-
Někdejší zázračné dítě, které vyrostlo v jednoho ze světově nejuznávanějších kytaristů současnosti, se po dvou letech vrátilo do Prahy. Joe Bonamassa v doprovodu dalších excelentních hudebníků před vyprodaným sálem představil nejen loňské studiové album Different Shades of Blue.
text Iva Boková
foto Ivan Prokop
Splněný kytarový sen
JOE BONAMASSA
3
naživo
1
-
Forum Karlín, Praha, 5. 10. 2015
Krátce před ohlášeným začátkem koncertu sál Fora Karlín potemněl, úderem osmé hodiny večerní ho prozářilo ostré světlo a zazněly první tóny dvouapůlhodinového koncertního blaha. Joe Bonamassa s kapelou otevřeli pražský koncert skladbou Spanish Boots vypůjčenou od Jeffa Becka. Následovala I Know Where I Belong z debutového alba a další ukázka z Bonamassova repertoáru v podobě písně The River.
Pak přišla řada na další předělávky: Burnig Hell od Johna Lee Hookera a klasiku z nejklasičtějších v podobě Hey Baby (New Rising Sun) od Jimiho Hendrixe. Na druhou jmenovanou muzikanti volně navázali ukázkou z poslední Bonamassovy desky, skladbou Oh Beautiful!. Tehdy začala atmosféru v sále výrazně doplňovat a umocňovat také světla, od intimního modravého kuželu zacíleného na hlavního muže večera až po téměř diskotékové strobo efekty.
V průběhu výborně ozvučeného koncertu odehráli Joe Bonamassa a spol. také covery písní od dalších legend: Freddieho Kinga, Otise Rushe, Tima Curryho a samozřejmě Bonamassova milovaného B. B. Kinga. V přídavku pak zazněly ještě předělávky skladeb
od Alberta Kinga a Muddyho Waterse s velmi dlouhými kytarovými sóly. Covery se střídaly se skladbami napříč původní tvorbou kytarového mága.
Joe Bonamassa toho v průběhu koncertů moc nenamluví a ani tento nebyl výjimkou. Publikum pozdravil až po pětasedmdesáti odehraných minutách a později měl delší proslov až při představování členů doprovodné kapely. Od začátku koncertu s ním hráli pouze baskytarista a bubeník, postupně se přidali klavírista, trumpetista a saxofonista. V průběhu celého vystoupení Bonamassa rozdával úsměvy a ukázal, že není zamračeným virtuózem, který by se zasmušile nořil do hry a ignoroval okolí, ba naopak, jde o velmi zdatného showmana.
Nepatrnou vadou na kráse mohlo pro některé přítomné být snad jen to, že koncert byl pro sedící publikum. Dokážu si představit, že kdyby se stálo, vibrovala by atmosféra v sále ještě víc. A zažít tuto „kytarovou událost roku“, jak o koncertu předem právem pořadatelé referovali, v menším, skvěle ozvučeném klubu třeba jen pro dvě stovky lidí, to je sice utopie, ale zážitek by to byl až snový.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
The Soft Moon
Další článek:
Enter Shikari