Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Gaia Messiah

tvrdý holky jsou znovu spolu

Ve studiu

November 2nd

Zdrželi nás Reef

Zaostřeno

Street Food Rocks

Rock for People chce nabídnout nejlepší…

Pohled

Plastic People

aneb jak roztrhnout žížalu

Zaostřeno

Čistý festival

Můj soundtrack

Charlotte (Subways)

A6 umřu, všichni budou Kylie

Čerstvé (z)boží

Blacksheepboy

Dělat si svoje (v rouše beránčím)

Zaostřeno

Aerodrome

Metalová i punková vichřice pod střechou

Headliner 1/2

Midi Lidi

Přiznat vlastní slabost není slabost

Headliner 2/2

Give Masterpiece a Chance! Midi lidi píseň po písni

Headliner 1/3

Black Sabbath

A tak vznikl metal

Headliner 2/3

Black Sabbath

6,66 zásadních desek

Headliner 3/3

Ozzy Osbourne

48 památných výroků metalové legendy

Dotazník

Walk of The Earth

Spadlo mi na hlavu ukulele

TOP

Ty jsi zvíře (nebo kytka?)

Rozhovor

Eliza and the Bear

Nic úplně ujetého

Rozhovor

Oceán

Když chlapi brečí

Reportáž

Red Bull Flying Bach

Lidi na nás koukali skrz prsty

Insider

Gerry Leonard

Bowie mě hecoval

Téma

Radiohead

Po stopách mystéria

Rozhovor

Saul Williams

Rock for People hrozí hackerský útok

Rozhovor

Garbage

Zajímavé jsou chyby

Průvodce

Hard Rock Cafe

Madonna proti církvi i Hitlerovi

Televize

Videorama

Enface

Sun Kil Moon

Namyšlený sprosťák?

Rozhovor

Kovadlina

žádná debilní hierarchie part

Jackie Crash

Zebrahead

Nein! Scheisse! Nech ten autobus!

Art

7 nej pop punkových obalů

  • text ondřej čížek

     
     

    8

     

    art

    1

  •  

    the offspring
    Americana (1998)

     
     
     
     
     
     

    Frank Kozik in the Studio

    The Offspring – Pay the Man

     
     
     
     
     
     

    Švábí groteska


    Kalifornští dinosauři v čele s vystudovaným molekulárním biologem ve finále 90. let vyslali ven sugestivní komentář tehdejšího amerického života a kultury, který dodnes nepřekonali a těžko ještě někdy překonají. Sarkastické vyznění desky obalem a dalšími podpůrnými vizuály okolo podpořil americký grafik španělského původu Frank Kozik. S bizarním obrazem vysmátého blonďatého klučiny s ortopedickou pomůckou a obřím švábem na klíně se přitom nemusel složitě párat, frontman The Offspring si totiž totožný výjev oblíbil už na Kozikově plakátu ke koncertu zašlého punkového bandu Ritual Device. Speciálně pro Americanu se ovšem rozhodl celou morbidní anekdotu rozšířit a přidat přibližující se chapadlovité monstrum, které, jak odhaluje zadní strana přebalu, nakonec mladíka s největší pravděpodobní rozemele. The Offspring byli v téhle době na svém uměleckém a mainstreamovém vrcholu a jejich agresivní a vtipné ataky na tehdejší american life style (od rodinných obědů v McDonaldovi přes politický konzervatismus až po urputnou a křečovitou snahu napodobovat černošské vzory) nepostrádaly kouzlo něčeho podvratného a upřímného, přitom zábavného. Kozikova vizuální galerie celý tenhle pocit krásně podtrhovala a její groteskní výstupy se zářivými úsměvy dětí v kontrastu s rozkladem, depresí a nechutnou hmyzí společností dodnes trefně vystihují temnou stranu amerického snu.

     

    8

     

    art

    2

  •  

    Green Day
    Insomniac (1995)

    Koláž pro nespavce


    Další parta z pop-punkové Kalifornie, která se v rámci vizuální komunikace čtvrté studiovky rozhodla na moment pozastavit hulení. Obal čaroděje Winstona Smithe, který estetiku punku nadobro spojil s metodou koláže a mimo jiné vymyslel geniální logo Dead Kennedys, paradoxně dokonale vystihuje rozjívenou a roztříštěnou povahu kapely samotné. Smith v obrazu, jehož síla se probouzí až po celistvém rozvinutí, aplikuje hromadu popkulturních i výsostně uměleckých odkazů spjatých s Green Day i americkou a evropskou kulturou, potažmo uměním. Sampluje s punkovou neurvalostí, přitom s mimořádným smyslem pro vytrhávání a následné usazování detailů a celků do nevídaných kontextů. Zábavný i znepokojivý výjev, na němž se potkává Jack Nicholson z Přeletu nad kukaččím hnízdem s upřenou lebkou z obrazu The Ambassadors renesančního malíře Hanse Holbeina, Smith pojmenoval dle verše z písně I Kill Children od Deady Kennedys, tedy God Told Me to Skin You Alive. Mimochodem, celou surreálnou odyseu dotváří historka, kterak Smith s frontmanem B. J. Armstrongem pozdě večer seděli nad jednotlivými návrhy koláže. Zpěvák se v jednu chvíli strachuje, zda Smith už není příliš unavený, jeho odpověď ale mluví za všechno: „V pořádku, jsem insomniak.“

     
     
     
     
     
     

    The Art of Winston Smith

    Green Day – Brain Stew/Jaded

     
     
     
     
     
     
     
     

    8

    art

    3

  •  

    blink-182
    Untitled (2003)

     
     
     
     
     
     

    blink-182 – Feeling This

    blink-182 – Down

     
     
     
     

    Od mistra jehly


    Deziluzivní invaze do Iráku, nahrávání v jádru drogové války v LA, ale jednoduše i prostá ambice hráčsky a zvukově dospět a vymanit se ze škatulky věčně pubertální sebranky holdující fekálnímu humoru. Tohle a řada dalších věcí stojí za tím, proč je pátá (nepojmenovaná) deska blink-182 natolik opravdová a emotivní, dramatická a temná, zkrátka proč má tenhle „druhý debut“ v diskografii utrženého kalifornského tria tak výjimečné postavení. Jako by se kapela chtěla znovu etablovat, znovu vstoupit na scénu, zahalena do (v rámci možností) experimentálního hávu. S tím ostatně ve své době souvisel i pokus opatřit formaci padnoucím univerzálním logem, s nímž by (hned vedle pubertálního velikonočního zajíce) mohla být spojována po následující dekády. Autorem obalu opírajícím se o masivní logotyp je dvorní tatér bubeníka Travise Barkera, mexický kreativec s pseudonymem Mr. Cartoon. Výsledek vytvořil přímo na plátno a opatřil ho v podstatě všemi atributy, s nimiž jsou blink-182 spjati – od kalifornské skateboardingové a graffiti subkultury (smajlík s přeškrtnutýma očima) až po nově nabytou ponurost a agresi (tiskařsky rozhozený font plus útočné šipky) nebo pokus o větší serióznost a celkově umělečtějšího ducha (malířsky nahozené plátno). Mimochodem, věděli jste, že videoklip pro singl Feeling This režíroval sám David LaChapelle?

     
     
     
     

    8

    art

    4

  •  

    My Chemical Romance
    Three Cheers for SweetRevenge (2004)

     
     
     
     
     
     

    My Chemical Romance – The Ghost of You

    Gerard Way – No Shows

     
     
     
     

    Skutečný talent na obalu


    Na prvním místě krvavá tragédie o zamilovaném páru, jinak ale čistokrevná a spontánní exprese, kterou frontman kapely Gerad Way, absolvent prestižní School of Visual Arts v New Yorku, dal hned z prvního nástřelu. Není se moc o čem dál bavit, proto není od věci zmínit se o Wayově uměleckém talentu, který je mnohdy zajímavější, respektive odvázanější a pestřejší, než kdy bývala tvorba jeho kapely. O jeho rozmáchlé steampunkové odyseji The Umbrella Academy toho byly popsány virtuální stohy, velmi málo se ale ví o jeho (bohužel!) nikdy nerealizovaném batmanovském komiksu Kingdom of the Mad. Way ho pouze jednou hypoval na svém Twitteru, a přestože z něho zbyly jen propracované návrhy a punkové črty, světlo světa málem spatřil opravdový klenot se silou ohnout celý netopýří kosmos. Původně mělo jít o šestidílnou minisérii pro alternativní oddíl DC Comics s názvem Vertigo a atmosférou se celá měla story podobat expresionistickému hororu ve stylu perly éry výmarské kinematografie – Kabinetu dr. Caligariho. Samotný Batman by zde vystupoval coby antihrdina pojídající gothamské krysy a libovolně se proměňující v hejno netopýrů, zatímco takový Mr. Freeze zase coby mechanická kreatura podobná ženě-robotovi z legendární klasiky Metropolis. Uvidíme, kam tyhle Wayovy popkulturní nálety povedou, nicméně mezitím se lze bavit u obalu jeho první sólovky Hesitant Alien, na němž je skutečně roztěkaný jako „váhavý vetřelec“ a ještě do toho stíhá upomínat na cover Bowieho Heroes, případně na pestrou estetiku ryzího britpopu. Čistá práce.

     
     
     

    8

     

    art

    5

  •  

    blink-182
    Enema of the State (1999)

     
     
     
     
     
     

    blink-182 – Aliens Exist

    blink-182 – Adam’s Song

     
     
     
     
     
     

    Problém s křížem


    Něco jako bible éry pubertálního pop-punku, její esence. Někdejší pornostar Janine Lindemulder si navléká gumovou rukavici a pohledem plní mokré sny a touhy zástupům pubescentů. Upřímnost a provokativnost fotografie Davida Goldmana to dotáhla až k oficiální stížnosti Mezinárodního červeného kříže. Humanitární organizace si vyžádala, aby při další várce vydané desky zmizely pryč samotné červené kříže z čapky vyzývavé zdravotní sestřičky. Propagaci a ohlasu alba to samozřejmě jedině napomohlo, celá tahle záležitost ostatně hladce zapadla do nastaveného konceptu (sebe)ironického fláku, který reflektoval dennodenní teenagerské slasti a strasti a především touhu nekonečně dospívat, ale přitom nikdy opravdově nedospět.

     
     

    8

    art

    6

  •  

    Green Day
    Dookie (1994)

     
     
     
     
     
     

    Green Day – Longview

    Green Day – Welcome to Paradise

     
     
     
     

    Fekální apokalypsa


    Jedna z nejslavnějších epizod zlaté pop punkové éry a obal, který dle svých slov pro NME v pubertě chtěla každou chvíli olizovat i Lady Gaga. Frontman Billie Joe-Arm­strong povolal svého tehdejšího bratra z ulice Richieho Buchera, aby ve vlastním novinovém stylu zobrazil kalifornskou East Bay, tedy místo a prostor, odkud punkoví kabaretiéři Green Day vzešli. Výsledek funguje jako detailně prokreslená kolosální karikatura v klasické novinové formě, které dominuje doslovné vyjádření názvu alba v jakékoli podobě. Zjišťujete, že celý region plný subkultur a pofidérních umělců pohlcuje zvrácený civilizační chaos, v jehož čele stojí smečka zhulených psů, jež shůry metá sračky úplně na všechno a na všechny. S tím, že téhle fekální apokalypse například přihlíží jak čarodějnice z debutu Black Sabbath, tak kytarista Angus Young z AC/DC. Zajímavé, jak se vizuální komunikace Green Day po první tři desky (před Dookie ještě zombie variace v případě 1,039/Smoothed Out Slappy Hours a fanzinová zkratka u Kerplunku) drží komiksově vyobrazované sebeironie, aby se po třetím albu proměnila v okázalejší, v rámci možností artovější formu prezentace. Ostatně, totožné fáze vývoje postihují minimálně právě i zmiňované soukmenovce blink-182.

     
     
     
     

    8

    art

    7

  •  

    Blink-182
    California (2016)

     
     
     

    blink-182 – Bored to Death

     
     

    Óda na Kalifornii


    Do třetice všeho dobrého i zlého. Blink v červenci vydávají ódu na Kalifornii o šestnácti písních, navíc vůbec první nahrávku bez účasti kytaristy a zpěváka Toma DeLonga, který se mezitím nechal dokonale unést UFO (aniž by přitom zmizel ze Země). Komiksově laděný dryáčnický výjev vypadá jak z pera kultovního Boneface, který obdobně vyzdobil vizuální identitu Queens of the Stone Age v době … Like a Clockwork. Ve skutečnosti jde ale o džob od dalšího potetovaného kámoše Travise Barkera – zavedeného graffiti writera s přezdívkou D*Face. Řeč je o typickém postmodernistovi, co rozvíjí zajeté pop-artové polohy s tím, že přidává na grotesknosti a volně nechává působit vlivy oblíbených animáků, případně literárních a filmových béček. Mezi jeho největší střely tak patří gigantické (legální!) muraly na panelových zdech baráků v USA, na nichž jsou ladné dívky obvykle v objetí upírských gentlemanů. D*Face mnohdy bere minulé i současné (pop)kulturní ikony a jejich auru vtipně, až škodolibě pokrucuje skrze elementy smrti, vyhoření, případně postupného rozkladu a rozpadu. To je i případ obrazu pro novodobý revival blink-182, kdy D*Face dohromady sampluje všechny své oblíbené úlety a trademarky. Je tu soustředěný jezdec s odhalenou lebkou, je tu motiv svobodné jízdy do neznáma, je tu posmutnělá blondýna s komiksově naducaným křídlem. Čistý mainstreamový odvar z Lichtensteina, zároveň ale věc, která k (zčásti stejně už napořád) infantilnímu bandu sedí obdobně přesně jako již probíraný skateový smajlík.

     
     
     

    8

    art

    8

 
×
Čtete:
2016/6
7 nej pop punkových obalů

Příběh

Rodriguez

záhadná ikona revolty

Songstory

Ego

Žijeme len raz

Rozhovor

Suzanne Vega

Věřím na osudové okamžiky

Portrét

Paul McCartney

5 neznámých tváří Brouka

TOP

Druhé housle

10 zpěváků, kteří začínali jako křoví

Rozhovor

Kodaline

Zajímají nás skuteční lidé

Story

Roxette

Konec popové legendy

Insider

Vojtěch Lindaur

Lucie je pro holčičky!

Rozhovor

Protomartyr

Moc chlastám, kouřím a jsem tlustej parchant

Ženský element

Meghan Trainor

Úspěch skrze boky

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

ANOHNI – Hopelessness

Transgenderová vize beznadějného světa

Recenze

Recenze 2. 6. 2016

Duel

Eddie Stoilow

Jupiter

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Mumford&Sons

Euforie napříč arénou

Naživo

AC/DC

Axl to ustál

Naživo

Mika

Duhový kabaret radosti

Naživo

Noc lovců

hon na jedinečnost

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Červen

Festivaly 2016

Červenec

Festivaly 2016

Srpen – Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.