Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

  •  
     
     
     

    11

    recenze

    1

  • zpet

    Prince

    Hit n Run (Phase One)

     

    Million $ Show

    Další masáž ega

    Prince i po letech umí překvapit. Není to ale jeho muzikou.

    Může za to jeho přístup k propagaci a produkci. Umí být vidět, i když nic nedělá, a když už něco dělá, je to vidět ještě víc. Kolik hudebníků to o sobě může povědět? Jenže Prince začíná připomínat sopku, která zasypala sama sebe. Deska Hit n Run (Phase One) je totiž zajímavá jen tím, jak rychle vyšla po loňském ambiciózním experimentu s dvojalbem Plectrumelectrum & Art Official Age.

    Zvukově novince vládne elektronika, je to čtyřicet minut trvající lavina synťáků, smyček, samplů a vokodérů. Zárodky melodií mizí pod digitálním exhibicionismem, i ta pověstná Princova kytara zní jako z devadesátkových videoherních automatů. Jakž takž se dá chytit skladeb, v nichž se objevují zajímaví hosté, třeba Rita Ora nebo Lianne La Havas, ale jinak se v Hit n Run (Phase One) moc orientovat nedá. Možná Prince našel o Vánocích pod stromečkem nové klávesy a měl z nich takovou radost, že si doteď nehraje s ničím jiným. Ale proč z toho dělat další řadovku?

    Nelze říct, že by to byla přímo zbytečná deska. Jen působí dojmem, jako kdyby zpěvák, omámený svou genialitou, potřeboval na posluchače a kritiky za každou cenu udělat eso peso, abychom se podívali, promnuli bradu a řekli si: „Hm, pořád to tam má!“ Jestli za tohle dát peníze, to ať si už každý fanoušek rozhodne sám.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Million $ Show

    2. Shut This Down

    3. Ain‘t About To Stop

    4. Like A Mack

    5. This Could B Us

    6. Fallinlove2nite

    7. X‘s Face

    8. Hardrocklover

    9. Mr. Nelson

    10. 1000 Xs & 0s

    11. June

     
     

    11

    recenze

    2

     
     
  • zpet

    Stereophonics

    Keep The Village

    Alive

     

    I Wanna Get Lost With You

    Snadno rozpoznatelná nuda

    Velšská skupina vydání novinky tak trochu uspěchala.

    Stereophonics jsou pro spoustu lidí srdcovka a jeden z tahounů britské kytarové scény. Částečně za to může popová atraktivita jejich starších hitů, částečně to, že i u nás vzala rádia tuto kapelu na milost a málokoho z britského rocku nasazovala tolik jako svého času právě Stereophonics. Jenže na novince nenajdeme jedinou věc, která by alespoň částečně připomínala lehkost, s jakou kapela především na přelomu století sypala melodie a popěvky z rukávu. Pravděpodobně za to může konceptuální přístup k vydávání posledních desek, který se zmateně měnil za pochodu a kapelu tlačil do poměrně intenzivní tvorby; do studia nastoupila prakticky hned po vydání předchozího alba. Keep The Village Alive je tak trochu šité horkou jehlou, jednotlivé skladby nejsou ničím zajímavé a texty šustí papírem, tolik poeticky se tvářících klišé najednou tu dlouho nebylo.

    Přesto nelze Stereophonics upřít, že jsou stále sví a poznáme je po pár taktech. Album má své světlejší okamžiky, třeba skvěle gradující Sunny. Ale zase – dojíždí na klišovitý text a je nepochopitelně schovaná na konci desky mezi vatou a cajdáky, takže někteří můžou album otráveně vypnout dřív, než se k ní vůbec proposlouchají. A není se co divit, Keep The Village Alive je prostě jen uspěchaně vydaná nuda, což je patrné už na první poslech.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. C‘est La Vie

    2. White Lies

    3. Sing Little Sister

    4. I Wanna Get Lost With You

    5. Song For The Summer

    6. Fight Or Flight

    7. My Hero

    8. Sunny

    9. Into The World

    10. Mr and Mrs Smith

     
     

    11

    recenze

    3

     
     
  • zpet

    Fidlar

    Too

     

    40oz On Repeat

    Blbí a blbější

    Nová deska Fidlar je zklamání a rozčarování z toho, že dospělost odzbrojuje potenciál nakopat vám zadek.

    Blbí a blbější mají novou desku. Možná bychom byli radši, kdyby zůstali blbí a blbější jen s tou první. Když se Fidlar objevili, bylo na nich retardovaně rozkošné všechno včetně dementního skejtového akronymu názvu Fuck It Dog, Life’s A Risk, faktu, že měli sotva zletilí trable s fetem a chlastem, až po skutečnost, že jsou skoro jedna krev a fotr Elvise a Maxe je punková legenda z kapely T.S.O.L. To všechno rámovalo jejich absurdní směs hyperdrzého mladického punku, garáže, testosteronu, drog, mentálních poruch a skákání proti zdi, kterému se hystericky smáli, i když z nich crčela krev. Prostě Fidlar byli zjevení a milovali jsme nejenom jejich songy, ale (hlavně) i fakt, že jsou mladí, nevybouření, roztomile arogantní a jejich interpretace byla naivní i hrubě neurvalá. Křičeli nám do ksichtu tak zblízka a hystericky, že jsme si museli otírat obličej od jejich slin do rukávu. Chtělo se nám dát jim za každou odštěkanou frázi pěstí a zároveň je zulíbat a sjet se s nimi levným pikem a lacinou whisky. Prostě v tom byl extatický pach mláďat, co jdou do každé potyčky a je jim fuk, že z ní možná vyjdou potrhaní, nebo možná nevyjdou vůbec. Dodnes vyvolávají jejich songy jako Cheap Beer, Whore nebo Cocaine stejnou nekašírovanou radost. Druhé album, na které leckdo netrpělivě a možná i s malými obavami čekal, uvedl rošťácký punk 40oz On Repeat. Až potud bylo skoro všechno na svém místě, žádná indikace nějakého zásadního průšvihu. Jenže deska zní, jako když se vysokoškolák pokouší dělat infantilní fóry ze základky, sahat na kozy holkám ve výtahu, protože nemají kam utéct, a zvedat jim sukně přes hlavu. Házet pytlíky s mlékem z dvanáctého patra paneláku a tlemit se tomu, jak se rozprsknou o chodník a procházející lidé vzteky řičí jako podsvinčata. Nemám pochybnosti, že songy z Too, zamíchané v koncertním setu, budou fungovat. Ale jinak je celá deska spíš lehké zklamání a rozčarování z toho, že dospělost fyzická i hudební sice přináší zkušenostmi dotažené schopnosti lépe se orientovat v kompozici, aranžování i psaní, ale odzbrojuje potenciál nakopat vám zadek. A to je důvod, proč jsme Fidlar milovali, vrátím-li se na začátek.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. 40oz On Repeat

    2. Punks

    3. West Coast

    4. Why Generation

    5. Sober

    6. Leave Me Alone

    7. Drone

    8. Overdose

    9. Hey Johnny

    10. Stupid Decisions

    11. Bad Medicine

    12. Bad Habits

     
     
     

    11

    recenze

    4

     
     
  • zpet

    Slayer

    Repentless

     

    Repentless

    Hrátky s hardcorem

    Slayer jsou i bez Hannemana klasicky agresivní a naštvaní.

    Thrashmetalové legendy Slayer vydaly jedenácté studiové album Repentless symbolicky 11. září. Jedná se o první studiovou nahrávku, kterou kapela nabídla po smrti ikonického kytaristy Jeffa Hannemana, první pod hlavičkou vydavatelství Nuclear Blast a zároveň také první, jež vznikla za přispění kytaristy Garyho Holta z formace Exodus a navrátilce, bubeníka Paula Bostapha.

    Cestu k hlučným songům na desce otevírá instrumentální intro, po němž následuje titulní Repentless, která má stejně jako většina ostatních skladeb hardcoreovou příchuť. V následující Take Control se rozjíždí kytarová tremola, opakují se bicí a všechno to trochu rozčísnou sólové breaky. Nejagresivnějším kusem je Cast the First Stone, Implode je zase v podstatě typickým hardcore-punkovým songem s thrashovými prvky.

    Skladbu Piano Wire složil ještě Jeff Hanneman a Slayer ji později přepracovali. Původní záměr použít zachované náběry jeho kytary kapela nakonec smetla ze stolu a vše se točilo znovu, což není ve výsledku na škodu. Dalším odkazem k hardcoreu je sypačka You Against You a skladba Pride in Prejudice, která desku pozvolna uzavírá, zase využívá podobné riffování, na jaké jsme zvyklí ve stonermetalu a u Black Sabbath.

    Album Repentless je naprostou klasikou, čtyřicetiminutovou naštvanou smrští, která důkladně propláchne uši. Deska je agresivní, rychlá a nekompromisní. Všechno je na ní tak, jak příznivci Slayer očekávají.

    Iva Boková

    text

     
     

    1. Delusions of Saviour

    2. Repentless

    3. Take Control

    4. Vices

    5. Cast the First Stone

    6. When the Stillness Comes

    7. Chasing Death

    8. Implode

    9. Piano Wire

    10. Atrocity Vendor

    11. You Against You

    12. Pride in Prejudice

     
     

    11

    recenze

    5

     
     
  • zpet

    COCOROSIE

    HEARTACHE CITY

     

    Heartache City

    Hrátky s porouchanými hračkami

    Nové album extravagantních CocoRosie se vrací k lo-fi kořenům projektu.

    Sestry Cassadiovy ve vzájemné spolupráci nalezly nevysychající pramen inspirace a navzdory tomu, že vlna freak folku, která jim před deseti lety pomohla na špičku scény, citelně opadla, stále se hlásí o slovo. A jejich charakteristický jazyk se za tu dobu prakticky neproměnil. Prolínání infantilního kňourání s pokroucenými základy opery jsou poznávacími znaky i na šesté desce.

    Oproti trojici předcházejících alb Heartache City rezignuje na komplexnější skladby a plně čerpá ze sesterské tvůrčí chemie. Naprosto stěžejní je tak pro desku vokální složka, kterou doplňují jednoduché beaty v hiphopovém stylu a obligátní zvuky nejrůznějších hraček. Pouze sporadicky dvojice zařadila kytary, klávesy a jiné nástroje, které si sama nahrávala, a záměrně použila i některé porouchané.

    Novinka svým minimalistickým lo-fi pojetím nejvíce připomíná debut La Maison de Mon Rêve, působí však sevřeněji díky jednotné náladě a větší umírněnosti co se týče zvukových experimentů. Mladickou rozjívenost a důraz na popové elementy nahrazuje prchavý vypravěčský styl zpěvu a sladce ponurá atmosféra jižanského venkova. Deska se tak v kontextu extravagantní manýry CocoRosie poslouchá s překvapivým komfortem. Škoda jen, že v rozvolněnosti písňové struktury Bianca se Sierrou došly tak daleko. Po jiskřivé skladbě Lost Girls s nečekaným vyvrcholením se dostaví jen málo záchytných bodů podobné intenzity. Nezbývá než si jednolitě broukat s nestárnoucími sestrami. I to ale může být příjemným osvěžením.

    Veronika Ondečková

    text

     

    1. Forget Me Not

    2. Un Beso

    3. Lost Girls

    4. Heartache City

    5. The Tower of Pisa

    6. Bed Bugs

    7. Tim and Tina

    8. Big and Black

    9. Lucky Clover

    10. No One Knows

     
     
     

    11

    recenze

    6

     
     
  • zpet

    Shinedown

    Threat To Survival

     

    Cut the Cord

    Tohle že jsou Shinedown?

    Údajně nejsilnější deska kapely je téměř bez silných songů.

    Na páté studiové album z dílny amerických Shinedown se čekalo tři roky. Jeho přípravy prý značně zdržely zdravotní problémy frontmana. Brent Smith měl několik měsíců problémy s hlasivkami a pak ještě nepříjemnou vyrážku v ústech a krku. Chtělo by se říct, že na dobré věci se vyplatí počkat. No ano, ona je vlastně deska Threat To Survival opravdu dobrá, jenže… jen dobrá.

    Shinedown na ni intenzivně lákali po celé léto a často a hlasitě prohlašovali, že půjde o jejich doposud nejsilnější album. Nějak ale zapomněli vysvětlit, co tím vlastně myslí. První ochutnávkou byl velmi slibný singl Cut The Cord, mocný a naprosto nekompromisní song, který vás doslova „vystřelí z bot“. Energie, která z něj sálá, vás rozseká a donutí pařit. Skvělý start, těšíte se, že celá deska bude přesně taková a ještě lepší, bude mít koule, ale ejhle… Opak je pravdou. Cut The Cord je na albu jediným opravdovým našlápnutým rockovým hitem, který zůstal poněkud osamocen.

    Po několikátém poslechu alba přichází chvíle pravdy. Je čas si přiznat, že zbytek desky je, navzdory výše zmíněnému tvrzení kapely, oproti pilotnímu singlu takové mdlé nic. Poslouchá se dobře, muzikanti hrají hezky, Brent Smith zpívá jako vždy bravurně, producent odvedl profesionální práci, ale Shinedown žel tento studiový výtvor řadí do jakéhosi běžného průměru.

    Threat To Survival určitě dokonale poslouží účelu, který se kapela snažila naplnit, tedy že vám navodí příjemnou náladu. Ovšem od Shinedown spíš než poklidnou meditaci pro dobré rozpoložení v podobě uhlazených hezkých písniček čekáte smršť úderných pecek, které vás pořádně nastartují a zvednou vám adrenalin. Nestalo se, snad příště.

    Iva Boková

    text

     

    1. Asking for It

    2. Cut the Cord

    3. State of My Head

    4. Outcast

    5. How Did You Love?

    6. It All Adds Up

    7. Oblivion

    8. Dangerous

    9. Thick as Thieves

    10. Black Cadillac

    11. Misfits

     
     
     

    11

    recenze

    7

     
     
  • zpet

    Miroslav Žbirka

    Miro

     

    Girl In The Middle

    Víc než jen příběh

    Slovenský zpěvák z Abbey Road přivezl skvělé dvojjazyčné album.

    Patnáct písní v angličtině na prvním disku, osm skladeb nahraných ještě jednou slovensky na disku druhém a titěrná fotodokumentace v bookletu a na celém obalu, to je ve zkratce Žbirkova novinka Miro. Je vidět, že si nahrávání v Abbey Road užil, což dlouholetému beatlemaniakovi každý rád uvěří. Naštěstí je ale Miro víc než jen příběh o cestě do Londýna (to záměrně zdůrazňujeme, neboť mnozí hudebníci ve stejné situaci na jméno Abbey Road spoléhají až příliš).

    Miro je především kus poctivé práce. Dlouho u nás nevyšla deska, která by obsahovala tolik potenciálních singlů pro česká celoplošná rádia. Je to pop chytrý, téměř gentlemanský, a opírá se částečně o zvučné hosty. Staré bluesmany potěší klávesy Manfreda Manna, velkou část textů napsal Pete Brown, mimo jiné textař legendární skupiny Cream.

    Těžko vybírat jednotlivé skladby, protože deska působí jednotně a prakticky nemá slabých míst. Je to dáno jistou autorskou střízlivostí, protože Žbirka vydává studiovky v poměrně dlouhém časovém rozpětí a může si vybírat, respektive se nebojí, na rozdíl od mnoha jiných, škrtat. Ve výsledku tak slyšíme skutečně nádherné skladby, které trumfnou i většinu jeho starších hitů, ať už je řeč o jasném singlu All My Days, nebo v playlistu mírně upozaděné, o to však výraznější Girl In The Middle. A pak že pop nemůže být poetický! Přesto je pravděpodobné, že rádia sáhnou spíš po materiálu z druhé desky, tedy slovensky zpívaných písních. Dá se to pochopit, domácí jazyk u nás preferují dlouhodobě. Žbirka ve slovensky zpívaných věcech trochu víc akcentuje zdvořilý smysl pro humor, který tuzemskému popu zoufale chybí. Jestli je lepší anglická, nebo slovenská část alba, to je ale asi na vkusu posluchače. Radost z nahrávání je ale cítit na obou z nich.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    Disk 1

    1. Suddenly

    2. All My Days

    3. Following Rain

    4. I‘m With You

    5. The Muse

    6. Alive

    7. Just You

    8. Girl In The Middle

    9. I‘ve Got A Reason

    10. Songs Made Out Of Love

    11. Let Me Down Real Slow

    12. What A Way To Go

    13. That Thing Inside

    14. Morning Sun, Evening Star

    15. Fair Play


    Disk 2

    1. Volný deň

    2. Nádej (Iba ty)

    3. Live

    4. Plán

    5. Aká si priťažlivá

    6. Prišla z Londýna

    7. Fair Play

    8. Vianočná (O prímerí)

     
     

    11

    recenze

    8

     
     
  • zpet

    Keith Richards

    Crosseyed Heart

     

    Trouble

    Deska jako dýchánek

    Slavný kytarista Rolling Stones si na sólovce užívá pohodu s rukama za hlavou.

    „Víc toho nemám,“ říká uvolněně Keith Richards na konci bluesově laděné úvodní skladby Crosseyed Heart, když sundává prsty z hmatníku. Je to dobrý vtip, který z jedné z nejznámějších tváří planety dělá zase obyčejného barového muzikanta hrajícího pro radost. A radost z nové desky přímo sálá. Ještě klid, pohoda, uvolněnost. Nejen Richardsova, ale všech zúčastněných muzikantů. Prostě jako kdyby si staří přátelé koupili lahváče a zašili se ve zkušebně. On už i ten booklet je vypovídající, muzikanti se na fotkách ze studia chechtají místo toho, aby se soustředěně kousali do rtu a měli v očích Grammy.

    Richards jede hodně blues a málo rock‘n‘roll (ale ten pořád švihá naprosto suverénně), což vůbec nevadí. Možná trochu v případě textů, které jsou tak víc na ráně a obsahově vlastně jen připomínají promíchané a přeházené texty starších Stounů. Ale kdo by tohle zrovna Keithovi vyčítal? Příjemné je, že se v písni Illusion vrátil ke spolupráci s Norah Jones. Výrazná je i přezpívaná Love Overdue – jak pro reggae nádech, který uprostřed desky překvapí, tak především tím, že zde kytarista vzdává hold jamajskému hudebníkovi a zakladateli lovers rocku (žánr populární v Británii v době Richardsova mládí) Gregorymu Isaacsovi. Je to milé a upřímné gesto, což v sobě moc coverů nemá.

    Podle posledních zpráv se sice The Rolling Stones konečně po deseti letech chystají do studia. Nová deska je ale stále v nedohlednu, a tak Richardsova Crosseyed Heart rozhodně zkrátí čekání. A rádi se k ní vrátíte i poté.

    Jarda Konáš

    text

     
     

    1. Crosseyed Heart

    2. Heartstopper

    3. Amnesia

    4. Robbed Blind

    5. Trouble

    6. Love Overdue

    7. Nothing On Me

    8. Suspicious

    9. Blues In The Morning

    10. Something For Nothing

    11. Illusion

    12. Just A Gift

    13. Goodnight Irene

    14. Substantial Damage

    15. Lover‘s Plea

     
     

    11

    recenze

    9

     
     
  • zpet

    Tata Bojs

    A / B

     

    Sonda

    Věční hračičkové

    Muzikanti se u nové desky evidentně bavili. Posluchači budou taky.

    Utíká to rychle, poslední studivoka Tatáčů vyšla již před čtyřmi lety. A jestliže pro starší desky byla typická jasná tematičnost (trsavé Futuretro, koncepční Nanoalbum, zvukově průkopnické Biorytmy...), u posledních studiovek už se tato jedinečnost vytratila a nahradila ji vyzrálá, hravě puntičkářská kytarová alternativa. To platí i pro novinku, kapela nám servíruje královskou porci specifického humoru, dobře akcentuje důvody, kvůli nimž ji tolik lidí miluje, ale že by si současní teenageři sedli na zadek stejně jako předchozí generace z Ukončete nás, to se nejspíš nestane.

    Milan Cais nestárne. Minimálně jeho hlas ne. Textaři Mardošovi taky nevyschnul brk, jeho poetika pořád balancuje na hranici dadaismu, humoru ze školy J. R. Picka a nehrané dětské prostoduchosti. A jestli jsou Mardoša s Caisem pořád ve formě, už to spoustě fanoušků bude stačit ke spokojenosti. Když si k tomu přičteme vynikající zvuk, u kterého mají Tata Bojs laťku standardně vysoko a nyní ji přeskočili se suverenitou desetibojaře, tak z toho prostě nemůže vylézt špatné album.

    Velmi zajímavý je seznam hostů, od burácejícího publika z ostravských Colours přes stále výraznější Yellow Sisters až po Jana Buriana a Marka Ebena, kteří si spolu střihli vpravdě kouzelný duet dvou lichotících si géniů v písni Rubick a Kubrick. Schmitzerův profesor Tečka z Nanoalba sice stále zůstává nepřekonán, ale tito dva pánové se mu rozhodně přiblížili na podání ruky.

    Jarda Konáš

    text

     

    1. Nadčasová

    2. Gastronaut

    3. Sonda

    4. Radioamatér

    5. Rubick a Kubrick

    6. S ní

    7. Kamarádky

    8. Moderní lidi

    9. Hrana

    10. Antikvariát

    11. Běžec

    12. Noční linky

    13. Národní

     
     
     

    11

    recenze

    10

     
  • zpet

    Editors

    In Dream

     

    Life Is A Fear

    Jak přicházejí sny

    Noví Editors mají schopnost vtáhnout do abstraktního děje a udělat z vás ústřední postavu.

    The Black Room, debutový a potemnělý vstup Editors do světa velkých hudebních počtů, je stejně něco, co jim už nikdo neodpáře. Dostali ze něj Mercury Prize a taky dost přes prsty. Protože si až příliš okázale sypali na hlavu popel Iana Curtise, uzurpovali si pro sebe pozornost, která už tehdy náležela Interpol a tak vůbec. Nelíbila se ta smrtí a zmarem naplněná naléhavost v hlase Toma Smitha, až moc odkazovala na Joy Division, což ještě podčrtávala „hookovská“ basa a téměř vše v moll. Stejně je ta deska nejlepší, nemůžu si pomoct, a vždycky, když se k ní vrátím, mám husí kůži. Mezi třetím a čtvrtým studiovým albem Editors ale bylo těžké ubránit se dojmu, že kapela dost tápe ve svém umíněném vymezování se stigmatům post Joy Division zvuku a lehce nihilistickém směřování. To už tehdy navíc bylo nenávratně pryč, až na pár stopových, téměř zanedbatelných prvků. Sami to nazývali obdobím, kdy se zvukově učili znovu chodit na nově narostlých nohou.

    In Dream, jejich pátá studiovka, je novum v mnoha ohledech a můžeme ji považovat třeba za další nový začátek. Je to první deska, kde uvěřili absolutně vlastnímu instinktu a sebevědomě se pustili i do produkování. A dobře udělali. Je jako velmi sugestivní, velmi subtilní a emotivní koncept, vtahující do snové melancholie od samého začátku po poslední tón. Ne, nevěřil jsem tomu, že se dokážou oprostit od zabředávání do marných snah dělat velké umění pro umění a vrátit se zpátky k elementární podstatě, kterou zvládli tak přesvědčivě prezentovat na začátku svojí kariéry. Čím víc In Dreams poslouchám, tím víc je obdivuji a skláním se. Znovu se mi podlamují kolena pod smutkem prosáklými hlubokými polohami Tomova hlasu, ke kterým se vrací třeba v geniální Ocean of Night s hostující Rachel Goswell ze Slowdive.

    Salvation je možná lehce fádní ve slokách, ale jakmile odjede na mocnou refrénovou vlnu, je jako dechberoucí emocionální tsunami. Jasně, neodpustili si synthpopové odkazy (Life Is A Fear, Our Love, která je jako nějaká falzetová zdravice a pocta Soft Cell, nebo co). All The Kings je pitoreskní už v tom, že frázuje skoro jako Jethro Tull, což je samo o sobě bizarní a určitě nechtěné. Za dva majestátní a zároveň zranitelně niterné vrcholy považuju plíživou The Law (opět vypomáhající Rachel Goswell a basová linka jak od New Order) a ještě intimnější At All Cost. Miluju hudbu, jež evokuje film. Jen výjimečně se povede dokončit vyváženou skrumáž songů, která je schopna vyvolat v mysli neexistující příběh, má jako bonus schopnost vás vtáhnout do abstraktního děje a udělat z vás jeho ústřední postavu. Blbě se z toho vyskakuje. In Dreams takovou deskou je. Jsem omráčen její cinematickou náladou a nechce se mi ani trochu zpátky do ploché reality.

    Kay Buriánek

    text

     

    1. No Harm

    2. Ocean Of Night

    3. Forgiveness

    4. Salvation

    5. Life Is A Fear

    6. The Law

    7. Our Love

    8. All The Kings

    9. At All Costs

    10. Marching Orders

     
     
     

    11

    recenze

    11

     
 
×
Čtete:
2015/10
1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.