-
text JAROSLAV ŠPULÁK (PRÁVO)
foto Archiv Venduly Kašpárkové
Vendula Kašpárková
5
story
1
-
Je nejméně nápadným členem skupiny Stromboli, přitom je v ní od roku 1986, kdy kapela přišla na svět. Na konci osmdesátých let emigrovala do Austrálie, kde se samozřejmě dál věnovala hudbě. Jakmile ale došlo k obnovení kapely, byť pouze na jeden koncert, vždy u toho byla. Tohle je příběh Venduly Kašpárkové, klávesistky.
„V době studií na konzervatoři jsem hrála v několika kapelách a také zpívala s Janou Koubkovou. Ta tehdy působila i v triu s Michalem Pavlíčkem a Jirkou Hrubešem. Pozvala mě na jeden jejich koncert a na něm mě s Michalem seznámila. Padli jsme si do oka, líbila se nám stejná muzika,“ poodhaluje to, co předcházelo jejímu vstupu do kapely. Přidala se k Pavlíčkovi, baskytaristovi Gumovi Kulhánkovi a bubeníkovi Klaudovi Kryšpínovi, kteří na jaře 1985 položili základy Stromboli tím, že spolu odehráli úspěšné vystoupení na festivalu Jazz Praha v Lucerně.
„Muzika Stromboli byla originální, mystická, dynamická, ale přitom rocková. Super byla kombinace se skoro operním zpěvem bez textu, to proto, aby ho nemusela žádná pitomá komise schvalovat,“ vzpomíná Kašpárková. V osmdesátých letech totiž
existovaly takzvané přehrávkové komise, které všem kapelám schvalovaly texty a vůbec rozhodovaly o tom, zda mohou existovat. Byl to výdobytek komunistického režimu, dnes už cosi nepředstavitelného.
„Abych mohla hrát ve Stromboli, musela jsem mít přehrávky u Pražského kulturního střediska, tedy PKS. Když jsem na ně přišla, seděli tam asi čtyři lidé a řekli mi, že hrát nemusím, protože vědí, že to umím, když mám tu konzervatoř. Řekněte nám ale, koho jste volila, pokračovali. Dostala jsem první třídu, tedy možnost brát sto čtyřicet korun za vystoupení. Později na AMU mě prudili, že hraju jazz a rock, tedy z jejich pohledu úpadkové styly. Když pak ale byli Stromboli populární, začali příšerně tlačit na to, že musím vstoupit do strany, abych šla příkladem. A když ne, tak… nic,“ říká dnes.
5
story
2
-
Komunistický vopruz
Kašpárková zažila roky největší slávy kapely, která byla mimochodem plodem lásky zpěvačky Báry Basikové a kytaristy Pavlíčka. Na konci osmdesátých let se ale rozhodla opustit republiku. „Důvodů k odchodu bylo moře. Určitě jsem nebyla jediný český muzikant, který s tou myšlenkou koketoval. A protože jsme na to byli s Klaudou Kryšpínem dva a byli jsme mladí a nerozvážní, tak jsme do toho šli,“ vzpomíná na jedno
z nejdůležitějších rozhodnutí svého života. „Komunisti si pořád kladli nějaké podmínky, byl to ten pravý komunistický vopruz. Chtěla jsem také vidět, jak to vypadá jinde, a jaké to mají muzikanti, jejichž desky jsem si načerno kupovala na burze.“
Odchod z vlasti byl samozřejmě dramatický. „Vždyť jsem opouštěla všechno, co jsem doposud znala. Rodinu, kamarády, kapelu, rodnou hroudu, a to vše bez jakékoli naděje nebo záruky, kdy a jestli to ještě někdy
5
story
3
-
Jakmile jednou člověk chytí muzikantský virus, je to nadosmrti
uvidím,“ vzpomíná Kašpárková. „Potom si jako třešinku na dortu museli moji rodiče vyslechnout, že jsem dostala dva roky natvrdo. A v Rakousku nás v žigulíku hledali nějací lidé, kteří nebyli ani naše rodina, ani kamarádi. Potom mi do rakouského lágru zavolal Honza Svěrák, že film Ropáci dostal Oscara a jestli bych nejela do Los Angeles. Já ale neměla zrovna žádný pas.“
Klávesy ve vozíku ze
supermarketu
Poté, co dorazili s Kryšpínem do Austrálie, adaptovala se Kašpárková poměrně rychle. „Muzika je mezinárodní jazyk, takže jsme tam hráli ještě dříve, než jsme mluvili pořádně anglicky. Jasně, žádný začátek není nikdy moc legrace. Nebo vlastně je. Vzpomínám si, jak jsem na první zkoušku jela metrem a klávesy s kombem jsem měla v košíku ze supermarketu.“
Nikdy se od hudby neodklonila, věnovala se jí stále a samozřejmě to trvá. „Jakmile jednou člověk chytí tenhle muzikantský virus, je to nadosmrti,“ má v tom jasno. „Udělala jsem toho v Austrálii spoustu. Hraju, skládám, také učím. Jména mých kolegů vám ale nic neřeknou, v Austrálii také nikdo neví, kdo je Gott nebo Kabát.“
Její život u protinožců prý zásadně ovlivnilo moře. „Kdo v životě chytil pořádnou vlnu, ví, o čem mluvím. Je to živel, nádherný a úžasný živel, který mi dobíjí baterky jako nic jiného. Ten lehce zakulacený obzor, jenž je důkazem toho, že letíme vesmírem na téhle
„Chtěla jsem jet zpět do Čech hned, jak jsem v televizi viděla plnou Letnou, tedy okamžitě po revoluci. Po příjezdu do Austrálie jsem ale nemohla dva roky nikam vycestovat. Pak přišly nové hudební projekty a nové plány, takže se nakonec zdálo být jako dobrý nápad hopsat z jedné polokoule na druhou,“ usmívá se.
Snad třeba příští album…
To, že se Stromboli dali po pětadvaceti letech od svého rozchodu zase dohromady, ji nepřekvapilo. „Poslala jsem Michalu Pavlíčkovi mladšímu e-mail, že to bude třicet let od prvního koncertu a že bychom si mohli
malé modré kouli, pro mě dává věci do té správné perspektivy,“ vysvětluje.
Po revoluci přijela poprvé zpět do České republiky v roce 1994. „Bylo to krásné a zároveň hrozné. Přijeli jsme s Klaudou s naší australskou kapelou Bloodstone v době, kdy umírala moje maminka,“ říká se smutkem při té vzpomínce. Se Stromboli vystoupila po revoluci nejprve v roce 1997 v Praze na Štvanici a potom v roce 2001 v pražské sportovní hale.
5
story
4
-
Když hraju hudbu Stromboli, přijde mi, že je mi zase dvacet let
zahrát. Obratem mi přišla odpověď, ve které stálo, že je to neuvěřitelné, ale že sedí s tátou u stolu a právě o tom uvažují. Asi to tak mělo být,“ vzpomíná Kašpárková na první impuls k loňskému comebacku kapely.
V listopadu 2014 vyšla nová deska Fiat Lux a následoval velký koncert v O areně v Praze. „Album Fiat Lux je super. Škoda, že jsem se nemohla zúčastnit jeho realizace a zapojit se do tvorby, protože jsem nebyla v Čechách, když se točilo. Tak snad třeba příští album,“ říká o něm Kašpárková.
Letos v létě vyjela kapela na koncertní festivalové turné a u toho už klávesistka
samozřejmě byla. „Všichni jsme si to moc užívali. Když hraju hudbu Stromboli, přijde mi, že je mi zase dvacet let. Ta kapela je pro mě stroj času a omlazovací kúra.“
Příští rok se do vlasti vrátí zase. V únoru a březnu totiž Stromboli vyjedou na další turné. „Strašně se na ně těším. Doufám, že se všichni těšíme, protože jedině tak to má smysl a jedině tak to je ten pravý nášup, když kapelu baví spolu hrát,“ uzavírá své vyprávění.
Aktuálně nicméně platí, že v polovině září kapela Stromboli své letní turné ukončila a Kašpárková odletěla zpět do Austrálie.
5
story
5
Předchozí článek:
H-D Kvíz
Další článek:
007 skladeb, které musíte slyšet