-
Rod Stewart
Rockový manekýn
text Jarda Konáš
foto Mark Seliger, sony music
7
retro
1
-
Na začátku roku oslavil sedmdesátiny, nyní přichází s novou studiovou deskou. Rod Stewart patří mezi nejúspěšnější britské zpěváky všech dob a není vůbec od věci si připomenout jeho dlouhatánskou kariéru barevnou skoro stejně jako zpěvákův šatník.
„Jsem rocková hvězda, protože jsem se nemohl stát uznávaným fotbalistou,“ prohlásil kdysi Rod Stewart a nejde vůbec o vtip. Ač ze severního Londýna, on i jeho rodina se považují především za Skoty. Malý Rod doma vyrůstal mezi fotografiemi skotských fotbalistů a jeho otec, který sám fotbal hrál, z něj vychovával kovaného fanouška klubu Celtic. To ale šlo těžko, neboť mladý Stewart tehdy jako ostatní školáci okolo fandil Arsenalu. Dokonce se stal kapitánem školního týmu, začal hrát za poloprofesionální celek z Middlesexu a měl naprosto vážně našlápnuto k fotbalové kariéře. Jenže pak přišla muzika.
Začátky mezi hvězdami
V pubertě Rod Stewart poznal rock’n‘roll a naprosto mu propadl. Ačkoli si po předčasném odchodu ze školy stále pohrával s myšlenkou na kopání do mičudy, múzy nakonec zvítězily. „Víte,“ akcentuje Stewart v obou svých životopisných knihách, „život hudebníka je o dost lehčí. Navíc se můžu opít a dělat hudbu, což v případě fotbalu nejde. Takže jsem se tehdy plně ponořil do hudby. Vlastně jsou to jediné dvě věci, které umím. Dělat muziku a hrát fotbal.“
Začátky nebyly snadné, což se dalo čekat. Šedesátá léta se teprve rozjížděla
7
retro
2
-
Jsem rocková hvězda, protože jsem se nemohl stát uznávaným fotbalistou
První hudební úspěch přišel v roce 1963, kdy se Stewart stal členem doprovodné kapely Jimmyho Powella a později skupiny Long John Baldry, což jej nejen dostalo do středu londýnské scény, ale především mu to umožnilo začít se věnovat hudbě profesionálně. Baldry platil Stewartovi 35 liber týdně, což byl tehdy pro mladého kluka slušný příjem. Zároveň mu pomáhal otevírat dveře do velkého hudebního světa. Byl to právě Baldry, kdo Stewartovi zařídil první vlastní singly i rozhovory v novinách.
V srpnu 1964 se Stewartovi podařilo podepsat smlouvu na sólovou kariéru a věci už šly poměrně rychle, za což může částečně fakt, že londýnská scéna byla malá a všichni se mezi sebou znali. Rod Stewart si zahrál se spoustou hudebníků, kteří už tehdy byli hvězdami (nebo je ten status teprve čekal). John Paul Jones, Rolling Stones, Mick Fleetwood a další a další. Zásadní však bylo setkání s Jeffem Beckem.
Hurá do světa
Na konci šedesátých let se Jeffu Beckovi rozpadli Yardbirds. Založil si vlastní skupinu a Stewartovi nabídl místo zpěváka. Pro dvaadvacetiletého mladíka to byl velký kariérní skok, vytažen z londýnských barů najednou hrál po celém světě, rozdával rozhovory, užíval si vyprodané sály a získával zkušenosti s nahráváním velkých desek. Ale hlavně v kapele potkal Ronnieho Wooda a stali se z nich přátelé na celý život.
První velká škola bylo pouliční hraní s folkařem Wizzem Jonesem. Projeli spolu Británii, Francii, Španělsko a během rok a půl trvající spolupráce se Stewart naučil dobře hrát na foukací harmoniku, čehož později mnohokrát využil. Po návratu do Londýna koketoval s kapelou, ze které se později stali The Kinks, ale po pár týdnech se rozloučili kvůli rozdílnému pohledu na muziku. Když pak módě začala diktovat subkultura mods, Stewart si její styl zamiloval a od té doby se odmítal oblékat jakkoli jinak. Už tehdy si pečlivě hlídal image a velmi rychle si vysloužil přezdívku Rod the Mod, která se jej drží i dnes.
a konzervativní Velká Británie na rokenrol stále koukala nedůvěřivě. Beatles se zatím dřeli v Hamburku a anglická rádia se vezla na vlně folku. Rod Stewart se tak pachtil po druhořadých zaměstnáních. Rozvážel noviny, pracoval v tiskárně, a dokonce nějaký čas dělal písmomalíře na hřbitově. A do toho se pomalu, ale jistě dostával do muzikantského světa.
7
retro
3
-
Svůj první velký hit Maggie May natočil Rod Stewart v roce 1971.
Rod Stewart – Maggie May
Po vzájemných neshodách s Jeffem Beckem, které by se daly ve zkratce přeložit jako dva kohouti na jednom smetišti, se Stewart chtěl soustředit na sólovou dráhu. Své rozhodnutí později okomentoval celkem jasně: „Byla to skvělá kapela, ale nemohl jsem vystát tu provokaci a nepřátelství, které se postupem času uvnitř formovaly. Za celé ty dva roky a půl jsem se Jeffovi Beckovi nikdy nepodíval přímo do očí, vždycky na tričko nebo tam někam.“
Zároveň přijal pozvání Ronnieho Wooda do kapely The Faces. Kuj železo, dokud je žhavé, říká se, a Stewart se tím řídil do puntíku. Vždyť během roku a půl vydal čtyři dlouhohrající desky, dvě své a dvě s The Faces, ze kterých se tehdy staly hvězdy britského rocku. Jejich alba šla na dračku a ovlivnila celou následující generaci britských muzikantů, k The Faces se později hlásili Sex Pistols nebo The Damned. Zní to šíleně, ale můžeme se tak ptát – jaký by byl britský punk bez Roda Stewarta?
Jak už to v hudební branži bývá, The Faces nakonec dojeli na Stewartovo ego. Zpěvák nechodil na zkoušky, choval se otráveně a na koncertech některé své pasáže rovnou přenechával Woodovi. A protože ten tou dobou začínal hrát s Rolling Stones a pro oba bylo těžké pracovat kromě kapely na dalších osách (Stewart stále častěji odbíhal k sólové práci), rozhodli se hudebníci kapelu rozpustit dřív, než by mezi nimi vypěnila zlá krev. Hraní s The Faces a Jeff Beck Group Stewarta proslavilo po celém světě, navíc měl tou dobou už na kontě první vlastní hity včetně dodnes známé Maggie May. A protože mu to nebylo dost, vyrazil Stewart do Ameriky.
V soukolí šoubyznysu
Američané na Stewarta slyšeli. Jeho mods image kombinovaná s glam rockem a disko žánrem na obzoru tehdy působila jako magnet. „Polovina úspěchu se skrývá ve schopnosti prodat, nikoli v písničce. Jádro tkví v obrazu, který vytváříte, nikoli v tom, co zpíváte,“ komentoval Stewart své puntičkářské lpění na vizuální stránce. Zpěvák se vyšplhal na špici žebříčku Billboard, vydával jednu desku za druhou, pro televizi nebo speciální singly nahrával coververze a byl k nezastavení. Alespoň se to tak jevilo. Zlom přišel se singlem Do Ya Think I‘m Sexy?, pilotní skladbou desky Blondes Have More Fun... Or Do They?, která se na dvacet pět let stala posledním Stewartovým albem na špici prodejnosti. Od této chvíle to šlo jenom dolů. Do Ya Think I‘m Sexy? byl sice
7
retro
4
-
Jedna z nejúspěšnějších Stewartových písní ve své době bodovala v hitparádách i štvala kritiky.
Rod Stewart – Da Ya Think I‘m Sexy?
hit, ale zároveň poslední tečka za jednou hudební kapitolou.
V roce 1978 tradiční britský rock přestával posluchače zajímat a disku s výjimkou Bee Gees kralovali černošští hudebníci. Kritici Stewartovy věci z této doby nekompromisně strhávali a zpěvákovi nezbylo, než se na nekompromisním americkém trhu přeorientovat na něco, s čím tehdy opět přišli jen Britové.
Na začátku osmdesátých let Stewart
zásadně změnil repertoár, přiklonil se víc k new wave a synthpopu. Jeho singly jako Young Turks nebo Baby Jane jsou toho jasným příkladem a na americký trh přinášely poměrně svěží zvuk, přesto kritici zpěváka dál mydlili za povrchní popinu a jeho desky se prodávaly hůř a hůř. „Neumím dělat tu krásnou muziku jako Tom Waits nebo Bob Dylan,“ řekl tehdy, „neumím skládat věci postavené na představivosti. Prostě mi to nejde. Píšu zkrátka jenom o tom, co vychází z mého srdce.“
Posměšky si vysloužil i za pokus o reunion Jeff Beck Group v polovině osmdesátek, který skončil po několika dnech velkými slovy v médiích a ještě větším nezdarem. Na lepší zítřky se začalo blýskat koncem
7
retro
5
-
Rod Stewart
Plným jménem Roderick David Stewart se narodil 10. ledna 1945. Hudbě se věnoval od puberty, krátce po dvacátých narozeninách už byl profesionálem. Proslavilo jej zpívání v kapelách Jeff Beck Group a The Faces, sólovou tvorbu pak částečně opíral o výraznou a ve své době průkopnickou image. Má na kontě dvacet devět studiových desek, za svou kariéru prodal přes sto milionů nahrávek. Je nositelem Řádu britského impéria.
Kdysi jsem se proslavil hlavně předělávkami cizích písní, což mě baví i dnes
Návrat byl dokonán v roce 1994, kdy byl Rod Stewart uveden do Rock’n‘rollové síně slávy a od té doby si užíval členství v klubu výjimečných. Nahrával, co chtěl, hodně předělával materiály jiných interpretů a během posledních let se opakovaně vrátil k The Great American Songbook, neboli velké knize amerických písní, ze které si vybíral a předělával starou klasiku. V jednom rozhovoru tento přístup okomentoval ironicky, ale upřímně: „Myslím, že jsem se kdysi proslavil hlavně předělávkami cizích písní, což mě baví i dnes. A taky jsem líný jak veš.“
osmdesátých let. Album Out of Order z roku 1988 produkovali Andy Taylor z Duran Duran a Bernard Edwards, fenomenální baskytarista skupiny Chic. Hned několik singlů z desky nasadila do rotace rádia, ba co víc, přidala se i MTV, jež už tehdy hrála hudbu pro diváky o generaci mladší. Stewart chytil šanci za pačesy a už nepustil. Naplánoval celosvětové turné a roztočil další desku, která jej začátkem devadesátých let s hitem Rhytm Of My Heart opět dostala na špičky hitparád.
7
retro
6
-
The Mods
Subkultura, která se objevila na začátku šedesátých let ve Velké Británii. Soustředila se hodně na módu a hudbu, své centrum měla v Londýně a ostatní města se přidávala až se vzrůstající oblibou „mods kapel“, mezi které tehdy patřili Small Faces, The Who, v rané fázi i The Kinks a Rolling Stones. Poznávacím znamením byly kromě oblečení často i skútry Vespa či Lambretta, mods také hojně užívali amfetamin.
Rod si vrásky nedělá
Teprve v posledních dvou letech se vrátil k tvůrčímu procesu. Začalo to předloni rockovou deskou Time a pokračuje tento měsíc, kdy vyjde jeho devětadvacátá (!) studiovka Another Country. Moc rozhovorů k novému albu Stewart zatím nedal, ale na tiskovce, kterou uspořádal na začátku léta, prozradil: „Když byla má poslední deska přijata kladně, dodalo mi to sílu pokračovat ve skládání a vyprávění o dalších věcech. Taky mi to dalo svobodu experimentovat s dalšími žánry, jako je reggae, ska nebo keltská hudba.“
Název desky je více než výmluvný, neboť se na ní Stewart hodlá držet jednoho výrazného, a pro angloamerickou společnost aktuálního tématu. „Přemýšlel jsem nad tím,
jaké to je být v armádě. Pryč od vaší lásky a rodiny. Musí to být zdrcující. A přesně o tom pojednává Another Country.“ Pilotní singl Love Is už koluje v rádiích od června a zatím se mu nepodařilo dostat se ani do třicítky nejhranějších skladeb v Británii či USA. Stewartovi to ale vrásky nejspíš nedělá. Rod the Mod totiž ani po těch letech přece žádné vrásky nemá!
7
retro
7
Předchozí článek:
Jan P. Muchow
Další článek:
6 nej Lany Del Rey