-
Jaroslav Uhlíř
Dostal jsem koňskou injekci elánu
text Antonín Kocábek
foto Jiří Antalovský
4
rozhovor
1
-
Jaroslav Uhlíř je rozhodně nenápadnou ikonou tuzemské hudby. Prostřednictvím písniček pro děti i filmy totiž formoval a formuje vkus celých generací. Přesvědčil se o tom, až když ho na pódium přizvaly Tři sestry. Oslavil sedmdesátiny a pro Headliner vypráví, jak kvůli úspěchu před rokem postavil novou kapelu.
Nehledě na věk stále připravuje pořady pro děti, ale koncertuje i v klubech a na festivalech – letos mu aplaudovalo publikum třeba na tom trutnovském. Aktuálně mu navíc vyšla hned dvě výběrová alba. Jmenují se příznačně: Dospělým a dětem a Dětem a dospělým. Každopádně bylo o čem hovořit.
Skládáte ještě nové písničky?
No jo, furt něco dělám. Zdeněk Svěrák už má námět na další Hodinu zpěvu. Také jsem teď byl jako host v televizním pořadu Aleše Cibulky a byla tam i Hana Zagorová. Já jsem jí kdysi napsal písničku Já se vznáším, já si létám, dokonce nejen muziku, ale i slova, a ona před časem napsala knihu básní a textů. Jmenuje se Milostně a vůbec není k sehnání. A Aleše napadlo, že bych mohl jeden text
zhudebnit. Tak jsem rovnou natočil demáč. V tom pořadu jsem ho pustil, jmenuje se to Neříkej nic, a ona hned, že to bude zpívat. Vůbec mě nenapadlo, že by se jí chtělo, myslel jsem, že to někomu věnujeme.
Nějakou skladbu do filmu chystáte?
Oslovil mě Dušan Klein, kterému jsem dělal písničku do pátých Básníků. Tam mimochodem měl text psát Zdeněk Svěrák, ale neměl čas. A mě napadlo, proč nepoužít text scenáristy Ladislava Pecháčka, když ve všech těch předchozích dílech Pavel Kříž recituje jeho verše. Moc se mi pak ten jeho text s obratem „polož mi ruku do klína a zavři oči“ líbil. A teď jsem dostal scénář šestých Básníků, kteří mají být poslední, a už jsem na to i sedl. Pořád se něco děje.
4
rozhovor
2
-
Všichni měli zelená číra a hulákali: Skřítkové, tesaři…
úplně nepolíbený. Bylo to v horách, hezký výlet, tak jsem kývl. Bylo to asi před deseti lety. Jen jsem nejdřív váhal, co tam vůbec hrát.
Podle čeho jste vybíral písničky?
Uvažoval jsem tak, že to je rockový festival a že melodie se už dnes moc nenosí, pořád jsem si nebyl jistý. A pak jsem tam navíc přijel a koukám, že na plakátě je uvedeno: Na závěr Tři sestry a po nich půlnoční překvapení, Jaroslav Uhlíř a Fanánkův dětský sbor. Úplně jsem se vyděsil, co to má být. A Fanánek se usmál a pravil: „To jsme taky my, jen trochu jetý.“ A že mám zahrát zásadní písně. Takže jsem asi u dvou musel zavolat Svěrákovi, aby mi nadiktoval text. A na pódium jsem šel celkem se strachem.
Předpokládám, že jste měl velký úspěch.
Já byl zvyklý, že po mně občas někdo chce, abych zahrál na večírku Severní vítr. A že když začnu hrát, pár lidí se přidá. Ale tady jsem jen zahrál předehru a z publika se ozval tak mohutný sbor, že mě to málem smetlo z pódia. Všichni měli zelená číra a hulákali: „Skřítkové, tesaři…“ Byla to úplná tlaková vlna. Navíc mě pak nechtěli pustit, takže jsem hrál hodinu a půl. Volal jsem pak Svěrákovi: Člověče, to bylo něco neskutečného! A on na to: „Jak tě tak poslouchám, tak to byla koňská injekce elánu.“ A tak jsem začal občas jezdit s Třemi sestrami. Jenže pak přišlo turné Mydlovary a těch koncertů bylo tolik, že mi agentura musela rušit dětská představení, jak to bylo náročné.
Už delší dobu běžně vystupujete i pro rockové publikum. Jak jste se k tomu dostal?
Sám jsem se tomu tehdy divil. Za to může Doktor Pečený. Dělal jsem a dodnes dělám představení pro děti. Jen s pianem. Mám dva programy a vlastně je nemusím ani moc měnit, protože objedu republiku a ti, co jim minule bylo pět, už chodí do školy a já mám nové publikum. A on přišel a povídá: „Nezahrál bys na Keltské noci?“ A já na to, co to je? A on, že takový festival, že to pořádají Tři sestry. Nějaké ženské? ptal jsem se. Prostě
Zajímají vás současné technologie? Máte vlastní domácí studio?
No jistě. Vlastně jsem s tím začal poměrně brzy, dřív než většina kolegů. Nakoupil jsem syntezátory, Kurzweil, sequencery… Naposledy jsem si pořídil, když jsem začal jezdit s kapelou, klávesy NORD. To je moc pěkná věc. Jen má pianovou mechaniku, takže je to pěkně těžký pacholek. Když jezdím sám, raději hraju na Yamahu, která má jen pár kilo. Nedávno jsme hráli v Hradci a měli tam takový ten stařičký nástroj se čtyřmi klávesnicemi, a mě hned napadlo: To byla hrůza, když jsme se s tímhle museli kdysi tahat na koncerty…
4
rozhovor
3
-
Jaroslav Uhlíř
Dnes už ale zdaleka nevystupujete jen s Třemi sestrami?
Fredy Bittner, který už pár let hraje na kytaru v kapele, který nás doprovází při Hodině zpěvu – letos to mimochodem děláme už sedmadvacátou sezónu –, mi navrhl, abychom normálně začali jezdit koncerty. Tak jsme to dali dohromady. Nejvíc mě překvapilo, že kdysi, třeba když jsme měli skupinu Faraon, když někdo někomu přebral muzikanta, byl to důvod k nenávisti. Nám třeba Ringo Čech přetáhl Jirku Schelingera a dodnes máme poněkud ambivalentní vztah. Lidé byli ješitní. Ale dnes už je úplně normální, že někdo hraje se třemi kapelami. Všichni se snaží uživit a každý to chápe. Takže Fredy hraje zároveň s Karlem Gottem a dalšími, na basu máme Filipa Spáleného, který jinak hraje i s tátou v ASPM, a bubnuje syn Lídy Nopové Miki Nop, který jinak hraje třeba s kapelou Sto zvířat. První koncert jsme měli v Třeboni a bum – po nás byli právě Sto zvířat. Takže jsem se bál, co tomu řeknou, že na mě budou třeba naštvaní. Ale jejich první reakce byla: „Nazdááár… Hele, Miki – ty máš vlastně už postaveno – pojď na pivo!“ Takže dobré.
Co tomu říkal Zdeněk Svěrák?
Volal jsem mu, že si pořád nejsem jistý, a on na to: „Jardo, neboj se, to bude dobré. Ty tvoje písničky mají moc pěkné texty.“
Mnozí vás měli spojeného hlavně s tvorbou pro děti. Myslíte teď více na dospělé?
Opět musím citovat Svěráka. Ten naprosto rozdělování na „pro děti“ a „pro dospělé“
odmítá. Říká, že jsou „děti nové“ a pak jsou „dětinové“. Takže není důvod rozlišovat. Důležité je, aby to bylo hezké.
Nicméně aktuálně vydáváte dvojici desek, kde to rozlišeno je.
Bylo z čeho vybírat. Nedávno mi na OSA spočítali, že mám asi čtyři sta písniček se Svěrákem, asi sto se Šípem a pak s jinými textaři taky přibližně další stovku. Třeba jsem měl tu čest dělat s Jiřím Suchým. Takže jsem tam chtěl mít i tyhle písně – i když jsou trochu jiné. Navíc jsem si u těch dvou desek říkal, že bude zábavné sledovat, jak si budou konkurovat v prodejnosti.
Vybíral jste si na ně skladby sám?
Makal jsem na tom dost dlouho. Baví mě dělat dramaturgii. Třeba na dětské desce je pátá písnička Angličtina na text Zdeňka Svěráka. A za ni jsem hned zařadil Šípova Vyňatá slova. Závěr dospělácké desky zase tvoří skladby Poslední nota – Začínám končit – a nová Second hand. Jsou to detaily, ale hrozně mě to baví, takhle si hrát.
4
rozhovor
4
Předchozí článek:
Petr Klapper
Další článek:
Jaroslav Uhlíř