-
text Jarda Konáš
foto Danny Clinch
Wolfmother
Z hvězd zase na start
5
Enface
1
-
Hardrockoví renovátoři Wolfmother vydají 19. února novou desku Victorious. Oceňovaná i občas přehlížená kapela podle prvních ukázek dala hlasitě najevo, že to bude zase mejdan ve velkém stylu. Jenže... jsou to vlastně stále ti samí Wolfmother, kteří nás před deseti lety nadchli?
Nejznámější singl Woman vyšlapal Wolfmother cestu do světa. Překonají jej na nové desce?
Wolfmother – Woman
„Rocková muzika je dneska přibržďována a potlačena. Jako bychom se snažili lidi dostat do stavu, kdy se jí jednoduše zřeknou,“ prohlásil kdysi Andrew Stockdale, frontman australské trojice Wolfmother. A věděl, o čem mluví, protože když jeho kapela vlétla v roce 2005 na scénu s debutovou deskou, všichni zírali. Pilotní singl Woman, dosud největší hit skupiny, v sobě obsahoval všechno, co se z tehdejšího rocku vytratilo. Retro nádech, trochu psychedelie, trochu hard rocku, obrovskou porci energie a zároveň syrový, lehce vykopávkový zvuk. A to všechno spojoval a pálil dopředu s kadencí dělové koule právě Stockdaleův ječák, typ hlasu, který se z rocku téměř vytratil. Dnes je situace trochu jiná, retro vládne části kytarové scény a sedmdesátkový zvuk frčí
napříč žánry od shoegaze po indie. Ale byli to právně Wolfmother, kteří před jedenácti lety zaveleli k frontovému útoku. Vždyť
5
Enface
2
-
Rolling Stone měl skupinu snad ve všech výročních žebříčcích
foto: Universal Music
Wolfmother bývali kapelou, která vrátila do hitparád rock.
rockovým hitparádám tehdy kralovali Green Day s Boulevard of Broken Dreams nebo Nickelback a jejich singl Photograph.
Zabrala šeptanda
Počátky kapely ale sahají ještě o několik let zpátky, na samý úsvit milénia. Andrew Stockdale, basák Chris Ross a bubeník Myles Haskett se dali dohromady v roce 2000 a rozhodně nic neuspěchali. Vždyť první koncert si odbyli až 14. dubna 2004! Počáteční léta tak bez ironie označují v rozhovorech za období jamování a anonymity. Skutečnost je ovšem taková, že jamování nebylo ani tak hledáním, ale spíš pilováním vlastního dávno nalezeného zvuku. Jednotliví
a britský trh, což vedlo k tomu, že Wolfmother promptně podepsali smlouvu s labelem a vyrazili na půl roku do světa.
členové dobře četli trendy tehdejší kytarové scény a jejich čtyřtrackové EP z podzimu 2004 rázně mířilo na zející díru na trhu. Z Austrálie rychle proniklo na americký
5
Enface
3
-
Museli jsme se vrátit do klubů pro sto lidí
Ten jejich hudbu přijal překvapivě nadšeně a s minimem kritiky. Epíčko napříč kontinenty sklízelo kladné reakce, kritici vypichovali především fakt, že skupině nejde o žádné hraní si na umělce, jen vzdává hold kořenům tvrdé muziky a nabízí cestu časem do zlaté éry kalifornského rocku s odérem Woodstocku. Přesto je třeba zdůraznit, že šlo stále spíš o záležitost pro pár nadšenců sedících po večerech u vysílání žánrových stanic. Přece jen, psal se rok 2004 a internet toho ještě moc nenabízel, i síť Myspace se teprve dostávala do povědomí. Nicméně zafungovala šeptanda a o Wolfmother si tehdy nadšenci vyprávěli jako o něčem výjimečném.
A svou výjimečnost kapela skutečně potvrdila. Debutová deska s živelnou Woman v čele vlétla do světa rázně a rychle opanovala kytarové hitparády napříč angloamerickou scénou. Třeba jen časopis Rolling Stone měl skupinu snad ve všech tehdejších žebříčcích, od albových až po nejlepší koncertní sety. Wolfmother u nich dokonce vyhráli i v kategorii „World‘s Biggest Hype“, což mluví samo za sebe.
Rok 2006 byl rokem Wolfmother. Narazil na ně snad každý, kdo tehdy sledoval rockové dění a oni sami se mohli cítit vystřeleni vysoko do nebes – během festivalové sezóny se objevili na Lollabalooze, v Roskilde, na Coachelle nebo na (u nás) přehlíženém, ale rok co rok našlapaném japonském Fuji Rock Festivalu. Snový start korunovali na jaře 2007 ziskem Grammy a odezvou z Hollywoodu, složili skladbu pro velkofilm Spider-Man 3.
Přesto odchod původních parťáků se zpěvákem pohnul a zpětně zásadní moment okomentoval pro rozhlasovou stanici Tripl J následovně: „Může to být dobrá lekce pro další kapely, které potká úspěch. Měli jsme (v původní sestavě) dvakrát po sobě koncert v londýnském sálu Hammersmith, to je deset tisíc lidí dohromady, dvakrát po sobě jsme vyprodali stejně velký sál Hordern Pavillon v Sydney, a takhle to bylo všude. A když kluci odešli a vydali jsme Cosmic Egg, museli jsme znovu dokázat, že na to máme. Žádný promotér to s námi nechtěl risknout,
Kapela jako značka
Je to zvláštní, ale ani Wolfmother se nevyhnul syndrom, se kterým bojuje většina kapel, sotva se stanou známými. Jen pár měsíců po získání Grammy došlo uvnitř k tak výraznému rozkolu, že zakládající členové Ross a Haskett úplně odešli. Zdůvodnili to tak odlišnými pohledy na hudbu, že to jakoukoli další spolupráci vylučovalo. A možná nešlo o mlžení, krátce poté oba hudebníci založili novou kapelu a hrají spolu dodnes. Stockdale tak ve Wolfmother zůstal sám. Rychle přibral další muzikanty, rozšířil sestavu na čtyři členy a začali pracovat na nové desce Cosmic Egg.
5
Enface
4
-
Wolfmother
Z původní sestavy v kapele zůstal jen kytarista a zpěvák Andrew Stockdale.
takže jsme se zase vrátili do klubů pro sto lidí. V Londýně, v New Yorku, v LA. Museli jsme to celé postavit od základů znovu.“
S ohledem na výše vyřčené si Stockdale uvědomil, že musí pracovat trochu jinak. Z Wolfmother tak v průběhu posledních několika let učinil značku, která stojí a padá s jeho jménem. Což vlastně dává smysl, protože zpěvákův odchod by prakticky znamenal konec kapely, natolik je s ní jeho hlas spjatý. Jemu to zároveň umožnilo trochu volněji pracovat se sestavou a stal se z něj jakýsi kapelní principál. Do dnešního dne totiž ze skupiny odešli další tři hudebníci a dva noví přišli, aniž by to Wolfmother (rozuměj Stockdaleovi) ublížilo tak, jako při rozkolu se zakládajícími členy.
V roce 2016 je tak skupina, která se vrátila k sestavě o třech členech, dobře rozjetým strojem postaveným na jednom kapelníkovi.
Ke cti je mu však třeba přiznat, že ukázky z blížící se desky zní náramně slibně a až na jaře pojedou Wolfmother evropské turné, není pochyb, že to bude zase pořádný rokenrol.
5
Enface
5
Předchozí článek:
Vltava: Marx, Engels, Beatles
Další článek:
David Rodigan: Pouštět reggae