Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

  •  
     
     
     
     
     
     

    NEJLEPŠÍCH VĚDECKÝCH OBALŮ

    text Ondřej Čížek

    7

    Za stěžejními přebaly hudebních desek nestojí jen ostřílení grafici, malíři nebo fotografové, ale také vědečtí profesionálové a věda samotná. Vybrali jsme pro vás výraznou sedmičku, která hravě spojuje Joy Division s padlými hvězdami, Pink Floyd s Isaacem Newtonem nebo Muse s nervovou soustavou.

     

    1

    2

    3

    4

    6

    7

    5

    Joy Division

    Unknown Pleasures

    Pink FloyD

    The Dark Side Of The Moon

    Nirvana

    In Utero

    muse

    The 2nd Law

    The Maccabees

    Marks To Prove It

    NASA

    The Voyager Golden Records

    The Strokes

    Is This It

    Kosmické slasti


    Jde bezpochyby o jeden z nejrozšířenějších motivů v hudební historii, který není (jako třeba v případě vyplazeného jazyka Rolling Stones) oficiálním logem kapely, ale symbolem, který je pevně spjat s jedním nesmrtelným albem. Pro jedny je to grafické znázornění hutných basových linek, pro druhé strukturované mapování ostrého skalnatého území, pro další mysteriózní obrazec, který už v době vydání Unknown Pleasures v roce 1979 symbolicky vyjadřoval temnou navztekanou energii formace samotné. Autor kultovního obalu, legenda britského hudebního designu Peter Saville, nicméně veškerou černou magii setřel právě vědou. Ústřední motiv, který se na merchandisingu manchesterských melancholiků prodává se stejnou intenzitou a vytrvalostí jako logo Star Wars, je historicky prvním grafickým vyobrazením frekvence signálu z takzvaného Pulsaru. Hlas zanikající, doslova pulzující hvězdy již v roce 1967 zachytil tým vědců v Cambridge.

    Saville měl minimálně koncem 70. let vůbec oči vesmíru dokořán, protože Joy Division s astronomií nakonec spojil i v případě artworku k singlu Transmission. Tentokrát nechal nářek umírajících hvězd stranou a raději dobarvil fotku mlhoviny v souhvězdí Orion zachycenou už v roce 1881. Výsledkem se stala potemnělá krása, která „neznámé slasti“ Joy Division vystihovala stejně dobře jako tajemné mezihvězdné signály.


    https://vimeo.com/51365288

    Vznešený hranol a nekonečno


    Tvorba kolosální opery, která audiovizuální mantinely posunula do kosmických výšin, byla krystalickou kolektivní vědou. Do návrhu obalu desky se vrhly v podstatě tři osobnosti. George Hardie, jenž mimo jiné překreslil havarující Hindenburg na debutové LP Led Zeppelin, se po vydatném brainstormingu ujal prvního náčrtu. Ten následně graficky vyladila proslulá dvojice Storm Thorgerson a Aubrey Powell, tehdy ještě pod křídly vlastní rockové výtvarné dílny Hipgnosis. Thorgerson se ještě několikrát před svou smrtí v roce 2013 nechal slyšet, že nápad na notoricky známý obal vzešel z jeho hlavy při plodných návštěvách kapely během osmiměsíčního nahrávání v domovské Abbey Road.

    Poslech rodících se skladeb a diskuze se všemi členy kapely mu vytvořily jasné inspirace. Jeho myšlenky se zastavily u symbolu nekonečnosti, jenž se nadále barevně rozvíjí, dále u progresivní světelné show během koncertů Pink Floyd a ve finále i u Watersových textů jako celku, který si Thorgerson ve vizuální zkratce představoval jako trojúhelník. Krůček po krůčku se tak dostal k minimalistickému zobrazení optického hranolu, o jehož stěnu se dorážející světelný paprsek dále rozkládá na celé barevné spektrum. Řeč je tak o hranolu, který nejprve v osmnáctém století přesvědčil samotného Newtona o tom, že bílé světlo ve skutečnosti není tak docela čistě bílé, aby se nakonec triumfálně předváděl na jednom z nejslavnějších hudebních obalů ve druhé polovině století dvacátého.

    Zvrácená romantika


    Stejně jako ikonická fotografie na obalu Nevermind při zpětném pohledu vtipně reflektuje příběh mladé naivní kapely (novorozeně), která tak trochu nechtěně povstane na vrcholu hudebního mainstreamu (dolarovka), i obal krvácejícího opusu In Utero z roku 1993 komunikuje hned v několika rovinách.

    Nemocniční figurína ženské postavy dokonale nahrává celkové „odhalenosti“ textové stránky desky, v níž se Kurt Cobain jemně i hrubě odráží od pomalé bolestivé smrti zpět k aktu neméně surového zrození. Sám byl v době vydání desky již nějakou dobu otcem a přimalovaná andělská křídla jasně vedou k vzývání ženy jako nositelky života. Přesto, že je pod vedením estetické stránky alba podepsaný Robert Fisher, Cobainův vliv je citelný zejména na zadní straně obalu. Zmiňované motivy zániku a počátku sám tematizoval ve vlastní morbidní, přesto romantické koláži, kterou intuitivně vytvořil přímo u sebe v obýváku za asistence své ženy i dcery.

    Názvy všech písní přitom doprovází pečlivě vybrané feministické symboly, které jen dotváří citlivý i naprosto nihilistický obraz geniálního alba, jež dodnes působí jako střela do srdcí milovníků druhé studiovky i tehdejších rýpalů vznášejících pochybnosti nad schopnostmi Cobainovy ženy postarat se o sebe, natož pak o vlastní dceru. Mimochodem, oceňované video k Heart-Shaped Box v podání nizozemského mistra Antona Corbijna zvolenou estetiku desky výtečným způsobem dotváří.

    Vzpoura mozků


    Muse natočili megalomanskou desku, jejíž název je přímým odkazem na druhý zákon termodynamiky. Jejich v mezích glam rocku intelektuální frontman Matt Bellamy se zálibou ve vesmíru, politice a moderních technologiích na ní zpívá tak akorát angažované texty, které globálně řeší pád nervové sítě lidstva, jsou inspirované bestsellerem Světová válka Z a přesahují přitom žánr zombie horroru. Už od počátku bylo jasné, že jedna z nejambicióznějších nahrávek Muse bude potřebovat vizuál, který nepůjde přehlédnout. Premiérové odhalení obalu se v roce 2012 stalo součástí důvtipné marketingové online kampaně, jež semkla skalní fanoušky i zvědavé posluchače. Každý další zapojený nedočkavec znamenal další odhalenou část, aby se nakonec mohly všechny hlavy zaradovat nad hotovým obrazem neonové poezie uvnitř lidského mozku.

    Samotná fotografie je výsledkem moderních neurologických technologií používaných při Projektu konektivity lidského mozku (Human Conectome Project), jehož cílem je detailně zmapovat všechna zákoutí nervové soustavy ve spojitosti s jejím fatálním vlivem na charakter a chování jedinců i davů. The 2nd Law lze považovat za audiovizuální soundtrack k tomuto vědeckému bádání, který navíc důsledně rozvíjí i dvě znepokojivá videa k bonusovým písním Unsustainable a Isolated System. Jde o kolaps mozku lidstva a hon informačního chaosu na lidi v přímém přenosu.

    Vědecký duch místa


    Obal čtvrté nahrávky londýnské kytarové pětice The Maccabees elegantně spojuje vědu s čistě vizuálním půvabem. K vědě ho vztahujeme právě kvůli ústřední krabicovité stavbě od britského architekta Rodneyho Gordona, která je i přes svůj nekompromisní futuristický vzhled ve skutečnosti památkou na vyhlášeného fyzika a neúnavného experimentátora Michaela Faradaye. Tenhle dandyovský vědec v nevyzpytatelné viktoriánské Anglii platil za teoretického i praktického lídra na poli objevů v oblasti elektřiny a magnetismu. Jen tak mimochodem navíc položil základy moderní klimatizace nebo zdokonalil osvětlení majáků u pobřeží Anglie, čímž razantně snížil počet bloudících a havarujících mořeplavců.

    Působivě nasvícený je právě i samotný Faraday Memorial na dynamické půlnoční momentce tvořící úvodní stranu obalu desky Marks To Prove It. Zachytil ji amatérský fotograf David Busfield, když se zrovna pohyboval u kruhového objezdu, v jehož středu památník stojí. The Maccabees tak spíš než po odkazu na vědeckého génia šli po bezprostřední atmosféře atypického místa a výjimečného objektu, v jehož blízkosti se nachází i jejich domovské studio. Každodenní esenci tohoto prostředí jim ostatně s až vědeckou přesností (nebo náhodou?) pomohl zachytit i režisér Joseph Connor ve videu k ústřednímu singlu. Jde o nefalšovaný dokument doby a místa.

    Beatles zůstanou doma


    Náš vědecký výběr musí zákonitě uzavřít takzvané „zlaté desky“. Ani jedna z nich v podstatě obal nemá, obě jsou samy o sobě výjimečnými uměleckými artefakty, jejichž třpyt nepohltí ani všechna temná hmota vesmíru. NASA je do jeho hlubin vyslala v roce 1977, tedy ve stejné době, kdy kina bortila zpočátku podceňovaná space opera s názvem Star Wars. Oba pozlacené kotouče byly připevněny na sondy Voyager 1 a Voyager 2 a společně s nimi se vydaly za hranice naší sluneční soustavy. Každý z nich přitom obsahuje materiály, které by měly případným mimozemským nálezcům podat stručnou a jasnou zprávu o Zemi a jejích obyvatelích. Od pozdravů v 55 jazycích přes zvuky zvířat, opusy od Beethovena, Mozarta nebo bluesmana Blind Willieho Johnsona až po víc než 100 fotografií zakódovaných v analogové podobě.

    Nad výběrem materiálů, které NASA zrovna nedávno vyslala komplet na svůj profil na SoundCloudu, měl tehdy dohled osobně sám Carl Sagan neboli ikona popularizace vědy, jejíž vliv a přínos snesou srovnání snad jen se Stephenem Hawkingem. Byl to ostatně právě Sagan, kdo navrhoval, aby se na pozlacenou placku dostala i píseň Here Comes The Sun z legendární Abbey Road. Kvůli sporům s vydavatelstvím EMI ohledně autorských práv ale z nápadu sešlo a Beatles tak museli zůstat nohama na Zemi. Kosmické vinyly žádný takový problém nemají, NASA ostatně potvrdila, že sonda Voyager 1 v roce 2013, pětatřicet let po svém startu, úspěšně opustila oblast heliosféry. Nezbývá než popřát i nadále šťastnou cestu a případně i příjemný poslech.

    Americké částice


    Foto nahého ženského zadku s černou koženou rukavicí na nadčasovém debutu newyorských frajírků může s přehledem figurovat ve výběru nejslavnějších obalů vůbec. Módní fotograf Colin Lane se s tím před patnácti lety zkrátka nepáral a momentku zachytil stejně dravě a spontánně jak beatníci v converskách z The Strokes tehdy nahrávali a vystupovali. V našem výběru ale zákonitě dominuje alternativní verze obalu, kterou kapela použila pro vydání desky v USA.

    I když se dá rozplývat nad tím, že abstraktní obrazec na jedné straně nepostrádá atmosféru vrcholných děl van Gogha anebo vypadá jako prastará mapa vesmíru, vaše oči by měly přesto směřovat k něčemu naprosto odlišnému. Jde o vyfotografované řádění subatomárních částic v takzvané bublinkové komoře, typu detektoru záření. Ačkoli v žádném případě nechceme zpochybňovat znalost frontmana Juliana Casablancase v oboru jaderné fyziky, je celkem jasné, že původní sexistický obal byl stažen spíše ze strachu z americké cenzury než proto, že rock’n‘rollového krále všech garáží v New Yorku tolik uchvátila atomová psychedelie. Koneckonců, sami dobře víte, která verze padne desce Is This It lépe, když jde o soundtrack do baru půl hodiny před jeho zavíračkou.

     
     
     
     

    Transmission – Joy Division

     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     

    Nirvana – Heart-Shaped Box

     
     
     
     

    Muse – The 2nd Law: Unsustainable

     
     
     
     

    Muse – The 2nd Law: Isolated System

     
     
     
     

    The Maccabees – Marks To Prove It

     
     
     
     

    The Voyager Interstellar Record

     

    art

     

    1

    1

     
 
×
Čtete:
2015/10
7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.