzí bluesman, mísící venkovskou akustickou a městskou elektrifikovanou variantu blues. Stál u kořene hvězdné kariéry fenomenálního slidekytaristy Ry Coodera (album Safe As Milk, 1967); sám Beefheart byl pro blues výtečně hlasově disponován a obstojně hrál i na foukací harmoniku. Postupem času dospěl k prvnímu vrcholu svojí kariéry, pro mnohé tomu nejvyššímu, dvojalbu Trout Mask Replica (1969), na kterém s obnovenou kapelou The Magic Band doslova rozoral nejen bluesové, ale vlastně jakékoli tradiční hudební struktury. Nádavkem přidal dada texty.

     
     

    6

    výročí

    2

  •  

    Od roku 1981 už Captaina Beefhearta na pódiu ani v nahrávacím studiu nikdo neviděl

     

    Surrealistický svět, ve kterém se pohyboval. Totální bizarnost, v níž ona pstruží maska, která zdobí na obalu dvojalba jeho obličej, je tím nejpřístupnějším. Postupné ředění potenciálu a příklon ke komerčnosti na

    dalších deskách přivedl Beefhearta až k albu Bluejeans and Moonbeams (1974), které jeho fanoušci považují za absolutní dno Kapitánovy tvorby, totiž ryzí „popík“. I když je třeba z osobní zkušenosti dodat, že se najdou „ctitelé pokleslých žánrů“, kterým připadá tahle deska v kontextu Beefheartovy diskografie vlastně velmi zábavná a – opět použijme to přesně odpovídající slovo – bizarní, byť jen s opačným znaménkem. Nicméně sám tvůrce Bluejeans and Moonbeams prohlásil, že každý jeho majitel by měl zajít do prodejny, ve které desku koupil, a žádat nazpět své peníze...

     
     

    6

    výročí

    3

  • Zpátky a ven

    Až ke konci 70. let se Beefheart znovu vrátil na svoji avantgardistickou stopu a obklopil se novým Magic Bandem. Závěrečné tři desky s vyvrcholením v poslední Ice Cream for Crow (1981), na níž mj. hrál i kytarista Gary Lucas, jehož dobře známe z četného koncertování s různými projekty v Česku i ze spolupráce s našimi hudebníky (DG 307, Urfaust ad.), byly, jak se korektně říká, důstojnou tečkou. V tomto případě by ale přesnější byla definitivní rána do palice.

    Po ní Captain Beefheart pomyslně spálil svoji ID kartu, ze šuplíku vytáhl tu starou, vedenou na jméno Don Van Vliet, do kolonky povolání si zapsal malíř a jako stálé bydliště poušť Mojave. A na rozdíl od mnoha jiných, které často vyláká i z nejhlubší nory vidina zázračného comebacku, už Captaina Beefhearta na pódiu ani v nahrávacím studiu nikdo neviděl. Zemřel po desetiletém boji s roztroušenou sklerózou. Čímž padla poslední naděje.


    Chapadla

    Jedna věc je samotná Beefheartova hudba, druhá jeho vliv na ostatní. Kdybychom dělali vývojový strom, jaký známe ze šlechtických rodokmenů nebo přírodovědných knih, zjistili bychom neuvěřitelný rozsah větví, ke kterým sahá stín mocného Kapitána. Stačí jen žánry, které tak či onak zasáhl – u jeho hesla na wikipedii v příslušné kolonce najdeme tyto: avant-garde rock, blues rock, experimental, free jazz, art rock, proto-punk, spoken word,

     

    Muzikanti ho vzývají
    jako modlu svobodomyslnosti. Ujištění, že všecko
    je možné

     

    6

     

    výročí

    4

  •  

    Důležitá je jen vize, idea, potřeba něco říct

     

    Vlivy Beefhearta jsou na albu Toma Waitse nezpochybnitelné.

    Tom Waits – Underground

     
     

    psychedelic. A také představitelé těchto žánrů, ale nejen jich, vzývají Beefhearta jako modlu. Zpravidla jako modlu svobodomyslnosti. Ujištění, že všecko je možné. Že důležitá je vize, idea, potřeba něco říct, i kdyby to bylo jenom „a teď si z vás chvilku budu dělat srandu“. Serióznost při všem bláznovství a obrovský smysl pro humor při vší nepřeslechnutelné muzikalitě a perfekcionismu, to jsou další konstanty Kapitánova odkazu.

    Že o něm s nadšením mluví jeho de facto generační souputníci, případně jen o málo mladší a stylově spříznění muzikanti, jako je (samozřejmě) Frank Zappa, The Residents, Pere Ubu, Devo, Fred Frith nebo Laurie Ander­son, není zase nic tak divného. Stejně tak už k notně omšelým historkám hudebních dějin patří ta, že neseznámit na začátku 80. let novomanželka Kathleen Brennan Toma Waitse s Beefheartovými nahrávkami, možná by se tenhle věčný ožrala nikdy neodpíchl od svých barových (jistěže krásných) jazzfolkových balad k hudbě, kterou dělá dnes a se kterou

    Daleko zábavnější paralely najdeme v (možná jen zdánlivě) odlehlých generacích a stylech. PJ Harvey ho poslouchala už jako malá holka. Joan Osborne se k němu dostala přes Garyho Lucase. Beck ho má na seznamu

    začal na – i názvem hodně beefheartovském – albu Swordfishtrombones (1983).

     
     

    6

    výročí

    5

  •  

    Ani The Arcs nezapřou své vlivy.

    The Arcs – Lake Superior

     
     

    inspirovanou. V tomhle podivném a proměnlivém tělesu se objevovali muzikanti z Plastiků, Psích vojáků (včetně Filipa Topola) či OZW. A každý z jejich zřídkavých koncertů byl velkou událostí.


    V undergroundu

    Captain Beefheart a jeho přínos rocku bývá často srovnáván s přínosem saxofonisty Ornetta Colemana jazzu. Je pravda, že Beefheartova hudba je svým způsobem postavena na podobném principu jako Colemanův „vynález“, tedy free jazz. A Kapitánova hudba je dodnes, i po těch desítkách let, pro spoustu, klidně řekněme většinu, posluchačů nestravitelná, stejně jako většina Colemanových z kloubů vymknutých nahrávek.

    Jeden podstatný rozdíl tu ale je. Zatímco z loni zemřelého Colemana si Amerika udělala „instituci“, univerzity mu udělovaly čestné doktoráty, města čestná občanství, a dostal dokonce Pulitzerovu cenu (je báječná představa, jak by se asi tvářili všichni ti ctihodní, předávající afroamerickému muzikantovi metály, kdyby skutečně slyšeli jeho hudbu a nečetli si o ní jen v doporučujících dobro­zdáních), Captain Beefheart zůstal de facto v undergroundu.

    I když vydával svoje potrhlé a v době vydání vesměs komerčně neúspěšné desky na velkých labelech, nikdy neměl na růžích ustláno a třel v podstatě bídu s nouzí. Jeho největším oceněním je ale spousta hudby, která by bez rozkopnutí dveří jeho nohou patrně nikdy nevznikla.

    Česká beefheartovská stopa je mnohem mělčí. Není pochyb, že musela inspirovat leckteré undergroundové kapely v čele s Plastic People of the Universe, i průkopníky alternativního rocku jako Mikoláše Chadimu v některých jeho starších projektech. Rozhodně největším propagátorem Kapitánova díla byl ovšem na přelomu 80. a 90. let Zdeněk Hmyzák Novák (jinak Ženy a Činna), který za tím účelem sestavil kapelu Bad Beef Hat, jež hrála jak převzaté skladby Captaina Beefhearta, tak posléze vlastní tvorbu jím

    svých největších oblíbenců. Jeho fanoušky jsou celí Red Hot Chili Peppers, ovšem jejich bývalý kytarista John Frusciante je do něj úplný fanatik, jak si lze ověřit z některých jeho naprosto magorských sólových desek. O Beafheartových vlivech na svoji tvorbu hovoří jedním hlasem Franz Ferdinand, Placebo, Jack White i LCD Soundsystem. Když si poslechnete loňskou desku vedlejšáku The Arcs kytaristy Dana Auerbacha z The Black Keys, jako byste slyšeli Beefhearta 21. století.

     
     

    6

    výročí

    6

 
×
Čtete:
2016/2
Cpt. Beefheart: Muž, který rozkopl dveře

Songstory

Vltava

Marx, Engels, Beatles

Enface

Wolfmother

Z hvězd zase na start

Story

David Rodigan

Pouštět reggae

Rozhovor

Adam Ďurica

Pop je odkázaný na lásku

Vizuál

Leif Podhajský

Digitální spiritualista

Retro

The Supremes

Velká soulová mašina

TOP

Nejlepší hudební seriály

Rozhovor

Therapy?

O slávě, koksu a vytrvalosti

Ženský element

Halsey

Hudba pro mladé dospělé

Kvíz

Headliner test

Hip Hop 1/2

Elementy ulice

Hip Hop 2/2

J5

Je to hra a každý má specifickou roli

Heavy 1/2

Natvrdo

Heavy 2/2

Todd Kerns

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Folk

Bez cancáku

Jazz a blues

Bluesbar

EDM

MDMA

Alternativa 1/2

Kroky podzem

Alternativa 2/2

Čtvrtstoletí písniček na přání

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

Rihanna

Recenze měsíce

Sia

Recenze

18. února 2016

Recenze úvod

4. února 2016

Duel

Emma Smetana

What I've Done

Recenze

SMS Recenze

Naživo

Vinyla 2015

Tvrdohlavě a bez kompromisů

Naživo

Mutemath

Černé plíce nedoceněných jedničkářů

Naživo

The Ecstasy of Saint Theresa

Dojemný návrat

Naživo

TWENTY ONE PILOTS

PARTY NA 110 procent

Naživo

Peter Hook

Jen tak se dotýkat z povzdálí

Naživo

Matěj Benko

Amatérismus hvězdných planet

Naživo

Vložte kočku

S malou pomocí přátel

Naživo

Therapy?

Zas a znova

Naživo

Three Days Grace

Mílý rock a děsná zima

Naživo

Slipknot

Totální smršť do lidí

Naživo

Ellie Goulding

Zábava až na konci

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.