Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

  • Busking

    Láska, nutnost i cesta ke slávě

    text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)

    foto shutterstock

     

    10

     

    fenomén 1/2

    1

  • Začínali tak Janis Joplin, Bob Dylan, Edith Piaf, David Gilmour, David Bowie, Joan Baez, Radůza či Glen Hansard. Na ulici, jen sami se svým hlasem a nástrojem. Pouličnímu muzicírování se říká busking a ve velkých českých městech je to zejména poslední tři roky fenomén. Headliner se proto vypravil mezi lidi, kteří se mu věnují.

     

    Jako busking je označováno jakékoli umělecké vystoupení na ulici. Týká se tedy také divadelníků, akrobatů, tanečníků, žonglérů i dalších artistů. Protože je ale Headliner hudební magazín, budeme se věnovat těm, kteří na ulicích hrají a zpívají. Dnes už je málokdo považuje za žebráky. Hrají na ulici, díky tomu jsou většinou šťastní, mnozí z nich se považují za skutečné umělce, prodávají přitom svá cédéčka a za peníze, které jim lidé hodí do futrálu, klobouku nebo ošatky, zpravidla uctivě poděkují.


    Třicet minut improvizace

    Poslední letní neděle, Prašná brána, Praha. Pod jedním z pilířů stavby dva perkusionisté po dvacetiminutové improvizaci naposledy

    udeří do instrumentů, poděkují za skromný potlesk i pár drobných a chystají se oddechnout. Hned k nim přistupuje seriózně oblečený muž a dohaduje s nimi vystoupení. „To číslo, co jste mi dali, platí?“ ptá se. „Platí, určitě,“ odpoví jeden z perkusionistů. „Tak já se ozvu. Ve středu, na sto procent,“ loučí se muž. „Uvidíme, co z toho bude,“ praví mu ještě umělec a muž chvatně odchází.

    Ten, který odpovídá, je Fanda a na ulici hraje od září loňského roku. O rok déle to dělá Honza, druhý z dvojice. Když se k nim přidám, nabízí mi Fanda pro sezení jednu z umělohmotných nádob, na něž bubnuje. Zprvu se zdráhám, protože chovám v úctě nástroje, které pro muzikanty znamenají živobytí. „Jen si sedněte,“ vyzývá mě ale Honza. „Na tom už seděla spousta celebrit.“

     
     

    10

    fenomén 1/2

    2

  •  

    Buskeři Fanda a Honza u pražské Prašné brány

     
     
     

    Vyprávějí, že se potkali při hraní na ulici. „Jsem Pražák, hraju v Praze, a dokud to bude možné, budu hrát jenom v Praze. I když nevím, jestli to neskončí, slyšel jsem, že se chystá nějaká přísnější vyhláška,“ říká Fanda a zauvažuje o tom, jaké vyhlášky asi byly v době Rudolfa II., když se v Praze scházeli umělci i vědci z celého světa.

    „Když jsem dělal ve své poslední práci, šel jsem po Václaváku a viděl na ulici hrát klavíristu a bubeníka. Říkal jsem si, že až mě z práce vyhodí, půjdu to také zkusit,“ vzpomíná. Když ho ale vyhodili, nějakou dobu se poflakoval. Na ulici šel teprve ve chvíli, kdy mu došly peníze. „Hned první hraní se mi zalíbilo a měl jsem i štěstí. Ten den jsem zjistil, že je to práce pro mě a že bych ji

    chtěl dělat do konce života. Respektive bych chtěl do konce života dělat hudbu, protože se mi líbí a myslím, že s ní mám i celkem úspěch,“ vysvětluje.

    Tvrdí, že se hraním na ulici živí a má na to živnostenský list, jak si žádá zákon. „Odvádím skoro čtyři tisíce měsíčně na daních a pojištění, ale nestěžuju si, protože můj příjem je vyšší, než je průměrný plat v téhle zemi,“ prozrazuje Fanda.

    „Záleží samozřejmě na tom, jak často kdo hraje a jak moc se snaží,“ doplňuje ho Honza. Ten bere hraní na ulici i jako formu propagace. „Mám tři kapely, a tak když máme večer koncert, napíšu na papír, že se lidi na mou kapelu můžou přijít podívat. Funguje to,“ usmívá se.

     
     

    10

    fenomén 1/2

    3

  • Hraju a přitom sním o tom, že kolem půjde nějaký producent

    k hledání. Většina historiků se přiklání k názoru, že slovo busking je ze španělštiny. Buskeři jsou tedy hledači slávy, umění, svobody a nezávislosti.

    První zmínky o nich pocházejí z doby Římského impéria, kdy lidé obdarovávali mincemi umělce vystupující na ulici. Předchůdci dnešních buskerů byli i trubadúři či minesengři, kteří cestovali mezi městy a za své výkony dostávali peníze, jídlo i ubytování.

    V novodobé historii je pouliční vystupování spojováno především s chudinskými čtvrtěmi v Anglii, Americe a Kanadě. Ve Spojených státech se pak v šedesátých a sedmdesátých letech někteří folkoví zpěváci hrající na ulici stávali hlasy své generace. Jako buskeři působili Janis Joplin, Bob Dylan, Edith Piaf, David Gilmour, David Bowie, Joan Baez, Radůza či Glen Hansard.

    V Praze se v ulicích hrálo hojně hned po sametové revoluci. Potom se ale začala zpřísňovat pravidla a následně došlo k zákazu buskingu. Vše se změnilo teprve před třemi lety, nicméně od té doby se umělci a politici průběžně přou kvůli hluku či vhodnosti. Buskeři se aktuálně obávají, že budou podmínky pro hraní v metropoli zpřísněny. Hovoří se dokonce o jakési formě zkoušek, jejichž výsledek určí, kdo může na ulici hrát, a kdo nikoli.

    V jiných českých městech si radnice stanovují podmínky samy a například v Brně se buskerům daří. Tom Dvořák z iniciativy BuskerVille ve vysílání Českého rozhlasu řekl: „V evropských městech to funguje tak, že si scéna nebo ulice pohlídá kvalitu sama, a to tak, že špatní buskeři nebo žebráci

    Na diváky si nestěžují a nevidí zásadní rozdíl mezi zahraničními turisty a tuzemci. „Když už se zastaví, jsou vesměs kvalitní. Najdou se sice výjimky, jak mezi cizinci, tak mezi Čechy, ale v zásadě je to vždy příjemné,“ konstatuje Fanda. „Nejvíce spontánní jsou podle mě lidé z Jižní Ameriky, někteří tancují, jiní třeba tleskají,“ vzpomíná Honza. „Ale zase minule na nás byly holky z Norska a výborně se bavily. Loučily se se svobodou, měly na sobě černé kostýmy a šmoulovské čapky, a ta, která se měla vdávat, byla v kostýmu Sněhurky.“


    Busking je hledání

    Výraz busking se k nám dostal ze západu Evropy. Jeho prazáklad pochází pravděpodobně z románské jazykové větve. Ve francouzštině (busquer) a italštině (buscare) se váže k potulování, ve španělštině (buscar)

    V létě je busking příjemný, v zimě je samozřejmě potřeba se více obléknout, tvrdí oba shodně. „Hraje se pořád, ale v zimě je v ulicích o poznání méně muzikantů,“ dodává Fanda.

     
     

    10

    fenomén 1/2

    4

  •  

    Stanley Voda hraje v Brně.

    nedostávají mince do klobouku, tím pádem se jim nevyplatí hrát, a časem zmizí.“


    Nejlépe bylo v devadesátých

    Stanley Voda hraje na ulici už od devadesátých let a tvrdí, že tehdy to u nás bylo pro buskery nejlepší. Projel velký kus Evropy, ale pak si založil rodinu a usadil se. „Mám dvě děti, žiju v Brně, každé ráno odvádím dceru do školy, takže se nemůžu sebrat a jet někam po světě. To nejde,“ vysvětluje.

    „Hrát na ulici pro mě byla nutnost. Hrávám na svatbách, firemních večírcích, občas si

    mě někdo pozve na oslavu narozenin nebo soukromou party. Jsou to ale nárazovky, které mě neuživí. Proto je kombinuju s pouličním hraním. Přiznám se, že kdybych měl dostatek možností na hraní jinde, tak na ulici nelezu,“ říká upřímně.

    Na otázky odpovídá otevřeně a dává najevo i určitou nevoli. „Nemám rád, když se mě někdo ptá, kolik si hraním na ulici vydělám. Přijde mi to indiskrétní, protože já taky po lidech nechci, aby mi ukázali výplatní pásku,“ říká. „Jinak nemám pocit, že by v Brně bylo moc buskerů. Ty stálé, kteří chodí na ulici pravidelně, bych spočítal na prstech jedné ruky. Občas se tam objeví někdo, kdo

     
     

    10

    fenomén 1/2

    5

  • “Odměna nemusí být jen finanční,” vysvětluje sesterské duo 20 Minutes

    městem projíždí, anebo si studentíci přivydělávají na pivo, ale neřekl bych, že v Brně je buskingu nějak moc.“

    Tvrdí, že v současné době musí hrát dvakrát tolik než dříve, aby vystačil. „Myslím si, že zlatá éra buskingu, kdy to šlo opravdu dobře, je za námi. Byla v devadesátých letech a dá se říct, že až do roku 2008, kdy vypukla finanční krize, to docela vycházelo. Potom to ale šlo rapidně dolů. Abych dnes vydělal nějaké normální prachy, strávím buskingem celý den. Nevím, jaká je situace v Praze, teď mluvím o Brně,“ konstatuje Voda, který se domnívá, že v moravské metropoli je aktuálně jediný pouliční muzikant, který má příjem

    pouze z hudby. „Nevím o nikom dalším, kdo by to tu měl jako hlavní pracovní činnost. Možná se mýlím, ale spíš to tak je.“


    Stovka s telefonním číslem

    Na ulici hrají i Simona a Denisa Katzerovy, které se objevují na hudební scéně jako skupina 20 Minutes (a více se o nich dočtete v aktuální rubrice Čerstvé (z)boží). „Na ulici jsme začaly na jaře roku 2012, kdy se Praha poprvé po dlouhé době otevřela pouličním umělcům. Tenkrát nám bylo patnáct let a absolutně jsme nevěděly, co od toho očekávat.

     
     

    10

    fenomén 1/2

    6

  •  

    V Praze i jinde publikum buskerů nejvíce slyší na coververze

    Už si vlastně ani nepamatujeme na impuls, který nás k tomu přivedl, ale po prvním hraní se busking stal součástí našeho života,“ říkají jednovaječná dvojčata shodně.

    V současné době za sebou mají čtyři sezóny. „Za tu dobu jsme jako buskerky objely několik měst a pár zemí. Tím, že máme i kapelu, se obě naše činnosti propojují. Za poslední rok se také rozšířily buskerské festivaly, na které se sjedou muzikanti z různých míst a hrají v centru města ve snaze ho oživit. My se tento rok zúčastnily festivalů ve Znojmě, Jindřichově Hradci, Liberci a nedávno také v Plzni, což byl asi vrchol sezóny. Neorganizovaně jsme také v rámci buskingu navštívily Brighton, Londýn nebo Berlín,“ prozrazují.

    „Reakce lidí mimo Prahu je veskrze pozitivní. Máme pocit, že oceňují, když se v menších městech něco děje. Praha je samostatná kapitola, a to kvůli tomu, že život tam je uspěchanější, lidé chtějí víc, než viděli

    včera, a sem tam si ještě pořád pletou busking se žebráním. Pokud jde o výši naší odměny, je různá. Záleží na počasí, místě, dni, sezóně a podobně. Rády bychom ale zmínily, že odměna nemusí být jen finanční,“ usmívají se sestry.

    Dodávají, že se díky buskingu seznámily se spoustou lidí a mnozí jsou jejich dobrými přáteli, což považují za krásný benefit pouličního umění. „Půvabné bylo třeba i to, že jsme jednou dostaly do futrálu stokorunu s nápisem: Call me +3931 a tak dále,“ uzavírají vyprávění sestry Katzerovy.


    Když převáží praktické věci

    Při potulování se ulicemi jsem narazil na řadu muzikantů. Jejich ambice byly různé, většinou se však netajili tím, že pokud by se jim podařilo prosadit výrazněji v onom uměleckém, a tedy vlastně komerčním

     
     

    10

    fenomén 1/2

    7

  •  

    Thom Artway je busker s vlastním hitem. Jeho singl I Have No Inspiration vidělo na internetu skoro tři sta tisíc lidí

    světě, nevadilo by jim to. Jedna z buskerek se ke mně naklonila a řekla: „Hraju a přitom sním o tom, že kolem půjde nějaký producent, zastaví se, poslechne si mě, a až skončím, přijde za mnou a nabídne mi nahrávací smlouvu.“

    Martin Červinka je bývalý muzikant a mnoho let také hledač talentů pro gramofonové společnosti. K buskingu se staví kladně, současně však skepticky. „Hraní na ulici je skvělé, ale stejně tak může být kontraproduktivní. Když ho totiž člověk provozuje dlouho, stane se z něho pouhý vydělávač peněz, který už není schopen umělecky růst. Hraní na ulici má totiž určitá pravidla, například to, že je třeba hrát i coververze, aby to přilákalo posluchače. Z těch lidí se po dlouhém pobytu na ulici mohou stát komedianti, a to

    nemyslím ve špatném smyslu slova. Pokud se člověk dostane do této pozice, začne ho hraní na ulici živit a praktické věci převáží ty umělecké. To se stane devadesáti procentům těchto lidí,“ tvrdí Červinka.

    Podle něho je nejlepší, když lidé, kteří mají ambice jít v hudbě dál, využijí období buskerství jako zkušenost. „Především v prezentaci sama sebe, protože hraní na ulici je hodina pravdy. Nelze se schovat za nějaké blikání a jiné efekty, na ulici se to musí vybojovat. Není dobré tam ale strávit roky, protože je to může umělecky zastavit,“ vysvětluje.

    Když kráčí po Praze, občas výkony buskerů poslouchá. Prý ale často za moc nestojí. „Někteří hrají velice dobře coververze, což mě zaujme, ale hodinu u toho nevydržím. Prezentace původních věcí je mnohem větší

     
     

    10

    fenomén 1/2

    8

  •  

    Jakub Ondra – On The Menu

     

    boj. Nejlepší je kombinace obou, jak to dělá například Jakub Ondra. Ten je pro mě opravdu zajímavý. Vyznačuje se tím, že na ulici hraje stále, a když nedávno odjel z České republiky do Německa, podařilo se mu podepsat smlouvu s tamní pobočkou Sony Music. Navíc stále hraje na ulici po celé Evropě. Momentálně žije v Berlíně, ale do Prahy samozřejmě zajede,“ konstatuje.

    Michal Máka z vydavatelství Supraphon, který se zabývá vyhledáváním hudebních talentů také mnoho let, zatím žádnou osobní zkušenost s někým, kdo by ho zaujal na ulici, nemá. „Myslím si ale, že ulice nahradila tradiční prostory pro hraní, čímž mám na mysli především kluby. Právě tam chodili v minulosti hledači talentů a lidé z hudebního byznysu objevovat nové osobnosti. Podle mě však klubová scéna umírá a do klubů už nechodí tolik lidí. Ulice je naopak nová příležitost. Navíc do toho vstupuje prvek, který tu dříve nebyl, a sice viralita. Když se na internetu objeví člověk hrající na piano nebo kytaru, má to okamžitý efekt. Mám skoro pocit, že prosadit se například k albu je dnes reálnější pro lidi z ulice než pro ty z klubu. Proto fenomén buskingu chápu,“ uznává.


    Z ulice na desky

    Jedním z našich buskerů, kterému se podařilo dosáhnout výrazného úspěchu, je zmíněný Jakub Ondra. Ještě loni měl dohodnutou spolupráci s českou pobočkou Universal Music. Potom ale odešel vystupovat do Německa, smlouvu s Universal Music

    „Začal jsem s hraním na ulici v Nizozemí, kde pracoval můj táta a já za ním na rok přijel. Byl jsem v pubertě. Přitáhla mě k tomu touha se vyjádřit a zkusit udělat něco nového. Chtěl jsem také vědět, jak na to budou lidé reagovat. V Nizozemí jsem neměl šanci hrát v klubu, a tak jsem šel hrát na ulici. Zpíval jsem coververze a své první písničky v angličtině i češtině. Ohlasy byly veskrze dobré a motivovaly mě k tomu hrát na ulici dál. Když jsem se pak vrátil do Prahy, bylo to už pro mě přirozené,“ vysvětluje.

    V červenci mu v Německu vyšel singl On The Menu a nyní se rozhoduje, jaké budou další kroky. Hraní na ulici se ale nehodlá vzdát. „Dělám to tak, že někam přijedu, hraju tam na ulici a někdy na základě toho dostanu třeba nabídku, abych hrál v klubu. Busking je má srdcovka a nechci se ho vzdát.“

    ukončil a u našich západních sousedů byl při buskingu tak výrazný, že mu kontrakt nabídla tamní Sony Music.

     
     

    10

    fenomén 1/2

    9

  •  

    Thom Artway – I Have No Inspiration

     

    Dvě tváře Thoma Artwaye

    Thom Artway je také busker, kterému se podařilo zaujmout velké vydavatelství. S Warner Music má zatím sice jen smlouvu na vydání singlu I Have No Inspiration, ale na přelomu října a listopadu by měl vyjít další singl a příští rok na jaře album.

    „Pocházím z Vlachovic, obce u Valašských Klobouků. Před třemi lety, po maturitě, jsem odjel do Prahy a našel si práci. Doplňoval jsem zboží v Tesku. Dělal jsem to přes noc a současně jsem si hrál s myšlenkou, že bych si stoupl na ulici po vzoru Glena Hansarda a dalších,“ rozplétá svůj příběh písničkář.

    „Od myšlenky k činu jsem se dostal tehdy, když jsem si jednoho podvečera dal dvě deci vína a šel s kytarou k Lennonově zdi na Kampě, kde jsem poprvé hrál. Bylo to super, úplně něco nového. Jsem normálně velice

    stydlivý, ale na ulici jsem začal vystupovat ze své komfortní zóny a začalo mě to naplňovat. Mou prvotní ambicí bylo zdokonalit se ve hře na kytaru a v angličtině,“ prozrazuje.

    Po třech měsících hraní na ulici, když se kromě Prahy objevil také v Brně, odjel na půl roku do Irska, kde se této vášně vzdal a namísto toho pracoval na farmě. Po návratu se ale na ulici vrátil a za několik měsíců vznikla písnička, která ho proslavila – I Have No Inspiration. Jeho ambice se postupem času samozřejmě změnily. Dnes ho zajímá nejenom hraní na ulici, ale také možnost nahrávat a vydávat písničky, eventuálně alba. Má umělecké cíle. „Nejraději bych to dopracoval k takovému bodu, kdy budu hrát na ulici jenom tehdy, když budu opravdu chtít,“ uzavírá.

    Jenže pravda je taková, že většina buskerů zůstává na ulici a do nahrávacích studií se nikdy nepodívá. Jak ukázalo těch pár chvil mezi nimi, přesto je pro mnohé jejich činnost kouzelná a každý den plný naděje, že se něco posune a v dobré změní.

     
     

    10

    fenomén 1/2

    10

 
×
Čtete:
2015/10
Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.