Závěrečný koncert mezinárodního festivalu Prague Proms se nesl v duchu melodií největších hollywoodských seriálových a filmových trháků. Téměř osmdesátiletý americký dirigent Carl Davis to na pódiu pražského Obecního domu i přes svůj úctyhodný věk rozbalil víc než kdejaká rocková hvězda.

text Markéta Langhammerová

foto Jan Malý

Prague Proms:
Hollywood Night

Už jen jeho nástup před Český národní symfonický orchestr (ČNSO) v teniskách té nejvykřičenější rudé barvy ladících se stejně zbarvenou vestou a v pompézním saku s potiskem houslových klíčů věstil, že to nebude ledajaký koncert vážné hudby. Ve chvíli, kdy se s prvními tóny na projekčním plátně objevila postava Ultrona z marvelovských Avengers, bylo jasné, že publikum leží rodákovi z New Yorku u nohou a přes drobné chyby to tak zůstalo po zbytek večera. Přes Sarderovu aranži melodie z filmu Policajt nebo rošťák s Belmondem v hlavní roli a nejoblíbenější seriál dnešních dob Dexter jsme se postupně přenesli do psychedelického světa Dannyho

Elfmana, bez diskuzí nejgeniálnějšího skladatele zabývajícího se scénickou hudbou posledních třiceti let. Za zvuku ústřední melodie jednoho z prvních děl režiséra Tima Burtona nás přenesl do fantasmagorického světa Pee-Weeho velkého dobrodružství, kde hlavní hrdinové neznají omezení. Nespoutaný Django z pera Quentina Tarantina, který se mimo jiné objevil mezi diváky, respektive ústřední filmová melodie skladatele Luise Bacalova daly vyniknout fenomenálnímu trumpetistovi Janu Hasenöhrlolovi a nejinak to bylo v posledním kusu před přestávkou, jímž byla skladba od (taktéž přítomného) Ennia Morriconeho z filmu Mise.

Smetanova síň Obecního domu, Praha, 19. 7. 2015

Do druhé půle představení nastoupil Carl Davis opět v netradičním outfitu, a to ve zlatém fraku, ovšem úvod byl bez ohledu na pompéznost vizuální stránky poměrně umírněně dojemný. Davis v něm vzdal hold nedávno zesnulému skladateli filmové hudby Jamesi Hornerovi. Společně s ČNSO a Smíšeným sborem ČNSO pod vedením sbormistra Stanislava Mistra mu věnoval skladbu, v níž dominují smyčce a vokály ve stylu jednohlasého gregoriánského chorálu z ponurého filmu Jméno růže. Uzdu své rockové duši popustil dirigent hned v následující epické skladbě ze soutěže Pevnost Boyard, což publikum kvitovalo s nebývalým nadšením. Kdo by neznal Bodieho, Doylea a Cowleyeho… také hudební doprovod Laurieho Johnsona vrátil mnohé z diváků do dob dospívání a mládí.

Zcela mimořádným aktem se ovšem stala hravá melodie v úpravě pro symfonický

orchestr a sbor od Queen a Davida Bowieho Under Pressure, která se objevila v animovaném filmu Happy Feet 2. Reakce zejména mladší generace diváků na seriálovou melodii ze Hry o trůny byla až euforická, k čemuž dozajisté přispěla skvělá smyčcová a dechová sekce orchestru. Závěr patřil nesmrtelnému fenoménu sextalogie Hvězdné války, z jejíž první epizody s názvem Skrytá hrozba zazněl dramatický The Imperial March.

To už posluchači v sále tleskali vestoje, aniž by věděli, že Davis má v rukávu ještě několik trumfů, například v podobě legendárních Ghost Busters či vražedného Kill Billa. Je až s podivem, kolik toho chlapík v jeho věku dokáže ustát. Ocenění v podobě několikanásobných standing ovations si jednoznačně zasloužili on i Český národní symfonický orchestr a smíšený sbor. Lepší závěr si festival Prague Proms nemohl přát.