Nejneuvěřitelnější na mém chování je to, že jsem byl vždycky přesvědčený, že je to všechno zasraně normální.

Můžu čestně prohlásit, že veškeré špatné věci, které se mi kdy přihodily, přímo souvisely s drogami nebo alkoholem. Myslím, že bych jinak nikdy v osm hodin ráno nemočil v autopůjčovně v dámské večerní róbě.

Čokoláda povzbuzuje tvorbu slin, což není dobrá zpráva, pokud máte recitovat Shakespearea nebo zpívat Iron Mana. V tom případě by
ale člověk neměl před koncertem ani pít čaj, což já dělám. Není to moc rock & roll, ale pro mě představuje něco jako magický lektvar.

Nechávat si pět, deset nebo patnáct let na natočení desky, jako to udělali Guns N’ Roses, to je kurva směšný konec příběhu. Za tu dobu vaše kariéra umře, vstane z mrtvých a znovu umře.

Jedním z mnoha problémů alkoholika je fakt, že když vám lidi říkají, jak jste příšerní, když jste opilí, jste obvykle opilí. A tak se prostě opíjíte dál.

Je docela sranda, že jsem nikdy nebyl žádný rváč. Je lepší být živý zbabělec než mrtvý hrdina, to je moje motto.

Někteří zpěváci mají skvělou techniku a pak jsou zpěváci, v jejichž hlase je určitá kvalita nebo styl. Někteří mají obojí, jako Freddie Mercury,
ale já dávám přednost stylu před technikou.

Jsem opravdu zmatený z toho, že je ve světě víc náboženství než kdykoli předtím, když má existovat jen jeden Bůh.

Když jsem spal v zimě venku, nebylo neobvyklé, že jsem se probudil s úplně modrým obličejem a rampouchy u nosu. V té době neexistovalo něco jako podchlazení.

V začátcích Black Sabbath, když jsem nejel v tvrdých drogách,
to byla velká zábava. Pak mi někdo dal kokain a.. Haleluja! Měl jsem pocit, že jsem našel smysl života!

Když jsem vyrůstal, musel jsem chcát do kyblíku, protože jsme neměli doma hajzl. A teď mám tyhle japonské počítačové super-toalety s vyhřívanými sedátky, které vám po zmáčknutí čudlíku umyjou a vysuší prdel. Za pár let budu mít záchod s robotickou rukou, která ze mě vytlačí hovna, takže nebudu muset ani tlačit.

Jak by někdo mohl přijít na pódium a vykřikovat: Joo! Rock‘n‘roll forever! a pak jít v deset hodin do postele se spací čepicí na hlavě, svíčkou v ruce a Biblí pod paží?

Když jsem jel v drogách a alkoholu, vždycky jsem si říkal, že si dám drink a lajnu tohohle a vykouřím támhleto. Nikdy jsem si neříkal, že vyrazím a opiju se, vrátím se, budu škrtit mou ženu a probudím se ve vězení s obviněním z pokusu o vraždu, ale prostě se to stalo. Neříkám lidem,
co mají dělat. Pokud je baví to, co dělají, dokážou s tím žít a udržet to pod kontrolou, ale vynechte mě.

Občas mě děsí být Ozzym Osbournem. Ale mohlo by to být i horší.
Mohl bych být Sting.

Vidět všechny ty fanoušky šílet a skandovat „Ozzy“, to je něco zasraně neuvěřitelnýho. Klidně bych jim za to zaplatil…

Musel jsem vypít strašnou spoustu vody, abych tu zasranou netopýří hlavu posunul dolů, to vám teda povím. Pořád ji mám zaraženou v krku, i po těch letech. Lidi všude na světě říkají: „Ty seš ten chlap, co zabíjí živé tvory? Děláš to pořád? Děláš to každou noc?“ Stalo se to kurva jednou, pro Krista!

S publikem zažívám pravou lásku. Když jsem na pódiu, to, že mě můžou lidé vidět, není privilegium pro ně. To pro mě je privilegium, že je vidím.

Ani za milion let by mě nenapadlo, že rozjedu úspěšnou kariéru jako zpěvák. Vůbec by mě nenapadlo, že je to možné. Myslel jsem si,
že prachy můžu vydělat jedině, když budu makat v továrně, jako všichni ostatní v Astonu. Nebo když vyloupím zasranou banku.

Lidi si vždycky mysleli, že The Osbournes byli podle scénáře, ale nebyli. Pořád tam sedělo pět lidí s kamerami zaměřenými různými směry a čekali, až uklouznete na psím hovínku nebo na něco podobného.

Jsem velmi jednoduchý muž. V dnešní době musíte mít jenom na zapínání a vypínání televize něco jako počítač… a noční můra pokračuje.

Viagra je nejlepší prášek na spaní. Vezmu si Viagru a Sharon
okamžitě usíná.

Pořád jsem odevšad slyšel, že metal je mrtvý a že Ozzy je mrtvý a lidi jako Ozzy jsou mrtví. Na mém koncertě nikdy nebylo prázdné místo. Vždycky bylo vyprodáno, takže kdo říká, že je to všechno pryč?

Jednoho dne jsme tak se synem polemizovali a on se mě zeptal:
„Řešíš, jestli se lidi smějou s tebou nebo tobě?“ Odpověděl jsem mu,
že pokud se smějou, je mi to u zadku. Ale ve skutečnosti jsem si říkal,
že pokud se smějou mně, raději to nechci vědět.

Jednou jsem si takhle v Hamburku natřel obličej fialovou barvou.
Nevšiml jsem si, že je nesmazatelná, takže jsem pak další tři dny musel chodit po městě s fialovou hlavou.

Minulý rok jsem zpíval pro britskou královnu, setkal jsem se s prezidentem Spojených států, dostal jsem Emmy a získal hvězdu na Chodníku slávy. A co jsem pro to udělal? Prostě jsem jen byl sám sebou.

Ani poté, co se naše první album stalo zlatým, jsem neměl jedinou dobře vypadající holku. Black Sabbath byli kapela pro chlapy… Dělali jsme si srandu, že na naše koncerty chodí jen „dvoutaškové“ groupies – abyste
je mohli ošukat, museli byste jim dát přes hlavu dvě tašky, jedna nestačila.

Byl jsem volný a přežil jsem vězení, aniž by mi někdo opíchal zadek nebo mě rozsekal na kaši. Tak jak to, že jsem se cítil tak zatraceně smutný?

Zabít prase pro kus dobrého žvance je jedna věc, ale neexistuje žádná omluva pro kruté zacházení se zvířaty. Ani když jste znuděný náctiletý fakan.

Nikdy by mě nenapadlo, že bych byl schopný cokoli složit nebo koncertovat za střízliva. Pak jsem ale s Black Sabbath vystupoval střízlivý a byla to obrovská legrace, pro mě i pro ostatní.

Nikdo z nás není perfektní. Každý má ve skříni kostivce,
kterého skrývá před světem. Já to přecházím, s trochou humoru.

Věděl jsem, že je čas vykašlat se na televizní reality show,
když se mě kdosi zeptal, jestli zpívám tak dobře jako hraju.

Když jsme se chtěli v Americe vzít, objevila se taková legrační záležitost. Aby nám mohli dát povolení, chtěli po nás krevní test. Nepřekvapilo by mě, kdyby mi ten chlapík z laboratoře zavolal a řekl: Pane Osbourne,
zdá se, že jsme ve vašem alkoholu našli krev.

Pořád dokola slýchám ten nesmysl o tom, že zbraně nezabíjejí lidi,
ale že lidi zabíjejí lidi. Pokud by to tak bylo, proč bychom lidem dávali zbraně, když jdou do války? Proč bychom tam neposlali jen ty lidi?

Lidi mají rádi červenou jako krev. Je to sranda. Když jsem házíval
do publika maso, chodily mi pak od matek dopisy, kde se mě ptaly,
jak mají děckám vyprat trička se skvrnami od krve.

Zajímalo by mě, vhledem k těm bazénům chlastu, které jsem do sebe za ty roky nalil, o všem tom kokainu, morfinu, prášcích na spaní, sirupech proti kašli, LSD, Rohypnolu ani nemluvě, jestli existuje nějaké uspokojivé vysvětlení pro to, že jsem pořád naživu. Odpověď je možná v DNA.

Skladba Smells Like Teen Spirit na mě ohromně zapůsobila a cítil jsem velkou hrdost, když jsem zjistil, že Kurt Cobain byl můj fanoušek. Připadal mi úchvatný.

Vím, že tady jsem, věřím, že tady jsem z nějakého důvodu.
Věřím v sílu osudu.

Beatles byli nejzásadnější záležitostí v mém životě. Čtyři kluci ze zapadlých ulic, kteří mi ukázali cestu. Když se mě někdo ptá,
co mě přilákalo k rock & rollu, odpovídám, že to byli Beatles.
Když jsem je poprvé slyšel, rozhodl jsem se, že se budu živit muzikou.
Díky Bohu za Beatles.

Občas se prostě neudržím. Jednou jsem málem někoho zabil – nebyla
to žádná sranda. Jsem šílenec. Přijde pracovní tlak, jakýkoli tlak…
každý má nějaký ventil, ale já ho nemám.

Představuji si, že Bůh je dobrý člověk. Nemyslím si, že je něco dobrého na zabíjení lidí ve jménu nějakého Boha.

Chlast mi vlastně nikdy nechutnal. Líbilo se mi, jak na mě působí.
Ale nemůžu říct, že bych si nevychutnal sklenici plnou Chablis Chablis z roku 1932. Vypil jsem jakoukoli sračku, kterou přede mě postavili a která mě nabudila.

Možná není ještě pozdě naučit se, jak milovat, a zapomenout na to,
jak nenávidět. Nenávist vůči lidem není pro život nijak produktivní.
Jaký význam tedy má to, že někoho nenávidíte? Ve světě samotném
je už tak dost nenávisti, aniž bych k tomu nějak přispíval.

O halloweenské noci mám volno. Pro mě je totiž každá noc Halloween. Tak ať jsou všichni ostatní v ten den Ozzy, ať vyrazí do ulic oblečení jako já.

Tvrdí se, že vojáci mají takzvaně tajnou inteligenci. Tahle inteligence musí být opravdu hodně tajná, protože jsem nikdy nepotkal inteligentního vojáka. Stejně tak jsem nikdy neviděl jakýkoli smysl ve všech těch hloupých válkách.

Můj syn se právě vrátil z odvykačky, je mu sedmnáct a byl závislý na Oxytocinu. Jsem trochu naštvaný, že mi nikdy ani trochu nedal.

Po nikom nechci, aby hrál riffy, jaké by ohromily Joea Satrianiho. Předveďte mi riff, díky kterému si bude každé dítě chtít koupit kytaru a naučit se hrát.