-
Jim Adkins
text Jarda Konáš
foto jakub macháček
Nechci se chovat jako vůl
6
rozhovor
1
-
S kapelou Jimmy Eat World na začátku tisíciletí pobláznil všechny, kteří propadli hudebním televizím a vlně amerických kapel s kytarami. Z někdejších puberťáků jsou třicátníci a zpěvák Jim Adkins jim k nám přijel zahrát netradičně sám s kytarou. Nám se povedlo se s ním setkat v šatně pražského Rock Café.
Působil klidně, civilně a neřešil jakékoli stresy. „Chtěli jsme si dát voraz,“ vysvětloval Headlineru, proč se rozhodl křížit Evropu s akusticky pojatými koncerty.
Sám s kytarou moc nevystupujete. Kde vůbec vznikla myšlenka akustického turné?
Každý z kapely trávíme letošní rok jinak, než jsme zvyklí. Už jsme hráli fakt dlouho, tak jsme si řekli, pojďme si na chvíli dát voraz. A já chtěl zůstat u muziky, jen ji vzít z trochu jiného úhlu. Pohrával jsem si s myšlenkou produkce, skládání pro někoho jiného, ale nakonec to vyzrálo do té podoby, že jsem složil pár akustických singlů pro sebe a rozhodl se udělat koncerty jen tak s kytarou, abych písně dostal mezi lidi. Chtěl jsem se
vrátit do míst, která mám rád, nebo naopak vyrazit někam, kde jsem ještě nebyl. S kapelou chceme dělat co nejlepší živá vystoupení, což je dost nákladné, a nemůžeme hrát všude, kde bychom chtěli. Ale když popadnu jenom futrál s kytarou, můžu si v Evropě zahrát prakticky kdekoli.
Jezdí s vámi i tak váš tým?
Jenom jeden chlapík. Cestujeme nalehko, vejdeme se do jednoho auta a je to naprosto super.
A kromě cesty a možností, kde si zahrát, vnímáte i rozdíly v samotných koncertech?
Obrovské. S kapelou můžete měnit průběh koncertu, reagovat na sebe, na náladu, ale
6
rozhovor
2
-
Hrát sám s kytarou je nová zkušenost pro mě i pro fanoušky
když jste sám, celé to stojí a padá s vámi. Je to hodně ve vaší hlavě, protože jen ta je zodpovědná za to, jak moc se bude publikum bavit. A velkou roli hrají i návštěvníci, které najednou cítíte mnohem víc. Možná je to jen typem vystoupení, publikum na akustických koncertech celkově víc poslouchá a komunikuje. Neřekl bych, že je to lepší, je to prostě jiné.
Hrajete jen tak s kytarou. Připadáte si jako písničkář?
Akustické hraní je bezpochyby disciplína sama o sobě, má svá pravidla a odpichuje se od myšlenky, jak moc a jak daleko bude můj hlas vyslyšen. Je to dost intimní a dá se lépe pracovat s publikem. Ale mezi písničkáře bych se nepočítal, protože na koncertech více či méně jen v hlavě překlápím do akustické polohy písně, které jsem složil s rockovou kapelou. A ty vznikaly prostě s úplně jiným přístupem. Vydal jsem sice tři akustické singly, ale i tak na nich mám další nástroje. Možná bych časem mohl vydat něco většího, nechme se překvapit, kam to zajde.
Nicméně u fanoušků to má úspěch.
To ano, protože tuhle muziku nikdy akusticky neslyšeli, nikdy mě neviděli jen tak s kytarou. Je to pro ně nová zkušenost a pro mě vlastně také.
Jak dlouho vlastně přestávka Jimmy Eat World potrvá?
Řekl bych, že někdy okolo listopadu, možná prosince začneme pracovat na novém materiálu.
Ten totiž prohlásil, že rocková hudba a alternativní kytary jsou v USA na ústupu, někteří hudebníci koncertují většinou, nebo dokonce jen po Evropě, pár producentů už přestěhovalo svá studia do Londýna či Berlína. Souhlasíte s touto myšlenkou?
Neřekl bych, že je kytarová scéna u nás úplně na ústupu, ale jsme strašně přehlceni. S dnešní technikou si naprosto každý může natočit špičkovou nahrávku u sebe doma, navíc máme poměrně propracované distribučně fungující sociální sítě, díky kterým může každý amatér prodávat celosvětově. V takové situaci je velmi těžké prorazit. Není to tak dávno, kdy bylo mnohem těžší natočit nahrávku. Abyste něco vydal, tak to prostě muselo stát za to. Mohl jste mizerně koncertovat, ale nahrávky musely mít nějakou úroveň. Takový filtr už neexistuje a není snadné se v tom orientovat a najít si něco, co se vám opravdu líbí. Dneska už nejde ani tak
Říká vám něco jméno Alain Johannes, což je producent Queens Of The Stone Age nebo Chrise Cornella?
Jasně!
6
rozhovor
3
-
Dneska už nejde ani tak o práci producentů a médií, ale o kamarády a příbuzné
Poslechněte si největší hit Jimmy Eat World jménem The Middle.
Jimmy Eat World – The Middle
Pocházíte z Arizony, prorazili jste v polovině devadesátých let. Mají to dnes kapely, které se z Arizony chtějí vydat do světa, těžší, nebo lehčí?
Párkrát jsem přemýšlel, jestli by se věci nevyvíjely jinak, kdybychom se přestěhovali do Los Angeles. Mám Arizonu rád, jsou tam skvělí lidé, ale je složité a zdlouhavé dát tam dohromady dostatečný počet profesionálů a fanoušků, o které se kapela musí opřít, když chce prorazit. Když jste malá ryba, nic vás nežene dopředu tolik jako touha, aby si vás lidé všimli. My jsme si v Arizoně mohli dělat, co jsme chtěli, a pokud nás něco
o práci producentů a médií, ale k nové muzice se dostáváte přes okruh kamarádů a příbuzných, kteří si to sdílí mezi sebou a jdou tak vlastně proti celé historii nahrávacího průmyslu. Neřekl bych ale, že to je špatně. Podle mě nebyla lepší doba pro to být fanouškem nebo hudebníkem, než je teď.
6
rozhovor
4
-
V pražském Rock Café publikum aplaudovalo, ale mohlo o něco méně kecat
dostalo do středu pozornosti, tak to bylo díky tomu, že jsme prostě vylezli na pódium a hráli. Nezáleželo kde, nezáleželo pro kolik lidí, prostě jsme opravdu hodně koncertovali. Tímhle stylem jsme se vyhráli, poznali zajímavé lidi, získali nové kámoše a právě tahle cesta je ten starý prověřený způsob, jak se proslavit, a podle mě funguje i po těch dvaceti letech. Ale pokud jste opravdu hudebník někde uprostřed pustiny, můžete si sice hrát, co chcete, ale dokud nic nevydáte, nepoznáte, jestli to děláte dobře, nebo špatně. Proto je možná lepší, když chcete lidi zajímat, tlačit to směrem k místům, která už mají nějakou hudební tradici.
V Los Angeles jste nahrávali s Butchem Vigem, který produkoval třeba Nirvanu,
Foo Fighters a teď v říjnu bude dvacáté výročí debutové desky jeho kapely Garbage. Jaké to je, pracovat s takovým člověkem?
Butch je super! Při skládání a nahrávání musíte dělat opravdu hodně rozhodnutí, která mají vliv na to, jak efektivní konečné dílo bude, nebo nebude. A Butch má skvělý cit pro to, co bude fungovat, a co ne, čímž vám ušetří hromadu času. To je podle mě to nejlepší, co pro vás producent může udělat. Je kliďas, žádné takové to: Bude to po mým! (Bouchá pěstí do stolu.) Vždycky vám chce pomoct udělat vaši desku, ne jeho.
Pojďme se závěrem vrátit k akustickému turné. Hrajete v menších klubech pro komornější publikum, než na jaké jste zvyklý. To se projeví na atmosféře během koncertu.
6
rozhovor
5
-
Jimmy Eat
World
Rocková čtveřice z půlmilionového města Mesa v Arizoně hraje od roku 1993. Zásadní průlom přišel o osm let později s albem Bleed American, které posbíralo několik platinových desek a časopisy jako Q nebo NME je ve svých anketách řadí mezi nejdůležitější nahrávky své doby i žánru. Jim Adkins je zakládajícím členem skupiny a příští měsíc, konkrétně 10. listopadu, oslaví čtyřicáté narozeniny.
Deska je sběratelská záležitost, udělat ji něčím zajímavou znamená udělat ještě zajímavější artefakt
dnes spíše komická myšlenka. Deska je sběratelská záležitost, udělat ji něčím zajímavou znamená udělat ještě zajímavější artefakt. Cédéčka jsou dneska bezcenná, ale když se povede pěkný vinyl, rád si ho koupím.
Vinyly se vrací do módy. Kousek za Prahou jsou závody Loděnice, které nyní vyrábí prakticky pro celý svět, ačkoli dřív neměly pomalu do čeho píchnout.
O těch jsem, myslím, slyšel. To je to místo, kde vám vyrobí i dvousetgramový vinyl? Dobrá šílenost. Víte, co je legrace? Že když jsme vydali naše desky kdysi na vinylu, tak to nikoho nezajímalo. A teď je vozím s sebou, vystavíme je tady na tom stánku a večer si je někdo určitě koupí.
Ještě jedna věc mě zaujala, Váš parťák si před šatnou pomalu připravuje stánek s vašimi věcmi. Hudebníci u nás žijí primárně ze živého hraní, protože jsme malý trh na nějaký větší prodej desek. Jaká je ale situace ve Státech?
Upřímně? Budu překvapený, jestli se ještě příští Vánoce budou prodávat cédéčka. To pro mě bude šok. Ale podle mě je to tak všude, musíte být primárně hrdý na to, co děláte a že jste něco vydal. Chtít na tom vydělat je
Zdržíte se i po něm, abyste strávil nějaký čas s fanoušky, nebo raději zmizíte v šatně a soustředíte se na další přesun?
No, v první řadě se musím převléct, protože jsem z pódia propocený a je to trochu nechutné. Ale jinak se snažím si vždycky udělat chvilku, protože… Víte co, když jste na turné, každý den pro vás – včetně nálady – může vypadat úplně jinak. Ale fanoušci to mají naopak, ať se děje cokoli, těší se na večer. Nechci jim to zkazit a chovat se jako vůl. Lidé, kteří na nás chodí, jsou hodně v klidu, tak proč s nimi po koncertě nepokecat?
6
rozhovor
6
Předchozí článek:
John Newman
Další článek:
Wohnout vs. Vypsaná fiXa III