text Honza Vedral (MF DNES)

foto universal Music

Stále ještě korunovaná královna popu si před vydáním desky Rebel Heart připadá jako znásilněná. Jako oběť terorismu. Rádia ji odmítají hrát, protože je stará. V televizi padá ze schodů kvůli těsné kápi od Armaniho. A v rozhovorech mluví o touze dál posouvat hranice, ale i o přípravách na smrt. Co se to s šestapadesátiletou ikonou děje?

Když se Madonna nedávno sešla kvůli rozhovoru s redaktorem časopisu Rolling Stone ve svém sídle v New Yorku, začala ho vyprávěním o důvodech, proč cvičí jógu. „Jóga je přípravou na smrt. Jogíni si umí navodit stav, při kterém si doslova zpomalí rytmus srdce. A když zestárnou, odejdou do lesů, sednou si ve své bederní roušce nebo co to vlastně je, a rozhodnou se, že si zastaví srdce. A o to v józe jde, ne zkroutit si tělo jako preclík. Je to příprava na smrt. Odloučení od touhy,“ vykládala o tom, jak ráno – vyčerpaná z přeletu a jetlagu – při své pravidelné meditaci usnula.

Na smrt se samozřejmě sama zatím nechystá, ale dobře to ilustruje, že věk a stárnutí

jsou tématy, která hudební ikonu dohání možná víc, než je na svých nahrávkách ochotná připustit. Poslední měsíce trpí nespavostí z nejrůznějších důvodů, jejichž původem je ale nakonec vždy deska Rebel Heart. Novou studiovou nahrávku od počátku příprav provázejí problémy, jako by to, že je v diskografii zpěvačky, která se v rozhovorech ráda pouští do nejistých rozborů kabaly či iluminátů, třináctá, opravdu něco znamenalo. Když si za sebe srovnáte všechny eskapády, které vydání alba předcházely, působí to jako příprava, která může vést buď k velkému debaklu, nebo naopak k pečlivě naplánovanému triumfu.

Nesoudná nestoudnice

Deska hned několikrát v různých verzích unikla na internet, šest písniček z ní Madonna narychlo a pod tlakem vydala ještě před Vánoci na iTunes a piráty označila za teroristy, kteří jí znásilnili a zlomili srdce. Mezi skladbami byl i singl Living for Love, který měl původně vyjít na Valentýna. Přestože je pod ním jako producent i spoluautor podepsaný Diplo, jenž je jedním z nejvyhledávanějších tanečních a popových jmen současnosti, v Británii se Madonna dočkala palce dolů od nejposlouchanější stanice BBC Radio 1. Ta písničku odmítla hrát, protože její interpretka je „moc stará“. Mezi fanoušky, jak už to u Madonny bývá, se strhlo šílenství – zatímco singl stoupal v prodejní hitparádě, BBC kvůli nařčení z agismu, tedy diskriminace na základě věku, korigovala své stanovisko: Madonna na BBC Radio 1 nepatří, protože jeho posluchači se s ní už neztotožňují, singl bude hrát druhý program, který je určen pro posluchače nad pětatřicet let.

Je nepochybné, že věk se pro Madonnu po sexu a náboženství definitivně stává tématem číslo jedna. Po pár letech, kdy se místo provokací klidnila v manželství s Guyem Ritchiem, poslouchá poznámky o nesoudné i nestoudné couře často. Minimálně od té chvíle, kdy padesátku oslavila deskou Hard Candy, na jejíž přebal se nechala vyfotit s roztaženýma nohama, boxerským pásem a jazykem olizujícím bandáže.

Jenže, jak se dá u zpěvačky, jež trpí obsedantně kompulzivní poruchou a je známá tím, že chce mít kontrolu nad úplně vším,

Takhle vypadá šestapadesátiletá prdel, vy sráči!

Living for Love stalo nejsledovanějším číslem slavnostního večera, i když vlastně samo o sobě nijak zvlášť zajímavé nebylo a třeba s hromadnou svatbou párů stejného pohlaví, již na stejném pódiu zinscenovala před rokem, se nedá vůbec srovnávat. Daleko víc než o novém singlu se mluvilo o tom, co mu přecházelo, totiž že Madonna na červeném koberci vystrčila na novináře a fotografy holý zadek.

„Takhle vypadá šestapadesátiletá prdel, vy sráči!“ vysvětlovala pro Rolling Stone, co tím gestem chtěla říct. A když redaktor časopisu namítl, že takhle rozhodně nevypadá obyčejná šestapádesátiletá zadnice, pokračovala. „Ale mohla by. Když jsem nafotila knihu Sex, nebylo to normální a obyčejné. Když jsem na cenách MTV zpívala Like a Virgin a na konci zvedla šaty, bylo to považováno za totální skandál. Do té doby to rozhodně nebylo obyčejné, a dnes to obyčejné je. Když jsem udělala s Madonnou v posteli a měla kolem sebe nonstop kamery, nebylo to obyčejné, až pak začaly reality show,“ vysvětluje na první pohled dětinské chování. „Otevírám dveře ženám, říkám jim, že můžou dobře vypadat i v padesáti nebo šedesáti a nemusí se za to stydět.“

A to je i klíč k albu Rebel Heart, které na první poslech sestává z trochu nesourodých písní o sexu, vzpomínání, hledání spirituality, drogách… a orálním sexu. „Většina žen mého věku přijala, že by se neměla chovat určitým způsobem. Já jsem nikdy nectila pravidla. A nehodlám s tím začínat,“ vykládá zpěvačka, v čem tkví ono rebelství, o němž na desce mluví.

A ať už vám její výklad současného světa přijde pravdivý, nebo přitažený za vlasy, jako tolikrát předtím ve své kariéře jej i před vydáním aktuální desky znovu dokázala převést do jednoduchého a účinného gesta, o kterém se mluví. Řeč je o její eskapádě na předávání cen Grammy, na nichž se mimochodem její toreadorské vystoupení k singlu

co se její produkce týká, předpokládat, je to promyšlený krok, který by bylo příliš jednoduché vykládat jenom tak, že stárnoucí zpívající bréca definitivně ztratila kontakt s realitou. „Agismus je poslední velká hranice, která zbyla. Vybojovali jsme občanská práva, vybojovali jsme práva pro homosexuály. Nikdo si nedovolí veřejně někoho soudit, protože je černý, gay nebo muslim. Ale v oblasti věku si může každý dál říkat jakékoli žvásty a diskriminovat,“ vykládá své počínání Madonna.

„A týká se to jenom žen, ne mužů. Takže ve výsledku stále žijeme v sexistické společnosti,“ myslí si a za příklad dává obdiv a respekt, který mají svému věku navzdory Mick Jagger nebo Bruce Springsteen. „Jaký je rozdíl mezi tím a rasismem nebo jinou diskriminací, když lidé říkají, že jsem moc stará?“

„Nabourávám konvence, že nemůžete být sexuálně zaměřená, a přitom romantická a spirituální. Když máte správné vědomí, sex je jako modlitba. Může to být duchovní zážitek,“ naráží otevřeně na svůj někdejší hit Like a Prayer.

Rebelství v DNA

Rebelství středoproudé zpěvačky se nezrodilo z ničeho, jen jako součást marketingového plánu, jak k fanouškům dostat novou desku. Je to patrné i z textu titulní písničky, v němž se Madonna vrací k tomu, jaké to bylo vyrůstat v provinčním předměstí, kde má většina lidí předsudky a konzervativní názory odsuzující jinakost. „Vždycky jsem cítila, že tam nepatřím,“ vzpomíná na svoje dospívání v Michiganu. Už tehdy řešila předsudky a odsudky okolí po svém. „Nemáte mě rádi? Tak si naserte, protože hodlám zajít ještě dál. Co byste řekli na tohle neoholené

podpaží?“ popsala náladu období svého dospívání, které dost ovlivnilo to, že vyrůstala bez matky, která by ji formovala do stereotypů.

„Rebelství jsem měla v DNA. Neměla jsem mámu, která by mi říkala: ‚Takhle se nemůžeš chovat.‘ Měla jsem jenom otce a starší bráchy. Měla jsem macechu, ale k té jsem nikdy nenašla vztah. Chyběl mi ženský model,“ vysvětluje, proč byla už v dospívání přecitlivělá na dvojí metr. „Bude mě mít Ježíš míň rád, když budu nosit kalhoty?“ ptala se prý svého striktního otce, který ji držel na uzdě daleko víc než její bratry. „Mojí přirozeností je provokovat. Nemůžu si pomoct. Ale vždycky je to provokování s dobrým úmyslem.“

Důležitým se pro ni v té době stalo zejména setkání s lektorem baletu Christopherem Flyn­nem, kterého v určitém ohledu přirovnává k učiteli z filmu Whiplash, protože stejně tak nesnášel lenost a výmluvy a měl velmi tvrdé metody. Krom toho to byl také první

Chybí mi, jak to bylo v začátcích všechno jednoduché. Naivita všech kolem mě

homosexuál, který se před Madonnou nestyděl za svou orientaci, a dokonce ji vzal do gay klubu. „Otevřel mi oči a ukázal mi, že můžeme být jiní,“ vzpomíná na iniciační večer Madonna.

„A také mi řekl důležitou věc: ‚Musíš odsud vypadnout. Máš dar. Jdi do New Yorku,‘ “ vrací se na samý začátek kariéry, kdy musela o pozornost bojovat daleko rafinovanějšími zbraněmi. „Mám pocit, že jsem toho prožila a přežila strašně moc. Někdy se mi stýská po nevinnosti těch dob, kdy jsem jako mladá holka přišla do New Yorku. Život byl jiný, New York byl jiný. Hudební průmysl byl jiný. Chybí mi to, jak bylo všechno jednoduché. Naivita všech kolem mě.“

Svůj přístup, kterým si získala přízvisko Královna popu, ostatně také přirovnává právě k chování hlavní postavy snímku Whiplash, nadanému bubeníkovi, ze kterého jeho učitel sdírá kůži, aby nebyl „jen“ skvělý, ale výjimečný. „Vypotácet se z dopravní nehody celá od krve a jít hrát koncert… to jsem celá já. To je o mně,“ tvrdí Madonna.

Budu pokračovat

Že to nejsou jen slova, ukázala pár dní po té, kdy s ní velký rozhovor v časopise Rolling Stone vyšel. A to při svém, do téhle chvíle posledním „pádu“, který vydání desky Rebel Heart předcházel. Pokud jste minulé dny netrávili bez internetu hledáním sebe sama v Indii nebo metru čtverečního bez nějakého Čecha na Srí Lance, víte, že tentokrát to bylo doslova. Během svého čísla k singlu

Ať už to bylo celé plánované, nebo ne, jde o další příklad toho, jak umí i v situaci, kdy má půlka hudebního byznysu pocit, že od téhle zpěvačky slyšela a viděla už úplně všechno, využít věci ve svůj prospěch. O tom, kdo na britských hudebních cenách vyhrál nejvíc sošek a kdo u toho co pronesl, ví málokdo. Brit Awards 2014 už navždy zůstanou tím ceremoniálem, na němž spadla šestapadesátiletá Madonna („která za týden vydává novou desku“) ze schodů. „Pochybení beru jako výzvu, pochybení je jako pozvánka k něčemu dalšímu,“ nechala se tato „Johanka z Arku středního proudu“ slyšet už před několika měsíci.

„bude pokračovat“, bez mrknutí oka a dalšího zaváhání dokončila.

Living for Love sebou totiž Madonna řízla a upadla pozadu ze schodů. „Měla jsem na výběr, buď se udusit, nebo spadnout,“ vysvětlovala celý incident příliš úzkou kápí od Armaniho, která podle všeho přidala dalších pár položek do seznamu důvodů její insomnie. Jenže důležitější je, co po pádu následovalo. Madonna se zvedla a písničku o rozchodu, ve které symbolicky zpívá, že

Madonna je známá tím, že chce mít dohled nad vším, co se její produkce týká. Kontroluje i detaily oblečení, účesy a styl svých tanečníků, a když je v zápřahu, nedokáže usnout. „Nechápu lidi, kteří jsou schopni spát až do oběda. Podle mého je to nezodpovědnost,“ říká o své cílevědomosti. „Když spím šest hodin, dokážu přežít den. Když jsem ve studiu, nikdy nekončím před druhou ráno. Pak musím vstávat v sedm, abych tu byla pro svoje děti. Takže trpím velkou spánkovou deprivací,“ přiznává zpěvačka, která si v hledání rovnováhy a klidu pomáhá jógou, kabalou i studiem iluminátů. Nad otázkou, zda je to klíč k tomu, že je stále považována za královnu popu, ale mává rukou. „Stále se považuji za královnu, ale nemyslím si, že jsem jediná. Je tu dost místa pro další královny. Každá z nás panuje v jiném království,“ říká.

prodejích a úspěchu desky, kterou už předem slyšela půlka internetu. Ať už to dopadne jakkoli, o tom, že by jedna z nejznámějších žen světa, která se odmítá vzdát svého trůnu, zvolnila, nechce ani slyšet. „Dokud budu na téhle planetě, chci žít naplno. Chci být dobrá matka a růst jako umělkyně,“ ujišťuje Madonna své fanoušky, že s věkem nekončí život, pop ani provokace. No a pro ty, kterým naopak leze krkem, má vzkaz, jenž je potěší daleko méně. „V některých ohledech nikdy nezemřu. Umění je nesmrtelné. Co po sobě zanecháváme, co vytváříme – energie, kterou vkládáme do světa, ta je nesmrtelná.“ Pohled na Madonnin šestapadesátiletý zadek prozatím její slova potvrzuje.

Znovu v Praze

Madonna se v rámci turné k desce Rebel Heart objeví znovu v Praze. Hrát bude 7. listopadu v pražské O areně a vstupenky stojí od 1 550 do 5 760 korun. Všechny dosavadní zastávky Madonny u nás byly předem beznadějně vyprodané. Její turné dlouhodobě patří mezi nejvýdělečnější koncertní šňůry vůbec.

Madonnin pád na Brit Awards se stal v posledních dnech vedle tajemství modročerných šatů jednou z nejdiskutovanějších událostí v showbyznysu. „Jste ten typ člověka, který se směje, když vidí, jak žena upadne, nebo ten, který oslavuje, jak úžasně se dokáže postavit na nohy?“ komentovala kritiku Madonny sugestivně spisovatelka J. K. Rowlingová.

Na incident se můžete podívat zde: