Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Editorial

Editorial

Novinky

Novinky

Headparáda

Headparáda

Zaostřeno

Gaia Messiah

tvrdý holky jsou znovu spolu

Ve studiu

November 2nd

Zdrželi nás Reef

Zaostřeno

Street Food Rocks

Rock for People chce nabídnout nejlepší…

Pohled

Plastic People

aneb jak roztrhnout žížalu

Zaostřeno

Čistý festival

Můj soundtrack

Charlotte (Subways)

A6 umřu, všichni budou Kylie

Čerstvé (z)boží

Blacksheepboy

Dělat si svoje (v rouše beránčím)

Zaostřeno

Aerodrome

Metalová i punková vichřice pod střechou

Headliner 1/2

Midi Lidi

Přiznat vlastní slabost není slabost

Headliner 2/2

Give Masterpiece a Chance! Midi lidi píseň po písni

Headliner 1/3

Black Sabbath

A tak vznikl metal

Headliner 2/3

Black Sabbath

6,66 zásadních desek

Headliner 3/3

Ozzy Osbourne

48 památných výroků metalové legendy

  •  
     

    Black Sabbath existují 48 let. A v rámci posledního turné kariéry zahrají 30. 6. v Praze na beznadějně vyprodaném koncertě. Pokud jste nesehnali lístky, můžete si rvát vlasy u 48 nesmrtelných hlášek nesmrtelného divočáka Ozzyho Osbourna. Zpěváka, který byl oficiálně uznán za genetickou mutaci.

    Nejneuvěřitelnější na mém chování je to, že jsem byl vždycky přesvědčený, že je to všechno zasraně normální.

    Můžu čestně prohlásit, že veškeré špatné věci, které se mi kdy přihodily, přímo souvisely s drogami nebo alkoholem. Myslím, že bych jinak nikdy v osm hodin ráno nemočil v autopůjčovně v dámské večerní róbě.

    Čokoláda povzbuzuje tvorbu slin, což není dobrá zpráva, pokud máte recitovat Shakespearea nebo zpívat Iron Mana. V tom případě by
    ale člověk neměl před koncertem ani pít čaj, což já dělám. Není to moc rock & roll, ale pro mě představuje něco jako magický lektvar.

    Nechávat si pět, deset nebo patnáct let na natočení desky, jako to udělali Guns N’ Roses, to je kurva směšný konec příběhu. Za tu dobu vaše kariéra umře, vstane z mrtvých a znovu umře.

    Jedním z mnoha problémů alkoholika je fakt, že když vám lidi říkají, jak jste příšerní, když jste opilí, jste obvykle opilí. A tak se prostě opíjíte dál.

    Je docela sranda, že jsem nikdy nebyl žádný rváč. Je lepší být živý zbabělec než mrtvý hrdina, to je moje motto.

    Někteří zpěváci mají skvělou techniku a pak jsou zpěváci, v jejichž hlase je určitá kvalita nebo styl. Někteří mají obojí, jako Freddie Mercury,
    ale já dávám přednost stylu před technikou.

    Jsem opravdu zmatený z toho, že je ve světě víc náboženství než kdykoli předtím, když má existovat jen jeden Bůh.

    Když jsem spal v zimě venku, nebylo neobvyklé, že jsem se probudil s úplně modrým obličejem a rampouchy u nosu. V té době neexistovalo něco jako podchlazení.

    V začátcích Black Sabbath, když jsem nejel v tvrdých drogách,
    to byla velká zábava. Pak mi někdo dal kokain a.. Haleluja! Měl jsem pocit, že jsem našel smysl života!

    Když jsem vyrůstal, musel jsem chcát do kyblíku, protože jsme neměli doma hajzl. A teď mám tyhle japonské počítačové super-toalety s vyhřívanými sedátky, které vám po zmáčknutí čudlíku umyjou a vysuší prdel. Za pár let budu mít záchod s robotickou rukou, která ze mě vytlačí hovna, takže nebudu muset ani tlačit.

    Ze všech věcí, o které jsem přišel, mi nejvíc chybí rozum.

    Jak by někdo mohl přijít na pódium a vykřikovat: Joo! Rock‘n‘roll forever! a pak jít v deset hodin do postele se spací čepicí na hlavě, svíčkou v ruce a Biblí pod paží?

    Když jsem jel v drogách a alkoholu, vždycky jsem si říkal, že si dám drink a lajnu tohohle a vykouřím támhleto. Nikdy jsem si neříkal, že vyrazím a opiju se, vrátím se, budu škrtit mou ženu a probudím se ve vězení s obviněním z pokusu o vraždu, ale prostě se to stalo. Neříkám lidem,
    co mají dělat. Pokud je baví to, co dělají, dokážou s tím žít a udržet to pod kontrolou, ale vynechte mě.

    Občas mě děsí být Ozzym Osbournem. Ale mohlo by to být i horší.
    Mohl bych být Sting.

    Vidět všechny ty fanoušky šílet a skandovat „Ozzy“, to je něco zasraně neuvěřitelnýho. Klidně bych jim za to zaplatil…

    Musel jsem vypít strašnou spoustu vody, abych tu zasranou netopýří hlavu posunul dolů, to vám teda povím. Pořád ji mám zaraženou v krku, i po těch letech. Lidi všude na světě říkají: „Ty seš ten chlap, co zabíjí živé tvory? Děláš to pořád? Děláš to každou noc?“ Stalo se to kurva jednou, pro Krista!

    S publikem zažívám pravou lásku. Když jsem na pódiu, to, že mě můžou lidé vidět, není privilegium pro ně. To pro mě je privilegium, že je vidím.

    Ani za milion let by mě nenapadlo, že rozjedu úspěšnou kariéru jako zpěvák. Vůbec by mě nenapadlo, že je to možné. Myslel jsem si,
    že prachy můžu vydělat jedině, když budu makat v továrně, jako všichni ostatní v Astonu. Nebo když vyloupím zasranou banku.

    Lidi si vždycky mysleli, že The Osbournes byli podle scénáře, ale nebyli. Pořád tam sedělo pět lidí s kamerami zaměřenými různými směry a čekali, až uklouznete na psím hovínku nebo na něco podobného.

    Jsem velmi jednoduchý muž. V dnešní době musíte mít jenom na zapínání a vypínání televize něco jako počítač… a noční můra pokračuje.

    Viagra je nejlepší prášek na spaní. Vezmu si Viagru a Sharon
    okamžitě usíná.

    Pořád jsem odevšad slyšel, že metal je mrtvý a že Ozzy je mrtvý a lidi jako Ozzy jsou mrtví. Na mém koncertě nikdy nebylo prázdné místo. Vždycky bylo vyprodáno, takže kdo říká, že je to všechno pryč?

    Jednoho dne jsme tak se synem polemizovali a on se mě zeptal:
    „Řešíš, jestli se lidi smějou s tebou nebo tobě?“ Odpověděl jsem mu,
    že pokud se smějou, je mi to u zadku. Ale ve skutečnosti jsem si říkal,
    že pokud se smějou mně, raději to nechci vědět.

    Jednou jsem si takhle v Hamburku natřel obličej fialovou barvou.
    Nevšiml jsem si, že je nesmazatelná, takže jsem pak další tři dny musel chodit po městě s fialovou hlavou.

    Minulý rok jsem zpíval pro britskou královnu, setkal jsem se s prezidentem Spojených států, dostal jsem Emmy a získal hvězdu na Chodníku slávy. A co jsem pro to udělal? Prostě jsem jen byl sám sebou.

    Ani poté, co se naše první album stalo zlatým, jsem neměl jedinou dobře vypadající holku. Black Sabbath byli kapela pro chlapy… Dělali jsme si srandu, že na naše koncerty chodí jen „dvoutaškové“ groupies – abyste
    je mohli ošukat, museli byste jim dát přes hlavu dvě tašky, jedna
    nestačila.

    Byl jsem volný a přežil jsem vězení, aniž by mi někdo opíchal zadek nebo mě rozsekal na kaši. Tak jak to, že jsem se cítil tak zatraceně smutný?

    Zabít prase pro kus dobrého žvance je jedna věc, ale neexistuje žádná omluva pro kruté zacházení se zvířaty. Ani když jste znuděný náctiletý fakan.

    Nikdy by mě nenapadlo, že bych byl schopný cokoli složit nebo koncertovat za střízliva. Pak jsem ale s Black Sabbath vystupoval střízlivý a byla to obrovská legrace, pro mě i pro ostatní.

    Nikdo z nás není perfektní. Každý má ve skříni kostivce,
    kterého skrývá před světem. Já to přecházím, s trochou humoru.

    Věděl jsem, že je čas vykašlat se na televizní reality show,
    když se mě kdosi zeptal, jestli zpívám tak dobře jako hraju.

    Když jsme se chtěli v Americe vzít, objevila se taková legrační záležitost. Aby nám mohli dát povolení, chtěli po nás krevní test. Nepřekvapilo by mě, kdyby mi ten chlapík z laboratoře zavolal a řekl: Pane Osbourne,
    zdá se, že jsme ve vašem alkoholu našli krev.

    Pořád dokola slýchám ten nesmysl o tom, že zbraně nezabíjejí lidi,
    ale že lidi zabíjejí lidi. Pokud by to tak bylo, proč bychom lidem dávali zbraně, když jdou do války? Proč bychom tam neposlali jen ty lidi?

    Lidi mají rádi červenou jako krev. Je to sranda. Když jsem házíval
    do publika maso, chodily mi pak od matek dopisy, kde se mě ptaly,
    jak mají děckám vyprat trička se skvrnami od krve.

    Zajímalo by mě, vhledem k těm bazénům chlastu, které jsem do sebe za ty roky nalil, o všem tom kokainu, morfinu, prášcích na spaní, sirupech proti kašli, LSD, Rohypnolu ani nemluvě, jestli existuje nějaké uspokojivé vysvětlení pro to, že jsem pořád naživu. Odpověď je možná v DNA.

    Jsem přirozeně šílený a šílenci nepotřebují výcvik – prostě jsou.

    Skladba Smells Like Teen Spirit na mě ohromně zapůsobila a cítil jsem velkou hrdost, když jsem zjistil, že Kurt Cobain byl můj fanoušek. Připadal mi úchvatný.

    Vím, že tady jsem, věřím, že tady jsem z nějakého důvodu.
    Věřím v sílu osudu.

    Beatles byli nejzásadnější záležitostí v mém životě. Čtyři kluci ze zapadlých ulic, kteří mi ukázali cestu. Když se mě někdo ptá,
    co mě přilákalo k rock & rollu, odpovídám, že to byli Beatles.
    Když jsem je poprvé slyšel, rozhodl jsem se, že se budu živit muzikou.
    Díky Bohu za Beatles.

    Občas se prostě neudržím. Jednou jsem málem někoho zabil – nebyla
    to žádná sranda. Jsem šílenec. Přijde pracovní tlak, jakýkoli tlak…
    každý má nějaký ventil, ale já ho nemám.

    Představuji si, že Bůh je dobrý člověk. Nemyslím si, že je něco dobrého na zabíjení lidí ve jménu nějakého Boha.

    Chlast mi vlastně nikdy nechutnal. Líbilo se mi, jak na mě působí.
    Ale nemůžu říct, že bych si nevychutnal sklenici plnou Chablis Chablis z roku 1932. Vypil jsem jakoukoli sračku, kterou přede mě postavili a která mě nabudila.

    Možná není ještě pozdě naučit se, jak milovat, a zapomenout na to,
    jak nenávidět. Nenávist vůči lidem není pro život nijak produktivní.
    Jaký význam tedy má to, že někoho nenávidíte? Ve světě samotném
    je už tak dost nenávisti, aniž bych k tomu nějak přispíval.

    O halloweenské noci mám volno. Pro mě je totiž každá noc Halloween. Tak ať jsou všichni ostatní v ten den Ozzy, ať vyrazí do ulic oblečení jako já.

    Tvrdí se, že vojáci mají takzvaně tajnou inteligenci. Tahle inteligence musí být opravdu hodně tajná, protože jsem nikdy nepotkal inteligentního vojáka. Stejně tak jsem nikdy neviděl jakýkoli smysl ve všech těch hloupých válkách.

    Můj syn se právě vrátil z odvykačky, je mu sedmnáct a byl závislý na Oxytocinu. Jsem trochu naštvaný, že mi nikdy ani trochu nedal.

    Po nikom nechci, aby hrál riffy, jaké by ohromily Joea Satrianiho. Předveďte mi riff, díky kterému si bude každé dítě chtít koupit kytaru a naučit se hrát.

    1

    2

    9

    8

    7

    6

    5

    4

    3

    text iva boková

    foto Sony Music

    památných výroků metalové legendy

    48

     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     

    10

    48

    47

    46

    45

    44

    43

    42

    41

    40

    39

    38

    37

    36

    35

    34

    33

    32

    31

    30

    29

    28

    27

    26

    25

    24

    23

    22

    21

    20

    19

    18

    17

    16

    15

    14

    13

    12

    11

    Headliner 3/3

     
     
     
     

    1

    1

 
×
Čtete:
2016/6
Ozzy Osbourne: 48 památných výroků metalové legendy

Dotazník

Walk of The Earth

Spadlo mi na hlavu ukulele

TOP

Ty jsi zvíře (nebo kytka?)

Rozhovor

Eliza and the Bear

Nic úplně ujetého

Rozhovor

Oceán

Když chlapi brečí

Reportáž

Red Bull Flying Bach

Lidi na nás koukali skrz prsty

Insider

Gerry Leonard

Bowie mě hecoval

Téma

Radiohead

Po stopách mystéria

Rozhovor

Saul Williams

Rock for People hrozí hackerský útok

Rozhovor

Garbage

Zajímavé jsou chyby

Průvodce

Hard Rock Cafe

Madonna proti církvi i Hitlerovi

Televize

Videorama

Enface

Sun Kil Moon

Namyšlený sprosťák?

Rozhovor

Kovadlina

žádná debilní hierarchie part

Jackie Crash

Zebrahead

Nein! Scheisse! Nech ten autobus!

Art

7 nej pop punkových obalů

Příběh

Rodriguez

záhadná ikona revolty

Songstory

Ego

Žijeme len raz

Rozhovor

Suzanne Vega

Věřím na osudové okamžiky

Portrét

Paul McCartney

5 neznámých tváří Brouka

TOP

Druhé housle

10 zpěváků, kteří začínali jako křoví

Rozhovor

Kodaline

Zajímají nás skuteční lidé

Story

Roxette

Konec popové legendy

Insider

Vojtěch Lindaur

Lucie je pro holčičky!

Rozhovor

Protomartyr

Moc chlastám, kouřím a jsem tlustej parchant

Ženský element

Meghan Trainor

Úspěch skrze boky

Kvíz

Headliner test

Heavy

Natvrdo

Hip Hop

Elementy ulice

Folk

Bez cancáku

Klasika

Teď vážně

Indie

Ty kytary!

Jazz a blues

Bluesbar

Alternativa

Kroky podzem

EDM

MDMA

Mluvené slovo

Vyprávěj

Recenze měsíce

ANOHNI – Hopelessness

Transgenderová vize beznadějného světa

Recenze

Recenze 2. 6. 2016

Duel

Eddie Stoilow

Jupiter

SMS REC

SMS Recenze

Naživo

Mumford&Sons

Euforie napříč arénou

Naživo

AC/DC

Axl to ustál

Naživo

Mika

Duhový kabaret radosti

Naživo

Noc lovců

hon na jedinečnost

Kalendárium

Památné dny

Tipy

Kam vyrazit?

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Festivaly 2016

Červen

Festivaly 2016

Červenec

Festivaly 2016

Srpen – Září

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.