text kay buriánek

foto tom barnes

Průměrně sofistikovaný fanoušek kdekoli na glóbu ví, kdo jsou Enter Shikari. Nebo… měl by. Ale zopakovat si pár základních faktů není nikdy na škodu. Zvlášť když u nás budou třináctého ledna hrát v pražském Lucerna Music Baru s novou deskou The Mindsweep.

Jako uragán vtrhli na scénu v raném věku ani ne dvaceti, jak už to tak u anglických kapel bývá. Bylo to někdy v roce 2003, takže letos slaví už své dvanáctiny. Za tu dobu stihli natočit a vydat debut Take to the Skies (2007), Common Dreads (2009), A Flash Flood of Colour (2012) a skórují právě čtvrtou kolekcí The Mindsweep (2014). Sami ji označují za odvážnou, co se posunu týče, což může být klasický reklamní slogan, nebo skutečně pravda, o čemž se brzo sami přesvědčíme.

Zatím je jasné, že nakažlivý konglomerát stylů funguje dál bez zásadní změny, což se dalo očekávat, protože The Mindsweep produkoval stejný producent jako předchozí desku, tedy Dan Weller.

Od začátku bylo poměrně jasné, jakým směrem se tahle čtveřice ze St. Albans, což je asi třicet kilometrů severně od Londýna, chce a bude ubírat. Muzikanty spojovala nevykřičená agrese, dost vyhraněné sociální a politické postoje, hudebně hlavně metal

Enter Shikari jsou díky internímu receptu na pódiu jako Molotovův koktejl

nejrůznějších odnoží a hardcore elementy na té jedné, kytarovější frontě, doplňující se v očividně vyrovnaném poměru s žánry o dost tanečnějšími, jako jsou drum and bass, digital hardcore, industrial, ale hlavně dubstep a trance. Na první pohled ne úplně koherentní kombinace, ale ve výsledku jsou právě díky internímu receptu Enter Shikari na pódiu jako Molotovův koktejl. Ta receptura není nic tajného a může podle ní vařit každý. Ne každému je ale dáno a přáno. Čtyři individuality v kapele, čtyři kamarádi a spoluhráči v tomto případě znamená nespočet věcí, na kterých si buď společně, nebo každý zvlášť ujíždějí.

Sami přiznávají, že žánrovou vyhraněnost a strukturu nikdy moc neřešili a naprosto svobodně implementovali všechno, co je bavilo

poslouchat. Tak vznikal unikátní žánrový pelmel a fakt, že to měli dvacet minut vlakem do centra Londýna a mohli tím pádem intenzivně vymetat nejrůznější kluby, byl do jisté míry také určující. Jestliže přiznávají jako své inspirační zdroje tak rozdílné kapely, jako jsou Refused, At The Drive-In, The Prodigy, Sick Of It All, Rage Against The Machine, Dillinger Escape Plan, nebo dokonce Beatles či Stravinského, pak se jejich svobodomyslnosti při skládání ani nelze divit.

Jedním dechem ale dodávají, že nejdůležitější pro jejich vlastní formování byla a je lokální scéna. Možná i proto založili na začátku kariéry svůj vlastní indie label Ambush Reality, hlavně proto, aby na něm vydávali vlastní muziku. Přestože dnes už jsou pochopitelně

Roughton Reynolds – zpěv, programování, klávesy

Christopher Batten – basová kytara, vokály

Liam Clewlow – kytara, vokály

Robert Rolfe – bicí, vokály

akvizicí velkých labelů, jako jsou Warner Music nebo Interscope, tenhle nezávislý imprint stále funguje. Byť byl původně koncipován jako domovská značka exkluzivně pro Enter Shikari, loni v létě se rozhodli na něm vydat singl hardcore kámošů Baby Godzilla z Not­tinghamu. Přestože je jim sem tam vyčítáno, že hlavně na prozatím poslední vydané desce A Flash Flood of Colour zní místy až příliš rádiově, je transparentní, že si s nějakou strategií moc hlavu nelámou, za což mají můj první kredit.

Druhý je za postoj a angažovanost, která nejde po povrchu a zároveň není otravně afektovaná. Mám na mysli témata, kterých se dotýkají jejich texty – globální rabování planety, fakt, že pokud naše ekonomické systémy nezačnou opravdu zohledňovat ekologické aspekty, nemáme šanci přežít a podobně. Může to znít sice jako stokrát omílané klišé, ale pořád je milionkrát lepší než I love you baby, I hate you baby, I’ll kill you baby, fuck!

Enter Shikari jsou v Čechách jako doma. Mají za sebou několik vlastních klubovek, předskakování The Prodigy a Linkin Park i freneticky přijaté vystoupení na festivalu Rock for People. Žel s pachutí konfliktu fanoušků a ochranky pod pódiem během jejich setu. Rob a Rou si

dokonce jednou střihli i DJ set v holešovickém klubu Cross, jako by chtěli všem dokázat, že mají k místním fans tak blízko, jak to jen jde. Nebo jsou prostě jenom tak „cool“, že nepotřebují bariéry, polofašounské mlátičky pod sebou na festivalu ani mentální hrazení mezi těmi nahoře, kteří hrají, a těmi dole, co „jen“ poslouchají. Neustálá akce, lezení, kam se normálně neleze, skákání, stagediving, moshpity, lidi na pódiu, kapela na lidech. Živelnost, energie, pozitivní agrese, legrácky a opičky... Tohle všechno jsou Enter Shikari a ne jinak tomu bude i letos v pražském Lucerna Music Baru. Máme se na co těšit.

Nominace Kerrang! Award – nejlepší živá kapela (2009, 2013)

Nominace NME Award – kapela s nejlepší fanouškovskou komunitou (2013)

Nominace Kerrang! Award – nejlepší britská kapela (2009, 2010, 2011, 2013)

Nominace Kerrang! Award – nejlepší nová britská kapela (2006)

Ocenění Kerrang! Award – nejlepší živá kapela (2007, 2012)

Ocenění NME Award – cena Johna Peela za inovaci (2007)

Take to the Skies (2007)

Common Dreads (2009)

A Flash Flood of Colour (2012)

The Mindsweep (2015)