text Jarda Konáš

foto NYP Photography

Lidi na nás koukali skrz prsty

Můžou vedle sebe existovat dva tak protikladné žánry, jako je hip hop a vážná hudba? Můžou se propojit v jeden celek? Skupina Flying steps nás o tom přesvědčila. Vydali jsme se za ní do Vídně, abychom okoukli představení, které se chystá v Praze a Ostravě.

Flying Steps jsou zvláštní fenomén. Berlínská breakdance skupina vznikla už v roce 1993 a postupem času na sebe nabalovala další členy a aktivity. Kromě dechberoucího tancování, za které získala v rámci stylů break-dance, popping a locking několik titulů mistrů světa, založila například vlastní hudební label a před pár lety vybudovala taneční školu Flying Steps Academy Berlin.

Koukali na nás skrz prsty

Představení Red Bull Flying Bach je v mnoha ohledech specifické a originální. Kromě výše zmíněných otázek se také snaží propojit svět breakdance s baletem a dokazuje, že i b-boys, jak se tanečníkům vzešlých z hudby

ulice říká, dokážou svými pohyby i vyprávět. Red Bull Flying Bach není jen tanec a hudba. Jde o hodinu a čtvrt dlouhé představení s kontinuálním příběhem o dřině, nadšení, lásce, rivalitě i vzájemné podpoře v taneční škole, čímž Flying Steps povýšili urban-tance na skutečné divadelní představení.

„Když jsme s tím nápadem skloubit b-boying a klasickou hudbu přišli, lidi na nás koukali skrz prsty,“ říká Mikel, choreograf a umělecký manažer souboru. „Povídali nám – vy děláte kulturu ulice, nesnažte se jít výš. Klasika je vznešené umění na úrovni, ve které nemáte co dělat.“ Provází nás zákulisím haly E vídeňského komplexu Museums Quartier, kde se chystá večerní představení. Ukazuje nám prostorný sál a masivní mobilní dřevěné pódium s plastovým potahem, na němž

V tvářích těch, kteří na premiéru dorazili, šlo krásně vyčíst, jak se v nás mýlili

budou borci večer tančit. Nelze přehlédnout obrovské logo společnosti Red Bull jak zalité pod plastem, tak projektované na velkém plátně. K tomu Mikel dodává: „Red Bull není náš sponzor, ale partner. Vyhráli jsme několik tanečních mistrovství pořádaných pod hlavičkou firmy, a když nás tolik lidí s chystaným představením odmítlo a nám se furt nedařilo plán realizovat, zašli jsme na Red Bull. Tam si nápad vyslechli, podívali se na nás a zeptali se: Věříte tomu, co chystáte? My na to: No jasně! A oni to uzavřeli: Tak se do toho dejte. Vy věříte vašemu projektu, my věříme vám.“

Mikel ještě s potutelným úsměvem dodává: „Když se blížila premiéra, obešli jsme úplně všechny, kteří nás odmítli, a pozvali je, ať se přijdou podívat. A v tvářích těch, kteří skutečně na premiéru dorazili, šlo krásně vyčíst, jak se v nás mýlili.“

Není čas odpočívat

Procházíme spolu zázemím souboru. V šatnách se tanečníci připravují různě. Jeden si upravuje kostým, druhý leží na podlaze na

Flying Steps nejsou jen tanec. Vydali tři desky a několik singlů se dočkalo i klipu.

zádech a protahuje si za pomoci židle nohy. Někdo má sluchátka na uších a je ponořen ve svém světě, někdo se naopak posadí čelem do místnosti a povídá si s ostatními. Jediná členka souboru, baletka Stephanie Nguyen, má k dispozici vlastní šatnu, z dalších prostor se vytvořila provizorní kancelář nebo místnost s lehátkem, kde je kdykoli připraven týmový fyzioterapeut.

U stolu napůl v chodbě, napůl společenské místnosti se k nám přidávají další dva členové souboru. Choreograf a talentskaut Benny a Lil‘Rock, který má v představení hlavní roli ředitele taneční školy. Nijak nezakrývají, že jsou vystaveni výjimečné zátěži. „Toto je pátý den v řadě, kdy vystupujeme,“ bere si slovo Benny. „Normálně hrajeme tak dva, tři dny maximálně, pak odpočinek a znovu. Teď ale jedeme nadoraz. Pak se hned vracíme domů, kde nás čeká pár dní na odpočinek, a potom zase poletíme do Spojených států.“

V době, kdy čtete tyto řádky, je soubor ze zámoří zpět a chystá se na letní a podzimní část evropského turné, kdy kromě Česka a Slovenska navštíví také Španělsko a Itálii. Přivádí mě to k otázce, zda si tanečníci v takové pozici můžou připadat i jako rockové hvězdy. Na to odpovídá Lil‘Rock: „Ale jo, jasně že sem tam ještě zapaříme. Ale už to není jako dřív. Máme rodiny nebo jiné povinnosti, někdo, třeba já, bydlí jinde než ostatní, kluci, co jsou v Berlíně, se zase hodně musí věnovat taneční škole.“

Je pravda, že za těch více než dvacet let se soubor b-boys nadšenců změnil v těleso profesionálů, kteří se snaží předat své know-how následující generaci. Taneční škola je toho krásným příkladem. Kromě jejího fungování se zajímám i o to, zda vychovává také budoucí členy Flying steps. Mikel, který stál u jejího zrodu, odpovídá: „Chodí k nám kluci a holky různého věku i společenských vrstev. I dospělí, protože na tanec není nikdy pozdě. Každý z nás se zaměřuje na trochu jiné styly. Někdo dělá breakdance, někdo powerdance, tady Lil‘Rock,“ ukazuje na kolegu, „se zase zaměřuje na robota, další dělá popping. Každý se proto věnuje svým studentům, ti se zase soustředí na učení a soubor Flying Steps je od toho trochu stranou. Což ovšem neznamená ne – možné to je. Zrovna tohle turné je s námi jeden student, kterého jsme ve škole dlouho sledovali, a když jsme viděli, jak skvěle tančí, řekli jsme mu: Nechceš vyrazit s námi? A on na to: Jasně! A tak je teď ve Flying Steps. Takhle jednoduché to bylo.“

Jsme kluci z ulice, a už když jsme začínali, cítili jsme, že hip hop je v předávání dál

tak ležel v nemocnici a byl z toho celej v prdeli, zahlédl jsem vaše vystoupení v televizi. Sledoval jsem, jak skáčete, tančíte, kroutíte se a říkal si, že tohle je přesně to, čeho chci odteď ve svém životě dosáhnout. Zatnul jsem zuby, pustil se do rehabilitace, krůček po krůčku jsem rozpohyboval končetiny. Byla to dlouhá, bolavá cesta s marnou vyhlídkou, ale ty vole, dneska odpoledne jsi ty seděl v porotě a já před tebou tancoval na parketu. Díky vám jsem to dokázal!“

Flying Steps zkrátka nejsou jen taneční soubor. Pro mnoho lidí je to inspirující fenomén, pro jiné zase precizní profesionálové nemající v tanci konkurenci. Neměli bychom ale zapomínat, že je to hlavně skupina nadšenců, kteří milují tanec a hudbu, je to zdroj jejich vášní, radostí i vůle a tento sympatický přístup se snaží, jak říkal Benny, předat dál. Třeba si něco z jejich představení odnesete taky. Zkuste to, 23. a 24. září vystoupí s představením Red Bull Flying Bach v pražském Foru Karlín a 1. října v ostravském Gongu.

Samozřejmě že člověk si z té muziky a z toho světa hodně bere, ale zároveň musí i dávat dál, jinak to není hip hop! A přesně to se snažíme dělat. Dávat. Když to budeš dělat poctivě a zůstaneš nohama na zemi, opravdu tím můžeš lidem změnit život. Což se nám daří, řeknu jeden příklad. Byl jsem nedávno v porotě taneční soutěže v Litvě. A na afterparty tam ke mně přišel jeden kluk a povídá mi: Před pár lety jsem měl nehodu. Roztříštěné kosti, poraněná páteř, doktoři mi řekli, že už nikdy nebudu chodit. A jak jsem

Ne brát, ale dávat

Na kolegu navazuje Benny: „Snažíme se ale fungovat i nad rámec taneční školy. Jsme kluci z ulice, a už když jsme začínali, cítili jsme, že hip hop je v předávání dál. Hodně lidí nad námi ohrnuje nos a já je chápu – zapnou si televizi a tam vidí rappery se zlatými řetězy a drahými auty. Rapují o tom, jak furt jenom berou, těží, něčím žijí, což mě vždycky hrozně rozčílí.“ Není těžké Bennymu uvěřit, neboť se u stolu vzrušeně napřímil a mluví stále víc nahlas. „Sakra, vždyť to přece hip hop nikdy nebyl a není!