text Antonín Kocábek

foto Jan Nožička

Zvolit v půlce září pro tak v životě kapely důležitý moment, jakým je oslava vydání nové desky, místo pod širým nebem, je docela odvaha. A vybrat si pro stejný účel lokaci, kterou musí většina příchozích hledat, vzdálenou od nejbližšího bodu MHD skoro kilometr, ještě větší. Přesto množství těch, kteří se sešli v karlínském přístavu, mezi stromy na břehu Vltavy, dávalo jasnou odpověď všem těm, kteří rádi fňukají, že lidé dnes na koncerty nechodí. Zjevně totiž záleží na tom, o jaké jde.

Nemalá část příchozích přistoupila i na hru kapely, že mají dorazit v masce. K vidění byly elegantní škrabošky, vlci, lišky, ale

i podivuhodná monstra. A kdo se nechtěl s maskou nosit z domova, pro toho byla připravená i výtvarná dílna, v níž bylo možné si vyrobit cokoli dle vlastní volby a fantazie na místě.

Úvod koncertu patřil jednočlennému projektu Obelisk of Light a pro mnohé to viditelně byl tvrdý oříšek. Jan Kašpar, který se pod názvem ukrývá, kdysi hrával s celkem příjemnou kytarovkou Pavilon M2 a zároveň je součástí dua Sítě. Tentokrát mnohé zaskočil plochami jdoucími od ambientní zamyšlenosti až k expresivnímu zvukovému ataku. Kouzlení s efektovými krabičkami a přelévajícím se vlnám minimalistické

Přístav 18600, Praha, 22. 9. 2015

kytary nakonec přihlížela relativně malá část příchozích a bylo znát, že tahle tvorba bude publikum striktně rozdělovat. Od zaujetí až k naprostému odmítnutí. Ohlas přesto nebyl nijak symbolický.

Postupné stmívání, stíny korun stromů a dva hořící ohně vedle pódia vytvořily pro trojici Havelka – Syrný – Svačina až magickou atmosféru. Takovou, jaká by se stěží mohla objevit v libovolném klubu. Zvuk, plameny, šumění nedaleké řeky a lidé procházející v maskách: to vše se slilo do neobvyklého celku.

Nové skladby Please The Trees jsou o něco melodičtější než častá běsnění z loňského roku, plná zpětných vazeb a kvílející foukací harmoniky, ale zároveň i více stavějí na repetitivních strukturách, šamansky se opakujících stále dokola. Slovem „rituál“ se na rockových koncertech často plýtvá, ale tentokrát by se jen těžko hledalo výstižnější.

Podprahová energie a Havelkovo emotivní

lkaní způsobovaly, že co do magie nezůstávala hudba ani trochu za vhodně vybraným místem. Tepající rytmus, který většinu času zdánlivě negradoval, ale přesto v průběhu skladeb bytněl, se proměňoval ve valivou vlnu. Zvolna a důsledně. Navíc se ukázalo, že nové skladby mají věrní posluchači už celkem naposlouchané, takže třeba hitovku Not This Way už vítali s nadšením.

Ve finále koncertu nejprve za pódiem vzplanula několikametrová vatra a k triu kapely se na druhou kytaru připojil jako host frontman Dětí deště Bugrr, jenž se novince stal i kmotrem a podle jehož občanského jména dostala název apokalypticky hluková skladba, která album uzavírá. V policejní hodině se pak kapela rozloučila coververzí skladby Ramblin´ Man, stařičkého kousku Hanka Williamse, který u nás kdysi hráli už Greenhorns. Shrnuto: Byl to výjimečný koncert, takový, na který se vzpomíná léta.