text Pavel Kučera

foto j5.cz

Jsem černá ovce českého rapu

Na začátku 90. let stála jeho skupina WWW u zrodu českého hip hopu, od něhož se po svém rozpadu a vzkříšení téměř úplně odklonila. Čerstvý čtyřicátník Ondřej Anděra alias Sifon nyní přichází s první sólovou deskou Siphon. Proč na ní ale neuslyšíte jeho charakteristický odsekávaný rap?

O tom, proč na svém debutu upustil od hlasu a slov, jak to má s českou rapovou scénou i že dělal znělku ke Studiu Kamarád, jsme si v jeho vinohradské kuchyni povídali za deštivého červnového podvečera.

Co vás přimělo vykročit z WWW a pustit se do sólové desky?

Na jednu stranu chuť osamostatnění. I když je ve wéwéčkách málo lidí, diskutuje se o tom, jak má co vypadat. Občas udělám track, který mi textař Luboš Typlt hodí na hlavu. A tak jsem měl chuť udělat něco za sebe. I proto, že tvoření nových wéwéček je dlouhý proces. Poslední kapka byla, když mi Vladimir 518 po jednom společném koncertě řekl: ‚Proč vlastně neuděláš tu desku?

Spoustu lidí by to bavilo.‘ A tak jsem si před třemi měsíci řekl, tak jo, udělám ji. Co následovalo, bych nazval tříměsíční sprint.

Cítil jste tedy víc vnitřní nutkání, nebo šlo o poptávku zvenčí?

Nutkání tam bylo neustále. Ale jsem člověk pochybovačný. Proto bylo nutné to popostrčení zvenčí, abych se do toho skutečně pustil a snažil se to dotáhnout co nejrychleji. Právě abych neměl čas moc předělávat nebo rozbíjet.

Ta deska mi zní trochu jako soundtrack. Bylo to tak myšleno?

Ne. Ale je pravda, že když dělám hudbu, většinou si za ní představuju film. Bude to

Měl jsem chuť jít i po taneční energii

asi i tím, že dělám hodně filmové muziky, takže mi to prolézá i do vlastní tvorby.

Příběh, který by ji rámoval, tedy k desce není?

Nemá tento koncept. Ale každá skladba má svůj vlastní příběh. Jedna v sobě třeba nese motivy konkrétní divoké řeky v Srbsku.

Ta deska je žánrově pestrá. Nejvíc mě ale překvapila skladba Coming After You, což je v podstatě klubový taneční track.

To je spíš můj chaos. A měl jsem chuť udělat i rovnou tanečně srozumitelnou, fyzickou věc, která by byla hratelná v klubu. Právě proto, že jsou wéwéčka hodně eklektická záležitost, měl jsem chuť jít i po taneční energii. Sám mám tanec rád, nakonec s hip hopem jsem začal kvůli break dance.

WWW je zkratka pro We Want Word. Vaše sólovka je ale ryze instrumentální. Slova vám tam tedy nechybí?

Já je tam nechtěl. Myslel jsem i na to, že bych si mohl jít zahrát třeba do Berlína set a nemusel lidi zatěžovat češtinou. Zpočátku byla trochu dřina, aby to nepůsobilo jako podkresovky. Pak jsem to ale přestal řešit. Protože když RZA vydá instrumentální album, také zní jenom jako podklady pro vokální track. Snažil jsem se s deskou kompozičně pracovat, aby měla příběh a vývoj a nepůsobilo to, že na ní něco chybí. Někde se to povedlo víc, jinde míň. Pouštěl jsem výsledek Pavlu Fajtovi a ten mi asi u dvou věcí řekl, že pořád zní jako podklad. Záleží na tom, co kdo rád poslouchá. Já si rád poslechnu DJ Krushe, který zapojuje flétnisty a sóla na různé nástroje, ale i toho RZA, který pustí beat na tři minuty s minimem změn. Minimalismus mi nevadí.

Když dnes začnu dělat rap, stejně mě to odvede jinam

Takže s tou deskou máte i mezinárodní ambice, a proto na ní nerapujete?

Je možné, že jsem na to myslel. Ale nebylo to určující. Mimo jiné jsem si chtěl i zkolektovat svoje věci nezatížený textem a říct, že tuhle hudbu dělám. A někoho následně může napadnout: Jo, to se mi hodí třeba pro film. Vlastně od té desky chci spoustu různých věcí.

Neřešil jste, jestli fanoušky WWW absence slov nezaskočí?

Řešil. A právě proto jsem se co nejvíc snažil, aby výsledek nezněl jako podklady pro wéwéčka. Ale lidi, kteří znají moji filmovou hudbu, mi už dlouho říkají, abych vydal něco instrumentálního. Teď mi volal Luboš Typlt, že desku poslouchal v ateliéru při malování a že z ní má radost. Že jsem to já a že jsou na ní věci, u kterých by řekl, že pro wéwéčka ne. Jestli se mi povedl tenhle skok přes vlastní stín, kdy jsem to já, a současně to nezní jako WWW, tak je to příjemné.

Album vám vydal Biggboss, kde vyšla i všechna alba WWW. Jak se u tohoto labelu cítíte?

Jako černá ovce. Nicméně ty lidi mám rád a oni mají rádi mě. Samozřejmě je těžší jet se sadou jejich kapel na společnou Biggboss stage. Klasické hiphopové publikum wéwéčka moc nechce. Ale beru to tak, že ten label vlastně vznikl kvůli Neurobeatu. Tehdy Vladimir s Alešem Víškem řekli, že se jim ta deska líbí a založí label, aby mohla vyjít. Díky

Proč teda vlastně tradiční hip hop sám neděláte, když ho pořád cítíte?

Protože ho asi neumím. Uměl jsem ho možná v době, kdy jsme začínali jako wéwéčka se skladbou Noční můra. Ale ve výsledku jsem se tehdy věnoval hlavně citacím. Naposlouchával jsem, jak to dělá třeba Ice Cube, a zkoušel jsem v podobném pocitu pracovat s bicími. Když ale přišla fáze autorských wéwéček, najednou mě to odvedlo úplně jinam. Možná už ten žánr ani neumím. Když ho začnu dělat, stejně mě to odvede jinam. Ale nevylučuju, že v budoucnu nevydám rapovou desku třeba s lidmi z labelu. Ale má to svůj čas a musí to vzniknout organicky.

tomu je pro mě to prostředí hodně domácký. Hip hop mám pořád v krvi. Třeba i když na party zahrajou blbej hip hop, cítím se dobře. Blbý techno bych neposlouchal, to si počkám na dobrý techno. Ale hip hop mě okamžitě spolkne. Bigg Boss je tím pádem jediný label, na který patřím. Lidi kolem něj se navíc svoje profese už dost naučili, je to štáb. Jsou rychlí, spolehliví a je hodně příjemný mít za zády někoho takhle strašně silného a soběstačného. Člověk na to pak není sám.

Nad hostujícími rappery a vokalisty na vlastní sólovce jste také neuvažoval?

Ne. Ale za ty roky, co dělám hudbu, jsem poznal spoustu skvělých muzikantů ze všech žánrů a měl jsem nutkání pozvat je. Třeba jsem si říkal, tady by byl super Tomáš Reindl na tabla a flétny nebo Miloš Vacík na perkuse. A proč vlastně ne Pavel Fajt? Pak ale zvítězil pocit, je to můj tajný úkol, musím to udělat sám. Bylo to strašně rychlé a těším se na překvapení některých lidí, kterým jsem před třemi měsíci řekl, že jdu do sólovky, a teď zjistí, že je hotová.

To je skutečně docela fofr. Pracoval jste nonstop?

Bylo to hodně po nocích. Nadechnout se, ponořit a včera, když jsem měl křest v klubu Neone, jsem se vynořil a nadechnul. Do dalšího projektu by mě možná bavilo pozvat i hosty. Ale považoval jsem za důležité mít za sebou tento introvertní ponor.

V jakém stavu je podle vás český rap?

Ještě před dvěma lety bych řekl, že jsem si myslel, že se všechno dostane dál. Tím, že jsem v tom od devadesátých let, bych čekal, že půjde do většího experimentu. Ale ono se to vlastně začíná dít. Kato najednou jezdí s živou kapelou a otevírá hip hop lidem, kteří vlastně rap nemusí. To, co dělají lidi u Bigg Boss, jsou vlastně texty plné nadsázky, což mě také baví. Najednou se zjevili Vložte kočku, kteří se toho rapu rovněž malinko a zajímavě dotýkají. Pak je tady neuvěřitelný

Mainstream? Ani nevím, kdo tam ještě patří. PSH ještě nejsou hlavní proud, nebo už ano?

Sledujete v rapu aktuální trendy? Baví vás něco z toho?

Nikdy mě třeba nebavil crunk. Ten jsem nepochopil. Ale bavil mě třeba britský grime. Pak mě začal trochu bavit trap. Mám ale rád i komerční věci typu Angel Haze, která osciluje mezi undergroundem a opravdu nabušeným popovým trackem. Teď mě ale sebrala hudba Shabazz Palaces. Ti přinesli producentsky prazvláštní muziku, kulhavou a experimentální. A najednou zjišťuju, že je podobných věcí víc. Například Young Fathers. Nevím, jestli je to trend.

Už to bude dvacet let, co jste odmítli nabídku Polygramu vydat u něj první desku WWW. Jak to hodnotíte s odstupem?

Že jsme udělali dobře, byl by to hrozný boj. Neměli jsme zkušenosti a neuměli bychom si prosadit své, takže by to asi bylo smutné a nepříjemné. Na druhou stranu wéwéčka následkem toho v podstatě zemřela. Tehdy jsme byli kompletně živá kapela a muzikanti najednou řekli, že jsou utahaní. A já místo abych jim řekl, pojďme dodělat tu desku a pak se klidně rozpadneme, jsem řekl, tak když jste utahaní, pojďme od toho. Hned po Polygramu se totiž nabídl Roman Holý, že bychom to mohli vydat u Bontonu a že se postará, aby nám do toho nikdo nekecal. A když jsme se rozpadli, dokonce přišel s tím, že ten náš materiál nahraje a vydá kapela J.A.R. a napíše se, že to složili WWW. Ale tehdejší basák Honza Zajíček alias Scarf, dnes slavný režisér, řekl, že do toho nejde, protože jsme tu hudbu udělali my a měli

Na Slovensku se rap do mainstreamu vlomil skutečně hodně drze a nekompromisně. Proč to u nás neproběhlo?

Myslím, že lidi u nás to prostě nemají v povaze. Slovensko je přece jenom trochu východ a má rádo ten zlatý řetěz. Vidím to i v Srbsku (Ondřejova manželka a zpěvačka WWW Milesa je Srbka, pozn. aut.), kde šly rapové kapely okamžitě do mainstreamu a na velká pódia. Ale i na Slovensku je underground, třeba Peťo Tázok v něm začal a setrvává. Mají ale asi přece jenom větší tendenci k velikášství. Dokazovat si, že jsem tou deskou vydělal i hodně peněz. Třeba Rytmus ukazuje skillz i v tomto levelu. Mě to neláká, ani mi to nevadí. Pokud to tak člověk srdečně má, tak je to asi v pořádku.

Edoshův kurník, což je úplně expresivní underground. Takže najednou se rap začíná barvit a je mnohotvárný. A ten mainstream? Ani nevím, kdo tam ještě patří. PSH ještě nejsou hlavní proud, nebo už ano? Zkrátka nemusím z českého rapu všechno, ale od každého mám rád pár věcí.

Naše skladby někde začínají, někde končí a že je to cesta, která se někdy ani nevrací, že tam prostě není refrén

bychom ji i nahrát. A že to není fér. A já řekl, dobře, tak zůstaňme fér. Ale jestli to bylo správné rozhodnutí, nevím, protože následně wéwéčka úplně chcípla. Zase to ale vedlo k tomu o to nadšenějšímu vzkříšení Neurobeatem. Byla to sice strašně dlouhá cesta, ale k něčemu asi vedla. Jinak Polygram následně vydal Chaozz a Lunetic.

Pamatuju si, že to bylo v době, kdy chtěla mít každá velká vydavatelská firma vlastní hiphopovou kapelu pro teenagery.

Talent scouty pro ně tehdy dělali Ivan Král a Ivo Pospíšil. A já je jednou zaslechl, jak se o nás baví na chodbě. O Lele Geislerové říkali, ta je hezká, z té uděláme tu sexy

kočku pro teenagery. A mně najednou bliklo, aha, tak to je ten záměr. Šel jsem za kapelou a řekl jí, jak to vlastně s námi myslí. Pak jsme nahráli skladbu, přišel Ivan Král a řekl: ‚Tohle vyhodíme, z tohohle uděláme refrén, tady bude sloka a bridge.‘ My už ale tehdy stáli na tom, že naše skladby někde začínají, někde končí a že je to cesta, která se někdy ani nevrací, že tam prostě není refrén. A tak jsme řekli, že to je úplně jinak, než to chceme. Tehdy jsme se definitivně rozhodli z toho vycouvat. Přitom když za mnou přišel po koncertě v Subwayi Ivo Pospíšil s tím, že je to super a vydají nám desku, já byl nadšen. Pak se ale ukázalo, že je všechno jinak. S Ivem jsme ale pořád dobří kamarádi. A co existují nová wéwéčka, pořád se nám snaží

Když se vám z něčeho zvedá žaludek, tak se vám z toho zvedá žaludek, i když máte rodinu

CIA. Takže filmová hudba, spousta znělek, reklamy málo. Ty se mi trochu vyhýbají a je pravda, že je to vůbec nejtěžší, protože tam jsou požadavky na vyleštění skladeb zdaleka největší. Znělky pro Českou televizi jsou ale pořád dost příjemná práce. A ještě je v nich dost prostoru pro kreativitu. Dělal jsem třeba Kosmopolis, Tykadlo, a dokonce i Studio Kamarád. Taky Dé pětku. Vůbec jsem překvapivě dělal hodně dětských pořadů.

Sám máte dvě děti. Snažíte se je hudebně směřovat a chránit nějakých trendů?

Nesnažím. Člověk jim ale intuitivně pouští to, co má sám rád. Anebo se s nimi baví o tom, proč se jim líbí to a to. Spíš je vedeme k tomu, aby hrály na klavír. Když má někdo talent a baví ho to, je škoda ho nerozvíjet. I kdyby to nikdy neměl používat, hudební vzdělání je skvělá věc. Už proto, že hudební svět umožňuje výstup z dravosti materiálních věcí. Proto chceme, aby ten střet s hudbou měly i aktivní. Je to pro život příjemné.

Vyprávěl jste, jak jste několikrát v životě vycouval z komerčních projektů. Není to teď, když máte rodinu a větší zodpovědnost, přece jenom trochu těžší?

Když se vám z něčeho zvedá žaludek, tak se vám z toho zvedá žaludek, i když máte rodinu, a nejde to. Nikdy jsem se naštěstí nedostal do tak strašlivé krize, že by mě komerce musela tahat z průseru. To spíš třeba přišla znělka od ČT a ekonomicky mi ulevila. Tohle naštěstí řešit nemusím.

Strávil jste tři měsíce sólovkou. Čím se jinak nejvíc zabýváte?

Říkám si Znělkař Anděra. Tu desku si částečně platím sám, do toho rodina, a tak jsem si musel nabrat práci na hodně znělkách pro Českou televizi, abych si na ten svobodný čas, desku a všechno kolem vydělal. Naštěstí pořád dělám filmovou muziku, což je tvůrčí svět. Zrovna pracuju na hudbě k dokumentu Kuby Vágnera, který dělal film Dvojka o slavném a šíleném českém dvojím agentovi, který dělal pro StB a současně

pomoct a propagovat je. Žádný zásek kvůli tomu spolu nemáme.

Mimochodem poslední deska WWW vyšla před dvěma lety. Chystá se další?

Pár nových věcí už máme připravených. Já mám podklady, Luboš má texty. Teď jenom čekáme na měsíc, kdy se to všechno sejde, a začneme pracovat. Musíme dělat společně, nejde to montovat za studena.