-
Americká čtveřice Mutemath se do Evropy vrátila po devíti letech. I když bylo poznat, že jim u nás moc pšenka nekvete, koncert stál za to.
text Jarda Konáš
foto profimedia
Černé plíce nedoceněných jedničkářů
Mutemath
2
naživo
1
-
Columbia Theater, Berlín 4. 2. 2016
naživo
2
2
Mutemath jsou přesným příkladem toho, když se americká scéna ne a ne protnout s tou britskou, potažmo evropskou. Zatímco v zámoří vystupují na těch největších festivalech, na starém kontinentu letos měli jen devět zastávek ve čtyřech zemích, navíc v klubech, které by u nás kapacitou nestačily ani Vypsané Fixe.
Bylo zvláštní sledovat kapelu, která je pečená vařená v miliony Američanů sledovaných late night shows a po jejíž hudbě sahá Hollywood, v sále na kraji Berlína kapacitou i pojetím připomínajícím pražské divadlo Dobeška. O to intenzivnější byl ale pocit, jakmile Mutemath nastoupili na pódium. Žádná světelná show, žádná projekce, jen hudba. A jejich koncert, to byla vyloženě oslava muziky. Všichni čtyři členové jsou fantastičtí hudebníci a byl velký zážitek sledovat je při práci. Bubeník Darren King si dokonce musel sluchátka přilepit k hlavě gafou, aby mu v herním rauši nepadala. Jejich produkci nelze vytknout vůbec nic, konzervatoří by prošli jako jedničkáři.
Synťákové skladby z nové desky publikum
nemělo ještě tak naposlouchané, ale na staré hity se chytlo okamžitě a odměňovalo kapelu nadšeným aplausem. Mezi návštěvníky byla cítit radost, že Mutemath vůbec vidí naživo. A překvapivě se objevilo pár Čechů a Slováků, kteří se v klubu z překvapení, že ještě někomu stála ta skupina za cestu, zdravili familiérně jako kamioňáci na cestách.
„Neumím moc německy, což asi chápete, když jsme tu po devíti letech. A tak když jsem dnes ráno šel do lékárny a snažil se říct, že potřebuji něco na kašel, tak se mi lékárnice smála. Až když jsem ze sebe dostal, že mám černé plíce, konečně mi pomohla,“ řekl frontman Paul Meany v jednom z mála proslovů mezi písněmi, a protože to byla ta nejvtipnější historka večera, asi už tušíte, že na mluvení Mutemath zrovna nejsou. Jejich hudba je ale neuvěřitelně živá, chytlavá, optimistická a precizně podaná, takže se ten večer pravděpodobně nenašel nikdo, kdo by ze sálu odcházel zklamaný.
Použité fotky jsou z prosincového koncertu v Deitroitu.
Předchozí článek:
Vinyla 2015: Tvrdohlavě a bez kompromisů
Další článek:
The Ecstasy of Saint Theresa: Dojemný návrat