-
Britský písničkář pokřtil desku za ideálních podmínek.
text Jarda Konáš
foto jan nožička
James Harries
Jde to i bez kecání
3
naživo
1
-
NoD, Praha, 15. 9. 2015
Zatímco mnozí čtenáři i redaktoři Headlineru se ten večer bavili na pontonu, pražský experimentální prostor NoD nabízel také zajímavý program. Novou desku tam totiž křtil James Harries, v Česku usídlený Brit, jenž si mezi koncertováním v Evropě udělal čas nahrát studiovku s českými muzikanty, kteří jej ten večer i doprovázeli. Harries si umí spoluhráče vybrat a zároveň toho dobře využít v rámci dramaturgie večera. Hrál hodinu a půl, ale pravidelně střídal hudebníky, chvíli hrál sám, chvíli s kapelou, pak jen za doprovodu klavíru, takže se vlastně na pódiu pořád něco dělo.
Harries si to evidentně dojatě užíval. Komunikoval s návštěvníky, vtipkoval, improvizoval a publikum mu oplácelo výbornou
atmosférou. Poslední větší akustické koncerty, na kterých jsem byl, ať už šlo o Finka, Passengera, nebo Jima Adkinse, totálně zničily skupinky kecalů, a trochu mi to bralo naději, zda u nás vůbec můžeme vytvořit indie folku důstojné podmínky. Ve srovnání s tím byl ale Harriesův křest jako očistná lázeň. Publikum vřele aplaudovalo mezi písněmi, ale jinak jste mohli slyšet spadnout špendlík. Takže to jde!
Když si k tomu přičteme, že se zvukař zatraceně vytáhl, je jasné, že být na takovém koncertě byla radost. Přitom šlo vlastně o velmi neformální událost, nebýt cédéčka politého Vincentkou, nikoho by nenapadlo, že jde o křest. Jakmile bude Harries zase hrát v Praze, dá se proto očekávat stejně příjemný zážitek. Tak si na něj zajděte.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
Lollapalooza
Další článek:
Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two