-
duel
Novátorský přístup ještě nemusí zaručit skvělý výsledek. Alespoň tak to vypadá z výsledku duelu, v němž se nad novou, naživo a na koncertě nahranou deskou Cocotte Minute názorově střetl Václav Trávníček a rocková specialistka Headlineru Iva Boková.
Cocotte Minute
Rituál, kmen a srdce a kmen
Existuje spousta světových kapel, které si v rámci žánru dokázaly najít vlastní tvář. Namátkou Korn, Limp Bizkit, Taproot nebo třeba Papa Roach. No a teď vydává novou desku česká kopírka všech zmíněných, která ve svých začátcích zdravila na koncertech publikum slovy „Tak co, vy ku*vy?“ a v rozhovorech si hrála na ostré hochy. Stejné je to s její hudbou: Je přímočará, snaží se nějak vypadat, ale ve výsledku je předvídatelná a tak trochu prvoplánová.
Cocotte Minute na sebe vždycky uměli strhnout pozornost. Většinou k tomuto účelu využívali hlavně kostýmy. Zažili jsme je v bílých uklízečských kombinézách i v latexu. Tentokrát zůstali v civilu a přišli s něčím, co na české hudební scéně ještě nikdo nepředvedl. Desku nahráli naživo jako videoalbum. Na jeden zátah „na první dobrou“ zaznamenali zvuk i video. Takový nápad je třeba ocenit, nicméně působí poněkud nedotaženě. Zvuk je naprosto v pořádku, video vyvolává dojem jako z obýváku, kde se sedí v teplákách a pantoflích. Ale kdo ví? Třeba to byl záměr. Vizuály k desce i promofotky kapely jsou přitom opět jasně stylizované: černá, bílá, červené pásky přes rukáv a runové nápisy.
INOVATIVNOST
Cocotte Minute zvládají žánr, za ta léta mají naposloucháno a také se už naučili hrát. Fanoušek nové písně ocení, protože výrazně nevybočují ze schématu, který by neznal. Proto má také „Kokoty“ rád. Kapela ale v nových písničkách nápady příliš nesrší. Vypadá to, že desku vydala vyloženě z radosti z hraní, případně pro fanoušky. Nic víc, nic míň.
Fanoušky i náhodné posluchače, kteří znají Cocotte Minute z tuzemských rockových rádií, možná překvapí fakt, že tentokrát neuslyší hutný šlapavý nu-metal a podvědomě si nepředstaví zahraniční hvězdy jako Korn nebo jiné zástupce tohoto metalového subžánru. Některé songy zní až punkově a jsou také tak jednoduché. Zvukově se deska povedla, ostatně na kvalitním soundu si Zeller a spol. vždycky zakládali, ať už na studiových nahrávkách, nebo na koncertech.
Hudba
Václav
Iva
vs.
Ten je jedině pro fanoušky, kteří s kapelou absolvovali celý příběh novinky. Je sympatické, že si kapela z tak menšinového žánru, jako je u nás nu-metal nebo rapcore, dala na desce záležet. Záběry jsou bez technických chyb a koncert je dobře natočený a s dobrým zvukem. Hranice žánru ani vlastního stínu ale Cocotte Minute s novinkou nepřekročí.
Cocotte Minute začali nově nazývat fanoušky kmenem, a to, co vytvářejí, a vlastně úplně cokoli, co se děje, nebo naopak neděje, rituálem. Že by nějaké prozření? Nějaká nová cesta? V souvislosti s novou deskou mluví o comebacku. Po dvou letech to zavání pozérstvím, ostatně takoví vždycky byli a zřejmě i budou. „Kmen“ jejich fanoušků je za to bude dál obdivovat a podporovat a ti ostatní je asi zase až tak moc nezajímají, popřípadě jsou pro ně cílovou skupinou, kterou je třeba za každou cenu naštvat. A to se jim docela daří.
PŘÍNOS
Upřímně, nevěřím jim to. Zpívat o tom, jak „mě tady všechno sere“ a pak si nechat zaplatit za koncert, to není moc ulice. To je normální hudební průmysl, do kterého by Cocotte Minute asi rádi patřili, ale spíš v něm paběrkují. A znáte to: Většinou člověk něco bezhlavě kritizuje proto, že by to vlastně hrozně chtěl.
Natočit videoalbum je veskrze zajímavý nápad a vlastně mě ani nenapadá, jestli už někdo něco takového udělal ve světovém měřítku. Existuje řada případů, kdy interpreti nebo kapely nahráli album ve studiu a ke každé skladbě z něj pořídili videoklip. Ale další videodeska v takové podobě, v jaké ji realizovali Cocotte Minute, možná ani neexistuje. Ať tak, či onak, v České republice jsou první a autentičtí.
AUTENTICITA
Občas se z nich něco vyloupne. Jinak je to „kokotí“ klasika. Texty na hraně reprodukovatelnosti, které pojednávají více či méně o ničem. V singlu Srdce dojde dokonce na národoveckou agitku. Spíš než energie (případně potřeba vyzpívat se ze smutku) z nich leze podivná energie, která nemá daleko k černokněžníkovi z Vyšehradu.
Cocotte Minute nikdy nepatřili ke kapelám, které píšou dlouhé propracované a duchaplné, či dokonce jinotajné texty. Z tohoto hlediska se nic nezměnilo. Mnohé napoví už samotné názvy jednotlivých skladeb jako Bordel, Nazdar, Punk off kha či Odemykač. Obzvlášť hluboký text, na němž se autor musel pořádně nadřít, má píseň Nazdar: „Nazdar, nazdar, nazdar, nazdar. Když chlapi tančí, lítaj stoly a pěsti, nazdar...“ Vesměs jsou buď hodně naštvané, až „nasraně“ (promiňte ten výraz) agresivní, nebo naopak plačtivě melancholické a také poněkud klišovité. Kapela sama přiznává, že pro ni není snadné napsat veselou písničku.
Texty
1,5
:
2,5
1
1
Lodě
Cocotte Minute
Rituál, kmen a srdce a kmen
Předchozí článek:
1. 10.
Další článek:
SMS/RECenze