text VOJTA TKÁČ

foto Tom Oxley

CHCEME NAPLNIT STADIONY

Velšská čtveřice se stala fenoménem ze dne na den. Ještě před třemi lety lapala dech v záplavách ostrovních indie kapel a neštěkl po ní ani pes. Letos ale Catfish and the Bottlemen vyhráli BRIT Award a mnozí je označují za novodobé Oasis. Jejich druhé album vyjde už na konci května.

„Nejde mi o hudební ceny ani první příčky hitparád. Chci jen naplnit kluby, arény i stadióny a společně s lidmi naživo totálně šílet,“ prohlašoval předloni frackovský frontman Ryan Evan McCann, kterému nikdo neřekne jinak než Van. Od té doby se jeho skupině Catfish and the Bottlemen paradoxně podařilo obojí. Debutové desky The Balcony se prodalo víc než 400 tisíc kusů a dostala se do první desítky různých britských i amerických žebříčků. Zároveň se ale velšská smečka raduje z beznadějně vyprodaných koncertních hal s několikatisícovou kapacitou. „Zaujali jsme mladé lidi, protože si skoro žádná jiná kapela v našem věku tolik nezakládá na kytarách a silných refrénech. Publikum se ale hemží i čtyřicátníky, kteří vyřvávají, že na nás čekali od dob Oasis,“ tvrdí suverénně McCann.

Ano, sebevědomí třiadvacetiletému zpěvákovi, mimo jiné dítěti ze zkumavky, rozhodně nechybí. Na rozdíl od jiných vycházejících hvězd se mu ale musí nechat, že obrovskou kuráží a odhodláním disponoval už v dobách, kdy jeho tvorbu neznal téměř nikdo. Což ostatně není tak dávno.

ROZJET SE NA PLNÝ PLYN

Van svou skupinu založil v roce 2007. Z počátku prý ale nešlo o nic víc než vykrádání Arctic Monkeys nebo Oasis. „Upřímně jsme začali kopírováním našich idolů. Když nám to začalo klapat, samozřejmě jsme s tím skončili,“ vzpomíná mladý frontman. Se svým bubeníkem Bobem Hallem se údajně

poznal v čekárně nemocnice, poté co jeho kámoše srazilo auto. Stejně nepředvídatelné jako příběh Catfish and the Bottlemen. Podivný název skupiny vzešel z Vanových cest po Austrálii, na něž ho vzali jeho rodiče jako dítě. Tehdy ho v Sydney zaujal pouliční muzikant, který hrál na pivní lahve a říkal si právě Catfish the Bottleman. Aby na sebe začínající indie rockeři bez peněz či kontaktů upozornili, vypalovali své demáče na prázdná cédéčka a strkali je za stěrače autům před koncertními kluby. Když si ale brigádami a coverováním The Beatles po zaplivaných klubech vydělali na dodávku, rozjeli se na plný plyn. A doposud se nezastavili.

JEČÍCÍ FANYNKY I DÝMOVNICE

Už v létě 2013 si Catfish zahráli na festivalech Reading a Leeds, ač jen pro hrstku lidí na stagi BBC Introducing. Pouhý rok, během něhož hype nabíral vysokých obrátek, ale stačil k obrácení věcí vzhůru nohama. Na předloňském ročníku prvního zmiňovaného festivalu McCann zažil malou osobní revoluci a došlo mu, že už nejde jen o legraci klučinů, kteří si hrají na nové Arctic Monkeys. „Do stanu, v němž jsme hráli, se hrnuly zástupy lidí. Myslel jsem, že se tlačí dovnitř jen proto, že venku chčije. Ale přitom svítilo sluníčko! Šokovalo nás, že znají všechny naše songy, a to jsme ještě ani neměli venku desku,“ popisuje barvitě.

Světlice v klubech jsou prdel. Aspoň do doby, než se kvůli nim musí zastavit show

ARÉNY JSOU PRO BÁBOVKY

Jen měsíc po průlomovém Readingu kapela vydala sedmatřicetiminutovou prvotinu The Balcony, plnou kytarové energie. Za album, jež si každopádně nevysloužilo jen pozitivní ohlasy, obdržela historicky první BBC Introducing Award. Kromě chvály formaci postihlo i nařknutí ze sexismu kvůli provokativnímu obalu a nevhodným

Netrvalo dlouho a hlasitá šeptanda o bouřlivé koncertní dravosti Catfish and the Bottlemen zahltila ostrovní hudební scénu. Jejich vystoupení získala nový rozměr, prostor pod pódiem se začaly plnit mosh pity, ječícími fanynkami, ale i dýmovnicemi. „Na koncertech v Británii se stalo trendem zapalování světlic a dýmovnic. Lidi je protáhnou do klubu a potom odpálí. Je to prdel, aspoň do doby, než se kvůli tomu musí zastavit show,“ vysvětluje kytarista Johnny Bond.

Jejich druhá deska The Ride by měla vyjít už na konci května a nejen samotný název předvídá rock’n’rollovu jízdu. Snad ještě větší než jakou kariéra velšských frajírků v křivácích a úzkých džínách doposud byla.

„dárečkům“, které kapela přibalila k merchandise, jako polibek za 50 pencí, podepsání poprsí za libru a nahé selfie s kapelou za částku dle domluvy. Nutno dodat, že právě o živá vystoupení Catfish skutečně vypukl doslova masivní zájem. Tak například, pouhých devět minut stačilo na vyprodání dvou koncertů v londýnské O Academy Brixton, která má pětitisícovou kapacitu. To znamená deset tisíc vstupenek za míň než čtvrthodinu…McCannovy ambice ale míří výš. „Chceme naplnit stadiony. Nejen arény, ale celé stadiony. Pokud hraješ v kapele a tvrdíš, že o tohle neusiluješ, je to jako říkat, že ti nevadí jen sedět na střídačce FC Liverpool,“ líčí sebejistý frontman. Prostá logika (a matematika) nasvědčuje tomu, že se to Catfish and the Bottlemen může povést a srovnávání s Oasis konečně dostane smysl.

Soundcheck je pilotní singl
nového alba

Catfish and the Bottlemen –
Soundcheck

CO VÍME O NOVÉ DESCE?