-
Co se stane, když progresivní promotér přiveze exponovanou „newcomerku“ Soak nominovanou v BBC Sound Of 2015 a pošle ji do pidisklepa pražského klubu Chapeau Rouge?
text Kay Buriánek
foto Jakub Macháček
Tichošlápek
v nejmenším klubuSoak
3
naživo
1
-
Chapeau Rouge Underground, Praha, 10. 10. 2015
Stane se to, že je vyprodáno, část lidí je rozčarovaná, nechá si vrátit vstupné a odejde domů, protože při velikosti Undergroundu, jak se spodní časti klubu říká, a výšce pódia, se není čemu divit. Pár lidí se musí smutně otočit u vstupu. Nekoupíte si drink, protože nechcete přijít o svoje místo, zacementováni v mase dalších těl, která jsou na tom podobně jako vy. Pokud se stejně rozhodnete si drink neodpustit, už se nedostanete od baru zpátky, a pokud ano, nic z něj stejně nebudete mít, protože nezvednete ruku se sklenicí k puse. V tomto ohledu považuji výběr místa za nešťastný, nicméně uznávám, že jiný vhodný prostor s podobnou kapacitou tu není. Publikum bylo toho večera různorodé. Hudební intelektuální elita, divnolidé, hipsteři, ti, co klopí zrak, zkrátka úplně jiná náplň, než která do tohoto požírače nočních osudů běžně chodí. I barman Billy Bob Thornton Druhý měl výjimečně vestičku a cibule po dědečkovi.
Jéčko to měl jako předehřívač jednoduché, protože teplota v klubu už tou dobou měla slušné grády. Po poměrně krátkém vystoupení se objevila Soak, na prvních pár tklivých věcí jen s kytarou, velmi civilně a téměř s nulovou komunikací se sardinkami, které měla
nalepeny pomalu až na svých řasách. Jako by tam skoro ani nebyla. Na své debutové desce Before We Forgot How to Dream, do které také logicky sahala, projevila nesporný talent, ale naživo to bylo roztahané a po velmi krátké době začal její intimní, ale odtažitý projev lehce nudit. Naštěstí, vědoma si subtilnosti a jisté jednotvárnosti, v okamžiku, kdy už to bylo na hraně, se přidala kapela. Sice úsporně a jednoduše, přesto momenty, kdy hráli všichni muzikanti dohromady, byly nejintenzivnější. Dokola omílané dvě věci – nízký věk Soak a fakt, že sekla se školou – jsou sice fajn pro následné kecy na baru, ale nemusí se na tom stavět její výjimečnost.
Je bezesporu talentovaná, o tom žádná, introvertní prezentace k naechovanému dream pop folku patří. Ale spíš než cokoli jiného to byla ten večer holka s kytarou a kapelou, která se jala sbírat cenné zkušenosti hraním po tmavých klubech Evropy. Je dobře, že jsme ji mohli vidět (ano, jistě, ne všichni) v téhle fázi, na tomhle místě, i když legendární první koncert The xx na strahovské Sedmičce to nebyl. Ani vzdáleně. Byť bychom nějaké paralely právě mezi Soak a The xx našli, oni se k nám podruhé vrátili už rovnou do velké Lucerny, což se Soak pravděpodobně nestane.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Apocalyptica
Další článek:
Mans Zelmerlöw