text Veronika Kratochvílová

foto Mojmír bureš (čb), pamu (bar)

První singl V noci se mi zdálo nové kapely Smrtislav na sebe strhl dávku pozornosti. Nezpívá v něm o dvacet let omlazený Robert Kodym, ale Pavel Litvaj známý jako Tuzex. Pro Headliner se rozpovídal, jak se dostal od baskytary v Sunshine a Vanesse k ozvěnám devadesátkového pop rocku.

Když se Pavel Litvaj jako malý kluk zeptal táty, jak se objevil na světě, řekl mu, že šli s mamkou do Tuzexu a ukázali tam na něj. Tahle zvláštní historka ho inspirovala k pseu­donymu, který se uchytil natolik, že už mu jinak neřeknou ani jeho nejbližší. I když měl v minulosti chutě zkusit své muzikantské štěstí v nějakém odlehlejším kraji jako je třeba Amerika, dnes píše texty v češtině a směle i nerad čelí srovnávání s Robertem Kodymem.

Pamatujete si, kdy se pro vás hudba stala středobodem vesmíru?

Bylo to určitě v roce 1998, kdy jsem poprvé slyšel desku You‘ve Come a Long Way, Baby od Fatboye Slima. Pamatuju si, že jsem si dlouho myslel, že je to kapela, ale

v momentě, kdy jsem zjistil, že za tím vším stojí jeden člověk, tak mě zároveň začalo i zajímat, jak se něco takového vlastně dělá. V té době jsem byl pořád přilepený u televize s Playstationem, pro který tenkrát vyšlo něco jako hudební program Music 2000, a to mě chytlo jako nikdy nic před tím. Mohl jsem dělat vlastní muziku, a to jsem také dělal. Od rána do večera, celé noci. Dokonce jsem si pak i začal vypalovat vlastní cédéčka pod různými pseudonymy a rozdával je buď rodinným příslušníkům, nebo kámošům. Možná právě proto si dodnes rád dělám věci sám.

Předpokládám, že to vás také vedlo k tomu založit si vlastní kapelu.

Měl na to velký vliv i můj bratránek, který byl úplný blázen do muziky. Poslouchal jí

možná by se mnou vyměnil něco málo ze své sbírky bizarností. Hromadím různé věci a vlastně nemám tušení, proč mě tak fascinují. Od mala jsem se rád bál. A teď jsem rád, že si všechny podivnosti můžu sehnat nebo prostě koupit a mít je doma.

Jakou nejdivnější věc máte aktuálně ve sbírce?

Největší bizarnost je už z bytu pryč. Byl to vycpaný krtek, kterého jsem věnoval svému tatérovi. Ale pořád mám třeba vycpaného havrana, vypreparovaného smrtihlava a od jednoho zubaře se mi podařilo získat plnou krabici různých odlitků zubů. Pořád mě ale mrzí, že jsem tenkrát nezačal na Aukru dražit lidskou kostru.

Souvisí s tím nějak zvláštní název vaší nové kapely?

No, vlastně ano. Když má holka uviděla toho vycpaného smrtihlava, přeřekla se a řekla: Jéé, smrtislav.

Můžete Smrtislava trochu představit?

To popisování není nikdy lehké. Smrtislav by měla být temnější rocková kapela s texty v češtině. Když rocková, tak rocková, takže žádné přecukrované kytarky nebo nějaké šolíchání bicích. I když je fakt, že kdo slyšel výsledek, říká, že je to celkem pop, takže kdo ví, jak to vlastně je. Jsem zvědavý na reakce, i když je mi úplně jasné, že si mě kdekdo vychutná. Budou říkat, že to dělám jen kvůli tomu a tomuhle, ale já se jenom

Kdo přišel po Fatboy Slimovi?

Byla toho spousta. Propellerheads, Nine Inch Nails, Marilyn Manson, Rob Zombie a další. Právě tehdy vyšel Mansonův živák The Last Tour on Earth, a když jsem se podíval do bookletu, tak mě to úplně pohltilo. Začaly mě zajímat rockové kapely a říkal jsem si, že něco takového prostě musím dělat i já. Že není jiné východisko.

S Mansonem byste si asi rozuměl i jinak než hudebně. Zdá se, že máte docela podobné estetické cítění…

Těžko říct, jestli bych si s ním rozuměl, ale

tuny a měl celkem široký záběr, i když většinou to byly tvrdší věci. Poslouchal všechno možné od rocku přes industriál až po black a death metal. No, a já se tím pochopitelně nakazil.

Že zním jako Kodym, poslouchám už od čtrnácti

Se Sunshine jste hrál od roku 2008 až do prozatím posledního koncertu. Kdy vaše nadšení vystřídalo zklamání?

Nejspíš ve chvíli, kdy jsem zjistil, že do té kapely nemám možnost nic přinést. Jsem totiž dost produktivní a občas třeba z nudy závodím sám se sebou, kolik dokážu za den napsat věcí. Chyběla mi prostě seberealizace. Ale jinak mi angažmá v Sunshine přineslo hodně zkušeností, a to jak v mezilidských

vrátil tam, kde jsem začal. Smrtislav je vlastně moje back to the roots.

Tedy návrat do doby před vstupem do Sunshine. Jaké byly vlastně začátky s nimi?

Nejlepší! První koncert jsme hráli ve Španělsku, druhý a třetí ve Francii. Můj první koncert se Sunshine byl vlastně můj druhý na basu v životě. První jsem si odbyl s Mandrage v jejich začátcích na nějakém šíleném polofestivalu.

vztazích, tak v tom, že jsem zjistil, jak moc je basa jako nástroj v muzice důležitá. Také díky Sunshine vím, že dneska bych už bez vlastního zvukaře nikam nejel.

Co byste dělal, kdyby vás tahle hudební kariéra minula?

Nejspíš bych teď mrznul někde ve výloze. Jsem totiž vyučený aranžér.

Máte pocit, že vás hudba uchránila před bouřlivou pubertou?

Jo, to tedy rozhodně. Když mě chytla kytara a já zjistil, že můžu točit písničky do počítače, začal jsem tím trávit všechen čas. Nikam jsem nechodil. I do školy jsem se snažil chodit co nejmíň, abych se pak mohl věnovat třeba nějaké rozdělané písničce. Lidi kolem chodili do parku chlastat krabicové víno nebo hulit trávu a já seděl doma v zatemněném pokoji s kytarou, klávesami a mikrofonem u počítače.

Hodně lidí srovnává váš pěvecký projev s Robertem Kodymem. Byl to záměr?

Není to žádná novinka. Že zním jako Robert Kodym, poslouchám už od čtrnácti, kdy jsem nahrál svoji první písničku. Jsem už vůči tomu i trochu imunní. Lucie ani Wanastovky mě pochopitelně neminuly. Chodil jsem na jejich koncerty, ale nejsem si úplně jistý, jestli jsou to zrovna ty kapely, které mě zásadně ovlivnily. Ale jedno je pravda: jde o dvě z mála kapel, které zpívají česky a nezní to debilně. Možná jediné.

Proč jste se tedy rozhodl zpívat česky vy?

Rozhodně to není úlitba mainstreamu. Je snad logické zpívat v Česku česky, nebo ne? Anglický text je lehčí napsat a je to melodičtější jazyk. Tuzemští muzikanti často mluví o tom, že chtějí hrát venku a podobně, ale pochybuji, že v Americe čekají na Interpol z České republiky, když jich tam mají stovky.

Myslíte, že má Smrtislav potenciál zaplnit určitou díru na českém trhu?

No, jde o to, kterou díru máte přesně na mysli...

Popojdem. Takže, jaké jsou vaše hudební ambice právě teď?

Chci se naučit dělat víc ve studiu, to mě velice zajímá. Ale hlavně chci co nejvíc rozhýbat Smrtislava. Ať ta kapela funguje a hraje, jak to jenom půjde. A chci také Smrtislavovi vydat desku.

Tuzex Christ, vlastním jménem Pavel Litvaj, je známý také pod pseudonymem Robert orG. V rodné Plzni se zapsal jako zakladatel a frontman indie-punkové formace Scissorhands. Kromě působení v kapele Sunshine se do povědomí dostal svým projektem Super Tuzex Bros, který se až na bubeníka víceméně pouze transformoval do jeho stávající kapely Smrtislav.