Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

  • text Ondřej Bezr (iDNES.cz)

    foto Ivan Prokop

    Michal Ambrož

    Nábytek v hlavě se mi přestavěl

     

    7

     

    rozhovor

    1

  • Začátkem léta se dostala kapela Hudba Praha zase jednou do popředí zájmu médií. Od kapelníka Michala Ambrože, jenž se vzpamatovával z vleklých zdravotních problémů, odešla většina spoluhráčů a založila nový projekt, kterému dala „trucnázev“ Hudba Praha Band. I to byl důvod jednu z legend tuzemské nové vlny vyzpovídat.

     

    V tuto chvíli není vůbec jasné, zda taková kapela někdy skutečně na pódia vystoupí. Jisté však je, že původní Hudba Praha v tuto chvíli neexistuje a Michal Ambrož je (nepočítáme-li hraní v sesterské Jasné páce, která ale v nastalé situaci omezila činnost) po dlouhých desítkách let vlastně muzikantem „na volné noze“. To si zasloužilo osobnější začátek.


    Jak se teď vlastně máš, Michale?

    Jak s oblibou říkám: nemůžu si stěžovat. Po několika desítkách let jsem strávil krásné léto, kdy jsem nikam nemusel. Napřed jsem byl v Mikulově, ale tam se vedrem nedalo vydržet, stejně jako v Praze, a tak jsem odjel k nám na Vysočinu, kde bylo hrozně hezky, jako už dlouho ne.

    Koncertoval jsi jen občas jako host Davida Kollera, třeba na festivalu v Trutnově. Bylo to jen udržování povědomí, že jsi pořád tady, nebo sis to užíval?

    Tak speciálně v Trutnově jsem si to užil, protože kdo ví, jestli bych se tam letos jinak podíval. Bylo to příjemné zpestření prázdnin. S Davidem jsem hrál na několika koncertech už předtím, i na pražské a brněnské premiéře k nové desce ČeskosLOVEnsko, a domluvili jsme se, že s ním pojedu jako host i teď na podzim na zbytku turné. Hrozně mě baví být pořád v kapelním prostředí.


    Davidova kapela je hráčsky hodně nabušená, výborně sehraná, vysoce profesionální. Není problém najednou jako frontman před takovou cizí kapelu vystoupit?

     
     

    7

    rozhovor

    2

  •  

    Na pódia se chce Michal Ambrož vracet opatrně

    Už jsem s tím určitou zkušenost měl. Hrál jsem s ní na koncertě na podporu Karla Schwarzenberga v prezidentské kampani, a před volbami jsem hrál dokonce s Lucií na Staromáku. Když si člověk zvykne na různé technické zvláštnosti, které kluci mají, třeba odposlechy přímo v uších, kde slyšíš jenom kus kapely, tak jiný problém není. Navíc jsem měl už za sebou podobné hostování s Monkey Business.


    Zdá se mi, že jste s Davidem Kollerem hodně zintenzivnili osobní vztahy. Když jsi říkal, že jsi byl v létě v Mikulově, to bylo, předpokládám, taky u něj?

    Ne, já tam mám sestru Sašu. Jezdím tam už celá léta a David se tam naopak

    přistěhoval poměrně nedávno. Ale hrozně dobře do toho prostředí zapadl. Když tam začal bydlet, naše vztahy se zintenzivnily, to je jasné. Pak začala hrát obnovená Páka, tím se to ještě posílilo. A v poslední době, když jsem byl nemocný, mi moc pomáhal. Jezdil za mnou, vozil mi různé pochoutky, navštěvoval mě v nemocnici. Bylo to až dojemné… A právě v rámci rekonvalescence mi nabídl, že mě vezme na pódium, abych si zase začal zvykat. Do toho pak přišel rozpad Hudby Praha. Tedy, abych byl přesný, opustila mě kapela. Ne já ji. Tím intenzivnější pocit asi David měl, že mi má pomoct. Možná se mu zdálo, že to i trochu zavinil. Že chlapci a děvčata nemohli vydýchat, když mě viděli s ním.

     
     

    7

    rozhovor

    3

  • Rozvázaly se mi ruce, říká Ambrož po konci Hudby Praha

    Už sis ten odchod muzikantů z Hudby Praha s odstupem nějak přebral?

    Vysvětlení pořád nemám, to je otázka na tu druhou stranu, já můžu říkat jen svoje dojmy. Zdá se mi, že to byl nějaký zkrat, kterého možná teď trochu litují. Jako by si najednou nevěděli rady s informací, že já teď opravdu nechci nějakou dobu hrát celé koncerty. A že by bylo dobré se zastavit a popřemýšlet, co dál. S tím se nějak nedokázali srovnat, protože pořád viděli jen to rozplývající se hraní. No a tak odešli, zatím nehrají a kdo ví, jestli budou.


    Připouštíš ještě možnost, že se zase sejdete?

    Nikdy neříkej nikdy, ale už to spíš nepovažuji za možné. Paradoxně cítím, že se mi rozvázaly ruce, jsem volný, sám za sebe. Starat se dlouhá léta o kapelu je náročné. Když je najednou člověk sám, může se

    rozhlížet a dělat úplně všecko jakoby znova, je to hrozně prima.


    Takový personální výbuch ovšem v Hudbě Praha nebyl první.

    Když Hudba Praha zažívala v roce 1996 svůj takzvaný první konec, já byl v té půlce, která si ho nepřála. Žádný konec jsem nechtěl. Vydali jsme tehdy zrovna novou desku Divoký srdce a připadalo mi jako hrozná škoda v takové situaci skončit. Nicméně ta půlka, která končit chtěla, byla neoblomná. A tak jsme uvažovali, jestli nabrat nové lidi, ale to se nám moc nezdálo. S původní sestavou jsme se tedy rozloučili tím, že jsme vydali živou desku, která ale nakonec nedopadla tak, jak jsem si představoval. Když jsme ji točili, promotéři nás hnali k tomu, aby se to odehrávalo jako poslední koncert Hudby Praha pod heslem Nashledanou. Prostě aby do Lucerny přišlo hodně lidí. Já se

     
     

    7

    rozhovor

    4

  • Odchod Hudby Praha se odehrával v situaci, kdy jsem měl opravdu velké trable a vytáhli mě takzvaně z rakve

    Zatloukal a Jamajka. Byla tam taková nepříjemná tahanice, kdy si nechali na sebe napsat názvy Hudba Praha a Jasná páka, prostě to celé bylo takové trapné a skončilo to jejich odchodem. Obměnili jsme sestavu a hráli jsme dál. Mě to tehdy hodně nadzvedlo, nechtěl jsem to nechat jen tak, ale jinak to byl vlastně moment, který kapelu naopak stmelil.


    Měly předchozí krize něco společného s tou poslední, která skončila aktuálním rozchodem?

    Podle mě vůbec ne, protože ten poslední odchod se odehrával v situaci, kdy jsem měl opravdu velké trable a vytáhli mě takzvaně z rakve… Když mě propustili z nemocnice a relativně jsem se začal cítit jakž takž dobře, udělali jsme zkoušku a na ní jsem zjistil, že prostě bude napřed potřeba se dát dohromady, a ne hned začít hrát. Ona ti totiž taky ta blízkost smrti trošku přestaví nábytek v hlavě. Tak jsem jim na té zkoušce řekl, že teď hrát nemůžu a že všechno prozatím rušíme. Navrhl jsem variantu, že budeme zkoušet a začneme až tradiční prosincovou Akropolí. Ale tohle zbytek kapely kromě bubeníka Michaela „Šimona“ Šimůnka nevydýchal a začal dělat ty překotné věci. A tak jsem si řekl, dobře, když někdo chce být dospělý, ať je.


    Co se vlastně člověku honí hlavou, když sleze hrobníkovi z lopaty? Přemýšlí třeba i o tom, jestli to nezavinil jeho dlouholetý životní styl?

    Na takové myšlenky jsem moc času neměl.

    Ale když se pak deset let na to obnovila Jasná páka s Davidem Kollerem a Petrem Vášou, část lidí v Hudbě Praha se taky naštvala.

    No, lépe řečeno, naštvali se Bohouš

    tomu snažil čelit, v rozhovorech jsem vždycky říkal, že to úplný konec není, nicméně po tomhle koncertě opravdu půlka kapely odešla a Hudba Praha přestala hrát. No a známý příběh je, že nás pak v roce 1999 v době humanitární krize kolem Kosova oslovil Člověk v tísni, jestli bychom nezahráli na benefičním koncertu. Skoro nikdo jiný kromě nás neměl čas, protože se to chystalo dost narychlo. Kývli jsme na to, že nazkoušíme pár písniček, jenže dva dny před koncertem umřel Ivan Wünsch. Odehráli jsme to s Jirkou Jelínkem, který už předtím párkrát za Ivana zaskakoval, a říkali jsme si, že když už jsme pohromadě, uděláme ještě Akropolis… a nakonec se z toho vyklubalo normální obnovení činnosti.

     
     

    7

    rozhovor

    5

  • Můj operatér a pan primář říkali: Doporučujeme každý den aspoň dvě plzeňský nebo čtyři deci vína

    co s tím dělat, aby ses té slabosti zbavil. Tak jsem například přestal kouřit tabák, i když teď už zase pomalu začínám. Naštěstí jsem s tím neměl žádné abstinenční potíže. Ono ti to ani nepřijde, když do tebe v tom špitále cpou různé morfiny a podobně. Vlastně jsi takzvaně na tvrdejch.


    Ve svých veřejných projevech, ať to byly písničky, rozhovory, nebo třeba mluvené vstupy při koncertech, jsi vždycky jasně dával najevo svoje názory. Když se podíváš zpátky, myslíš, že to něčemu prospělo? Neboli – má takové angažmá vůbec cenu?

    Nevím, jaký to má dopad na okolí, to musí posoudit někdo jiný. Ale nejdůležitější je, že to děláš v první řadě sám pro sebe. Když začnu u bolševika, my jsme samozřejmě vůbec netušili, že se něco změní, všechno jsme dělali kvůli sobě. Abychom byli čistí. Abychom nežili život, za jaký bychom se museli stydět. A to vlastně platí pořád: dělat věci, za které bych se nemusel stydět. To je mimochodem jedna z věcí, ve kterých si nejvíc rozumíme i s Davidem.


    Hudba Praha při svém vzniku v roce 1984 vlastně personálně navázala na Jasnou páku, ale hudebně i textově byla najednou úplně jinde. Od přímočarého rock´n´rol­lu jste se dostali k smutným melancholickým písničkám. Kde se to ve vás vzalo?

    On ten vývoj byl i v Jasné páce. Věci z jejích začátků jsou úplně jiné než z jejího závěrečného období. Když jsme udělali ten úhybný

    Teď už vypadáš dobře. Jak se ti podařilo dát dohromady?

    Díky pomoci mé sestry Saši Floriánové a celé její rodiny, která o mě pečovala. Mimochodem, stala se docela humorná věc, když mě propouštěli. Sešlo se takové malé lékařské konzilium, můj operatér, pan primář, a říkali: Teď budeš muset hodně jíst a doporučujeme každý den, ale opravdu každý den, aspoň dvě plzeňský nebo čtyři deci vína. Tak jsem se zeptal, jestli to bude proplácet pojišťovna. To se ti málokdy stane, aby ti doktoři doporučovali pít. Ale díky tomu teď vážím nějakých devadesát kilo, zatímco když mě propouštěli, měl jsem sedmdesát. A v kritické fázi před operací a těsně po ní šedesát. A to jsi potom tak slabý, že nejde dělat nic. Jen přemýšlíš,

    Když se ti taková věc stane, snažíš se z toho především vyhrabat. Naštěstí mám známé doktory, kteří mi pomohli. Ostatně, první a taky asi jediný letošní koncert Jasné páky bude na oslavě narozenin mého pana primáře Ondry Čermáka. Bylo prostě jasné, že se musím dát do kupy a hraní s tím dohromady nešlo. Uvědom si, že mi dalo dost práce ujít sto metrů nebo slézt se schodů.

     
     

    7

    rozhovor

    6

  •  

    Michal Ambrož

    Narodil se 23. ledna 1954 v Havlíčkově Brodě. Proslul jako kytarista, skladatel a textař ve formaci Jasná páka, jejíž činnost ukončil nechvalně známý normalizační článek Nová vlna se starým obsahem. Na Jasnou páku plynule navázala Hudba Praha, v níž se stal frontmanem. Svá zásadní alba formace vydala až po Sametové revoluci. V roce 1996 poprvé ukončila činnost, letos v létě Ambrožovi, který se dával dohromady po operaci střeva, spoluhráči oznámili, že z kapely odcházejí a zakládají vlastní Hudba Praha Band.

     
     

    manévr a přejmenovali se, do Hudby Praha nastupoval i bývalý zpěvák Jasné páky Dáda Albrecht. Možná bychom bývali začali dřív než v tom roce 1984, mohlo to být už o rok dřív. Jenže po tradičním letním soustředění Dáda odešel a my přemýšleli, kdo bude zpívat. Dokonce mám takový dojem, že se chvilku mluvilo o tom, jestli neoslovit Martina Krause. Mezitím jsme ale zkoušeli, já nosil většinu nových písniček, nabalovalo se to jak sněhová koule a vyplynulo, že tedy budu zpívat já. A protože můj výraz nebyl tak uřvaný, vznikaly ty takzvané fernetové – hořkosladké – věci. Navíc, co si budeme vykládat, ploužáky mají lidi rádi. Celá idea Hudby Praha byla, že nechceme skončit v undergroundu, nechceme do žádného ghetta, kam nás ta situace po zákazu hnala. Chceme hrát normální koncerty a samozřejmě i s písněmi, které chceme. To se nám nakonec vlastně podařilo.


    Je nějaké období, které ty sám považuješ za výjimečně dobré?

    Nejlepší nastalo po revoluci, kdy jsme natočili ta tři zásadní alba: Maelström, Maják a Divoký srdce. A to je éra s Ivanem Wünschem, což je zásadní. Po jeho smrti se na ni už úplně nepodařilo navázat.


    Čím to, že Ivan byl pro kapelu tak nepostradatelná osobnost? Napsal sice krásné písničky, ale bylo jich jen pár. A jako basista by byl asi taky snadno nahraditelný.

    Ivan byl skromný, ale významný autor. A jako basák sice nebyl žádný technik, ale tím, jak měl hodně naposloucháno, hrál úžasně

    stylově, vždycky to tam sedělo. A byl taky přesný, což je u basisty, jak jistě víš, vlastnost k nezaplacení. Ale hlavně jako doyen kapelu spojoval. Je pravda, že si to musel odchlastat, takže ho to urovnávání – často rádoby – sporů v kapele stálo kus zdraví. Ale všichni na něj dali. Dodneška, když třeba s Davidem něco řešíme, říkáme si – ty vole, co by tomu asi řekl Ivan?


    Přesně na to jsem myslel, když letos od tebe odešli ostatní muzikanti…

    No, ten by je srovnal! Anebo možná ne. Třeba by řekl – zaplaťpámbu, že jste se konečně rozpadli. Nevím. Ale takové ty dětinskosti, které občas v kapele vznikaly, vždycky hasil, od toho byl taky téměř od začátku zástupce kapelníka. Já jsem na to bohužel nikdy neměl čas.

     
     

    7

    rozhovor

    7

 
×
Čtete:
2015/10
Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.