text Václav Trávníček

foto archiv korben dallas

Jsou tři, jmenují se podle postavy Bruce Willise ve filmu Pátý element a na Slovensku momentálně patří k nejpopulárnějším kapelám na scéně. Řeč je o Korben Dallas, profesorech přemýšlivého rocku, v jejichž čele stojí Juraj Benetin, vystudovaný architekt s téměř dvoumetrovou postavou a uhrančivým hlasem.

Skupina vznikla v Bratislavě v roce 2010. Založili ji Juraj Benetin (zpěv, kytara), Lukáš Fila (basa) a Ozo Guttler (bicí) poté, co se jim rozpadla předchozí formace. „My tři jsme hned věděli, že chceme pokračovat dál,“ popisuje začátky kapely Benetin. „Bylo to ale s jednou podstatnou změnou – opustili jsme anglický jazyk, ve kterém jsme zpívali asi dvanáct let, a začali psát texty ve slovenštině. Zpětně vidíme, že to bylo dobré rozhodnutí,“ pochvaluje si.

Úloha textaře připadla basákovi Lukáši Filovi, zbývalo vymyslet název.

Ten vznikl díky náhodě, ze které se stala vcelku zábavná historka. „Asi rok jsme fungovali bez názvu, nemohli jsme na žádný přijít. Jednoho dne jsme seděli v hospodě a na přetřes přišel znovu název kapely. Já se v jednu chvíli zvedl a odešel na záchod,“

vypráví frontman kapely a připravuje si půdu pro pointu: „Tam byl za zrcadlem zastrčený papírek, na kterém stálo propiskou: Korben Dallas. Vrátil jsem se ke stolu a řekl, že se budeme jmenovat právě takto. Vůbec jsme nevěděli, co to znamená, až druhý den jsme pomocí Googlu zjistili, že jde o postavu z filmu.“

Celá příhoda pak má zajímavý dovětek, a to i s českou stopou. Asi před půlrokem se totiž kapele ozvala dívka z Prahy. Byla to ona, kdo osudový papírek na toaletě zanechal. „Udržovala vztah na internetu s někým, kdo měl nick Korben Dallas. Náhodou ho potkala v Bratislavě v téhle hospodě a chtěla mu nechat vzkaz na záchodě, aby si uvědomil, že je tam také. Já jsem ten papírek sebral, takže z lásky nebylo nic, ale my jsme získali jméno,“ usmívá se Benetin.

Neporovnávat se s jinými

Během čtyř let existence stihli Korben Dallas nahrát tři studiové desky. Ta první se jmenuje Pekné cesty (2011) a získala ohlas zejména u kritiků. Její následovník Karnevalová vrana (2013) už ale znamenal hluboký zásah napříč scénou, navíc na prestižních Radio_Head Awards naplno bodoval v kategoriích Nejlepší album, Nejlepší singl (Otec) a skupina zároveň získala ocenění Nejlepší koncertní kapela. „S první deskou jsme byli nominováni na

cenu kritiků, což mě paradoxně trochu trápilo. Já pak měl pocit, že máme úspěch jenom u nich,“ svěřuje se Benetin. „Proto jsem strašně doufal, že u druhého alba se nám podaří dostat ty hlavní ceny, o kterých rozhodují posluchači. A povedlo se, získali jsme rovnou tři,“ připomíná. „Až tehdy jsme pochopili, že se nám s tvorbou konečně podařilo to, po čem jsme celou tu dobu toužili – dostat ji k lidem. Z tohoto hlediska pro nás byla ta ocenění důležitá. Nešlo nám o porovnávání se s jinými.“

Na záchodě byl za zrcadlem zastrčený papírek, na kterém stálo propiskou: Korben Dallas

Bratislavské trio navíc u druhé desky vzalo pod svá křídla vydavatelství Slnko records, které má ve stáji například Noisecut, Živé kvety, Modré hory, Janu Kirschner či Longital. Tedy kapely a interprety, kteří si koncertováním získali silnou základnu příznivců. „Snažíme se kolem sebe vybudovat takovou skupinu lidí, která vyhledává pestrost, překvapení či něco zajímavého,“ tvrdí Benetin. „Myslím, že naši fanoušci jsou takoví. Je úplně normální, když nám někdo poví, že nová písnička je úlet. Ale to je součást naší komunikace. My se o hudbě s lidmi na koncertech dost bavíme. Daří se nám je překvapovat, a to i pozitivně.“

Každý má oblíbenou písničku

Kouzlo Korben Dallas spočívá v kombinaci sytého Benetinova hlasu, přemýšlivých textů a kytarové hudby, která sice stojí na zřejmých základech, ale to nejdůležitější je postaveno z vlastního, osobitého materiálu. Ostatně, tento příměr se přímo nabízí. Hlavní tvář kapely s téměř dvoumetrovou postavou a věčnou bradkou má totiž v šuplíku pracovny diplom z architektury. „Každá tvorba, ať už je to architektura, malování nebo hudba, začíná v člověku na stejném místě,“ zamýšlí se. „Mám strašně rád ten pocit, když něco začíná. Je to představa. První představa o tom, jaká by skladba mohla být, se může velmi podobat první představě o podobě budovy, místa, prostoru,“ vypráví zpěvák, pro kterého hudba představuje královnu všech uměleckých odvětví.

Jak tedy vypadá cesta od první představy až po finální verzi u Juraje Benetina v praxi? Prazáklady písniček obvykle stvoří sám na dovolené, kam s sebou bere už hotové texty Lukáše Fily. Zbytek pak dotváří všichni tři společně ve zkušebně, což je postup, který Korben Dallas zopakovali i u své třetí desky. Ta dostala název Banská Bystrica, vyšla loni na podzim a co do ohlasu navázala na své dvě předchůdkyně. Neznamená to však, že by bratislavští melancholici natočili to, co od nich po úspěchu Karnevalové vrany mohl leckdo očekávat.

„Pro nás je velmi důležité, abychom se

„Architektura a všechna další umění si musí obhájit svoji existenci. Musí dokazovat, že jsou k něčemu. Jenže hudba je vysloveně přirozená potřeba lidí. Každý má oblíbenou písničku nebo kapelu a zároveň málokdo má oblíbeného architekta nebo stavbu. Hudba se s architekturou doplňují a hodně přemýšlím nad tím, jak se dá čerpat z jednoho do druhého.“

Jsme alternativní skupina? Nebo mainstreamová? Tohle musíme překonat

neustále vyvíjeli a nikdy nešli stejnou cestou,“ připomíná Juraj Benetin. „Bylo by relativně jednoduché, kdybychom si po úspěchu singlů Otec nebo Sen z druhé desky řekli, že budeme dál dělat to, co evidentně funguje. Ale neudělali jsme to a na Banské Bystrici jsme zkusili najít zase úplně nové polohy. Pro někoho úspěšně, pro jiného méně, ale my to tak zkrátka chtěli,“ dodává.

ALBUM PŘEDĚLÁVEK

Korben Dallas pravděpodobně překvapí své fanoušky i letos. Benetin a spol. totiž plánují vydat předělávky vlastních písniček, které vznikly u příležitosti loňského ročníku festivalu vážné hudby Viva Musica. „Z našich skladeb jsme udělali hodinový program, který aranžoval skladatel Slávo Solovic. Abych to přiblížil, nejde o nějaké vánoční tahání smyčců s rockovou muzikou, je to opravdu nová hudba a podle mě velmi zajímavá,“ říká zpěvák. „Na tohle se moc těším. Stejně jako na to, že budeme dál jezdit po koncertech. Například na podzim jsme měli všude plno a lidé se na koncerty těšili. Máme velkou radost z toho, co poslední rok zažíváme.“

Hudbu bratislavského tria si budou moci brzy naživo poslechnout i čeští posluchači. Kapela u nás pravidelně koncertuje, nejbližší termín českého koncertu má 22. ledna v MeetFactory. Tam se představí spolu se spřátelenými Zrní. „Je zvykem říkat, že si kapely vzájemně sedly, ale v tomto případě to skutečně platí. Máme se rádi a překrývají se i naši fanoušci. Lidé, kteří přijdou na nás,

„Nechci to generalizovat a už vůbec nechci dávat poučky ze Slovenska o Česku, ale pro kapely je u vás velmi málo středního prostoru. Myslím tím pro kapely s pozicí, jakou má u nás Jana Kirschner nebo Richard Müller,“ tvrdí. „Ti neřeší, jestli jsou mainstream, underground nebo alternativa. Jenže tahle pozice v Česku podle mě skoro neexistuje. Myslím, že vaše kapely si v určitém bodě musí vybrat, zda jsou jedno, nebo druhé. To podle mě není ku prospěchu, to je jenom škatulkování. Proto mají lidé někdy problém nás zařadit – jsme alternativní skupina? Nebo mainstreamová? Tohle musíme překonat.“

baví hudba Zrní a opačně. To je obrovská hodnota pro obě dvě kapely,“ uvědomuje si Benetin, který se na věc ale nezapomíná dívat střízlivým pohledem.

„Snažíme se Česku věnovat skoro tolik času jako Slovensku. Máme to tam moc rádi a je to pro nás přirozené. Samozřejmě je to ale těžké v tom smyslu, že česká scéna je ještě víc rozdělená než ta slovenská,“ říká. Jak to myslí?