-
Kanadští Three Days Grace se k nám vrátili sedm měsíců od úspěšné show na festivalu Rock for People. Českému publiku profesionálně představili skladby z loňského pátého studiového alba Human i největší hity napříč dosavadní tvorbou.
text Iva Boková
foto jan nožička
Milý rock a děsná zima
Three Days Grace
4
naživo
1
-
Večer v mrazivém prostředí Malé sportovní haly zahájila britská kapela We Are The Ocean. Její příjemný rockový set ve středním tempu trval přibližně tři čtvrtě hodiny, přičemž vysypala z rukávu výběr toho nejlepšího, co za zhruba osm let existence vyplodila. Frontman Liam Cromby nezapomněl zmínit, že v České republice už několikrát hrála. Bylo to ale vždy v klubech, takže si tentokrát u nás užila zatím nepočetnější publikum. Na konci setu přiměl publikum skandovat „heslo“ Three Days Grace.
Následovala přibližně půlhodinová pauza vyplněná reprodukovanou hudbou, do jejíhož rytmu si přítomné publikum podupávalo, prozpěvovalo si a snažilo se udržet teplotu, na kterou jej zahřála předkapela. V hale totiž byla opravdu solidní zima. Dřevěné desky totiž jen mírně odizolovaly ledovou plochu pod nimi, a tak mnozí fanoušci uvítali možnost
zahřívat se také na koncertech podobného ražení neobvyklým svařákem. Navíc nebylo narváno, takže nehrozilo ani to, že by se prostor takzvaně zadýchal. Koncert Three Days Grace se měl původně konat v Lucerna Music Baru, po vyprodání vstupenek ho ale organizátoři přesunuli do Malé sportovní haly, která pak byla zaplněná ani ne ze dvou třetin.
I tak v ní ale vládla skvělá atmosféra a všichni, kdo dorazili, si akci užívali. Před tím, než na pódium nakráčeli Three Days Grace, kteří celý koncert odehráli před plachtou s grafikou svého posledního alba, doprovázeni z vizuálního hlediska jen světelnými efekty, zazněla v hale nesmrtelná hitovka Killing In The Name od Rage Against The Machine, jež částečně posloužila jako intro.
Koncertní set pak Three Days Grace zahájili singlem I Am Machine z alba Human. V průběhu vystoupení z něj ještě zazněly songy
naživo
4
2
-
Malá sportovní hala, Praha, 24. 1. 2016
jako Painkiller, Human Race či Fallen Angel. Ty kanadská rocková banda v čele se zpěvákem Mattem Walstem střídala se staršími hitovkami, bez kterých se žádný její koncert nemůže obejít.
U starších písní se možná někdo neubránil srovnávání Mattova hlasového projevu se zlatem v hrdle původního frontmana Adama Gontiera. Rozdíl samozřejmě znát byl. Matt zkrátka není Adam, zpívá jinak, poměrně dobře a hlavně vokální nedostatky zdatně dohání skvělou a vřelou komunikací s publikem, energickými pohyby i sebevědomým, leč přirozeným projevem, který na fanoušky skvěle funguje.
Koncert ozvláštnily dva zajímavé momenty. Prvním byla rytmická mezihra v půlce, o kterou se postarali bubeník s baskytaristou. Druhý přišel před třináctou skladbou The Good
Life poté, co zpěvák z pódia pochválil „všechny ty krásné lidi“ v publiku a pak do nich Three Days Grace nasypali část megahitu The Beautiful People od Marilyna Mansona.
Po šestnácti odehraných skladbách pódium potemnělo a kapela kromě koncertního klávesisty Daniho Rosenoera, který není stálým členem a po celou dobu výborně obstarával doprovodné vokály, odešla. Vrátila se na dva přídavky, rozloučila, slíbila, že znovu přijede, a pak už se za zvuku reprodukované temné melancholické písně Hurt v podání Johnnyho Cashe odcházelo domů.
Pražský koncert Three Days Grace by se dal jedním slovem zhodnotit jako „milý“. Příště by možná mohli dorazit s nějakým známějším co-headlinerem a vyprodat halu až po strop.
naživo
4
3
-
naživo
4
4
Předchozí článek:
Therapy?: Zas a znova
Další článek:
Slipknot: Totální smršť do lidí